NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 14365.

Nenastoupil-li zaměstnanec do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani práci, má se za to, že vystupuje, třebas mu byla dána v t. zv. ochranné době výpověď ze služebního poměru. V takovém případě neplatí §§ 37 a 38 zákona ze dne 11. července 1934 čís. 154 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 9. května 1935, Rv II 309/35.)
Žalobce dostal od žalované před nastoupením vojenského cvičení 6týdenní výpověď služebního poměru v t. zv. ochranné lhůtě (§ 1 zák. čís. 61/25 sb. z. a n.) ke dni 30. září 1934. Z toho důvodu nenastoupil již po skončení cvičení ve lhůtě 7 dnů u žalované službu, domáhá se však na žalované zaplacení požitků služebních za dobu od 1. října 1934 do 31. prosince 1934, t. j. za dobu, která by musila proběhnouti k poslednímu dni nové, druhé výpovědi. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobu o zaplacení služebních požitků opírá žalobce o to, že prý výpověď ze služebního poměru, jež mu byla dána žalovanou společností, jest protiprávní a neplatná. Jde tudíž v souzené věci o neúčinnost výpovědi ze služebního poměru podle § 24 odstavec (2) zákona o soukromých zaměstnancích ze dne 11. července 1934 čís. 154 sb. z. a n. a podle § 1 zákona ze dne 31. března 1925 čis. 61 sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních). Podle § 5 zákona čís. 61/25 sb. z. a n., nenastoupí-li zaměstnanec do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) práci, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Neprávem má dovolatel za to, že ustanovení § 5 zák. čís. 61/25 sb. z. a n. nepřichází v úvahu tehdy, byl-li služební poměr skončen před nastoupením služebního poměru nesprávnou výpovědí. Prohlašuje-li § 1 (2) zák. čís. 61/25 sb. z. a n. výpověď danou v ochranné době za právně bezúčinnou, trvá služební poměr dále a jest proto i v takovém případě zaměstnanec po skončení vojenského cvičení povinen nastoupiti službu. Nenastoupil-li žalobce ve lhůtě stanovené v § 5 zák. čís. 61/25 sb. z. a n. u žalované společnosti službu, jest podle druhé věty § 5 cit. zák. míti za to, že vystoupil ze služby, zejména když žalobce ani netvrdil, že mu bylo včasné nastoupení znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění (§ 5). Žalobcův pracovní poměr byl tudíž zrušen vlastním jeho vystoupením a nepřichází proto v úvahu předpisy §§ 37 a 38 zákona čís. 154/34 sb. z. a n., jež předpokládají, že zaměstnavatel propustil zaměstnance předčasně, nemaje k tomu důležitého důvodu, pokud se týče, že pracovní poměr byl zrušen výpovědí nesprávně danou. Žalobní nárok není opodstatněn, ježto žalobce nedbal povinnosti k nastoupení služby mu uložené v § 5 zák. čís. 61/25.

Citace:

Čís. 14365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 402-403.