— 24 —Ustanovení smlouvy trhové, že kupující převezme na srážku s kupní ceny jisté na realitě váznoucí dluhy knihovní, nedává kupujícímu, který má podle příslušných dlužních úpisů nésti také náklady na kvitance, samo o sobe ještě práva ku srážce škálových poplatků na budoucí kvitance vypadajících.V trhové smlouvě, jíž prodala žalující žalované svůj dům, převzala žalovaná na srážku s kupní ceny dvě na domě tom zajištěné pohledávky dvou peněžních ústavů i s příslušenstvím. Poněvadž v dluhopisech zřízených o pohledávkách těchto byl obsažen též závazek, že dlužník ponese také náklady na kvitance, chtěla žalovaná, aby se do smlouvy též pojalo, že kupující jest oprávněna sraziti si s kupní ceny též škálové poplatky, které jí bude svého času z kvitancí těch zaplatiti. Prodávající však srážku tuto neuznala, pojetí jí do smlouvy trhové se vzepřela a obdrževši zbývající kupní cenu v hotovosti, vyhradila si v současně sepsané písemné listině právo, že bude sražené škálové poplatky na kupující pořadem práva dobývati.První soud však žalobu její zamítl a odůvodnil rozhodnutí svoje mezi jiným takto:Dle § 887. vš. z. o. nemá se, byla-li smlouva uvedena ve spis, a předstíralo-li by se pak, že bylo zároveň umluveno něco ústně, co se však se spisem nesrovnává, anebo co obsahuje v sobě něco nového, k tomu přihlížeti. Zde umluvily však strany něco jiného, než — 25 —ve smlouvě jest uvedeno, písemně a nutno k tomu tudíž hleděti. Z vylíčeného stavu věcí jest patrno, že žalovaná převzala zmíněnou již smlouvou trhovou dvě hypoteční pohledávky, aniž by se byly strany dohodly o rozsahu příslušenství pohledávek těchto. Otázku, je-li žalovaná oprávněna, srážeti si s kupní ceny obnos na škálové poplatky vypadající, či je-li povinna nedoplacený tento zbytek kupní ceny doplatiti, sluší proto rozhodnouti jednak dle příslušných předpisů zákona. jednak z ostatního nesporného obsahu smlouvy. Ustanovení zákona, k nimž dlužno tady přihlížeti, jsou předpis § 443. vš. z. o., dle něhož přecházejí s vlastnictvím věcí nemovitých také břemena ve veřejných knihách na nich zanesená, pak předpis § 928. vš. z. o. o správě, předpis § 1408. o assignaci, předpis § 1426. vš. z. o. o právu toho, který zaplatil, na kvitanci, a předpis § 469. vš. z. o., dle něhož nestačí ku zrušení pohledávky zaplacení; statek do zástavy daný jest zavázán naopak potud, pokud se dluhopis z knih nevymaže. (§§ 445., 877., 1369., 1412., 1426—8, a 1483. vš. z. o.) — Žalovaná jako kupující má tudíž jako dlužnice naproti věřitelům, jichž knihovní pohledávky ku placení převzala, totéž postavení a tytéž povinnosti, jako dřívější vlastnice a původní dlužnice, a bude proto svého času musiti sama náklady kvitance nésti. Ovšem jest dlužník toliko oprávněn za kvitanci žádati a pouze věřitel má povinnost ji dáti. Leč zde nejde o náhradu útrat za jiného placených, nýbrž jen o oprávnění k srážce. Vůči věřitelům stává zde povinnost nésti poplatky budoucích kvitanci, jež žádati bude dlužnice oprávněna. Tato povinnost jest součástí závazku celého. Převzavši pohledávky ku placení, převzala tím žalovaná i tuto vedlejší povinnost. Ježto však převzala dotyčné pohledávky jen na srážku s ceny trhové, plyne z toho logicky, že převzala též povinnosti vedlejší a tudíž také povinnost nésti poplatek z kvitance již nyní na srážku s ceny trhové. Tak sluší po odmyšlení sporného odstavce smlouvy vykládati i smlouvu samu (§§ 914., 915. vš. z. o.), jinak by tu byl odpor. V případě opačném bylo by naopak bývalo nutno, ustanoviti ve smlouvě výslovně, že vedlejší povinnost tuto přejímá kupující beze srážky s ceny trhové, což se však nestalo.Soud odvolací rozhodnutí toto potvrdil a praví v důvodech svých mezi jiným toto:Dle toho, jak první soudce skutkový děj zjistil, nejedná se v rozepři této o náhradu útrat kvitanci zaplacených žalovanou za žalobkyni, a jest proto mylným náhled odvolání, že zde jde o kompensaci. Ve sporu tomto běží spíše o řešení otázky, byla-li žalovaná jako kupující oprávněna sraziti si š kupní ceny vedle pohledávek, jež převzala na srážku s ceny trhové ku zaplacení, též škálový poplatek z kvitanci na obě tyto pohledávky připadající. Soud odvolací sdílí názor soudu prvé stolice, že žalovaná k tomu oprávněna byla a poukazuje ve směru tom na správné důvody rozsudku prvé stolice, k nimž ještě připojuje: — 26 —V nejvyšších obnosech vedlejších povinností, které jsou při pohledávkách převzatých knihovně zajištěny, jest obsažena též povinnost dlužnice, nésti útraty kvitance, a povinnost tu sluší pokládati podle předpisu § 912. vš. z. o. za součást závazku celého. Převzala-li tedy žalovaná jako kupující na srážku s kupní ceny shora uvedené pohledávky s příslušenstvím, převzala tím též na srážku s kupní ceny náklady na kvitanci a zvláště poplatek škálový, a měla tudíž právo sraziti si s kupní ceny také obnos tento. Na tom nemění pranic okolnost, že kvitance dosud vydány nebyly, a že žalovaná škálový poplatek posud nezaplatila, ježto podle pravidelného a obvyklého běhu věcí k vydání kvitanci vzhledem ku předpisu §§ 469. a 1426. vš. z. o. dojde. K případu výjimečnému, že by dům, o nějž tu běží, byl v čase, pokud budou na něm pohledávky ony váznouti, v řízení dražebním prodán a že by celé nejvyšší podání bylo k soudu složeno, zde přihlížeti nelze, ano z výsledku celého jednání na jevo nevyšlo, že by smlouvající strany byly měly tento výjimečný případ na mysli.Nejvyšší dvůr soudní však dovolání vyhověl a odsoudil žalovanou k zaplacení obnosu, který si na poplatek škálový zadržela. V důvodech svých praví:Jelikož bylo ustanovení smlouvy trhové, že má žalovaná jako kupující převzíti na srážku s ceny trhové též náklady na kvitance, ještě před podpisem smlouvy zrušeno a žalobkyni vyhraženo právo, aby si obnosů těchto dobývala žalobou, není zde závazku smluvního, dle kterého by byla žalobkyně povinna srážku tuto připustiti. Rozsouzení sporu závisí tudíž na otázce, byla-li žalovaná ku srážce té oprávněna podle zákona. Ovšem jest pravdou, že na prodané usedlosti vázne u zmíněných pohledávek také právo zástavní pro závazky další určitými nejvyššími obnosy, a mezi nimi též za závazek knihovního dlužníka, nésti svého času náklady na kvitance, které by nesl jinak podle § 1426; vš. z. o. věřitel. Přes to nemůže však žalovaná závazek tento namítati compensando proti splatné pohledávce žalobkyně na zbytek ceny trhové, to proto, že případ, který je tu podmínkou a předpokladem, že by totiž knihovní dlužník byl musil útraty kvitance zaplatiti, posud nenastal, ba jak to dovozuje správně odvolací soud, snad vůbec ani nenastane. Dle § 1438. vš. z. ob. jest tu tedy kompensace vyloučena.Dle §§ 443. a 928. vš. z. o. jest arciť nepochybno, že žalovaná ručí jako majitelka věci nemovité za náklady na kvitanci, kdyby náklady takové skutečně vzešly: než s tímto nárokem na správu, po případě na náhradu škody, jenž vznikne snad kdysi v budoucnosti, nelze zaměňovati právo, žádati za zabezpečení kupující tím, že si zadrží za sebou příslušnou částku kupní ceny. Práva pak žádati za zabezpečení takové cestou retence ceny trhové zákon nezná. Týž poskytuje pouze v případě, kde byl vskutku zaplacen dluh cizí, to- mu, který dluh ten zaplatil, dle §§ 1042. a 1358. vš. z. o. právo žádati za náhradu.Práva žalované ku srážce, které se domáhá, nelze však odvoditi ani z předpisu § 912. vš. z. o. Nenáležíť závazek ku placení útrat kvitance k vedlejším již existujícím poplatkům pohledávky, vytknutým v § 912., jest naopak závazkem samostatným, jejž dlužník podle smlouvy přejímá a jehož splnění je toho času ještě nejistým.Žalovaná nebyla tudíž oprávněna, srážeti si s ceny trhové a zadržovati za sebou obnos na škálové poplatky a žalobní nárok na zaplacení obnosu tohoto je tudíž opodstatněn.(Rozh. nejv. soudu ze dne 16. prosince 1908, č. j. R II. 942/8.)K. K.