NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 14357.

Nejde o porušení předpisu § 416 c. ř. s., ani o zmatek podle § 477 čís. 9 c. ř. s., vydal-li soud písemně rozsudek (výrok) jiného znění, než jak byl ústně prohlášen, šlo-li o patrnou nesprávnost výroku rozsudku ústně prohlášeného a vada ta byla dodatečně v písemném vyhotovení rozsudku napravena.
(Rozh. ze dne 8. května 1935, Rv I 1010/33.)
Procesní soud zamítl žalobu na zaplacení... Kč, odvolací soud vyhověl odvolání a uznal podle žaloby. V písemně vyhotoveném rozsudku uvedl odvolací soud: Při vynášení rozsudku bylo jen zřejmým nedopatřením prohlášeno, že se odvolání nevyhovuje a v odpor vzatý rozsudek se potvrzuje. Že odvolací rozsudek byl usnesen tak, jak v písemném jeho vyhotovení jest uvedeno, je zřejmo i z toho, že vysloveno bylo při prohlášení rozsudku, že žalovaný jest povinen nahraditi žalobci útraty řízení odvolacího, jak v písemném vyhotovení rozsudku budou určeny do 14 dnů pod exekucí. Z celého odůvodnění prohlášeného rozsudku odvolacího bylo také zjevno, že žalobě bylo vyhověno. Byl proto nedopatřením prohlášený výrok rozsudku, že se odvolání nevyhovuje a rozsudek v odpor vzatý potvrzuje podle § 419 c. ř. s. opraviti tak, že se odvolání vyhovuje a uznává podle žaloby jak uvedeno ve výroku písemného vyhotovení rozsudku. Nejvyšší soud schválil tento názor.
Důvody:
Jest ovšem správné, že podle § 416 odst. 2 c. ř. s. je soud na své rozhodnuti vázán, jakmile je prohlášeno, z čehož plyne, že zásadní změna by pak nebyla přípustná. Než o takový případ tu nejde, když opravou z úřední moci do rozsudku samého pojatou bylo napraveno patrné nedopatření, totiž nesprávnost, která byla již při prohlášení rozsudku i stranám zjevná z toho, že útratový výrok a ústní odůvodnění celého rozsudku odpovídaly již při prohlášení onomu výroku, jaký je v písemném vyhotovení uveden. Nebylo tedy závady, aby odvolací soud onu patrnou nesprávnost opravil dodatečně i písemně.

Citace:

Čís. 14357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 394-395.