Č. 3246.

Vojenské věci: * Opožděné podání přihlášky o převzetí v hodnosti gážisty v činné službě nemá za následek pozbytí nároku na zaopatřovací požitky, přiznaného §em 2 zák. č. 194/1920, nebyla-li přihláška ta ministerstvem nár. obrany odmítnuta pro opožděné podání, nýbrž zamítnuta z důvodů meritorních.
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2476).
Věc: Adolf R. v T. (adv. Dr. Vilém Strass v Tachově) proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Ant. Šafář) o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost Důvody: St-1 sloužil v bývalé rak.-uh. armádě jako vojenský gážista, posléze jako setník, a žádal přihláškou ze 14. září 1919 o převzetí v hodnosti gážisty v činné službě.
Výnosem z 22. srpna 1922 zamítlo žal. min. tuto st-lovu přihlášku podle ustanovení § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a prov. nař. z 3. září 1920 č. 514 Sb. a upozornilo st-le na předpisy pro podání žádosti o zaopatřovací požitky.
St-lova žádost ze 17. října 1922 jakož i z 28. listopadu 1922 za přiznání zaopatřovacích požitků byla nař. rozhodnutím z 11. srpna 1923 zamítnuta z důvodu, že svoji přihlášku o převzetí v hodnosti gážisty v činné službě podal opožděně a odůvodnění opožděného podání že bylo shledáno nedostatečným. Hledí se tudíž k přihlášce, jako by nebyla vůbec podána. St-1 nespadá proto do kategorie bývalých vojenských gážistů z povolání, do čsl. činné služby vojenské nepřevzatých, i nemá nároku na zaopatřovací požitky podle zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a prov. nař. k němu vydaného.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Svůj nárok na přiznání zaopatřovacích požitků opírá st-1 o ustanovení § 2 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb., jenž stanoví, že bývalým rak.-uh., rak. neb uh. vojenským gážistům z povolání, které mno do činné služby vojenské jako gážisty nepřevzalo, poskytne čsl. republika za určitých předpokladů zaopatřovací požitky podle vojenských zaopatřovacích zák. a nař., plativších dne 28. října 1918 v bývalé říši rak.-uh.
Nař. rozhodnutí spočívá na předpokladu, že st-1 nepatří do této kategorie nepřevzatých gážistů, poněvadž přihlášku svoji podal po uplynutí stanovené k tomu lhůty, tedy opožděně.
Tento předpoklad spočívá v daném případě na nesprávném právním posouzení věci.
Nárok na tyto zaopatřovací požitky dle cit. § 2 vzniká, předpokládaje splnění i ostatních zákonných předpokladů, tím, že bývalý vojenský gážista z povolání se přihlásil o převzetí do čsl. vojenské služby činné a že jeho přihláška byla mno zamítnuta meritorně. Byla-li přihláška pravoplatně odmítnuta z důvodu, že byla opožděně podána a že se proto k ní hledí tak, jako by nebyla vůbec podána, nevzniká ovšem nárok ten.
O st-lově přihlášce, podané nesporně dne 15. září 1919, rozhodnuto bylo výnosem mno z 22. srpna 1922. Výnosem tím nebyla přihláška odmítnuta jako požděná, nýbrž byla zamítnuta meritorně s poukazem na § 1 cit. zák., tedy s poukazem na to, že se rozhodnutí to stalo podle volného vlastního uvážení mno. Proto byl st-1 také současně upozorněn na předpisy o podání žádosti za požitky zaopatřovací.
Výrok ten byl učiněn v souhlase s návrhem osobní a stížnostní resp. revisní komise, ministrem nár. obr. schváleným, jenž se rovněž meritem zabývá. Návrh ten zní: »nevyhovuje — jen jako vojín s eventuelními nároky na zaopatřovací požitky«.
Neodmítlo-li žal. min. st-lovu přihlášku tímto výnosem, jehož předmětem rozhodování přihláška ta právě byla, pro opožděné její podání, nýbrž zamítlo-li ji meritorně, vznikl tím st-li — předpokládaje, že jsou u něho splněny i ostatní zákonné předpoklady — nárok na zaopatřovací požitky dle § 2 cit. zák. a stal se jeho nabytým právem i v tom případě, že přihláška byla podána skutečně opožděně, neboť meritorním vyřízením přihlášky té prominul úřad toto opoždění.
Žal. úřad vychází podle odvodního spisu z názoru, že zákon má v § 2 na mysli jen ony případy, ve kterých gážista přihlášku včas podal, ve kterých však jeho převzetí bylo odepřeno, a odůvodňuje tento názor poukazem na předpis § 112, odst. 4 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb., jenž připouští, aby osobám, které nepodaly předepsanou přihlášku včas, byly zaopatřovací požitky jen výjimečně povoleny.
Správnost tohoto názoru nelze uznati. Koho z gážistů jest považovati za převzatého a koho za nepřevzatého, lze posouditi jen podle ustanovení cit. zák. č. 194. Tento zákon však nemá žádného předpisu, jenž by nařizoval odmítání opožděných přihlášek, a nevylučuje tedy, aby min. také opožděnou přihlášku meritorně vyřídilo. Pak jest za nepřevzatého ve smyslu § 2 považovati onoho gážistu, jehož přihlášku min. na základě ustanovení § 1 věcně zamítlo, bez rozdílu, byla-li přihláška podána včas nebo je-li opožděna.
Ustanovení § 112, odst. 4 cit. zák. č. 76 nemá zde významu, poněvadž přihláška st-lova nebyla odmítnuta pro opoždění, nýbrž byla meritorně vyřízena výrokem, že se st-1 nepřijímá ....

Citace:

č.3246. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 579-581.