Čís. 4271.

Premie za požární pojištění za dobu, v čase zahájení vyrovnání již prošlou, nelze počítati mezi přednostní pohledávky ve smyslu §u 23 vyr. řádu. Zaplatil-li je vyrovnací správce přes to plným penízem, lze část, převyšující vyrovnací kvótu, započísti na prémii, splatnou za následující dobu.
(Rozh. ze dne 15. října 1924, Rv I 770/24.)
Žalující pojišťovna domáhala se na žalované firmě zaplacení pojišťovacích premií za rok 1923. Žalovaná firma, o jejímž jmění zavedeno bylo dne 31. října 1922 řízení vyrovnávací, namítla, že vyrovnací správce Dr. Richard H. zapravil žalobkyni v prosinci 1922 zúplna pojišťovací premie za rok 1921 a 1922 a že žalobkyně, ježto se žalovaná vyrovnala v dubnu 1923 na 30%, byla ohledně 70% premií bezdůvodně obohacena. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Pokud odvolání poukazuje na to, že premie za požární pojištění, zaplacené Drem Richardem H-em, nenáležejí ku přednostním pohledávkám §u 23 vyr. řádu, nutno s tím souhlasiti, poněvadž podle znění tohoto ustanovení jsou přednostní pohledávky uvedeny výčetmo a nezaplacené premie za požární pojištění nejsou výslovně uvedeny v §u 23 (1) vyr. řádu. Přes to není žalovaná oprávněna, by odečetla od zažalované částky 5969 Kč 72 h (správně 5685 Kč 45 h), přesahující 30% nezaplacených premií za rok 1921, 1922 ve výši 8528 Kč 47 h. Vyrovnací správce má podle §u 31 vyr. ř. pečovati o to, by provozování obchodů bylo dle možnosti udrženo a aby jmění dlužníkovo nedoznalo újmy, a jest povinen, užíti při tom péče, přikázané mu předmětem jeho správy (§ 1299 obč. zák.). Dr. H. udal, že zaplatil plné premie, poněvadž měl za to, že jest to v zájmu věřitelů (§§ 31 a 36 vyr. ř.). Byl proto v tomto případě k zastupování vyrovnací podstaty oprávněn a povinen, aniž k tomu potřeboval zmocnění dlužníka nebo věřitele. Právem poukázal první soud na to, že bylo v zájmu věřitelstva, by byly premie plně zaplaceny, poněvadž příslušelo k péči, již má zachovávati vyrovnací správce, by jmění žalovaného bylo pojištěno proti ohni a by žalobkyně plným zaplacením premií byla zavázána k nezměněnému ručení za případnou požární škodu, že nemohl smlouvu zrušiti, poněvadž tím Dr. H. zabránil tomu, že nebylo nutno, uzavříti novou smlouvu o požárním pojištění, která by třeba nenabyla ihned účinnosti. I kdyby se však mělo za to, že Dr. H. zaplatil z části něco žalobkyni, co jí nebyl povinen zaplatiti, není žalobkyně oprávněna podle §u 1432 obč. zák. vrátiti zaplacený přeplatek. Ježto vyrovnací správce Dr. H. zaplatil žalobkyni premii v plné výši, by hájil zájmy věřitelstva, nelze v tomto jeho jednání spatřovati ve smyslu §u 47 vyr. ř. poskytnutí výhody žalobkyni. Výhrada učiněná vyrovnacím správcem při zaplacení vztahuje se jen na správnost výše zažalovaných premií, nikoliv na výši vyrovnací kvóty.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zcela správně zdůrazňuje odvolací soud, že § 23 vyr. ř. udává přednostní pohledávky výčetmo, a že tudíž premie za požární pojištění pro dobu, v čase zahájení vyrovnávacího řízení již prošlou, ježto tam výslovně udány nejsou, mezi ně počítati nelze. Zákon jim patrně nechtěl popřáti výsadní postavení ostatních v §u 23 vypočítaných pohledávek, nepokládaje je za stejně důležité. Nutno je proto posuzovati jako všechny ostatní v §u 23 nejmenované pohledávky a platí tudíž i o nich předpis §u 47 vyr. ř., který zakazuje, by některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody a opravňuje, aby to, co proti tomuto zákazu bylo plněno, bylo žádáno zpět. Z výslovného předpisu zákona, že toto nedovolené plnění lze žádati zpět, jde jasně na jevo, že v tomto případu neplatí předpis §u 1432 obč. zák., o který se nižší stolice snaží svůj rozsudek opříti. Stejně mylným jest právní názor (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nižších soudů, že vyrovnávací správce byl v zájmu věřitelstva oprávněn, premie z dřívějších let zapraviti, konaje jen svou povinnost podle §u 31 vyr. ř., pečovati o to, by provoz obchodu byl dle možnosti udržen a aby jmění dlužníkovo nedoznalo újmy. Nebyla vůbec učiněna potřebná skutková zjištění, aby mohlo býti posouzeno, zda postup vyrovnávacího správce byl ve smyslu právě řečeného místa zákona nutným aneb alespoň účelným, ale netřeba ani o tom uvažovati, ježto zákon stejně jako u jiných věřitelů, byť i snad dlužník měl sebe větší a snad i životní zájem na tom, by zaplacením jejich pohledávek další obchodní spojení s nimi bylo zachováno, ani ohledně požárních pojišťoven podle §u 47 vyr. ř. nedovoluje, by jim byla poskytnuta výhoda, které se ostatním věřitelům nedostalo stejným způsobem. Se svého právního hlediska neměl odvolací soud příčiny zjistiti, zda a do které výše straně žalované vzájemná pohledávka, k súčtování namítaná, oproti žalobkyni v naznačených mezích vůbec vznikla, musilo proto býti uznáno, jak se stalo.

Citace:

č. 4271. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 448-449.