NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 5046.

Školství. — Administrativní řízení: * Byla-li expositura veřejné školy národní zrušena předsedou zem. škol. rady po rozumu § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. ve znění zák. z 9. dubna 1920 č. 295 Sb., nelze budovu, ve které expositura ta byla umístěna, zabrati nuceným nájmem podle § 7 téhož zákona, dokud nebylo odvolání podané ze zrušovacího opatření ministerstvem školství a nár. osvěty vyřízeno zamítavě.
(Nález ze dne 24. října 1925 č. 7693.)
Věc: Místní školní rada v B. a Karel S. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národmí osvěty o nucený nájem budovy německé školní expositury. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení.
Důvody: Vynesením z 12. října 1923 vyslovil min. škol. na základě § 7 zákona č. 189/1919 pozměněného a doplněného zákonem č. 295/1920, pokud se týče § 2 zákona č. 292/1920 a ve smyslu protokolu z 29. srpna 1923 nucený nájem celé budovy bývalé německé školní expositury v O., se vším příslušenstvím a s letním cvičištěm a školní zahradou, pro umístění české školy tamtéž a bytu jejího správce.
K tomuto rozhodnutí vedla jej jednak ta okolnost, že německá školní expositura byla dnem 31. srpna 1923 zrušena a že se tedy po přestěhování učitele na nové působiště celá školní budova uprázdnila, jednak, že v místě je česká veřejná škola, jejíž umístění je naprosto nevyhovující a pro kterou především jakožto jedinou národní školu v obci má býti použito budovy postavené k účelům školním. Dále přihlížel k tomu, že kuchyně s malým kabinetem, nabízená dobrovolně zástupci míst. škol. rady b-cké, za byt správce české školy nestačí, nýbrž že jest třeba též obou sousedních pokojů. Malé místnosti vedle kuchyně použije se za školní kabinet. K námitce obce, že část místností, zabraných pro byt správce české školy, potřebuje pro učitele, jenž bude vyslán do O. německým osvětovým svazem za účelem soukromého vyučování německých dětí, nelze přihlížeti, poněvadž zákon chrání bydlení a živnost, jaké v době záboru, resp. řízení o něm jsou, a nikoli také snad v budoucnosti budou. —
Již v opětovných svých nálezech, tak zejména v nálezu Boh. 841 adm. a z 28. května 1921 č. 6400 vyslovil a zevrubně odůvodnil nss právní názor, že budova resp. místnost, sloužící veřejnému vyučování může býti podrobena nucenému nájmu jenom tehdy, jestliže škola nebo třída, které tato budova resp. místnost byla dosud: věnována a sloužila, byla zrušena neb za souhlasu školních úřadů jinde umístěna aneb této místnosti nepotřebuje. Posuzuje-li se přítomný případ s hlediska právě vzpomenutého právního názoru, mohla by býti zabrána budova školní expositury v O. ve smyslu §u 7 zák. č. 189/1919 ve znění zákona č. 295/1920 nuceným nájmem jenom tehdy, kdyby škola, které budova ta byla věnována a skutečně též sloužila, byla pravoplatně zrušena nebo definitivně za souhlasu školních úřadů jinde umístěna a kdyby tedy přestal onen veřejný účel, jemuž budova ta svým věnováním měla sloužiti.
Ze spisů správních vysvítá, že byla školní expositura v O. zrušena podle §u 9 svrchu cit. zákona koncem srpna 1923 a měla tedy tímto dnem přestati jak právní tak faktická existence její. Než mšr v B. a obec O. podaly proti zrušovacímu opatření tomu opravný prostředek, o němž podle tvrzení stížnosti, žal. úřadem nepopřeného, v době vydání dnes nař. rozhodnutí příslušným k tomu úřadem ještě rozhodnuto nebylo. Nestal se tedy řečený výrok o zrušení školní expositury pravoplatným a neupravil konečným způsobem otázku zrušení školy té, takže v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, vyslovující nucený nájem celé školní budovy se vším příslušenstvím, zmíněná školní expositura ještě po právu trvala. Nemohl tudíž žal. úřad ani posouditi, nebude-li místností věnovaných dosud jmenované školní exposituře skutečně pro veřejné účely této školy dále zapotřebí a nebudou-li účely ty k svému splnění potřebovati dotčené budovy v jejím celku. Tomuto názoru nestojí v cestě ani ustanovení § 9 zák. č. 189/1919 ve znění zák. č. 295/1920, které určuje, že stížnosti proti výroku předsedy zšr-y o zrušení obecné školy národní resp. některé její třídy nemají odkládacího účinku. Vyčerpávat se dosah ustanovení toho po stránce právní v tom, že mohou úřady školské vykonati a provésti zmíněné opatření i tehdy, byl-li proti němu podán opravný prostředek; otázky zákonitosti a tudíž právní přípustnosti opatření toho se však ustanovení zmíněné nikterak nedotýká. Zůstává proto otázka právní existence školy takové dotud nevyřešenou, dokud tu není konečného a právní moci schopného výroku o zrušení jejím. Pak ovšem znamená okamžité provedení výroku předsedy zšr-y o zrušení školy resp. třídy tol.ko dočasné zastavení provozu dotčené školy resp. třídy a nemůže jeviti své reflektivní účinky na přípustnost nuceného nájmu budovy školní příp. některé místnosti její dříve, než vejde výrok onen v moc práva a nebude konečným způsobem rozhodnuto o tom, že dotyčná škola resp. třída přestala existovati a tím odpadl i onen veřejný účel, jemuž budova resp. místnost sloužila.
Je-li tomu tak, pak vycházel žal. úřad z nesprávného právního předpokladu ve příčině právního významu zrušení školní expositury v O. a přípustnosti nuceného nájmu dříve řečené budovy školy této a jest nař. výrok podle toho, co v dříve vzpomenutém nálezu tohoto soudu vysloveno, v rozporu se zákonem.
Na tom nemůže ničeho změniti ani skutečnost, že česká veřejná škola v O. budovy té pro své umístění nezbytně potřebuje, neboť nutnost tato jest jenom jednou z podmínek nuceného nájmu a nemůže sama o sobě bez splnění ostatních předpokladů stanovených § 7 zákona č. 189/1919 ve znění zákona č. 295/1920 odůvodniti právní přípustnost jeho. Ostatně nelze přehlédnouti, že nuceným nájmem odnímá veřejná moc vlastníkovi v zájmu veřejném právní statky jemu náležející a že tento zásah moci veřejné do majetkové svobody jednotlivcovy musí býti vykládán jako výjimečné opatření na prospěch majetkové svobody tak, aby vlastnictví jako summum ius ad rem nedoznalo větší újmy, než kterou uznal zákon za splnění všech předpokladů jím přesné stanovených v zájmu veřejném za nezbytně nutnou.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k závěru, že nař. rozhodnutí porušilo práva mšr-y v B. a musil je proto k stížnosti jmenované mšr-y zrušiti podle § 7 svého zákona jako nezákonné.
Než nař. rozhodnutí neobstojí po právu ani pokud vyslovilo nucený nájem místností, jež pronajaty byly spolust-li učiteli Karlu S. —

Citace:

č. 1414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 45-46.