NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Č. 11158.

Vojenské věci: * Výjimečného předpisu § 168 plat. zák. č. 103/1926 Sb. o tom, že u kancelářských úředníků, uvedených v § 7 odst. 7 téhož zák., při určení doby rozhodné pro stanovení výše služného při převodu do nového platu, nepočítá se čekatelská doba, nelze použíti při převodu vojenského důstojníka podle § 185 plat. zák., třeba jde o důstojníka-legionáře, u něhož čekatelská doba při propočítání služební doby odpočítána nebyla.
(Nález ze dne 21. března 1934 č. 3223.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9695/32.
Věc: Tomáš B. v Č. proti ministerstvu národní obrany o převod do platů podle zák. č. 103/1926 Sb.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo st-li zápočet jednoho roku čekatelského do doby rozhodné pro stanovení výše služného podle zák. č. 103/1926 Sb., zrušuje se pro nezákonnost. — Č. 11158 —
Důvody: St-l, kapitán p. pl. č. . . v. v., byl dekretem hospodářské správy polního praporu v M. z 11. prosince 1926, přezkoušeného a opraveného intendancí — účtárnou zem. voj. velitelství v Košicích dne 4. ledna 1927, převeden k 1. lednu 1926 do nových platů podle zák. č. 103/1926 Sb. a to do platu II. služební třídy 7. platové stupnice stupně e) ročních 21000 Kč s vybývající dobou 2 let 6 měsíců pro další zvýšení služného.
Námitky vznesené st-lem do tohoto dekretu zamítla hospodářská správa p. pl. . . v M. výměrem z 26. května 1928. —
Do tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání z 12. června 1928, jímž uplatňoval: 1. že hospodářská správa nezaujala stanoviska k jeho námitkám, pokud jde o 1 rok čekatelský u důstojníků legionářů, 2. že odečtena st-li z rozhodné doby 3 léta jako lhůta čekatelská a 3. že vyloučena doba od 1. listopadu 1925 do 26. listopadu 1926 (1 rok 26 dní) ze zápočtu pro zvýšení služného.
Dříve než mno o tomto odvolání rozhodlo, zrušilo zem. voj. velitelství — intendance v Košicích výměrem z 30. července 1928 dekret o převodu st-le do nových platů, vyhotovený hospodářskou správou, přezkoušený 4. ledna 1927 účtárnou intendance zem. voj. velitelství v Košicích a uložilo jmenované hospodářské správě, aby pořídila nový dekret se zřetelem na výnosy mno z 8. června 1928 a z 25. října 1927 a zaslala jej účtárně intendance zem. voj. velitelství v Košicích k přezkoušení, dále aby po dojití přezkoušeného dekretu přezkoumala st-li vyplacené náležitosti od 1. ledna 1926 do dne jeho přeložení do výslužby (t. j. do 30. dubna 1927) a aby doslovný opis tohoto rozhodnutí st-li doručila.
Hospodářská správa p. pl. . . v M. vydala pak nový dekret o převodu st-le do nových platů podle zák. č. 103/1926 Sb. dne 3. srpna 1928, přezkoušený účtárnou intendance zem. voj. velitelství v Košicích dne 4. srpna 1928, kterým stanoven příští postup st-lův k 1. červenci 1926 (»7 e« + 1 násl. příd.).
I proti tomuto převodu vznesl st-l námitky z 1. září 1928, které však hospodářská správa p. pl. . . výměrem z 10. září 1928 zamítla.
St-l podal pak odvolání z 1. října 1928 k mno, jímž se domáhal vyřízení svého dřívějšího odvolání z 12. června 1928, načež mno nař. výnosem z 27. února 1931 rozhodlo takto: »Proti dekretu o převodu do platů podle sedmé části zák. č. 103/1926 Sb. podal si kpt. v. v. Tomáš B. námitky podle ustanovení § 151 cit. zák., jimiž se bránil: 1. proti odečtení z rozhodné doby období od 1. listopadu 1925 do 26. listopadu 1926, označeného jako nezapočítatelné pro postup do vyšších požitků, 2. proti nezapočtení 1 roku čekatelského do rozhodné doby pro určení příslušného stupně služného, 3. proti odečtení tříleté čekatelské doby od doby rozhodné místo čekatelské doby jednoroční. O těchto námitkách rozhodla hospodářská správa p. pl. . . . 26. května 1928 vesměs zamítavě; na to uvádí nař. rozhodnutí dále, že se mno nezabývá tou částí odvolání, kterou se B. domáhá započtení do doby rozhodné t. zv. doby vyloučené, ať již pro diskvalifikaci (kvalifikaci nevyhovující), — Č. 11158 —
nebo z důvodů jiných (pro zběhnutí). O započtení nebo nezapočtení takových období do doby rozhodné bude rozhodnuto zvlášť. Zabývajíc se pak ostatními dvěma body odvolání kpt. B., které jsou v podstatě stejné jak v odvolání st-lově z 12. června, tak i z 1. října 1928, rozhoduje mno takto:
A. Pokud jde o požadavek, aby byl st-li započten t. zv. rok čekatelský do doby rozhodné. Odvolání uvádí, že pokud jde o tento požadavek, nezaujímá hospodářská správa žádného stanoviska. St-l na něj odkazuje a žádá, aby jej vzalo mno v úvahu a o něm příznivě rozhodlo. Námitka kpt. B. z 10. května 1928 se domnívá, že v dekretu nebyl započten do rozhodné doby tento rok čekatelský, který při stanovení požitků podle zák. č. 103/1926 Sb. a zák. č. 152/1923 Sb. nebyl odpočítán legionářům, jimž byla propočtena služební doba podle § 28 vl. nař. č. 10/1924 Sb., k čemuž uvádí: »Podle §§ 185 a 168 plat. zák. je nerozhodno, zdali byla při propočtení služební doby podle dřívějších norem někomu odečtena čekatelská doba či nikoli. Jediné rozhodným je, zdali by důstojník dobu tu podle § 8 zák. č. 195/1920 Sb. (analogický to předpis čl. V zák. č. 541/1919 Sb.) v důstojnické kategorii služební, v níž 1. ledna 1926 byl, musel ztráviti. O tom pak nemůže býti sporu. Poznámka (2.) k § 185 (viz »Sborník«) mluví též jen o »kategoriích«, ve kterých byla zavedena čekatelská doba. Legionáři netvoří však žádné služební kategorie. Základní zásadou platového zákona bylo provésti převod do nových platů tak, aby všichni zaměstnanci této kategorie se stejnou mírou nabytých práv byli převedeni stejně (viz pozn. 4 na str. 316 a pozn. 3 na str. 318 »Sborník«). Výsledek, aby kapitán zbraní — legionář s požitky určitého platového stupně a hodnostní třídy převeden byl hůře než kapitán zbraní — nelegionář s požitky téhož platového stupně a hodnostní třídy, nabytými téhož dne, nemohl a nebyl zákonem zamýšlen, a i kdyby nejasným ustanovením zákona výsledek tento byl přivoděn, šlo by zřejmě o nesrovnalost, která by musela býti odstraněna podle § 196 odst. 7 plat. zák. Mám však za to, že zákon sám nepřipouští jiného výkladu, než jak jsem uvedl. Proč by byl zákon tuto nesrovnalost přivodil jen u důstojníků až do hodnosti majora a nikoli též u hodností vyšších?« Hospodářská správa p. pl. . . vyřizujíc námitky uvádí, že jeden rok čekatelský se nepočítá, poněvadž nebyl pro důstojníky-legionáře stanoven při propočítání služebních let podle směrnic k požitkovému zákonu č. 195/1920 Sb. a vl. nař. č. 10/1924 Sb., odkazujíc na přezkoušený osobní výkaz č. 2, sepsaný u náhradního praporu p. pl. . . dne 12. června 1924. K vývodům st-le poznamenává mno, že je nemůže uznati důvodnými a správnými. Stran určení rozhodné doby pro důstojníky XI. až VIII. hod. třídy stanoví platový zákon v § 185, že zde sluší postupovati podle obdoby ustanovení § 168 se zřetelem na předpisy platné pro vojenské důstojníky. Má zde na zřeteli především ustanovení obsažená v § 168 odst. (1), která znějí: »Pro stanovení výše služného těchto úředníků (§ 167) se zjistí doba, kterou by podle čl. III a — s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák. — podle čl. V § 1 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. museli ztráviti v úřednické skupině (§ 52 služ. pragmatiky), ve které jsou v den účinnosti — Č. 11158 —
zákona, aby časovým postupem dosáhli požitků hodn. třídy a platového stupně, v němž jsou v den účinnosti tohoto zák.« Podle těchto ustanovení má býti tedy rozhodná doba počítána jednak podle postupových lhůt stanovených zák. č. 541/1919 Sb. čl. III, jednak podle čekatelské lhůty stanovené čl. V § 1 téhož zák., avšak s výslovnou výjimkou pro kategorii kancelářských úředníků IV. služební třídy, kteří se stali nebo byli ustanoveni kancelářskými úředníky přímo z kancelářských oficiantů bez poměru čekatelského, kterým tudíž nelze při výpočtu doby rozhodné započítati čekatelský rok. Co je třeba rozuměti služební kategorií úřednickou, stanovilo podle § 52 služ. pragmatiky nař. veškerého ministerstva z 1. února 1914 č. 34 ř. z. Stanovení úřednických kategorií a jich zařadění do jednotlivých postupových skupin jak podle služební pragmatiky, tak i podle zák. č. 541/1919 Sb. čl. III., bylo tudíž řešeno jasně a není sporu o tom, do jaké úřednické kategorie a tím i postupové skupiny třeba kteréhokoli úředníka zařaditi. Jiné poměry byly však u vojenských důstojníků, na které se služební pragmatika nevztahovala. Pojem důstojnické kategorie před účinností plat. zák., resp. před vyhlášením vl. nař. č. 104/1927 Sb. nebyl znám, nýbrž byli důstojníci rozlišováni toliko na stavovské skupiny podle služebního řádu. Pro časový postup podle norem vydaných zákonem č. 195/1920 a 152/1923 Sb. bylo nutno vydati vl. nař. č. 10/1924 Sb. podrobné směrnice, které však utvoření důstojnických služebních kategorií rovněž nezavedly. V § 5 tohoto vl. nař. činí se sice zmínka o služební kategorii, avšak i zde v odst. (1) sub A je tohoto pojmu použito jen jakožto východiska z nouze k označení všech ostatních tam výslovně nevyjmenovaných důstojníků s vysokoškolským vzděláním. Analogii mezi služební kategorií úřednickou a jakoukoli složkou důstojnictva nelze tedy v době převodu do nových platů podle sedmé části platového zákona nalézti. Podle § 97 odst. 2, resp. podle § 4 odst. 2 a 3 zamýšlel teprve platový zákon sám roztříditi též vojenské důstojníky na služební kategorie uvnitř nově zavedených služebních tříd a ponechal toto provésti vládě. Lze tedy o služebních kategoriích důstojnických mluviti od 15. července 1927, resp. od 7. července 1927, jímž nabylo účinnosti vl. nař. č. 104/1927 Sb., vydané podle uvedeného zákonného ustanovení. Je proto správné tvrzení kpt. B., že ani legionáři netvoří žádné samostatné služební kategorie mezi ostatními vojenskými důstojníky. Právě z důvodu, že služební kategorie pro důstojníky v době účinnosti a vyhlášení platového zákona stanoveny a zavedeny nebyly, bylo nutno přizpůsobiti převod důstojníků všeobecným zásadám zákona a použíti zde obdoby norem platných pro občanské zaměstnance státní. Proto stanoví též § 185 plat. zák., že rozhodná doba pro stanovení výše služného důstojníků má býti určena podle obdoby ustanovení § 168 se zřetelem na předpisy platné pro důstojníky. Toto ustanovení je pojato do zákona zřejmě jen proto, že zákonodárci bylo známo, že jsou značné rozdíly mezi požitkovým systémem státních zaměstnanců občanských a mezi systémem platovým pro důstojníky. Charakteristika postupových skupin občanských zaměstnanců spočívá právě v existenci služebních kategorií úřednických, v jednotném předepsaném předběžném vzdělání a v jednotném časovém postupu — Č. 11158 —
uvnitř těchto kategorií, resp. i uvnitř postupových skupin. Tohoto systému u důstojníků až do plat. zák. nebylo, neboť důstojníci postupovali různě podle norem zákonem předvídaných a zamýšlených. Zákon č. 195/1920 a 152/1923 Sb. sám stanovil určité rozdíly v časovém postupu, přiznávaje na př. příslušníkům IV. postupové skupiny počáteční platový postup různě. Tak nebyl stanoven čekatelský rok pro důstojníky absolventy vojenských akademií a kromě toho se takovým důstojníkům zkracovala čekací lhůta v XI. hodn. třídě o jeden, resp. o dva roky, legionářům nebyl odpočítáván 1 rok čekatelský (kromě těch, kterým byla služební doba propočtena podle zásad pro důstojníky domácího vojska), jinak byl stanoven časový postup pro důstojníky domácího vojska z řad jednoročních dobrovolníků a absolventů býv. kadetních škol, kterým se odpočítávala čekatelská doba a kteří měli jinak normální postupové lhůty. Obdobně tomu bylo i v ostatních postupových skupinách důstojnických, kde byli na př. důstojníci z řad býv. poddůstojníků z povolání kromě ostatních důstojníků, neboť ani důstojníkům z řad poddůstojníků nebyl odpočítán rok čekatelský při propočtení služební doby, ač byl odpočítán jiným příslušníkům téže postupové skupiny. Právě se zřetelem k těmto naprosto různorodým složkám téže postupové skupiny důstojníků nebylo lze stanoviti pro převod podle zák. jednotné a poměrně jednoduché normy jako pro občanské státní zaměstnance, nýbrž bylo nutno odkázati jen na obdobu a se zřetelem k předpisům platným pro důstojníky, jak to zákon též v § 185 učinil. Má-li býti použito této obdoby a stanoví-li § 168 výslovně, že se příslušníkům služební kategorie kancelářských úředníků při výpočtu doby rozhodné čekatelská doba nepočítá, protože zavedena nebyla, nelze ji započítati do rozhodné doby ani důstojníkům, pro které ji platné normy rovněž nezavedly, byť u důstojníků o nějaké příslušnosti k služební kategorii z důvodů dříve uvedených nelze mluviti. Dovolává-li se st-l vysvětlivek obsažených ve »Sborníku« vydaném autory platového zákona, nutno poznamenati, že tato pomůcka nemůže býti pokládána za nějakou normu, jíž by bylo možno použíti pro výklad zákona. Uvádí-li kpt. B. možnost určitého stupně nesrovnalostí vzniklých výkladem příslušných zákonných ustanovení mno a uvádí-li, že by bylo nutno tuto nesrovnalost odstraniti podle § 196 odst. 7 zák., tvrdí dále, že pokládá za jediné správný svůj výklad a názor, že mu totiž započtení roku čekatelského do rozhodné doby přísluší, nepokládá proto mno za nutné zabývati se touto domnělou platovou nesrovnalostí. Rovněž neshledává mno za potřebné zabývati se otázkou, proč by tato nesrovnalost měla vzniknouti toliko u hodností až do majora a nikoli též u hodností vyšších, protože v hodnostech podplukovníka a vyšších bylo postupováno při převodu striktně podle ustanovení zákona. Z důvodů právě uvedených nutno odvolání kpt. B. v tomto bodu zamítnouti jako neoprávněné.« V další části jsou pak obsaženy důvody pro zamítnutí st-lova požadavku, aby mu při převodu do nových platů byla odečtena čekatelská doba toliko jednoroční místo tříletá, které však v dnešním sporu nepřicházejí v úvahu, protože proti této části naříkaného rozhodnutí neformuluje stížnost stížních bodů. — Č. 11158 —
Stížnost napadá nař. rozhodnutí jen v tom směru, že nebyl st-li započten do doby rozhodné pro stanovení výše služného (plat. stupně) jeden rok čekatelský. Nss uvažoval o stížnosti takto:
Není o tom sporu, že st-l-legionář byl v den převodu do nových platů podle zák. č. 103/1926 Sb., t. j. k 1. lednu 1926 kapitánem zbraní z povolání s požitky VII. hodn. třídy 1. stupně od 1. července 1924 a patřil tudíž do IV. postupové skupiny ve smyslu čl. I. zák. č. 152/1923 Sb. a § 21 vl. nař. č. 10/1924 Sb. Na sporu jest pouze otázka, zda při tomto převodu možno při zjišťování doby rozhodné pro stanovení výše služného podle § 185 plat. zák. použíti obdobou výjimky stanovené v § 168 plat. zák. v příčině kategorie úředníků kancelářských zmíněných v § 7 odst. 7 plat. zák. a přihlížeti jen k době potřebné, aby časovým postupem dosáhl st-l požitků, které měl skutečně v době převodu — jak má za to žal. úřad — či zda analogie tato jest pro vojenské důstojníky-legionáře jmenované až do VIII. hodn. třídy vyloučena a dlužno podle všeobecné zásady § 168 plat. zák. přihlížeti u něho i k t. zv. době čekatelské, jak tvrdí stížnost.
Nss uznal stanovisko stížnosti správným.
Platový zákon č. 103/1926 Sb., normuje v VII. části převod do nových platů a to pod č. 4 specielně důstojníků vojenských a četnických (§§ 184—189), stanovil v § 184 odst. 3, že důstojníci jmenovaní až do IX. hodn. třídy obdrží, byť i měli požitky vyšší hodn. třídy, služné sedmé platové stupnice a v § 185 pak vyslovil, že »při určení doby rozhodné pro stanovení výše služného důstojníků uvedených v § 184 (t. j. i vojenských důstojníků jmenovaných do XI. až VIII. hodn. třídy a tudíž i u st-le jakožto kapitána) sluší postupovati podle obdoby ustanovení § 186 se zřetelem na předpisy platné pro vojenské, případně četnické důstojníky«. Dovolává se tedy zákon obdoby předpisů platných pro stanovení výše služného civilních úředníků státních, jmenovaných podle § 167 plat. zák. až včetně do VIII. hodn. třídy, jak jsou obsaženy v § 168 plat. zák., jehož 1. věta odstavce 1 jest v nař. rozhodnutí shora uvedeném slovně citována.
Těmito předpisy vyslovil zákon zásadu, že při určení výše služného civilních úředníků dlužno přihlížeti 1. k úřednické skupině § 52 služ. pragm. a to k té z pěti tam normovaných skupin (A až E) podle předepsaného předběžného vzdělání, do které jest zaměstnanec v den účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb., t. j. 1. ledna 1926 zařazen a kterou se řídí jeho požitkový časový postup, 2. ke schematicky vypočtené době, kterou tvoří součet tří složek a to jednak čekatelské doby jednoleté (čl. V § 1 zák. č. 541/1919 Sb.), jednak lhůt časového postupu (čl. III téhož zákona) a to obou v rozsahu potřebném k dosažení požitků ve skupině pod č. 1) uvedené, jež úředník k 1. lednu 1926 skutečně má, jednak konečně služební doby započítatelné (započtené) v posledním dosaženém platovém stupni (odst. 1 posl. věta § 168 plat. zák.). Tyto tři složky dohromady tvoří pak podle odst. 3 posléz cit. paragrafu dobu rozhodnou pro stanovení výše služného, tedy nikoli doba služební, kterou zaměstnanec skutečně ztrávil ve služebním poměru, v němž se převádí, resp. ve kterém byl dříve. — Č. 11158 —
Z této schematické povahy rozhodné doby vyplývá, že jest zcela nerozhodno, zda ten který zaměstnanec část služební doby v poměru čekatelském po případě i delším jednoho roku skutečně ztrávil, čili nic.
Ze zásady prve uvedené připustil § 168 jedinou výjimku pro kategorii kancelářských úředníků III. a IV. služební třídy jmenovaných z řad kancelářských oficiantů potud, že při zjišťování doby rozhodné vypočítává se schema její bez složky t. zv. jednoroční čekatelské lhůty. Zůstává tudíž i u této kategorie rozhodnou jednak úřednická skupina, v níž byl kancelářský úředník k 1. lednu 1926 zařazen, jednak ostatní dvě složky schematické doby.
Pro vojenské důstojníky neplatí ovšem ani § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., resp. prov. nař. k němu č. 34/1914 ř. z., ani zák. č. 541/1919 Sb. o roztřídění úřednických skupin a lhůtě čekatelské doby i lhůt časového postupu, a proto stanovil § 185 plat. zák. pro zjištění doby rozhodné u důstojníků vojenských obdobný postup se zřetelem na předpisy platné pro vojenské důstojníky. Těmito předpisy jsou jednak (k č. 1 shora) ustanovení § 5 odst. 9 zák. č. 195/1920 Sb. ve znění čl. I zák. č. 152/1923 Sb. a §§ 5 a 21 vl. nař. č. 10/1924 Sb., jimiž důstojnictvo vojenské roztříděno aspoň v podstatě podle stejného kriteria (předběžného předepsaného vzdělání) na 6 postupových skupin (I. až VI.), určujících požitkový časový postup příslušníků těchto skupin (srovn. Boh. A 8187/29, 8321/29 a 9695/32), — jednak v příčině lhůty čekatelské v požitkovém směru a lhůt časového postupu (ad 2. shora) ustanovení § 8 zák. č. 195/1920 Sb. a §§ 12 a 14 prov. vl. nař. č. 10/1924 Sb., jakož i § 5 odst. 9 zák. č. 195/1920 Sb.
Žal. úřad vychází z právního názoru, že v postupových skupinách vojenských důstojníků, zahrnujících v sobě naprosto různorodé složky, nelze spatřovati obdobu úřednických skupin § 52 služ. pragm. charakterisovaných jednotným časovým postupem a jednotným předepsaným předběžným vzděláním pro celé kategorie úřednické, kdežto u důstojníků vojenských nelze prý až do vydání vl. nař. č. 104/1927 Sb. o příslušnosti k služební kategorii vůbec mluviti; dále dospívá pak žal. úřad v nař. rozhodnutí k závěru, že lze obdoby stanovené v § 185 užíti jen tím způsobem, že tak jako příslušníkům kategorie kancelářských úředníků, jmenovaných z řad kancelářských oficiantů, nečítá se při výpočtu doby rozhodné čekatelská doba proto, že nebyla pro ně zavedena, nelze ji započísti do doby rozhodné ani vojenským důstojníkům, pro které ji platné normy nezavedly, t. j. specielně důstojníkům-legionářům (kromě těch, jimž byla služební doba propočtena podle zásad pro důstojníky domácího vojska), tedy ani stěžovateli.
Používá tedy nař. rozhodnutí obdoby nikoli zásady v § 168 plat. zák. stanovené pro civilní zaměstnance vůbec, ale obdoby výjimky z této zásady platné pro kancelářské úředníky z řad oficiantů. Předpoklady, na nichž nař. rozhodnutí jest založeno, jsou však mylné.
Jak již pojem obdoby sám vyjadřuje, spočívá tato podle § 7 o. z. o. v tom, že zásada (pravidelné právo) stanovená v zákoně pro určité případy, použije se i na případy podobné, v zákoně nerozhodnuté. Nelze — Č. 11158 —
tudíž analogicky používati práva výjimečného (nepravidelného), leč by zákon sám opak stanovil. Platový zákon dovolává se v § 185 zcela všeobecně obdoby § 168 a měl tudíž na zřeteli jen použití zásady v něm vyjádřené, jak byla shora naznačena, že doba rozhodná zjišťuje se podle úřednické skupiny (postupové skupiny) a podle schematické doby. Nebylo proto úmyslem zákona použíti na důstojníky výjimky, vyslovené v § 168 pro kancelářské úředníky z řad kancelářských oficiantů; to by musel zákon zvláště vysloviti.
Důvod, pro který žal. úřad vylučuje použití zásady § 168, nemůže postačiti, když cit. předpis k úřednickým kategoriím vůbec nepřihlíží, nýbrž klade váhu jen na úřednické skupiny a když nesourodost jednotlivých složek postupových skupin důstojnických nijak nevylučuje podobnost těchto skupin s úřednickými skupinami se zřetelem na stejné základní znaky, totiž zásadní dělítko, záležející v předepsaném předběžném vzdělání, a rozhodující vliv na časový postup požitkový. Že by v mezích téže postupové skupiny nebylo lze se zřetelem na zvláštní vojenské předpisy, platné pro jednotlivé služby do téže postupové skupiny pojaté, postupovati při šetření zásady pro stanovení doby rozhodné různě, o tom žal. úřad při svém stanovisku neuvažoval a o takovou možnost — pokud jde specielně o důstojníky-legionáře — svůj zamítavý výrok neopřel (srov. Boh. A 9695/32).
Avšak i kdyby se připustilo, že zákon v § 185 citací § 168 bez vyloučení oné výjimky ve prospěch kategorie kancelářských úředníků uvedených v § 7 odst. 7 plat. zák., měl na zřeteli možnost použití obdoby její, chybí v daném případě základní podmínka obdoby, totiž podobnost případu zákonem řešeného a případu, na něž má býti norma analogicky vztažena. Žal. úřad spatřuje tuto podobnost (tertium comparationis) v tom, že jak pro zmíněné kancelářské úředníky z řad oficiantů, tak pro některé důstojníky (v daném případě specielně pro důstojníky-legionáře, jimž nebyla služební doba propočtena podle zásad pro důstojníky domácího vojska), nebyla čekatelská lhůta zavedena. Leč tu přehlíží, že § 168 neuvádí vůbec žádného důvodu, pro který se u zmíněných kancelářských úředníků vylučuje zápočet lhůty čekatelské z doby rozhodné pro zjištění výše nového služného a nelze ani výkladem z tohoto zákonného předpisu vyvoditi, že by důvod spočíval v tom, že žádná čekatelská lhůta nebyla pro ně »zavedena«. Nelze proto tento tvrzený důvod považovati za vhodný předmět příměru podobnosti pro analogii s vojenskými důstojníky. Mimo to vylučuje § 168 zápočet čekatelské lhůty pro celou kategorii kancelářských úředníků jmenovaných ze řad kancelářských oficiantů; mohla by tudíž tato výjimka již vzhledem k zásadě platné i v právu veřejném, že ustanovení výjimečná nelze vykládati extensivně, platiti analogicky jen pro podobné kategorie vojenských důstojníků, resp. jejich příslušníky, kteří dosáhli hodnosti důstojnické na základě předchozí služby ztrávené v poměru, který svou povahou a trváním je způsobilý nahraditi služební poměr čekatelský podobně, jako jej nahrazuje u kancelářských úředníků civilních v § 7 odst. 7 plat. zák. zmíněných služba ztrávená v poměru oficiantském. Že by st-l náležel k podobné kategorii vojenských důstojníků, žalovaný úřad v nař. rozhodnutí nejen neodůvodnil, ale naopak, vylučuje možnost příslušnosti vojenského důstojníka ke služební kategorii ve smyslu plat. zák. v době před vydáním vl. nař. č. 104/1927 Sb., sám tento znak podobnosti popřel a přirovnávaje tedy jednotlivé důstojníky vojenské (st-le) s celou kategorií úřednickou, tím přípustnost analogie pro nestejnost porovnávaných členů v odporu k svému vlastnímu výroku vyloučil.
Již z toho, co uvedeno, vyplývá, že důvod, pro který nař. rozhodnutí použilo na st-le analogie výjimečného ustanovení v příčině kancelářských úředníků v § 168 a odepřelo mu zápočet jednoho roku do doby rozhodné pro stanovení výše služného podle zák. č. 103/1926 Sb., není v souhlasu se zák. a bylo proto nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž se musel nss zabývati ještě dalšími vývody stížnosti, pokud uplatňuje nesprávnost i dalšího předpokladu žal. úřadu, že totiž pro vojenské důstojníky-legionáře čekatelská lhůta zavedena nebyla.

Citace:

Č. 11303.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1096-1097.