NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6681.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Administrativní řízení: Tím, že usnesením vlády se udělí obci ve smyslu vl. nař. č. 143/22 od určitého termínu právo k samostatnému vyměřování a vybírání dávky, nejsou konvalidovány úkony, které obec ta dříve v příčině vyměření dávky provedla.
(Nález ze dne 27. června 1927 č. 13934).
Věc: Obec města B. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. str. adv. Dr. Václav Drtina z Berouna) o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
St-lka jest povinna zaplatiti straně zúčastněné k rukám jejího právního zástupce, Dra Václava Drtiny, adv. v Beroune, na útratách řízení před nss částku 600 Kč do 14 dnů od doručení nálezu pod exekucí.
Důvody: Trhovou smlouvou z 29. února 1924 zcizili manželé Josef a Engelberta K. v B. nemovitosti ležící tamtéž Antonínu K. V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty udali zcizitelé obecnou hodnotu k 1. lednu 1914 částkou 155000 Kč. Výměrem z 10. dubna 1924 sdělil jim měst. úřad v B., jako úřad vyměřující dávku z přírůstku hodnoty, že míní pro vyšetření přírůstku hodnoty vzíti za základ obecnou hodnotu zcizených nemovitostí k 1. lednu 1914 podle výpočtu blíže uvedeného částkou 105000 Kč. Strana byla vyzvána, by do 14 dnů se vyjádřila o předpokládané hodnotě, jinak že dávka bude vyměřena na základě této hodnoty (§ 17 odst. 3). Dne 2. května 1924 vydal pak měst. úřad v B. plat. rozkaz, ve kterém byla nabývací hodnota ke dni 1. lednu 1924 určena částkou 105000 Kč podle hodnoty úředně předpokládané (§ 17 pravidel) a dávka vyměřena částkou 51313 Kč. Odvolání proti tomu podané, v němž zcizitelé kromě merita potírali oprávnění obce dávku vyměřovati, bylo usnesením obecního zastupitelstva v B. z 28. listopadu 1924 zamítnuto, a to pokud jde o uvedenou námitku z toho důvodu, že výnosem zsv-u z 11. ledna 1922 bylo vyměřování a vybírání dávky od 1. ledna 1922 opět přeneseno na obec B. Usnesením z 29. září 1924 schválila vláda tento výnos výslovně se zpětnou platností od 1. ledna 1922, což bylo v úředním listě z 9. října 1924 uveřejněno. Dalšímu odvolání vyhověla osk v B. usnesením z 27. května 1925 toliko částečně a zrušila nař. plat. rozkaz pro vadnost řízení. Při tom prohlásila osk, že v otázce příslušnosti měst. úřadu k vyměření dávky sdílí názor vyměřovacího úřadu, vyslovený v rozhodnutí v odpor vzatém a že proto také potvrzuje obecnou hodnotu nabývací, ježto proti této jí sdělené hodnotě strana námitek nepodala. Pokud šlo o zcizovací hodnotu shledala komise odvolání důvodným a dospěla ke zrušení plat. rozkazu pro vady řízení. K dalšímu odvolání zcizitelů zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím v odpor vzaté usnesení osk a plat. rozkaz měst. úřadu, poněvadž město B. bylo pověřeno vybíráním a vyměřováním dávky z přírůstku hodnoty teprve usnesením vlády, uveřejněným v úředním listě dne 9. října 1924, takže výměr měst. úřadu, na němž se zakládá prekluse strany ohledně nabývací hodnoty, byl vydán úřadem k tomu nekompetentním, pročež strana jej mohla pokládati za neplatný a nebyla povinna mu vyhověti. Nemohla proto nastati prekluse ohledně nabývací hodnoty, ani když později byla obec zmocněna k vybírání dávky se zpětnou platností od 1. ledna 1922, ježto výměr úřadu nemající v době jeho vydání právního podkladu, nemůže obdržeti dodatečně moc preklusivní udělením práva k vyměření dávky se zpětnou platností.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Stížnost uplatňuje, že tím, že obec B. byla na základě usnesení vlády uveřejněného v Úředním listě dne 9. října 1924 pověřena vyměřovati dávku z přírůstku hodnoty s platností od 1 .ledna 1922, konvalidovaly veškeré správní akty vydané ve vyměřovacím řízení od 1. ledna 1922, tedy i výměr měst. z 19. dubna 1924, kterým straně byla sdělena hodnota, již úřad míní vzíti pro vyšetření přírůstku za základ. Nastala proto na základě tohoto výměru pro stranu prekluse ohledně nabývací hodnoty, zvláště když strana výměr nezodpověděla, poněvadž s hodnotou jí sdělenou souhlasila.
Nss tento názor stížnosti nesdílí.
Podle vl. nař. č. 143/22 k § 37 obec. fin. novely vybírá dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí v Čechách zem. inspektorát pro zem. dávky v Praze. Pouze obcím tam výslovně jmenovaným zůstává až na další právo vyměřovati a vybírati tuto dávku samostatně. Rozhodnutí o tom, má-li některé další obci býti přiznáno právo samostatného vyměřování a vybírání této dávky, přísluší vládě k návrhu zsv-u. Rozhodnutí to jest uveřejniti v Úředním listě. Obec B. není uvedena mezi obcemi jmenovanými přímo ve shora cit. ustanovení vl. nař. Právo k samostatnému vyměřování a předpisování dávky bylo jí uděleno teprve pozdějším usnesením vlády, uveřejněným v Úředním listě dne 9. října 1924. Podle tohoto usnesení přiznala vláda až na další k návrhu zsv-u na základě ustanovení § 37 vlád. nař. č. 143/22 obci B. právo samostatného vyměšování a vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí se zpětnou platností od 1. ledna 1922. Prohlásila tedy vláda, že obec b-ská jest od 9. října 1924 oprávněna vyměřovati a předpisovati dávku z přírůstku hodnoty a to nejen pro převody nastalé po tomto termínu, nýbrž pro všechny převody dávce podléhající, jež se staly od 1. ledna 1922.
Tímto ustanovením neměla a nemohla nijak býti dotčena právní účinnost vyměřovacího řízení a vyměření dávky prováděného obcí b-skou v době, kdy ještě k vyměřování neměla práva a k němu příslušná nebyla, a správní akty od ní vycházející v době před nabytím tohoto oprávnění byly neplatné a bezúčinné a nemohou se státi platnými pouze tím, že úřad byl později prohlášen příslušným a tím zmocněn, by tyto akty nyní, tedy ode dne zmocnění počínajíc prováděl.
Výměr měst. úřadu v B., kterým byla st-li sdělena předpokládaná obecná hodnota, byl vydán 10. dubna 1924, tedy v době, kdy obec ještě neměla právo vyměřovati a nebyla příslušná k jeho vydání, byl proto neplatným a nemohl jeviti naproti straně žádných právních účinků, zejména nemohl založiti preklusi pro případ neuposlechnutí jeho stranou ohledně nabývací hodnoty. Zdali strana na výměr neodpověděla, poněvadž ho nepokládala za platný, nebo z jiných důvodů, zvláště že neměla námitek proti výši sdělené hodnoty, při tom nepadá na váhu.
Jest tedy správný názor žal. úřadu, že prekluse strany ohledně nabývací hodnoty nezodpověděním výměru z 10. dubna 1924 nenastala, a právem proto zrušil žal. úřad usnesení osk, vycházející z opačného názoru.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 122-124.