NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Daň z lihu.

1. Historický vývoj daně z lihu. — 2. Předmět daně. — 3. Způsoby vybírání daně. — 4. Výměra daně a s ní spojených příplatků. — 5. Osvobození od daně a s touto spojených dávek. — 6. Splatnost daně. — 7. Povinnost platiti daň. — 8. Uvěřování daně. — 9. Věcné ručení za spotřební dávku. — 10. Vrácení daně. — 11. Opatření k zajištění daňového základu. — 12. Zjišťování vyrobeného množství alkoholu. — 13. Paušalování výrobní dávky. — 14. Vyklizení lihu vyrobeného v konsumních lihovarech. — 15. Účet o spotřební dávce. — 16. Zjišťování zásob lihu. — 17. Rafinerie lihu a destilatury. — 18. Důchodkové trestní normy. — 19. Statistika. 1. Historický vývoj d-ě z lihu. Líh jako zbytný předmět spotřeby stal se záhy oblíbeným předmětem zdanění, k němuž sahaly při nejrůznějších podnětech vlády, země, držitelé panství nebo města, uvalujíce na pitné alkoholické nápoje nejrůznější kořaleční dávky. V bývalém Rakousku zavedeno bylo všeobecné zdanění kořalky všeobecným patentem o potravní d-i z 25. V. 1829 (pol. zák. sv. 57), jenž počínaje dnem 1. XI. 1829 zatížil potravní d-í v uzavřených městech dovoz, případně výrobu pálených lihových tekutin, na venkově jejich výčep. Tento rozlišný způsob vybírání d-ě z kořalky odstraněn byl dekretem dvorní komory z 24. VIII. 1835 (pol. zák. sv. 63), jímž zavedeno bylo zdaňování kořalky při výrobě. Kořaleční d. poměřována byla zpravidla podle kvasného prostoru, t. j. podle prostorového obsahu kvasných nádob, s přihlédnutím k druhu zpracovávaných lihovarských surovin a pouze výjimečně při používání cukernatých látek k výrobě pálených lihových tekutin z hotového alkoholického výrobku. Sazba d-ě byla opětovně měněna, tak výnosy rak. min. fin. z 21. X. 1849, č. 426 ř. z., z 12. IX. 1853, č. 178 ř. z., a ze 4. IX. 1856, č. 163 ř. z. Zdaňování kořalky podle kvasného prostoru ukázalo se však při postupujícím zdokonalování výroby a ke konci let padesátých nastavších nepříznivých odbytových poměrech nevýhodným, a proto bylo v r. 1860 nejv. rozhodnutím z 5. IX. 1860, č. 206 ř. z., přikročeno pokusmo ke zdanění kořalky podle množství a stupňovitosti lihového výrobku za použití sběrných (měrných) nádob. Tento nový systém byl provázen uspokojivými výsledky, a byl proto zákonem z 9. VII. 1862, č. 45 ř. z., obligatorně zaveden pro všecky lihovary, vyjímaje malé pálenice, používající nejjednodušších destilačních přístrojů. Zjišťování zdanitelného lihu dělo se pomocí úředně vyzkoušených, mechanicky působících měřidel a stupňovitost alkoholického výrobku byla zjišťována stodílným alkoholometrem. V malých lihovarech nejjednoduššího zařízení byl výrobek zdaňován bud dohodou, nebo podle kvasné prostory.
Zdaňování kořalky podle množství a stupňovitosti bylo, třebas jeho výsledky nebyly neuspokojivé, když se seznala nepřesnost ke zjištění výrobku používaných měřidel a konstatovány byly přečetné defraudy, opuštěno a bylo zákonem z 18. X. 1865, č. 104 ř. z., zavedeno ve všech lihovarech paušalování d-ě z lihu. Paušál poměřován byl v lihovarech, jež měly kvasný prostor aspoň o 30 dolnorakouských vědrech, podle velikosti kvasného prostoru za předpokládané 6 1/2% alkoholové výtěžnosti, v ostatních lihovarech stanoven byl roční paušál podle průměru zdanění posledních pěti let, zmenšeného o 10%. Tento paušalovací systém doznal sice dalších změn zákony z 28. V. 1868, č. 24 ř. z., a z 8. VII. 1868, č. 90 ř. z., leč jeho finanční výtěžek ani pak neuspokojil. Bylo tudíž zákonem z 27. VI. 1878, č. 72 ř. z., přikročeno k té změně, že menší, v zákoně přesně vyznačené lihovary byly zdaněny na základě sjednání nebo paušálem, poměřeným podle výkonnosti používaného destilačního zařízení, větší pak lihovary, ať zemědělské, ať průmyslové, paušálem, poměřeným podle denní výkonnosti záparového prostoru, vyšetřené z prostorového obsahu všech zdanitelných nádob a z alkoholového výtěžku, stanoveného pro každou zpracovávanou surovinu zvlášť, případně, a to jen fakultativně podle skutečně docíleného výrobku, zjištěného kontrolními měřidly. Když však v krátké době bylo seznáno, že i posledně zavedený systém zdaňování jest výhodným jen pro lihovarníky, kdežto finanční správě nepřináší očekávaného výtěžku, bylo zákonem z 19. V. 1884, č. 63 ř. z., přikročeno k tomu, že dosud fakultativně připuštěné zdanění výrobku bylo prohlášeno obligatorním pro větší lihovary, za něž považovány byly zemědělské lihovary se záparovou prostorou přesahující 50 hl a průmyslové lihovary se záparovou prostorou větší než 35 hl. Tím se přiblížilo rakouské zákonodárství formě zdaňování hotového výrobku, kteráž jako nejdokonalejší byla podržena a došla prohloubení i nejvhodnější úpravy zákonem z 20. VI. 1888, č. 95 ř. z., s nímž shodný byl pro země uherské platný zák. čl. XXIV. z r. 1888. Oba tyto zákony doznaly změn a doplňků cís. nařízením ze 17. VII. 1899, č. 120 ř. z., uh. čl. XX. z r. 1899, jakož i čl. XXVIII. z r. 1908, kterýž nabyl ovšem účinnosti jen částečně, pak celou řadou zákonů a cís. nařízení, z nichž zmínky zasluhuje: zákon z 8. VII. 1901, č. 86 ř. z., v němž stanoveny byly příděly zemím z výnosu o 20 h zvýšené d-ě lihové, zákon z 23. I. 1914, č. 11 ř. z., jímž zavedena další přirážka k d-i z lihu, kteráž zvyšována byla v době válečné cís. nařízením z 30. VI. 1915, č. 186 ř. z., z 8. XI. 1915, č. 330 ř. z., z 18. II. 1916, č. 46 ř. z., a z 9. IV. 1917, č. 157 ř. z. K doplnění předchozího třeba ještě dodati, že zvláštními zákony občasně stanoven byl alkoholový kontingent, kterýž ovšem, jako více neexistující, nebude zde šíře pojednáván.
Rakouské, případně uherské zákony, upravující zdanění lihu, podržely po převratu platnost v území Československé republiky, ale doznaly v brzké době částečných změn, a to: 1. zákonem z 1. IV. 1919, č. 182 Sb., jenž upravoval výrobní alkoholový kontingent, snížil vývozní bonifikaci příslušející zemědělským lihovarům a podrobil zdanění líh vyrobený jinak než z dosud obvyklých surovin; 2. zákonem z 2. XII. 1919, č. 643 Sb., jímž zvýšena spotřební dávka z lihu na 12 případně 12,20 Kč a výrobní dávka na 12 Kč a zostřen podklad pro vyměření daňového paušálu v produkčních lihovarech; 3. zákonem z 5. II. 1920, č. 91 Sb., jímž zkráceny byly úvěrové lhůty při d-i z lihu; 4. zákonem z 22. XII. 1920, č. 687 Sb., jímž posledně rozdělen byl roční alkoholový kontingent a nově upravena ustanovení o zemědělských lihovarech, jakož i s tím související trestní důchodkové normy. Poslední zákonné úpravy doznala d. z lihu zákonem z 26. VI. 1926, č. 99 Sb., jímž zvýšena byla sazba dávky spotřební, právě tak jako výrobní, na 15 Kč při ponechání zákonem z 22. XII. 1920, č. 687 Sb., ve prospěch zemí a žup zavedené přirážky 2 Kč z každého litru alkoholu, a konečně uloženo produkčním lihovarům placení licenčního poplatku 8 Kč z každého, při vázaném hospodaření lihem jim ponechaného litru alkoholu.
2. Předmět d-ě. Předmětem d-ě jest při dnešním stavu zákonodárství (zákonem z 2. XII. 1919, č. 643 Sb., změněný § 1 rak. zák. o d-i z lihu) veškerý líh, t. j. alkohol ethylnatý, vyrobený na území Československé republiky, jakož i líh sem s ciziny dovezený.
3. Způsoby vybírání d-ě. D. z lihu vybírá se, pokud jde o líh v celním území vyrobený, podle různosti lihovarů bud jako dávka výrobní při ohlášce výroby, nebo jako dávka spotřební při přechodu lihu z úředního dozoru do volného oběhu. Výrobní dávkou postižen jest líh vyrobený v lihovarech, zpracujících ovoce, ovocný mošt, víno, vinný mošt, vinné ssedliny, pivovarské odpadky, bobule, kořínky nebo pod. látky (t. zv. lihovary produkční), kdežto líh vyrobený v lihovarech, zpracujících jiné látky než právě jmenované (t. zv. lihovary konsumní) jakož i z celní ciziny dovezený podléhá dávce spotřební (§ 31 rak. zák. o d-i z lihu ve znění zákona z 22. XII. 1920, č. 687 Sb.). Obě dávky vyměřují se z každého litru alkoholu, obsaženého ve zdanitelné tekutině, kterýž zjišťuje se předepsaným objemovým alkoholometrem při teplotě -j- 15° C (+ 12° R) (§ 1 zák. o d-i z lihu ve znění, upraveném zákonem z 2. XII. 1919, č. 643 Sb.),
4. výměra d-ě a s ní spojených dávek. Jak výrobní, tak spotřební dávka činí ž každého hektolitrového stupně (litru) alkoholu 15 Kč. Spolu s dávkou výrobní i spotřební zaplatiti jest za každý hektolitrový stupeň alkoholu přirážku 2 Kč ve prospěch zemí a žup, kteráž rozdělí se podle ustanovení § 5 zákona z 12. VIII. 1921, č. 334 Sb. Pokud trvá státní závěra lihu, povinen jest výrobce lihu podléhajícího výrobní dávce, uvolní-li se mu výrobek, zaplatiti zároveň s výrobní dávkou a autonomní přirážkou též licenční poplatek 8 Kč za každý hektolitrový stupeň dávce podléhajícího alkoholu (čl. I. zákona z 26. VI. 1926, č. 99 Sb.). Líh vyrobený v lihovarech, provozujících při lihovaření též výrobu lisovaného droždí, podléhá mimo d-i ještě další dávce 50 h z každého litru alkoholu (§ 4 zák. o d-i z lihu, upravený zákonem z 2. XII. 1919, č. 643 Sb.).
5. Osvobození od d-ě a s touto spojených dávek. Za podmínek a opatrností, stanovených v prov. nařízení k zákonu o d-i z lihu (výnos býv. min. fin. ve Vídni z 21. VII. 1899, č. 130 ř. z.), jest sproštěn spotřební d-ě líh, 1. který se vyveze přes celní čáru ať ve stavu původním, nebo zpracovaném, 2. kterého bylo použito k výrobě octa, k pálení, cídění, osvětlování, pohonu motorů nebo k vědeckým účelům, 3. který slouží k živnostenskému zhotovování výrobků určených pro tuzemskou potřebu, pokud jich nelze užiti k lidskému požívání. Líh odebraný k daněprostým účelům, vyjímaje líh na vývoz a k vědeckým účelům, před použitím se denaturuje (činí se nezpůsobilým k požívání) (doložka B k § 2 II prov. nař. k zák. o d-i z lihu). Z každého litru alkoholu, uvolněného od d-ě k účelům výše pod 2. a 3. vyznačeným, zapraví oprávněný nabyvatel kontrolní poplatek 20 h. Líh vyrobený v produkčních lihovarech může býti k účelům výše zmíněným bez zapravení dávky výrobní v lihovaru jej vyrobivším uskladněn (§ 6 zák. o d-i z lihu ve znění zákona z 2. XII. 1919, č. 643 Sb., § 2 prov. nař. a doložka B k poslednímu). Spotřební dávka se nepožaduje z výtrat (výrobních, případně rafinačních a transportních), pokud tyto nepřesahují přípustnou výměru (§§ 70 a 71 zák. o d-i z lihu, § 24 prov. nař., změněný č. 175/1905 ř. z., a § 25 prov. nař.), dále z lihu, který přišel na zmar nepředvídanou a neodvratitelnou událostí, byla-li tato podle předpisů ohlášena (§ 72 rak. zák.).
6. Splatnost d-ě. Výrobní dávka, případně dávka z lisovaného droždí, jest splatná okamžikem, kdy byla výroba lihu u příslušného úřadu předepsaným způsobem ohlášena, a nutno ji na boletu plným obnosem zapraviti (§ 78 a § 4 rak. zák.), není-li povoleno její uvěření (§ 79 rak. zák.). Spotřební dávka jest splatna, jakmile jí podléhající líh jest hlášen k vývozu z lihovaru nebo ze svobodného skladiště lihu do volného oběhu, a musí býti, pokud nebyla uvěřena, ihned na boletu zaplacena (§ 78 rak. zák.). Zároveň s dávkou výrobní nebo spotřební zapraviti dlužno též připadající autonomní přirážku. V době splatnosti výrobní dávky jest splatným též licenční poplatek (zákon z 26. VI. 1926, č. 99 Sb.).
7. Povinnost platiti d. Zaplatiti dávku výrobní a s ní spojené dávky jakož i dávku z lisovaného droždí jest povinen podnikatel lihovaru. K zapravení spotřební dávky spolu s autonomní přirážkou jest zavázán: 1.kdo dostane líh k volnému použití, 2. kdo na sebe převede líh, o němž ví, že ušel nezákonně zdanění (§ 15 rak. zák.). Je-li více osob povinno zapraviti dávku výrobní nebo spotřební, stihá je platební povinnost solidárně (§ 16 rak. zák.). Nastalo-li v lihovarském podniku důchodkové zkrácení d-ě z lihu, přechází povinnost zapraviti výrobní nebo spotřební dávku na správce podniku za bezprostředního ručení podnikatelova (§ 15 rak. zák.).
8. Uvěřování d-ě. Podnikatelům produkčních lihovarů může býti při odpovídajícím zajištění povoleno, aby výrobní dávku, kterou mají jinak zaplatiti při ohlášce výroby, zapravili teprve 2 měsíce po její splatnosti (§§ 78 a 79 rak. zák., změněný zákonem z 5. II. 1920, č. 91 Sb.). Také podnikatelům konsumních lihovarů a svobodných skladišť lihových, pak příjemcům lihu, na němž spotřební dávka vázne, může býti na jistotu povoleno dvouměsíční uvěření splatné spotřební dávky. Výrobcům likérů může býti úvěrová lhůta prodloužena na 4 měsíce, pokud jde o líh, jehož bude prokazatelně použito k výrobě jemných likérů, vyžadujících aspoň tříměsíčního uležení (zákon z 5. II. 1920, č. 91 Sb.). Podnikatelům lihovarů může býti uvěřena též dávka z lisovaného droždí, a to stejným způsobem, jak tomu jest u d-ě z lihu (§ 79 rak. zák.).
9. Věcné ručení za spotřební dávku. Líh, z něhož nebyla spotřební dávka zapravena, ručí za tuto, a nesmí přejíti do volného oběhu, dokud na něm lpící dávka nebyla zaplacena nebo uvěřena. Toto věcné ručení předchází všem nárokům, odvozeným ze soukromoprávních titulů (§§ 17 a násl. rak. zák. o d-i z lihu).
10. Vrácení d-ě. Za prokázané zdaněný líh, který jest ve volném obchodě a vyveze se přes celní hranici v množství nejméně 50 litrů, vrátí se d. částkou 1,90 Kč za každý hektolitrový stupeň vyvezeného alkoholu (§ 8 rak. zák.). Produkční dávka může býti podnikateli paušalovaného lihovaru vrácena za dobu, po kterou pro nepředvídanou a neodvratitelnou překážku ohlášená výroba lihu nebyla možná (§ 50 rak. zák.).
11. Opatření k zajištění daňového základu. Ježto zdanění podléhá veškerý v území československé republiky vyrobený líh, jest nezbytno lihovou výrobu míti hned od počátku v patrnosti. Tomu slouží řada zvláštních kontrolních opatření, z nichž dlužno uvésti hlavně:
1. Zhotovování a odběr destilačních přístrojů podroben jest kontrole (§ 22 rak. zák.).
2. Kdo chce líh destilací vyráběti nebo čistiti nebo destilací přípravo váti nápoje alkohol obsahující, jest povinen ohlásiti to předem příslušnému finančnímu úřadu, udati stanoviště lihovaru, předložiti popis výrobních místností, přehled lihovarského zařízení a popis způsobu výroby. Teprve když na podkladě podaných písemností úředně sepsaný nálezní protokol dojde úředního schválení, smí býti po včasném ohlášení ve hlášenou dobu s výrobou lihu počato (§§ 21, 44, 46, 53—55 rak. zák.).
3. Podnikatel lihovaru jest zodpověděn za zachování úředních označení na výrobních místnostech, zařízení a nářadí, a musí na svůj náklad opatřiti pomůcky potřebné k provádění důchodkového dozoru (§§ 23 a 56 rak. zák.).
4. Výroba lihu musí býti provozována přesně podle podané ohlášky, kteráž ovšem při zachování předepsaných modalit může býti měněna (§§ 46, 47, 57—59 rak. zák.). Ohláška v lihovarech konsumních musí v sobě zahrnovati zpravidla měsíční období, jež zveme ohlašovacím (§ 58 rak. zák.). 5. Od opověděného množství ke zpracování na líh určených surovin a z nich vyrobeného lihu může hýti při výrobě uchýleno nejvýše o 15% (§§ 59 a 60 rak. zák.).
6. Každé přerušení výroby musí býti včas ohlášeno příslušnému finančnímu úřadu (§ 63 rak. zák.), kterýž učiní opatření, aby po čas klidu byla k lihovaření nepostradatelná zařízení úředním závěrem z použití vyřáděná (§§ 27 a 28 rak. zák.). Také každá porucha v chodu kontrolního měřidla, sloužícího k registrování jím proteklého lihu (viz níže), musí býti neprodleně hlášena a ve výrobě smí po čas poruchy měřidla býti pokračováno, a to jen za úředního střežení, pouze po 10 dnů (§ 62 rak. zák.).
7. O provozu výroby vede podnikatel, případně jeho oprávněný zástupce, na úředně stanoveném tiskopise lihovarský rejstřík, v němž vyznačována býti musí zákonem, případně v produkčních lihovarech prováděcím nařízením předepsaná výrobní data (§ 65 rak. zák.).
8. Destilační přístroj jakož i od něho vedoucí potrubí a s těmito spojené části destilačního zařízení, jimiž procházejí lihové páry nebo lihovité tekutiny, jakož i kontrolní lihové měřidlo jsou pod úředním závěrem (§§ 27 a 28 rak. zák.).
12. Zjišťování vyrobeného množství alkoholu. V lihovarech konsumních jakož i v lihovarech produkčních nepaušalovaných (o tomto pojmu bude pojednáno v dalším) zjišťuje se vyrobené množství alkoholu k účelům daňové patrnosti
a) bud podle údajů zvlášť k tomu konstruovaného kontrolního lihového měřidla nebo
b) v měrné (sběrné) nádržce (§ 51 rak. zák.).
Zjišťování vyrobeného lihu provádějí k tomu ustanovení dozorčí orgánové, je-li v lihovaru používáno kontrolní měřidlo, v poslední den každého měsíčního ohlašovacího období nebo hned po zastavení výroby, při používání měrné nádržky, když toho prostornost nádržky vyžaduje nebo když výroba lihu byla přerušena (§ 64 rak. zák. a § 22 prov. předp.).
Ad a): Kontrolní měřidlo lihové stanoví automaticky jím protekší množství lihu, z něhož podržuje určitou část jako vzorek k tomu cíli, aby zjištěna býti mohla alkoholovitost výrobku.
K úřední kontrole jsou připuštěna měřidla 5 systémů, a to: Dolainski, Beschorner, Prick, Pučíkovský a Zehr. Všechna tato měřidla jsou konstruována tak, že vyrobený líh protéká jejich bubnem o obsahu přesně 20 litrů a vyplňuje postupně jeho čtyři (u Pricka tři) komory. Osa bubnu, kterýž, protékajícím lihem jest uváděn v pozvolný točivý pohyb, spojena jest s počitadlem,, které registruje počet litrů lihovité tekutiny, jež měřidlem protekla. Zvláště k tomu konstruované lžičky nabírají v pravidelných intervalech z lihu měřidlem protékajícího vzorky, jež sváděny jsou do t. zv.. sběrných nádob, z nichž vybírá se v den odpočtu jejich obsah a zjišťuje se alkoholovitost výrobku předepsaným stodílným alkoholometrem. Z množství lihu měřidlem v litrech registrovaného a ze stupňovitosti, vyšetřené při vzorku vzatém ze sběrné nádoby, vypočte se násobením množství hektolitrových stupňů alkoholu, obsažených ve vyrobeném a měřidlem protekším množství lihu.
Když by otáčení bubnu bylo nějak překaženo, přechází líh měřidlem protékající u měřidel soustavy Dolainskiho, Prickova a Fučíkovského na reservní zařízení (houpačku), která udává jeho množství, ale neumožňuje zjištění stupňovitosti, jež musí pak býti stanovena způsobem předepsaným v § 62 I, č. 2, rak. zák.
U měřidla systému Beschornerova jakož, i Zehrova přechází líh při nastavší poruše hlavního bubnu do reservního bubnu a nenastává ve zjišťovaní žádná změna.
Každá v pravidelném chodu měřidla nastavší porucha musí býti ihned zapsána do lihovarského rejstříku a písemně hlášena, příslušnému finančnímu orgánu (§ 61 rak. zák.).
Podrobný popis Dolainskiho, Beschornerova a Prickova měřidla a jich funkce obsažen jest ve výnosu rakouského ministerstva financí z 2. VII. 1888, č. 22238, č. 124 ř. z., návod k používání měřidel ve výnosu rakouského ministerstva financí z 5. VII.. 1892, č. 23941; měřidlo Fučíkovského zavedeno bylo vládním nařízením z 19. X. 1922, č. 306 Sb., v němž uveden jest také popis tohoto měřidla a návod k jeho upotřebení. Zehrovo měřidlo připuštěno bylo k úřednímu zjišťování vyrobeného alkoholu vládním nařízením z 15. září 1927, č. 146 Sb.
Ad b): Zjišťování vyrobeného alkoholu v měrné nádržce děje se tím způsobem, že do měrné nádržky, kteráž jakož i její spojení s destilačním přístrojem musí býti úředně spolehlivě zajištěno, jímá se vyrobený líh, jehož množství odečítá se na stupnici na nádržce připevněné, a stupňovitost zjišťuje se na vzorku vzatém z obsahu nádrže.
V § 51 rak. zák. a v § 14 prov. nař. k témuž obsaženy jsou podmínky a náležitosti, jimž odpovídati musí měrná nádržka, aby jí užito býti smělo k zjišťování vyrobeného alkoholu. Když by nastala na měrné nádržce jakákoli porucha, musí býti táž neprodleně hlášena a ve výrobě smí býti pokračováno nejdéle 10 dnů za úředního střežení (§ 61 a § 62 lit. b rak. zák.).
13. Paušalování výrobní dávky. Zvláštní formou zdanění lihu, získaného v produkčních pálenicích, jest paušalování výrobní dávky, jež záleží v tom, že se při poměření dávky nepřihlíží ke skutečně vyrobenému množství alkoholu, nýbrž že se za podklad zdanění béře předpokládaná výroba, vypočtená z průměrné alkoholové výtěžnosti používaných surovin, z předpokládaného počtu docílitelných náplní destilačního kotlíku a počtu dní, po které ohlášené liho- vaření má trvati (§§ 37—49 rak. zák.). Této daňové výhody dopřává se sice četným, ale malým, v nepatrném rozměru a ponejvíce pro domácí potřebu pracujícím produkčním lihovarům, jež používají destilačních přístrojů nejjednodušší soustavy. Takové lihovary zveme zkrátka paušalovanými.
14. Vyklízení lihu vyrobeného v konsumních lihovarech. Zatím, co lihem vyrobeným v produkčních lihovarech, z něhož byly při ohlášce výroby výrobní dávka a licenční poplatek zapraveny, může podnikatel lihovaru volně nakládati, jest vyklizení lihu vyrobeného v konsumních lihovarech vázáno na splnění přesně stanovených podmínek.
Vyklizení lihu podléhajícího spotřební dávce z konsumních lihovarů nebo ze svobodných skladišť lihu může se díti buď a) bez zapravení konsumní dávky, bud b) po zapravení téže.
Bez zapravení spotřební dávky smí býti líh vyklizen k vývozu do celní ciziny nebo do některého svobodného skladiště lihu v území Československé republiky, nebo k daněprostým účelům, vyjmenovaným pod č. 2—4 v § 6 zák. č. 643/1919 Sb.
Ve všech jiných případech jest vyklizení lihu přípustno jen po předchozím zapravení připadající spotřební dávky, která může býti při zachování stanovených podmínek též uvěřena (§ 66 rak. zák.). Každé vyklizení lihu musí býti na předepsaných tiskopisech oznámeno příslušnému finančnímu orgánu (§ 67 rak. zák.), jenž pojedná zásilku k vyklizení připravenou podle předpisů, obsažených v §§ 68 a 69 rak. zák. a v § 24 prov. nař. k témuž.
Při vyklizení na zdanění musí podnikatel předem prokázati platební neb úvěrovou boletou uskutečněné zdanění (§ 67 rak. zák.). Děje-li se vyklizení lihu nezdaněně, ručí zasílatel, že odbavené množství lihu v určené lhůtě do místa určení nezměněně dojde. Z důvodů slušnosti přiznává se pro vypravenou zásilku vzhledem k prchavosti lihu dopravní výtrata (§ 69 rak. zák.), jejíž výměra stanovena jest ve výnosu rak. min. fin. z 21. XI. 1905, č. 175 ř. z. Schodek lihu, převyšující dopravní výtratu, musí býti podnikatelem, z jehož podniku byl líh odbaven, zdaněn (§ 69 rak. zák., § 24 II prov. nař.).
15. Účet o spotřební dávce. V každém konsumním lihovaru vede se účet o dávce spotřební, z něhož musí býti patrným příjem a odbyt vyrobeného lihu. Do příjmu zapisuje se počáteční zásoba lihu, množství vyrobená v jednotlivých ohlašovacích obdobích, přebytky shledané při zjišťováních zásob (viz odst. 16.), konečně do lihovaru, případně svobodného skladiště lihu, vrácené zásilky lihu.
Jako vydání zapisuje se množství lihu ať na zdanění, ať nezdaněně vyklizené, dále výtraty (výrobní, skladní a rafinační) a schodky, jež přípustnou mez výtrat přesahují.
Účet o spotřební dávce, jenž musí býti veden také ve svobodných skladištích lihu, uzavírá se ke konci každého výrobního období, t. j. k 31. srpnu toho kterého roku (§§ 70 a 71 rak. zák., § 28 prov. nař.).
16. Zjišťování zásob lihových. Ježto na lihu vyrobeném v konsumních lihovarech, dokud nebyl z lihovaru nebo ze svobodného skladiště lihu na zdanění vyvezen, vázne spotřební dávka, jest v zájmu státního důchodu nezbytno občas se přesvědčiti, zda zásoby lihu v lihovaru, případně ve svobodném skladišti se nalézající, odpovídají knihovnímu stavu, jak se jeví v kontrolních zápisech. K tomu cíli nařízeny jsou v pravidelných obdobích se opětující nebo při dané potřebě nepředvídaná zjišťování zásob lihových, při nichž zjistí se podle objemu a stupňovitosti množství alkoholu v pohotovém lihu a porovná se s knihovní zásobou, jak se jeví při uzavření účtu o spotřební dávce. Zjistí-li se schodek přesahující 3% celkového alkoholového množství, jež bylo od bezprostředně předcházejícího zjištění zásob vzato do příjmu, musí býti scházející množství alkoholu ihned zdaněno. Zjistí-li se schodek pod 3% celkového příjmu, poznamená se v účtu o dávce spotřební a vyúčtuje se po odrážce přípustných vý- trat na konci výrobního období (§ 72 rak. zák. a § 26 prov. nař.).
17. Rafinerie lihu a destilatury. Rafinerie lihu jsou podniky, v nichž surový líh opětovnou destilací jest čištěn, t. j. zbavován přiboudlin a jiných škodlivin, jež jsou na závadu jeho použití k výrobě lihových nápojů. Rafinerie podléhá důchodkovému dozoru ve stejném rozsahu jako konsumní lihovar (§ 76 rak. zák. a § 29 prov. nař.).
Chce-li rafinerie čistiti cizí líh, na němž lpí spotřební dávka, musí požádati u příslušného finančního úřadu, aby byla prohlášena za svobodné skladiště lihu (§ 75 rak. zák. a § 28 prov. nař.).
Svobodnými skladišti lihu rozumíme podniky úředně oprávněné k přejímání a uskladňování lihu, na němž lpí spotřební dávka, k tomu účelu, aby byl podle předpisu bud nezdaněně, nebo na zdanění vyklizen.
Čištění lihu může za šetření určitých podmínek a opatrností býti prováděno ve spojení s výrobou lihu (§ 77 rak. zák. a § 30 prov. nař.).
Destilatury jsou podniky, v nichž zušlechťování se podrobuje zdaněný líh. Destilatury podléhají důchodkovému dozoru a smějí k zušlechťování použíti jen lihu, který vykazuje aspoň 30 stupňů na předepsaném stodílném alkoholometru (§ 75 rak. zák.).
18. Důchodkové trestní normy. Rakouský i uherský zákon o d-i z lihu podává celou řadu v zásadách shodných trestních ustanovení pro přestupky spáchané proti předpisům o d-i z lihu a stanoví na ně citelné tresty, odstupňované podle tíže provinění a podle výše ohrožené d-ě (§§ 80—98 rak. zák., § 82—97 uh. zák.).
19. Statistika. V následujících výkazech jsou pro jednotlivá období 1918/19 až 1925/26 přehledně vyznačena statistická data, týkající se území republiky československé o a) výrobě lihu (výkaz I.), b) vyklizení lihu k daněprostým účelům (výkaz II.) a c) vyklizení lihu na zdanění a o výnosu z něho zapravené d-ě (výkaz III.).
Tabulka k doplnění.
Viz též hesla Hospodářství poválečné a Zemědělské lihovary. Literatura.
J. Wolf: „Die Branntweinsteuerˮ (Tubingen 1884); Bernatzky: „Besteuerung des Branntweinesˮ (Vídeň 1900); týž: „Branntweinsteuerˮ (Öesterr. Staatsworterbuch, sv. I, str. 636, Vídeň 1905); Dr. Drachovský: „Daň z lihuˮ (Rozhledy XI); týž: „Zvýšení daně z lihuˮ (Sborník věd právních a státních, II., 1902); týž: „Přehled, finančního hospodářství s doplňky" (Praha 1922); Dr. Myrbach-Rheinfeld: „Grundriß des Finanzrechtes" (Branntweinsteuer 1916); Dr. Funk: „Základy přednášek z finanční vědyˮ (Praha 1926).
Bohuslav Hák.

Citace:

Daň z lihu. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 226-233.