NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Domněnka právní.
281
Domněnka právní
.
1. Pojem.
Domněnka (praesumptio) jest pravidlo, dle něhož z pravdivosti určitého tvrzení lze souditi na pravdivosť jiného tvrzení nikoliv sice s absolutní právnickou jistotou, avšak přece s dostatečnou měrou pravděpodobnosti, ku kteréžto pravděpodobnosti dospíváme vnitřní nutností dle zákonů logiky nebo zkušenosti. Je-li positivní právní normou jistému úsudku z pravděpodobnosti plynoucímu propůjčena moc právnické jistoty, mluvíme o domněnce právní čili zákonné (praesumptio juris s. legis), na rozdíl od domněnky zakládající pouhou pravdepodobnosť (praesumptio hominis, facti). Na základě právní normy, která stanoví právní domněnku, jest soudce povinen, určité tvrzení netoliko za pravděpodobné, nýbrž dokonce za pravdivé pokládati, pakli pravdivosť určitého jiného tvrzení jest dokázána ku př. při právní domněnce otcovství k nemanželskému dítěti § 163 o. o. z. Právní domněnky nesprošťují stranu ku důkazu povinnou břemene průvodního, nýbrž usnadňují jí toliko břímě průvodní dopouštějíce, by na místo skutečnosti, jež vlastně dokázána býti má, dokázala jinou skutečnosť, z jejížto jsoucnosti souditi sluší na existenci prvnější skutečnosti. Jest tudíž mylným, tvrdí-li se všeobecně, že právní domněnkou břímě průvodní přesune se na odpůrce, ježto domněnka zavdává odpůrci pouze podnět ku protidůkazu, v čemž nelze spatřovati nic zvláštního, rovněž jako při protidůkazu uvedeném proti přednímu důkazu svědky, listinami a j.
2. Účinek a dosah. Účinek právní domněnky může býti dvojí: buď se připouští protidůkaz, že navzdor pravdivosti jednoho tvrzení v konkrétním případě jiné tvrzení o toto se opírající pravdivým není, poněvadž příčinné souvislosti mezi oběma okolnostmi v dotčeném případě nestává, anebo jest protidůkaz Domněnka právní.
ten vyloučen, tak že odpůrce toliko důvody proti pravdivosti prvního tvrzení uvésti může. Právní domněnky prvního druhu zoveme vyvratitelnými (praesumptiones juris), domněnky druhu poslednějšího nevyvratitelnými (praesumptio iuris et de iure). Zpravidla jsou domněnky vyvratitelnými, toliko výjimkou nevyvratitelnými. Tvrzení, kterému nasvědčuje právní domněnka nevyvratitelná, nelze rovněž jako okolností notorických s účinkem popříti. Všeobecný řád soudní jedná o právních domněnkách v § 105, a stanoví pouze, že domněnky, kterýmž zákon zvláště moci nepřiznává, nesluší pokládati za důkaz.
Dle nového soud. řádu netřeba důkazu o okolnostech, o nichž platí dle zákona domněnka, že tu jsou. Protidůkaz, kterýž možno vésti též vyslechnutím stran dle §§ 371 a násl. n. s. ř. (§ 270 n. s. ř.), jest přípustným pouze potud, pokud zákonem není vyloučen.
Obsah právní domněnky týká se buď jednotlivé faktické okolnosti, ku př. právní domněnka o smrti nezvěstného (§§ 24, 278 o. o. z.), o manželském zrození (§§ 138, 155, 156 o. o. z.), splození dítěte nemanželského (§ 163 o. o. z.), o nemoci zvířete před odevzdáním (§§ 924 a násl. o. o. z.), o zaplacení úroků (§ 1427 o. z.), zapravení starších periodických platů před novějšími (§ 1429 o. o. z.), o nastalém zaplacení pro vrácení dlužního úpisu (§ 1428 o. o. z.), anebo směřuje ku jistému oprávnění, na př. držitel papíru majiteli svědčícího jest již samým držením legitimován (§ 1393 o. o. z.).
3. Domněnky nepravé.
V podobě právních domněnek vystupují ještě jiná právní pravidla,
která právními domněnkami v technickém smyslu nejsou, kteráž však nicméně tímto názvem se v zákoně samém označují (t. zv. nepravé domněnky), ačkoliv se od pravých domněnek jak svojí podstatou tak i svým účinkem liší. Jsou to případy následující:
1. Předpisy rázu dispositivního, jimiž se materielní obsah právního poměru upravuje, pokud úmluvou stran nebyl jinak upraven, kde výraz »domněnka« (es wird »vermuthet«, »angenommen«, »angesehen«), jeví se býti jen formou pro normu dispositivní, na př. případy §§ 209, 607, 608, 620, 628, 639, 1034, 1158, 1203, 1207, 1228, 1234, 1248, 1416 o. o. z.
2. Pouhé zákonné předpisy interpretační, obsahující pravidla
o výkladu projevů vůle soukromé, kterážto pravidla vzešla z domněnek na př. §§ 667, 675, 683, 915 o. o. z. Sem náležejí též předpisy o činech konkludentních, vedle kterýchž jisté jednání považuje se za výraz určité vůle, neprokáže· li se v konkrétním případě, že jest výrazem vůle jiné.
3. Právní pravidla obsahující t. zv. prozatímní pravdy (Interimswahrheiten, Unger), dle nichž určité tvrzení bez dalšího až do prokázání opaku sluší pokládati za pravdivé v takovýchto případech změní se jak thema tak i břímě průvodní; předmětem důkazu není určité tvrzení nýbrž jeho opak, a břímě průvodní stihne odpůrce. Tím liší se od pravých doměnek právních na př. domněnka, že dítě narodilo se živé (§ 23 o. o. z.), že slíbený dar jitřní v prvních 3 letech manželství byl odevzdán (§ 1232 o. o. z.), že nabytí pochází od muže (§ 1237 o. o. z.), že věci ku požívání nebo v nájem odevzdané byly prostřední jakosti (§§ 518, 1110 o. Domobrana.
283
o. z.). Pravidla taková stanovena jsou z důvodů pravděpodobnosti nebo slušnosti.
4. Domněnky obsahující pouze odůvodnění zákonného předpisu,
na př. § 1297 o. o. z. odůvodnění ručení za culpa levis, anebo § 388 odůvodnění, proč nálezce nesmí věc nalezenou pokládati za opuštěnou a si ji přivlastniti.
5. Právní pravidla chránící domněnku strany samé před škodlivými následky nesprávnosti domnívané skutečnosti na př. doručitel fádně knihy zápisní pokládá se oprávněným odebrati zboží na úvěr ńa účet dlužníka (§ 1033 o. o. z., pak § 1030 o. o. z., prokura čl. 42 a násl. obch. z.).
6. Pravidla o rozdělení břemene průvodního vyskytující se ve formě domněnky ku př. o řádnosti držení (§§ 323 — 325 o. o. z.), o platnosti manželství (§ 99. o. o. z.) pak ve případech §§ 17, 25, 155, 278, 328, 360, 479, 1296 o. o. z. Pokud tyto »domněnky« břímě průvodní správně rozvrhují, obsahují skutečně toliko, co se při rationelním rozdělení povinnosti důkazní samo sebou rozumí, že totiž z pravidla dokázati má každá strana ony skutečnosti, jež tvoří základ jejího nároku. Na místě tohoto pravidla se v oněch případech vyslovuje, že strana, které svědčí zákonná »domněnka«, jest důkazu prosta, strana však, kteréž nesvědčí, k důkazu povinna. Při tom ovšem v zákoně mnohdy jeví se mylný názor, že proto, poněvadž domněnka jisté skutečnosti nenasvědčuje, svědčí domněnka o opaku této skutečnosti na př. §§ 25, 324 o. o. z.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Domněka právní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 293-295.