NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5 - Vysvědčení o způsobilosti k manželství

Skutky trestné proti mravnosti.

I. Pojem.
Právo chrání mravnosť, neboť souvisí bezprostředně právo s mravností, poněvadž je mravnosť statkem, který jako všechny ostatní statky životní chráněn a hájen býti musí řádem právním před každým porušením. Za tím účelem ukládá právo státu podmínky positivní a negativní. Positivní spočívají v povinnosti státu pečovati o mravnosť státních příslušníků výchovou a vyučováním a tudíž zřizovati a udržovati ústavy a opatření, jež jsou vhodny podporovati všeobecné mravní vychovávání a vzdělávání. Negativní podmínky spočívají v tom, že zákony sе zamezuje, zakazuje a stíhá to, co podporuje nemravnosť neb nemravné určitými činy seznati dává. Již v právu občanském dochází tato tendence svého výrazu tím, že odpírá právo ochrany všem těm jednáním, která svědčí o úmyslu nemravném, byť i právní formou byla zahalena, jako na př. ziskuchtivosť při hrách a sázkách. Římské právo a podobně i novější zákony odpírají právním jednáním, jimž je základem úmysl nemravný, žalovatelnosť a poskytují žalovanému vhodné prostředky opravné (conditio ob turpem causam), avšak vždy jen s tou podmínkou, že turpitudo jest jen na straně příjemce a ne na straně poskytovatele (ubi et dantis et accipientis versatur turpitudo, cessat condictio). Právo chrání však zejména mravnosť proti činům, jež prozrazují nedostatek ovládání smyslné vášně mravním rozumem a jež ponejvíce zároveň i porušují práva osob třetích. Chrání však též mravnosť tím, že vystupuje proti projevům, jimiž je ohrožena veřejná mravnosť, ne tudíž pouze mravnosť jednotlivce, jako projevům slovem i písmem, zvláště tiskem, uměním, vyobrazeními a vůbec nemravnými činy, jež veřejnou mravnosť, veřejnou slušnosť a cit mravnosti porušují nebo porušiti mohou. II. Rakouský trestní zákon dělí skutky proti mravnosti jednak ve zločiny, jednak v prečiny a přestupky, avšak naskytá se při tomto roztřídění zvláštní rozdíl; kdežto totiž zločiny proti mravnosti (násilné smilstvo, sprznění a jinaké zločiny smilstva) jsou zločiny soukromými, ježto jeví se co útok na osobu jednotlivce, označuje rak. z. tr. přečiny a přestupky co skutky proti veřejné bezpečnosti, tak že se skoro zdá, jakoby výhradně jen těmi skutky proti mravnosti, jež stíhány jsou co přečiny a přestupky, měla býti veřejná mravnosť chráněna. Avšak neprávem. Též skutky proti mravnosti zločinné povahy jsou flagrantním porušením veřejné mravnosti, neboť jak Herbst (viz jeho Österr. Strafgesetz, str. 190) správně podotýká, lze rozdělení zločinů ve zločiny veřejné a soukromé lecos vytýkati a ani se rozdělení takové důsledně vůbec provésti nedá, ježto mnohé případy, jež zařaděny jsou mezi veřejné zločiny, jako n. př. zlomyslné poškození cizího majetku, náleží spíše ke zločinům soukromým a zase naopak.
To platí též plným právem o deliktech proti mravnosti. Porušení mravnosti není jen bezprávným útokem na osobu jednotlivce, nýbrž, jak § 500 tr. z. vykládá, jsou taková porušení práva způsobilá vzbuditi veřejné pohoršení a přispěti k rozšíření mravní zkázy; z tohoto stanoviska je veřejný řád právní zajisté daleko více ohrožen zločiny proti mravnosti, než všemi ostatními delikty proti veřejné mravnosti, jež stíhají se co přečiny a přestupky; s druhé strany nelze delikty uvedené ve 13. hlavě pod titulem »o přečinech a přestupcích proti veřejné mravnosti« šmahem prohlásiti za delikty veřejné; nelze n. př. cizoložství, smilstvo osoby služebné s nezletilým synem v domácnosti žijícím aneb příbuznou pokládati za delikty veřejné ve vlastním slova smyslu, ježto se delikty tyto netrestají nikdy z moci úřední, nýbrž jen k žádosti uraženého manžela, pokud se týče k žádosti rodičů, příbuzných nebo poručenstva osoby poškozené. Není tudíž označení »přečiny a přestupky proti veřejné mravnosti« případným.
§ 500 tr. z. snaží se proto označení »veřejná mravnosť« tím odůvodniti, že vyjadřuje pohnutky, jimiž byl zákonodárce při tom ovládán a že interpretativně vytýká za účelem správného porozumění zákonného označení »veřejná mravnosť«, že neobmezuje péče zákonodárství pojem porušení veřejné mravnosti jen na ty činy, jež hnus (odpor) a veřejné pohoršení mohou vzbuditi, nýbrž rozšiřuje jej na všechny ostatní činy, jež buď rozšířiti mohou zkázu mravní aneb v zápětí mají nepořádky a výstřednosti.
III. Druhy deliktů proti mravnosti.
14. hlava I. dílu tr. z. mluví o násilném smilstvu, sprznění a jiných těžkých případech smilstva a zahrnuje tudíž jako zločiny proti mravnosti všechny ty činy trestné, při nichž páchají se následkem pohlavních výstředností činy, jež mravnosť značně ohrožují. Ježto jsou však též případy smilstva, jež se stíhají jako přečiny a přestupky, vyčítá tr. z. případy smilstva, jež jsou zločiny.
Zločinným je tudíž smilstvo proti přírodě, t. j. smilstvo se zvířaty neb s osobami téhož pohlaví (§ 129 tr. z. [sodomia sexus a s. generis]), dále krvesmilstvo (§ 131 tr. z.) a konečně svádění ke smilstvu, kam patrně náleží kuplířství, předpokládajíc, že svedena je nevinná osoba ženská, neb když svádějí rodiče, poručníci, vychovatelé neb učitelé své děti, svěřence, žákyně a tudíž svou povinnosť porušují. (Viz čl. Smilstvo, Krvesmilstvo a Kuplířství.) Skutky proti mravnosti 13. hlavy »přečiny a přestupky« obsahují rovněž řadu případů smilstva, jež se zločiny proti mravnosti to společné mají, že i zde je charakteristickou známkou zneužití pudu pohlavního a liší se od prv dotčených tím, že co zločiny stíhají se případy smilstva druhu nejtěžšího, tudíž nejhorší výstřednosti pohlavní (§§ 129 a 131 tr. z.) neb ty, s nimiž spojeno je nejhrubší porušení povinnosti (§ 132 tr. z.). Dále náleží k přestupkům proti veřejné mravnosti cizoložství (§§ 502 a 503 tr. z.) (viz tento čl.), zneuctění nezletilé příbuzné členem domácnosti (§ 504 tr. z.) (viz čl. Zneuctění), smilstvo ženské osoby služebné s nezletilým synem v domácnosti žijícím (§ 505 tr. z.), zneuctění s přípovědí manželství (§ 506 tr. z.), uzavření protizákonného manželství bez dispense (§§ 507 a 508 tr. z.), kuplířství (§§ 512 až 515 tr. z.), porušení mravnosti a studu, působící hrubé a veřejné pohoršení (§ 516 tr. z.), porušení manželské věrnosti. Další činy trestné označené v §§ 517 až 525 tr. z. a sice: žebrota (zák. z 24. března 1885 č. 89 ř. z.), zakázané hry (§ 522 tr. z.), opilost’ (§§ 523, 524 tr. z.), též krádež a zpronevěření mezi příbuznými, skutkové porušení povinné úcty dětí k rodičům, služebníků k službodárci, jsou delikty proti mravnosti v nejširším slova smyslu a byly tudíž pojaty do kategorie přečinů a přestupků proti veřejné mravnosti, ježto mohou veřejnou mravnosť, tudíž mrav a pořádek ohroziti. Jsou tudíž společenskými zly, jež musí řád právní potlačiti všemi prostředky jemu po ruce jsoucími, ježto další zlo mohou zploditi neb nové činy trestné vyvolati. Žebrota na pr. tresce se, by potlačena byla náchylnosť k zahálce, tuláctví a s tím spojené náklonosti k zasahování do cizího majetku, rovněž opilost’ jako zdroj celé řady jiných společenských a hospodářských nebezpečí, jež ohrožují nejen jednotlivce, nýbrž i veškerosť.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vysvědčení o způsobilosti k manželství. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 628-628.