Č. 3615.

Nemocenské pojištění: Mzdová třída zaměstnanců a podklad její — denní pracovní výdělek — stanoví se po rozumu § 7, odst. 1 nemoc. zákona: a) při smluvené mzdě denní nebo týdenní tím, že se pracovní výdělek, určený na živobytí pojištěnce na celé časové období jednoho týdne, bez zřetele na počet dnů práce — dělí sedmi, b) při smluvené časové mzdě měsíční tím, že se pracovní výdělek, určený na živobytí pojištěnce na celé časové období jednoho kalendářního měsíce, dělí třiceti.
(Nález ze dne 15. května 1924 č. 3871).
Prejudikatura: Boh. 2367 a 3597 adm.
Věc: J. Sch. v H. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l požadoval od okr. nem. pokladny v Č. K., aby mu
vrátila nemocenské příspěvky, jež zaplatil za své zaměstnance za 31. den v měsíci květnu, červenci, srpnu a říjnu 1921 částkou 7056 Kč 88 h. Stojí na stanovisku, že za platnosti zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. pro osoby, jež jsou činný po celý měsíc v zaměstnání, podmiňujícím pojistnou povinnost, jest účtovati příspěvky při měsíčním předepisování dle předpisu § 7, odst. 2 vždy za 30 dní, ať již dle kalendáře má ten který měsíc dnů 30 nebo více nebo méně. Ježto pak okr. nem. pokladna předepisuje a vymáhá pojistné příspěvky v periodách měsíčních, jest její postup, že v měsících o 31 dnech účtuje příspěvky za 31 dní, nezákonný.
Okr. nem. pokladna v Č. K. dovozovala naproti tomu, že předepisuje příspěvky pojištěnců vesměs týdně za 7 dnů čili za každý den, bez ohledu na to, zda zaměstnanec pobírá mzdu denní, týdenní nebo roční. St-l u veškerých svých zaměstnanců — až na úředníky — přihlásil denní mzdu, vyhovuje tudíž postup pokladny zákonu.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím v pořadu instancí zamítlo žádost st-lovu o vrácení příspěvků z těchto důvodů:
»Z ustanovení posl. odst. § 7 nem. zák. vyplývá, že příspěvky se mohou vyměřovati buď týdně za každý den (to jest pro pojištěnce celoročně zaměstnaného za každý den v měsíci, resp. v roce za 365 dnů), nebo měsíčně po 30 dnech (čili za 360 dnů v roce). Námitka, že nem. zákon obsahuje výslovné ustanovení, že pro osoby celoměsíčně zaměstnané musí nemoc, příspěvky býti vypočteny vesměs jen za 30 dnů za každý měsíc, je neodůvodněná, poněvadž nemoc. zák. nikde blíže nestanoví, za které z těchto období se musí příspěvky předepisovati. Otázka ta se ponechává stanovám nemoc. pokladen.
Vzorné stanovy nemoc. pokladny, vypracované na základě zák. nemoc. v § 39, odst. 1. stanoví, že základem pro vyměřování příspěvků jest kalendářní týden (resp. den). Jak příspěvky ty jest platiti, pokud se za měsíční období týče, stanoví se v § 42 těchže stanov. Jednotlivá ustanovení těchto vzorných stanov, pokud nejsou v odporu se zákonem nynějšího znění, jsou dosud pravoplatná. Béře-li okr. nem. pokladna v Č. K. za základ pro vyměření příspěvků kalendářní týden, resp. den, a dle toho předpisuje pojistné příspěvky za každý den v měsíci, resp. v roce, nečiní vzhledem ke shora uvedenému ničeho, co by odporovalo nemoc. zák. ve znění poslední novely.
Vydávání platebních listů za měsíční lhůty, prvního každého měsíce počínaje a posledním konče, jest s ohledem na ustanovení § 42 vzorných stanov pouze administrativní účetní pomůckou a nelze z té okolnosti usuzovati, že základem pro vyměřování příspěvků jest měsíc o 30 dnech.«
Rozhoduje o stížnosti zaměstnavatele, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, vycházel nss z těchto úvah:
Předmětem sporu, který byl vznesen na nss, jest st-lkou uplatňovaný nárok, aby jí byly vráceny nemoc, příspěvky, jež zaplatila okr. nemoc, pokladně v Č. K. za své zaměstnance za 31. den v měsících květnu, červenci, srpnu a říjnu 1921 a které podle jejího názoru byly pokladnou předepsány neprávem.
Jak ze souvislosti s předchozími vývody nař. rozhodnutí vyplývá, založil žal. úřad svůj názor na právním předpokladu, že jest ponecháno nem. pokladně resp. stanovám pokladny určiti, mají-li příspěvky býti vyměřovány buď dle týdnů, t. j. za každý den v měsíci resp. v roce za 365 dní nebo měsíčně, čili za 360 dní v roce. Také stížnost stojí na stanovisku, že jest zákonem ponechána stanovám zásadně volnost zvoliti jeden neb druhý z uvedených způsobů vyměřování příspěvků, má však za to, zvolí-li pokladna — jako v daném případě — předpisování příspěvků za platební období měsíčně, že již tím jest vázána, pokud jde o zaměstnance celoměsíčně zaměstnané, vzíti za základ výpočtu vždy měsíc o 30 dnech.
K tomu třeba především podotknouti, že volba platebních období jest, jak žal. úřad v posledním odstavci svého rozhodnutí správně podotkl, pouze administrativní účetní pomůckou, jež pro věcnou stránku výpočtu příspěvků jest bez významu. Pro otázku vyměření (výpočtu) pojistných příspěvků rozhodným jest jen předpis § 7 nem. zák. ve znění novely z 22. pros. 1920 č. 689 Sb. Při výkladu tohoto předpisu třeba přihlédnouti k § 7 jako celku. Zařadění pojištěnců do mzdových tříd a výpočet průměrného denního výdělku, jejž upravuje 1. odst. § 7, jest přípravou, jaksi první složkou pro výpočet příspěvků. Pokud jde o předpis 1. odst. § 7, dospěl nss ve svém nál. Boh. 2367 adm. k tomuto výkladu:
Mzdová třída zaměstnanců a její podklad denní pracovní výdělek stanoví se po rozumu § 7, odst. 1. nem. zák.:
1) při smluvené mzdě denní neb týdenní tím, že se pracovní výdělek, určený na živobytí pojištěnce na celé časové období 1 týdne, — bez zřetele na počet dnů práce — dělí 7;
2) při smluvené časové mzdě měsíční tím, že se pracovní výdělek, určený na živobytí pojištěnce na celé časové období 1 kalendářního měsíce — dělí 30.
Vylíčeným výpočtem získaná cifra denního pracovního výdělku určuje dle schématu § 7, odst. 1 průměrný denní pracovní výdělek, jenž jest basí pro výměru pojistného příspěvku.
Odstavcem 2. § 7 stanovena jest pro vyměření pojistných příspěvku stejná relace, t. j. pro týdenní výdělek sedminásobek, pro měsíční třicetinásobek denního výdělku.
Okr. nem. pokladna v tabelce příspěvků, upravené dle zák. č. 689/20 a veřejně vyhlášené, správně postihla předpis § 7, odst. 2. uvádějíc zde výpočty pojistných příspěvků jednak dle týdnů sedminásobkem, jednak dle měsíců třicetinásobkem denního příspěvku. V daném případě se však zřejmě touto úpravou neřídila.
Jest tedy v každém případě také pro posouzení, mají-li příspěvky býti vyměřovány tím neb oním způsobem (sedminásobkem neb třicetinásobkem) rozhodnou okolnost, jaká jsou období mzdová, za něž pojištěnci byl pracovní výdělek zajištěn (časová mzda § 7 b) nem. zák.).
V daném případě úřad rozhoduje ve sporu vzešlém o tom, zdali za zaměstnance stěžující si firmy vyměřeny příspěvky právem dle kalendářních týdnů, t. j. za měsíce květen, červenec, srpen a říjen za 31 dní, nezkoumal, za jaká časová období byl pracovní výdělek pojištěncům těm zajištěn, ač ze spisů jest zjevno, že nešlo jen o zaměstnance se mzdou denní (týdenní), nýbrž i o pojištěnce s platem měsíčním (ročním). Toto opomenutí má zřejmě základ v nesprávném výkladu zákona, t. j. v názoru, že pro vyměřování příspěvků jsou rozhodný jediné stanovy a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3615. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1286-1289.