Čís. 6273.

Ustanovení §u 47 j. n. týká se pouze sporů o příslušnost mezi řádnými soudy, nikoliv mezi řádným soudem a soudem živnostenským. Záporný spor o příslušnost mezi řádným soudem a soudem živnostenským nemůže vzhledem k §u 24 zákona o živnostenských soudech vůbec vzejíti.
(Rozh. ze dne 15. září 1926, R I 626/26.)
Okresní soud v Liberci vrátil návrh ohroženého na povolení prozatimního opatření, maje za to, že jest příslušným živnostenský soud v Praze. Rekursní soud odmítl rekurs jako nepřípustný, nařídil však okresnímu soudu, by ve sporu o příslušnost mezi okresním soudem v Liberci a živnostenským soudem v Praze jednal podle §u 47 j. n. Důvody: Dle stavu spisu odmítají jednak soud okresní v Liberci, jednak živnostenský soud v Praze rozhodnutí o návrhu na prozatimní opatření, neuznávajíce se ani ten ani onen věcně příslušným (záporný spor o příslušnost). O tomto sporu lze rozhodnouti jenom soudem jmenovaným v §u 47 j. n. a nelze přiznati oprávnění názoru stěžovatele v tom směru, že by mohl tento soud rekursní snad zrušením napadeného usnesení zjednati nápravu. I bylo odmítnouti rekurs jako nepřípustný a naříditi okresnímu soudu v Liberci, by se zachoval dle §u 47 j. n., čemuž není na odpor § 24 zák. o soud. živn., ježto soudu rekursnímu vzhledem k právoplatnosti usnesení okresního soudu v Liberci ze dne 12. dubna 1926 jest jistě zabráněno, rozhodovati o příslušnosti soudu živnostenského v Praze. Soud právě jmenovaný se ostatně i ve sporu týchž stran usnesením ze dne 19. května 1926 prohlásil nepříslušným, právě jako soud živnostenský v Liberci právoplatným usnesením ze dne 16. dubna 1926.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nebera zřetele na odmítací důvod, o rekursu po zákonu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud míní, že jde o záporný spor o příslušnost mezi okresním soudem v Liberci a živnostenským soudem v Praze, o kterém lze rozhodnouti pouze soudu jmenovanému v §u 47 j. n., kdežto on že nemůže zrušením napadeného usnesení zjednati nápravu. Proto odmítl rekurs jako nepřípustný a nařídil okresnímu soudu v Liberci, by se zachoval podle §u 47 j. n. Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti. Nehledí-li se ani k tomu, že poukaz na § 47 j. n. vůbec není případný, poněvadž ustanovení to se týká sporu o příslušnost mezi soudy jmenovanými v §u 1 j. n., t. j. mezi soudy řádnými, sluší zdůrazniti, že vzhledem k ustanovení §u 24 zákona o soud. živn. záporný spor o příslušnost mezi soudem řádným a soudem živnostenským vůbec nemůže vzejíti, poněvadž podle tohoto předpisu, když řádný soud vyřkl právoplatně, že soud živnostenský jest předmětně příslušným, rozhodnutí to jest závazné pro živnostenský soud místně příslušný a naopak. Ani další názor rekursního soudu, že rekurs je nepřípustným, není správným, poněvadž odporuje §u 514 c. ř. s., podle něhož se rekurs nepřipouští jen v případech výjimečných, výjimka však, že by byl rekurs, o který tu jde, nepřípustným, v zákoně nikde není stanovena.

Citace:

č. 6273. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 231-232.