NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6459.

Stavební právo. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): Nájemce budovy není stranou v řízení o stavebně-policejní demoliční rozkaz, a to ani s hlediska předpisů zák. o ochraně nájemníků.
(Nález ze dne 6. dubna 1927 č. 3579.)
Věc: Josef B. v T. proti exposituře župního úřadu v Rožnavě o příkaz zbourati dům.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 22. prosince 1925 oznámil Arpád B., majitel domu v T., okresnímu úřadu tamtéž, že dům ten je již více než stoletý, stavěný ze dřeva a nepálených cihel, a že je tak schátralý, že hrozí sesutím; poněvadž oprava je prý již nemožná, je třeba zbourati jej. Žádá tedy, aby zavedeno bylo stavebně-policejní řízení, a aby po provedení znalecké přehlídky na místě samém nařízeno bylo dům ten zbourati. Výměrem z 24. února 1926 prohlásil okr. úřad v T., že podle znal. posudku a návrhu ob. stav. komise ukládá Josefu B., nájemci, aby onu chaloupku do 30 dnů od pravomoci tohoto rozhodnutí opustil a vyprázdnil pod následky § 117 zák. čl. XL : 1879. Zároveň ukládá se majiteli domu, aby ji za osm dní po vyklizení pod týmiž následky zboural. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodů první instance.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Úřad I. instance nedovolal se jako právního základu pro své rozhodnutí — krom trestní sankce § 117 zák. čl. XL : 1879 — žádné právní normy; leč z toho, že vynesl výrok ten po šetření, provedeném stav. komisí obce T. a k návrhu téže komise, je dostatečně patrno, že šlo o úkon stav. policie, a že tudíž normu, dle níž nař. rozhodnutí je posouditi, hledati jest v příslušném stav. statutu. Týž stav je zde i v příčině nař. rozhodnutí, které taktéž nějaké určité právní normy se nedovolalo, ale schvalujíc rozhodnutí první instance z jeho důvodů, vychází zřejmě z téhož skutkového i právního základu, jako onen úřad.
Podle § 34 stav. statutu ohrožuje-li nějaká stavba nebo její část v jakémkoli směru bezpečnost, náleží hlav. služnému, resp. polic. kapitánu, aby po výslechu znalce nařídil vlastníku opraviti nebo zbourati ji. Jiných ustanovení v tomto směru onen stav. statut neobsahuje, zejména ani pokud by šlo o řízení, jež jest v případě tom provésti a není tedy pochybnosti, že ve směru tom přihlédnouti jest k ostatním, všeobecným předpisům stav. statutu. Tu pak je patrno, že stranami, s nimiž úřad ve věcech tohoto druhu má jednati, jsou toliko stavebník, resp. majitel dotyčné budovy, jakož i sousedé (viz zejména §§ 1, 2, 4, 5 a 8). Že by osobu, jež užívá místností v té které budově toliko mocí nájemního poměru, bylo pokládati za souseda, ze statutu nevyplývá a není to dáno ani povahou věci samé.
Nejde-li však o nějaká práva sousedská, jež předpisy stav. statutu jsou chráněna, a není-li nájemník v dotčeném řízení stranou, není ani legitimován, aby brojil proti opatřením nebo rozhodnutím, jež správní úřad v mezích své stavebně-policejní kompetence vydá proti majiteli oné budovy za účelem jejího zbourání z důvodů bezpečnostních.
Ovšem že opatření této povahy může vrhati reflex i na práva založená nájemníku s hlediska jeho nájemního poměru, kdyžtě má zájem na tom, aby najatých místností mohl pro sebe užívati, kterýžto zájem může býti oním opatřením správního úřadu ohrožen. Avšak tím není ještě založena jeho legitimace, kdyžtě, jak již uvedeno, není zde positivního předpisu, jež by mu právo, aby brojil proti dotčenému opatření, směřujícímu k ochraně práv a zájmů veřejných, přiznal, a může tudíž nájemník, má-li za to, že opatřením tím zmařena nebo ohrožena byla jeho soukromá práva, založená smluvním nájemním poměrem, domáhati se ochrany svých nároků vyplývajících z onoho smluvního poměru založeného mezi ním a majitelem pronajatého objektu, toliko prostředky, jež mu platný právní řád poskytuje, tedy proti druhé smluvní straně cestou řádného soudu.
Když tedy v daném případě st-l hledá odpomoc proti svrchu uvedenému stabevněpolicejnímu rozhodnutí žal. úřadu stížností k nss podanou, jest tento právní prostředek nepřípustným pro nedostatek st-lovy legitimace a bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, aniž se nss mohl zabývati námitkami, jež st-l s tohoto hlediska vznáší proti nař. rozhodnutí, zejména pokud jde o řízení, o něž žal. úřad svůj závěr opřel.
St-l brojí však proti rozhodnutí v odpor vzatému též s hlediska zák. o ochraně nájemníků z 26. března 1925 č. 48 Sb., spatřuje patrně v zákoně tom specielní normu, kterou byla ochrana jeho práv, založených nájemní smlouvou, zajištěna i proti postupu správních úřadů ve věcech stav. policie a kterou by tedy ony předpisy stav. statutu byly v tomto směru modifikovány. Posouzena s tohoto hlediska byla by stížnost procesně přípustná, nss shledal ji však bezdůvodnou, kdyžtě v daném případě nejde o poměr majitele domu k nájemníku, případně o otázku, zda a pokud by majitel byl vůči st-li jako nájemníku oprávněn zrušiti soukromoprávní smluvní nájemní poměr výpovědí, — a toliko tuto otázku předpisy st-lem dovolané řeší, — nýbrž o opatření správ, úřadu v oboru stav. policie na ochranu veř. zájmů a tato věc oněmi předpisy zůstává naprosto nedotčena. Neprávem spatřuje tudíž st-l v zák. č. 48/25 právní základ pro ochranu svých práv jak po stránce procesní, tak i po stránce věcné, a jest tedy stížnost v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 6459. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 657-659.