Č. 9930.

Stavební právo (Morava). — Řízení správní: I * Rozhodnutí okresního úřadu na Moravě vydané na základě § 1 vl. nař. č. 96/28 o odvolání z rozhodnutí obecního zastupitelstva o žádosti za stavební povolení podle mor. stav. řádu pro venkov je konečné. — II * V řízení stavebním může na základě § 127 vl. nař. č. 2/28 býti uložena sousedu náhrada komisionelních výloh jen tehdy, když svévolnými námitkami svého rekursu zavdal ke komisi podnět.
(Nález ze dne 30. května 1932 č. 18812/31.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9929/32.
Věc: Františka K. a spol. v H. (adv. Dr. Jan Renner z Uher. Hradiště) proti okresnímu úřadu v U. o stavbu stodoly.
Výrok: Nař. rozhodnutí ve výroku o útratách řízení se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím okresního úřadu v U. z 26. dubna 1929 zamítnuto bylo odvolání st-lů z usnesení obecního zastupitelstva v H. z 23. března 1929 o udělení stav. povolení ke stavbě stodoly, manželů B., stav. povolení však vázáno bylo na splnění určitých podmínek. St-lům zároveň bylo uloženo hraditi výlohy komis. řízení. — Č. 9930 —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Se zřetelem na ustanovení § 5 zák. o ss, podle něhož stížnost k tomuto nss-u může být podána, byla-li věc v cestě správní konečně vyřízena, a se zřetelem k tomu, že okresní úřad označil své rozhodnutí s poukazem na vl. nař. č. 96/28 jako konečné, pokládal nss předem za potřebné, aby si ujasnil, je-li tento výrok okresního úřadu správný a je-li tedy podmínka cit. § 5 zák. o ss splněna.
Podle § 136 mor. stav. řádu je proti rozhodnutí obecního zastupitelstva ve věcech stavebních přípustný rekurs k zem. výboru. Podle § 5 zák. o organisaci politické správy č. 120/26 ve znění zák. č. 125/27 vykonávají práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela na Moravě zem. výboru, zemské úřady. § 8 odst. 1 č. 1 téhož zák. byla vláda zmocněna nařízením přenésti některé záležitosti, jež spadají do působnosti zemských úřadů, na okresní úřady. Na základě tohoto zmocnění byla vl. nař. č. 96/28 na okresní úřady přenesena působnost zem. úřadu v Brně, která příslušela zem. výboru na Mor., pokud rozhodoval o stížnostech (odvoláních, námitkách atd.) proti rozhodnutím a opatřením orgánů obecních (§ 1 odst. 1 č. 2 a cit. nař.). Tím bylo na okr. úřady přeneseno i rozhodování o odvoláních ve věcech stavebních, jež příslušelo dříve zem. výboru jako poslední stolici.
Je otázka, zda i okr. úřad v stejných věcech rozhoduje jako poslední stolice, když čl. 8 org. zák. v odst. 1 stanoví, že z rozhodnutí okr. úřadu se lze odvolati k zem. úřadu, pokud opravný prostředek není vyloučen. Takového výslovného ustanovení, jež by pro daný případ přicházelo v úvahu, ovšem není. Leč nss v souhlase s usnesením svého odborného plena z 25. dubna 1932 uvážil, že by rozhodnutí zem. úřadu, jemuž by — nebýt přenesení této záležitosti na okr. úřad — náleželo ve věci rozhodovati, bylo jakožto rozhodnutí odvolacího úřadu konečným (čl. 8 odst. 2 cit. org. zák.), a že přenesení tohoto rozhodování na okr. úřady pojímá v sobě veškerá práva příslušející zem. úřadu, tedy i právo rozhodnouti s platností konečnou. To odpovídá po názoru nss-u i účelu, který zákon organisační sleduje, t. j. zjednodušit správu (srov. § 8 org. zák.).
Tím dospěl nss k závěru, že okr. úřad právem své rozhodnutí označil jako konečné. — — — — — — — —
Důvodnou uznal nss stížnost, pokud namítá, že st-lé byli neprávem odsouzeni k náhradě útrat komis. řízení, kterýž výrok odůvodnil žal. úřad tím, že komisionelní řízení bylo st-li vyvoláno.
Podle § 127 vl. nař. č. 8/28 má útraty řízení zásadně nésti ten, kdo za úřední povolení (schválení) žádá, tedy, jde-li o výlohy řízení stavebního, žadatel za stav. konsens. Jiné osoby, tedy v řízení stavebním i sousedé, o jejichž soukromý zájem jde, hradí tyto výlohy, dali-li svým návrhem, jednáním, svévolným udáním nebo svévolnou námitkou k úřední činnosti podnět.
Shledal-li v daném případě žal. úřad, jemuž náleželo rozhodnouti o rekursu st-lů, že řízení dosud provedené mu neposkytuje dostatečného podkladu pro rozhodnutí, a že proto je třeba řízení doplniti šetřením na místě samém, pak nelze tvrditi, že potřeba tohoto šetření byla vyvolána návrhem st-lů, a to ani tenkrát, když tito, poukazujíce v rekursu na ne- — Č. 9930 —
dostatečnost dosavadního řízení, zdůraznili potřebu nového ohledání na místě samém. Naopak i toto řízení bylo vyvoláno žádostí stavebníků za udělení konsensu, ježto tato žádost dává podnět k tomu, aby veškeré pro rozhodnutí věci směrodatné okolnosti byly zjištěny (§§ 38 a 39 stav. ř.). Jedině tenkráte, kdyby se ukázalo, že sousedé v pořadu instančním uplatnili námitky svévolné, mohli by být přidrženi k náhradě nákladů řízení, jež se o těchto námitkách konalo. To však nelze říci, vedly-li námitky alespoň částečně k výsledku, že stavebníkům byly v zájmu sousedů rozhodnutím vyšší stolice uloženy podmínky, neboť námitky, mající takovýto úspěch, nelze označiti za svévolné. Mylný jest proto názor žal. úřadu, že st-lé jsou povinni k náhradě výloh komis. řízení již proto, poněvadž svým rekursem řízení to vyvolali. Rozhodnutí o výlohách správního řízení na tomto názoru založené je tudíž nezákonné.

Citace:

č. 9930. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 74-76.