NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3990.

Obecní samospráva. — Státní občanství: Byla-li určitá osoba příslušným orgánem obce ustanovena »definitivně ve službě obce... na revers, že naučí se jazyku čsl. do 6 měsíců...«, vznikl tím definitivní poměr služební pod podmínkou rozvazovací.
(Nález ze dne 6. října 1924 č. 17130.)
Věc: Berta St. v B. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pro řešení tohoto sporného případu přicházejí v úvahu dva dekrety upravující služební poměr st-lčín k městské radě b-ské:
1. dekret vládního komisaře z 8. ledna 1919 č. 233 pres. tohoto znění (výtah):
»K Vaší žádosti z 30. října 1918 ustanovuji Vás definitivně ve službě zemského hlavního města B., a to na základě usnesení obecní rady z 2. listopadu 1918 a usnesení měst. rady z 5. listopadu 1918 na revers, kterým jste se zavázala, naučiti se jazyku česk. k potřebám služby do 6 měsíců, t. j. do konce května 1919.
Kdybyste do 6 měsíců nenabyla dostatečné znalosti jazyka českého, pozbyla byste práv spojených s definitivním ustanovením«;
2. dekret měst. úřadu v B. z 9. června 1921 č. 2610:
»K Vaší žádosti z 9. dubna 1921 usneslo se měst. zastupitelstvo zemsk. hl. města B. ve svém sezení dne 13. května 1921, aby definitiva udělená č. 233 pres./19 s podmínkou naučiti se jazyku českému stala se definitivou bezpodmínečnou. Jmenujete se tedy definitivní oficiant- kou a zařaďujete se do IV. stupně této kategorie městských úředníků ode dne 1. září 1919....«.
Podáním z 20. dubna 1923 domáhala se st-lka u zsp-é v B. potvrzení státního občanství čsl., jehož prý nabyla dle § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. tím, že byla v listopadu 1918 ustanovena definitivní výpomocnou úřednicí ve službě města B. Dle či. 3 brněnské smlouvy zavázala se jak republika Čsl. tak i Rakousko na základě cit. § 10 veřejnými zaměstnanci nabytá práv domovská uznati za podklad státního občanství. K podání této žádosti pohnulo st-lku usnesení měst. rady zemsk. hl. města B. zastaviti jí veškeré drahotní přídavky se zpětnou platností od 1. ledna 1923 z důvodu, že jest cizozemkou.
Žádosti té min. vnitra v pořadu instancí nař. rozhodnutím z 24. ledna 1924 nevyhovělo, poněvadž ustanovení čl. 3, odst. 1. brněnské smlouvy se vztahuje pouze k oněm veřejným zaměstnancům, kteří jako skuteční definitivní zaměstnanci mohli nabýti domovského práva na základě § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. ještě před 16. červencem 1920, kdy nabyla působnosti mírová smlouva St. Germainská, kdežto rekurentka byla jmenována bezpodmínečně definitinví městskou úřednicí teprve usnesením měst. zastupitelstva z 13. května 1921. Okolnost, že odvolatelka byla týmž usnesením zařaděna do IV. stupně kategorie měst. úředníků se zpětnou platností ode dne 1. září 1919, nemá zde význam, ježto jde pouze o stanovení doby platové a nemůže měniti nic na skutečnosti, že definitivní jmenování se stalo až v roce 1921.
Stížnost domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, brojí proti náhledu žal. úřadu, že by st-lka byla dosáhla definitivy teprve v květnu 1921, tudíž po 16. červenci 1920, tak, že by se na ni nevztahoval předpis čl. 3 brněnské smlouvy. Hájí názor, že byla ustanovena definitivním zaměstnancem města B» již usnesením městské rady z 2. listopadu 1918, potvrzeným dekretem vládního komisaře z 8. ledna 1919 č. 233 pres., že tudíž nabyla pravoplatně definitivy a všech s tím spojených práv před 16. červencem 1920.
Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutím a stížností vnesena do sporu jediné otázka, zda st-lka nabyla definitivy ve službách města B. před 16. červencem 1920 či po tomto dni. Žal. úřad došel k úsudku, že se tak stalo teprve dne 13. května 1921, kterého dne st-lka usnesením měst. zastupitelstva byla jmenována bezpodmínečně definitivní městskou úřednicí. St-lka naproti tomu hájí názor — který uplatňovala již v řízení předcházejícím vydání nař. rozhodnutí — že byla ustanovena definitivně ve službě zem. hlav. města B. již usnesením měst. rady z 2. listopadu 1918, potvrzeným dekretem vlád. komisaře z 8. ledna 1919 č. 233 pres.
Žal. úřad nepřiznává jmenování tomu povahu definitivy ve smyslu § 10 zák. č. 222 ř. z. z r. 1896 z toho důvodu, že bylo podmíněno závazkem st-lky, naučiti se do 6 měsíců jazyku českému k potřebám služby; tomu svědčí odůvodnění nař. rozhodnutí, »že rekurentka byla jmenována bezpodmínečně definitivní městskou úřednicí teprve usnesením měst. zastupitelstva z 13. května 1921«.
Tomuto náhledu žal. úřadu nemohl nss přisvědčiti.
Jmenovací akt z 8. ledna 1919, jehož se st-lka dovolává a jehož znění jest shora doslovně citováno, stanoví výslovně: » ustanovuji Vás definitivně ve službě zem. hl. města B.«. Dodatek »na revers, kterým jste se zavázala naučiti se jazyku českému ....« má právně povahu výminky rozvazovací. To nepochybně vyjádřeno další větou dekretu: »Kdybyste do 6 měsíců nenabyla dostatečné znalosti jazyka českého, pozbyla byste práv spojených s deťinitinvím ustanovením«.
Rozvazovací výminka však neodkládá vznik práva (právního poměru), stanoví pouze nejistou událost, která —nastane-li— způsobí zánik práva již nabytého (arg. § 696 o. z. o.).
Že by v tomto případě tato událost — t. j. nesplnění reversem převzatého závazku — byla nastala a že by důsledkem toho definitivní služební poměr st-lčin býval zanikl, ze spisů neplyne, a nař. rozhodnutí nepředpokládá.
Usnesení měst. zastupitelstva z 13. května 1921, pokud vyslovuje, že definitiva udělená st-lce pod. č. 233 pres. 1919 s podmínkou, naučí-li se jazyku českému, se stala definitivou bezpodmínečnou, jest jen deklarací toho, že původně udělená definitiva není na dále žádnou podmínkou vázána.
Nař. rozhodnutí nemá dle těchto úvah opory v zákoně a bylo je prolo dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3990. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 541-543.