NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - Ze Sociálního ústavu Českoslov. republiky.

Eventuelní otázky po výroku poroty.

(Nejvyšší soud v Brně.)

Zajímavou zmateční stížností zabýval se minulý pátek brněnský nejvyšší soud. Šlo o to, může-li státní zástupce při porotním líčení navrhovati ještě eventuelní otázky o vině, když verdikt poroty na jedinou otázku je již vynesen, nikoli však rozsudek.
Loni 26. července pozdě navečer uviděli dva dělníci, kteří se navraceli z práce, na rybníku u Uhřiňovic podivný předmět. Plul nedaleko čepu, kde je voda nejhlubší. Oba muži nelenili a nedali si pokoje, dokud onen záhadný předmět nevytáhli na břeh. Byla to mrtvola děťátka. Kolem jejího krku byl ovinut motouz, zatížený kamenem. Proto plynula malá mrtvola po hladině nožičkami vzhůru. Dělníci vzali nebožátko, zanesli je na radnici v Brtnici a podali o nálezu oznámení četnické stanici. O tom, že děťátko bylo zavražděno po narození vlastní matkou, nebylo nejmenší pochybnosti. Lékaři shledali, že se narodilo živé, že chvíli dýchalo a že příčinou smrti bylo utopení.
Matka dítěte byla záhy vypátrána v osobě rolnické dcery Marie H. z Uhřiňovic; byla zatčena u rolníka, u něhož sloužila, a postavena před jihlavskou porotu. Nezapírala, že děcko hodila do vody; bylo prý však mrtvé. V pláči pak uváděla, že ji rodiče v květnu, kdy již nemohla zapírati svůj stav, vyhnali z domu. Uchýlila se ke strýci u Německého Brodu a zůstala tam několik neděl. Potom asi strýc zvěděl, co se doma stalo, dal jí najevo, že by bylo nejlépe, kdyby šla zase jinam. Vyhledala jiného strýce v okolí jihlavském, leč ani tam nebylo jí dopřáno dočkati těžké hodinky. Strýc ji posílal k rodičům. Uposlechla a vydala se na těžkou cestu. Když byla již blízko Uhřiňovic, napadly prý ji kruté bolesti a tu, pozbývajíc vědomí, skryla se v lese. Tam se děťátko narodilo a bylo prý mrtvé. Zabalila je do šátku, odpočinula si asi hodinu a pak chtěla dále. Tak se dovrávorala až k rybníku. Rozhrnula šátek, přesvědčila se, že děťátko nejeví známek života, ovázala mu krček tkanicí a hodila je do vody. Nato byla zachvácena zase bolestmi a horečkou a přečkala noc u vody pod širou oblohou. Ráno jí bylo lépe i ubírala se nazdařbůh, kam ji nohy nesly. Vyhledala si službu a mínila, že všechno je smrtí dítěte odbyto.
Soudní dvůr usnesl se položiti porotě jen jednu otázku hlavní, která zněla na zločin vraždy dítěte. Ani státní zástupce, ani obhájce nepodali návrhu ani na změnu, ani na doplnění otázek. Porota pak jedinou onu otázku zamítla všemi hlasy.
Po tomto výroku porotců žádal státní zástupce, aby soudní dvůr položil porotě ještě eventuální otázku na zločin vraždy dítěte z nedbalosti a na přestupek neohlášení porodu. Soud návrhu státního zástupce nevyhověl a žalovanou na základě výroku porotců osvobodil.
Do rozsudku podal veřejný žalobce zmateční stížnost, v níž namítal, že právo veřejného žalobce ke stíhání nepomíjí po výroku poroty, nýbrž trvá až do rozsudku. Soudní dvůr byl prý tedy povinen připustiti další otázky, i když porotci na jedinou hlavní otázku již odpověděli. Trestní řád o porotním řízení neobsahuje podle názoru stěžovatelova jasného ustanovení, že nelze doplniti otázky již po odpovědi poroty.
Generální prokuratura, zastoupená generálním advokátem Meluzínem, navrhovala, aby stížnost veřejného žalobce byla zamítnuta. Výrok poroty nebyl ani nejasný, ani neúplný. Jestliže veřejný žalobce nečinil návrhu na doplnění otázek dříve, nebylo možno tak učiniti ve stadiu pozdějším, když již porotci svým výrokem platně rozhodli. Názor veřejného žalobce odporuje zřetelným ustanovením a podstatným zásadám o porotním řízení.
Nejvyšší soud za předsednictví prvního presidenta Popelky zmateční stížnost zamítl z důvodů uvedených generální prokuratou.

Citace:

Eventuelní otázky po výroku poroty. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 6, s. 65-66.