NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 2

Č. 3995.

Státní zaměstnanci: Služební poměr zaměstnanců na velkostatku člena býv. panovnické rodiny rak.-uherské nestal se státním služebním poměrem veřejnoprávním již tím, že velkostatek byl státem čsl. na zákl. zák. č. 354/1921 převzat a že zaměstnanec ten byl ve službě ponechán.
(Nález ze dne 7. října 1924 č. 17067). Prejudikatura: Boh. 3443 adm.
Věc: Josef V. v Ž. (adv. Dr. Jan Lowenbach z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l zaměstnán byl jako nadzahradník na velkostatku býv. arcivévody Bedřicha v Ž. Na základě zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb. přešel velkostatek ten do vlastnictví republiky čsl. a byl také státem do vlastní správy převzat.
Nař. výnosem udělilo min. zeměd. správě státního statku v Ž. souhlas k pensionování st-le a vyměřilo jeho peněžní požitky s výhradou event. dodatečné úpravy, jak na ně měl nárok dle pensijního statutu, takto: pense roční 5940 K, drahotní přídavek 1600 K. Vysloveno, že se pense ta povoluje do odvolání počínaje 1. říjnem 1923, že požitky ty rozumí se bez deputátu a jich vyplácení je vázáno na podmínku přebývání v čsl. republice.
Proti tomuto výměru směřuje stížnost podaná u nss-u, ve které se namítá, že výnos ten odporuje zákonu a navrhuje se jeho zrušení.
St-l vytýká, že mu neprávem pense nebyla vyměřena dle zásad platných pro státní zaměstnance a opírá tvrzený právní nárok na takovouto pensi o to, že převzetím celého velkostatku ž-ckého a konkludentními činy, totiž ponecháním st-le ve službě, kterou do této doby zastával, placením služného po více let, vydáním průkazky na zlevněnou jízdu, stal se definitivním státním zaměstnancem, pro nějž platí služ. pragmatika, a nikoli státním zaměstnancem smluvním.
Nss maje zkoumati nař. výrok, musel si nejprve rozřešiti otázku, zdali výrok tento je rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss. Pro posouzení otázky této je rozhodná právní povaha služebního poměru st-lova, neboť jen tehdy, je-li tento služební poměr povahy veřejnoprávní, mohl by nař. výrok míti povahu rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss, t. j. autoritativního správního aktu právní moci schopného a před nss naříkatelného.
Zkoumaje právní povahu služebního poměru st-lova, uvažoval soud takto:
Zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb., dle něhož stát Čsl. nabyl všech statků a majetků, které na území někdejšího mocnářství rak.-uh. — nyní stát Čsl. tvořícím — náležely býv. rodině panovnické, nestanoví ničeho o služebním poměru úředníků a zřízenců na statcích těch, o poměru tom se ani nezmiňuje a není také jiného zákona, který by zaměstnance těchto statků za veřejné státní zaměstnance prohlašoval. Převzetí statku státem samo sebou také nemělo to za následek. Neboť z toho, že určitá podstata majetková je majetkem státu, ještě nevyplývá, že by zaměstnanci podstatu tu spravující nebo jinak při ní zaměstnaní byli již proto eo ipso ke státu ve veřejnoprávním poměru služebním.
St-l byl by tedy za tohoto právního stavu mohl nabýti charakteru veřejného zaměstnance republiky čsl. jediné individuelním aktem t. j. úředním dekretem, vydaným příslušným k tomu úřadem, jímž by zaměstnancem takovým byl jmenován. Že by se to bylo stalo, stížnost ani netvrdí, nýbrž naopak uvádí, že, ač všichni zaměstnanci lesní velkostatku ž-ckého do hodnostních tříd byli zařazeni, zůstal poměr jeho nezměněn.
Tím tedy, že statek v Ž. byl státem Čsl. převzat, a st-l na svém místě ponechán, nestal se ještě veřejným zaměstnancem republiky čsl. (srovnej i nál. tohoto soudu Boh. 3443 adm.).
Nezměnilo se tedy převzetím statku v Ž. státem ničeho na právní povaze služebního poměru st-lova k nynějšímu vlastníku statku toho, totiž státu; zůstal týmž, jaký byl k právnímu předchůdci čsl. státu, býv. arcivévodovi B.
Že by služební poměr st-lův k bývalému arcivévodovi byl býval poměrem veřejnoprávním, stížnost ani netvrdí. Z toho, co st-l ve stížnosti sám uvádí, je zřejmo, že poměr ten byl poměrem soukromoprávním, jehož obsah byl určen jmenovacím dekretem a statutem z 9. března 1894.
Jako soukromoprávní poměr nutno vzhledem k tomu, že, jak dovozeno, v poměru tom změny nenastalo, posuzovati i poměr st-lův ke státu čsl., a je proto výnos nař., jímž upravují se pensijní požitky st-lovy, pouhým prohlášením jedné strany poměru soukromoprávního vůči druhé straně poměru tohoto, není však rozhodnutím neb opatřením judikujícího úřadu. Na ochranu proti pouhému prohlášení strany není však možno dle § 2 zák. o ss dovolávati se nss-u, pročež bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 3995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 548-550.