Čís. 14699.

K § 63 zákona o pojišťovací smlouvě.
Smrtí pojistníka hospodáře nezaniká pojistný poměr z pojišťovací smlouvy proti následkům zákonného povinného ručení z provozu hospodářství, nepominul-li zájem na pojištění.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1935, Rv II 941/33.) Otec žalovaného byl pojištěn jako majitel polního hospodářství u žalující pojišťovny proti povinnému ručení z provozu hospodářství. Dne 3. listopadu 1930 zemřel a k pozůstalosti po něm se přihlásil bezvýjimečně jeho syn — žalovaný — dne 2. prosince 1930; pozůstalost byla mu odevzdána dne 12. prosince 1930. Dopisem došlým žalobkyni dne 19. listopadu 1930 pojišťovací smlouvu vypověděl. Proti žalobě na zaplacení pojistné prémie, splatné dne 15. července 1931, namítl žalovaný, že pojišťovací poměr zanikl výpovědí v listopadu 1930. Nižší soudy zamítly mezitímním rozsudkem jeho návrh, by bylo vysloveno, že pojišťovací poměr nepozůstává po právu, odvolací soud z těchto důvodů: Při pojištění proti povinnému ručení není pojištěna nemovitost sama podle § 64 poj. zák., nýbrž jde tu jen o náhradu, případně žádanou po pojistníku jako vlastníku nemovitosti provozu hospodářství sloužící, při čemž nemá býti nahrazena škoda, kterou snad utrpěl pojistník na věci samé poškozením, nýbrž škoda způsobená třetím osobám. Avšak ani s tohoto stanoviska nelze dojiti k závěrům, jimiž je odůvodňováno odvolání. Rozhodujícím jest, jaký význam pro platnost pojišťovací smlouvy má skutečnost, že žalovanému byla odevzdána pozůstalost po jeho otci, kontrahentu sporné pojišťovací smlouvy, na základě bezvýjimečné přihlášky dědické. Pozůstalost tvoří veškerá majetková soukromá práva a povinnosti zůstavitelovy, pokud není stanoveno (smlouvou neb zákonem), že smrtí zanikají (Sedláček, Dědické právo, str. 5). Sem patří osobní služebnosti, právo předkupní, právo zpáteční koupě, nárok na bolestné dosud neuplatněný, koncese a pod., nikoli však oprávnění a povinnosti rázu obligačního. Nelze souhlasiti s názorem odvolatelovým, že smrtí pojistníka zaniká jeho závazek z pojišťovací smlouvy proti povinnému ručení. Naopak, i tu jde o soukromá práva rázu majetkového. Přihlášený dědic jako pouhý zástupce herediatis jacentis nemohl také ani v souzeném případě smlouvu vypověděti. Dědic po odevzdání pozůstalosti vstupuje právně na místo zůstavitelovo (Sedláček, cit. str. 83). Z ustanovení § 547 obč. zák. nezbytně plyne identita právního postavení dědicova a zůstavitelova, oba platí jako nositelé těchto majetkoprávních závazků i oprávnění za jednu a touž osobu. Dědic není tedy »novým nabyvatelem« v tom právním smyslu, jak tohoto pojmu užívá pojišťovací zákon se zřetelem na trvání pojišťovací smlouvy, a nelze také odvolávati se na ustanovení § 191 všeobecných pojišťovacích podmínek, neboť ani o přechodu podniku, k němuž se pojištění vztahuje, do vlastnictví jiné osoby nelze vůbec mluviti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
O výpověď z pojistné smlouvy dovolatel již svoji obranu neopírá, a jest tudíž rozhodné jen, jaký účinek mělo úmrtí pojistníkovo na pojistný poměr z pojištění odpovědnostního. V tom směru jest přisvědčiti vzhledem k § 68 zákona o smlouvě pojišťovací ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. z. a §§ 531, 547 obč. zák. odvolacímu soudu, který vychází z názoru, že pojistný poměr tento jest zděditelný (srov. rozh. čís. 14270 sb. n. s.). Pojistníkovým úmrtím by tento poměr zanikl, kdyby byl odpadl podle § 63 uved. zák, zájem na pojištění. S názorem dovolatelovým, že by tomu tak bylo u tohoto druhu pojištění, nelze souhlasiti. Je nesporno, že jde o pojištění pojistníka v jeho vlastnosti jako majitele hospodářství proti následkům zákonného povinného ručení. Žalovaný ani netvrdí, že by byl provoz tohoto hospodářství přestal úmrtím pojistníkovým nebo při odevzdání pozůstalosti, z přednesu jeho pak, že převzal po svém zemřelém otci hospodářství a že mu toto bylo odevzdáno v pozůstalostním řízení, plyne pravý opak. Mohl tedy povstati nebezpečný stav, jenž je s to přivoditi pojistnou příhodu (srov. rozh. čís. 12421 sb. n. s.) po úmrtí pojistníkově a to jak před odevzdáními pozůstalosti, tak i po tom, když tato byla žalovanému odevzdána. Nejde o změnu vlastnictví ve smyslu § 191 všeob. pojišťovacích podmínek, takže nelze použiti tohoto ustanovení na souzený případ, kde se jedná o dědickou posloupnost. Pojistný poměr proto nezanikl.

Citace:

č. 14699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 820-822.