NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Pojmenování auktora.
281
Pojmenování auktora.

Po vzoru práva římského (1. 2 C. 3. 19) přijalo i občanské právo rakouské v § 375 ustanovení, že ten, kdo drží věc jménem jiného, proti žalobě vlastnické na něho podané hájiti se může, že svého předka pojmenuje a tím u soudu se vykáže.
Pro výkon tohoto pojmenování vlastního držitele, jež v právu římském laudatio nebo nominatio auctoris bylo zváno, i pro řízení k tomu se pojící nebylo v dřívějším právu processuálném nižádných bližších předpisů.
Mezeru tuto vyplnil nový civilní řád soudní ze dne 1. srpna 1895 č. 113 ř. z., jenž po vzoru německého civilního processu (§ 73) v ustanoveních §§ 22 — 25 a 241 instituci tuto zevrubně způsobem následujícím upravuje:
1. Podmínky
.
1. Pojmenování auktora jest přípustno při žalobách směřujících proti žalovanému »c. ř. s., § 22« (§ 22 c. ř. s.). Nastává tudíž při všech oněch žalobách, kde držba věci nebo práva na straně žalovaného jest základem žaloby, tvoříc nezbytnou podmínku k založení passivní legitimace k procesu. Tak tomu jest při žalobách z vlastnictví Pojmenování auktora.
ať skutečného ať domnělého (rei vindicatio, actio rei negatoria, actio in rem Publiciana), při žalobách ze služebností (actio confessoria) nebo jiných věcných práv. Při tom nesmí činěn býti rozdíl, jde-li o věc movitou či nemovitou a rovněž jest pro otázku přípustnosti nominace auktora lhostejným, je-li žaloba podaná žalobou petitorní, či — jak již pro obor dosavadního práva bylo uznáno (srovn. Randa, Besitz str. 321) — žalobou possessorní. (Jinak Neumann, Commentar zu den C. P. G. str. 183 pozn. 2). О nominaci auktora nemůže však býti řeči při žalobách kontraktních nebo ex delicto, poněvadž ty směřujíce jen k plnění určitého závazku nečelí proti držiteli určité věci nebo jistého práva jako takovému.
2. Žalovaný nesmí býti držitelem v techn. sl. sm, nýbrž jest toliko pouhým detentorem (§ 309 o. o. z.), nesmí držeti jménem svým vlastním, pro sebe, nýbrž vykonává držbu jménem osoby třetí (jménem svého auktora) (§ 22 c. ř. s.). Poměr mezi ním a vlastním držitelem (auktorem), z něhož žalovaný své právo k detenci odvozuje, může býti velmi různý. Obyčejně jest to nějaký poměr obligační, na základě kterého detence věci k jistému hospodářskému či právnímu účelu na určitou dobu byla nynějšímu žalovanému auktorem odevzdána. Tak na př. při kommodatu, depositu nebo pignus, při nájmu nebo pachtu, po případě i při mandátu a p.
2. Účel a podstata

Nominatio auctoris má za účel zpraviti auktora o podané žalobě (litis denuntiatio), poskytnouti jemu příležitost proti žalobě práv svých hájiti a zbaviti se tím buď sporu vůbec nebo alespoň zodpovědnosti za jeho nepříznivý výsledek.
Nominatio tato jest netoliko právem žalovaného, nýbrž i povinností jeho vůči auktoru plynoucí ze vzájemného jejich poměru, jest začasté zákonnou podmínkou, pod kterou se sprosťuje žalovaný všeho ručení z toho, že jemu byla věc či právo detinované pořadem práva odňato (viz princip § 931 o. o. z.). Použití příležitosti této, vstoupiti ve spor, jest pro auktora nikoli povinností, nýbrž jeho právem, jehož výkon ve vůli jeho jest položen.
3. Výkon pojmenování auktora
.
1. Čas.
Žalovaný detentor volaje auktora ve spor, musí tak učiniti ihned (c. ř. s., § 22 § 22 с. ř. s.) po obdržení žaloby. Jak z obsahu § 22 c. ř. s., zejména z 2. odstavce tohoto ustanovení plyne, žádá zákon slovem c. ř. s., § 22.2, aby příslušný úkon byl žalovaným detentorem v takové době předsevzat, aby netoliko auktor k prvnímu roku o žalobě položenému se mohl řádně připraven dostavit), nýbrž i aby odpůrce (žalobce) ještě před rokem o tom náležitě mohl býti vyrozuměn.
O tom, jaké právní následky jsou spojeny s tím, když žalovaný v čas nominatio auctoris neprovede, zákon výslovného ustanovení nechová. Z ostatních však ustanovení by bylo as otázkou tuto následovně rozřešiti:
Nebyl-li auktor v čas vyrozuměn a následkem toho k prvnímu roku se nedostaviv, byl možnosti zbaven sporu dle § 23 c. ř. s. na místě žalovaného detentora se ujati, provede se rozepře dále mezi žalobcem a původně žalovaným; žalovaný však ručí za všecky následky, které mu materielní právo pro případ nepříznivého výsledku sporu z jeho poměru k auktoru proto ukládá (§ 931 o. o. z.). Rozumí se však, že není závady, aby auktor později dle § 17 c. ř. s. jako vedlejší intervenient k rozepři se připojil Pojmenování auktora
283
a po případě se svolením obou stran (tedy i žalobce) dle § 19 c. ř. s. jako strana místo původního žalovaného vstoupil. Podobně nebude zajisté i překážky, aby auktor třeba bez předchozího včasného vyzvání se sám k prvnímu roku dostavil a tam se svého práva dovolal.
Nebyl-li žalobce v čas (před prvním rokem) o učiněné nominatio auctoris vyrozuměn, nemohou tím býti ani auktor ani nominans zbaven i práva jim dle § 23 c. ř. s. příslušejícího. Neboť náležité, včasné doručení prohlášení žalovaného pojmenování auktora obsahujícího žalobci jest povinností soudu (§§ 25, 87 c. ř. s ), jejíž nesplnění nemůže býti újmou strany stíháno. Jestli tedy žalobce, který před rokem, t. j. před počátkem prvního roku (§ 133 c. ř. s.) vyrozumění onoho nedostal, se při roku zdráhá jednání o nominatio auctoris připustiti, rozhoduje soudce, má-li přes to jednání toto býti předsevzato, či rok odložen (§§ 134 a 242c. ř. s.). V případě posléz uvedeném může eventuelně žalovaný, nese-li spoluvinu na tom, že zpravení žalobce se v čas nestalo, býti odsouzen, náklady zmařeného jednání nahraditi (§ 142 odst. 1 c. ř. s.).
2. Forma a obsah.
Zpravení auktora děje se u soudů sborových vždycky písemným podáním. U soudů okresních může se státi buď písemně buď i ústně do soudního protokolu. Činěno-li ústně, může protokol o tom sepsati sama soudní kancelář, aniž by bylo zapotřebí součinnosti soudcovy (§ 131 jedn. ř.).
Podání, pokud se týče, protokol (§ 79 c. ř. s.) obsahovati má sdělení o sporu i o poměru žalovaného k auktoru, jež potřebná jsou, aby vyloženy byly zákonné podmínky nominace prováděné, pak vyzvání auktora, aby se k prvnímu roku na den určitý již položenému dostavil a před soudem procesním o poměru svém k spornému předmětu, pokud se týče, k spornému nároku se prohlásil (§ 22 c. ř. s.).
Činí-li se vyzvání ono písemně, třebas předložiti podání ono ve třech stejnopisech, aby mohl soud jeden z nich pro své spisy podržeti, druhý vyzvanému auktoru doručiti a třetím žalobce vyrozuměti (§ 80 c. ř. s.).
Podání písemné má vykazovati všeobecné náležitosti § 76 c. ř. s. (De lege ferenda dalo by se vzhledem k tomu, že žalovaný si pro první rok advokáta zříditi nemusí, i vzhledem k tomu, že podání toto obsahuje pouhou denunciaci, odporoučeti, aby při podáních těchto bylo od požadavku podpisu advokáta upuštěno.)
Protokol vyhovovati má předpisům §§ 207 a násl. c. ř. s.
V podání nebo protokolu předvolání auktora navrhujícím netřeba vůbec nabízeti průvodů k zjištění okolností právo žalovaného k nominaci zakládajících, ježto úchylkou od práva dosavadního, které průkazu okolností těchto vyžadovalo (srvn. § 375 o. o. z. slovo: v. z. o., § 375), spokojuje se právo nové, chtějíc rozvláčnosti a těžkopádnosti řízení prvního roku zabrániti (srvn. mot. vl. osn. k с. ř. s. str. 198), s pouhým tvrzením okolností oněch (§ 22 c. ř. s. slovo c. ř. s., § 22).
3. Vyřízení.
Vyřízení úkonu žalovaného pojmenování auktora obsahujícího děje se pouhým doručením písemného podání nebo opisu protokolu auktorovi a žalobci. Vyřízení toto svěřeno jest při soudech sborových dle § 25 c. ř. s. předsedovi senátu. Dle § 131 jedn. ř. nevyžaduje však vyřízení toto nižádného usnesení soudcovského. Uloženoť soudní kanceláři, aby sama shodu Pojmenování auktora.
předložených stejnopisů podání zkoumala, po případě udání nesprávná v nich obsažená na první rok se vztahující opravila a je pak odevzdala k doručení. V řízení před soudy okresními zařídí soudní kancelář zajisté sama doručení opisu protokolu o nominatio auctoris od ní sepsaného (§§ 131 a 313 jedn. ř.).
4. Jednání o pojmenování auktora při prvním roku a jeho výsledky
.
Otázka, jaký účinek má míti nominatio auctoris na provedení zahájeného již sporu, má se probrati a zpravidla i rozhodnouti při prvním roku o žalobě dle § 239 resp. § 440 c. ř. s. nařízeném, a to při okresních soudech dříve, než projednávání ve věci samé bylo zahájeno.
Ovšem nerozhoduje se tu výrokem soudcovským o tom, jaký jest poměr mezi žalovaným a auktorem, nezkoumá se a neprojednává otázka, je-li pojmenování auktora žalovaným předsevzaté důvodným či nikoli, zejména je-li skutečně k žalobě passivně legitimován auktor či nominans, poněvadž otázka prvá by meze rozepře vlastní vůbec překračovala a otázka druhá může tvořiti teprve předmět jednání ve věci samé, aniž by bylo lze ji již při prvním roku probírati.
Jednání o nominatio auctoris prvnímu roku vyhrazené obmezuje se toliko na upravení otázky, kdo v počínajícím sporu jako žalovaný vystupovati má, t. j. zdali rozepři má a může provésti původně žalovaný či zaujme-li místo jeho vyzvaný auktor.
Co do jednotlivých případů, jež se tu naskytnouti mohou, nutno uvésti následující:
1. Auktor nedbaje náležitého svého zpravení k prvnímu roku, k němuž jest volán, se nedostaví nebo sice se dostaví, však o svém poměru k předmětu sporu se neprohlásí nebo
tvrzení žalovaného, že on jest skutečným držitelem, popře
(§ 24 c. ř. s.).
V případech těchto zůstává i na dále passivním subjektem sporu
původně žalovaný, na němž jest, aby se rozhodl,
a) chce-li dále spor tento ve vlastním jméně provésti nebo
b) chce-li vůbec rozepře této se sprostiti.
Ad a) Provádí-li žalovaný dále spor, může se mnohdy hájiti námitkou nedostávající se passivní legitimace a dokáže-li ji, docíliti naprostého za mítnutí žaloby. Rozumí se, že může již dříve žalobce sám, shledá-li tvrzení žalovaného, že není vlastním držitelem, důvodným, žalobu vzíti nazpět a ji na skutečného držitele (auktora) podati, a jej tak k rozepři, které se vyhýbá, donutiti. (Viz mot. vl. osn. str. 196.)
Původně žalovaný může však vystoupiti i obranně proti nároku žalobnímu vůbec a po příslušném provedení sporu docíliti rozsudku ve věci samé. Ve sporu tomto může auktor odvolávaje se na své interesse žalovaným již uznané dle §§ 17 a 18 c. ř. s. jako vedlejší intervenient k řízení se připojiti. Ovšem musilo by toto účastenství jeho na rozepři k protestu žalobcovu (§ 18 c. ř. s.) tenkráte býti zamítnuto, když auktor při prvním roku veškerý svůj poměr k předmětu sporu popřel. Neboť tím prohlásil, že nemá na sporu vůbec nižádného zájmu a nemůže tudíž později zájem tento k průkazu svého oprávnění k vedlejší intervenci již tvrditi.
Ad b) Chce-li se žalovaný sporu sprostiti, může tak učiniti tím, že
c. ř. s., § 24.1 (§ 24 odst. 1 c. ř. s.). Pojmenování auktora.
285
Jak se toto »uspokojen« žalobce státi má, zákon neuvádí. Formálně se nejlépe as provede, jestli žalovaný nárok žalobcův uzná, načež soudce první rok řídící vydá rozsudek ob submissionem, kterým i o útratách rozepře rozhodne (§§ 239, 395 c. ř. s.).
[Co do útrat platí v případě tomto všeobecné předpisy, zejména ustanovení § 45 c. ř. s., dle něhož může, jestli žalovaný chováním svým k žalobě podnětu nezavdal a hned při prvním roku nárok žalobcův doznal, i žalobci náhrada nákladů býti uložena.]
Na žalovaném pak jest, aby splně povinnost jemu rozsudkem uloženou žalobce uspokojil. K plnění tomuto jest, třebas i nebyl skutečným držitelem věcí, resp. práva, i bez svolení auktorova již dle přímého předpisu § 24 c. ř. s. legitimován. Zdali a pokud může auktor proto na žalovaného vznésti nároky náhradní, jakož i je-li povinen dáti žalovanému náhradu za náklady, k nimž byl tento snad odsouzen, sluší posuzovati dle zvláštního materielního poměru mezi nimi stávajícího (§ 24 odst. 2 c. ř. s.). Ovšem že může auktor práva svá k předmětu žalobnímu i potom provésti. Jest mu však vystoupiti v roli žalobce proti tomu, kdo byl žalobcem v rozepři s detentorem. [Žalobě jeho nebude moci žalovaný čeliti námitkou rei judicatae, poněvadž rozepře první nebyla s ním, nýbrž s osobou jinou (detentorem) provedena a není tudíž tu questio inter easdem personas.]
Jiný spůsob »uspokojení« žalobcova, ovšem méně praktický jest, že žalovaný hned při prvním roku žalobcův nárok skutečně splní (na př. jemu vindikovanou věc movitou odevzdá), načež žalobce žalobu zpět vezme, čímž s dalšího řízení schází (§§ 239, 237 c. ř. s.).
2. Auktor se k prvnímu roku dostavil, svůj poměr k žalobě doznal, však jednání ve věci samé převzíti se zdráhá.
V případě tomto nemůže dále žalovaný odpírati, vpustiti se v jednání ve věci samé (§ 23 posl. věta a § 260 ve spojení s § 239 odst. 2 c. ř. s.). Jsa pánem rozepře, může libovolně s předmětem sporu disponovati a tudíž buď spor provésti nebo nárok žalobní uznati a tak vydání rozsudku ob submissionem přivoditi. (Jinak Fürstl: Die neuen öst. C. P. G. k § 23.) Ze zachování svého jest zodpověděn svému auktoru podle materielního svého poměru k němu.
V ostatním platí pro případ tento všecko, co shora bylo uvedeno.
3. Auktor se k prvnímu roku dostavil, poměr žalovaným tvrzený k předmětu sporu doznal a projevil svou ochotu uvázati se v roli žalovaného jemu skutečně příslušející.
V případě tomto může se opět naskytnouti dvojí:
a) buď žalovaný jest s tím srozuměn, aby auktor na jeho místě žalobu a spor na sebe vzal, nebo
b) chce původně žalovaný sám spor dále vésti.
Ad a) nastává následující řízení:
Žalovaný činí návrh, aby byl vzhledem k tomu, že auktor na jeho místě sporu ujati se chce, žaloby sproštěn. Návrhu tomuto může žalobce odporovati jen tehdáž, jsou-li žalobou prováděny nároky, které poměrem zastoupení, ve kterém se auktor k žalovanému nalézá, nejsou dotčeny. Otázku tuto musí soudce v každém konkrétním případě zvláště uvažovati. Zejmena nelze vždy za samostatné proti žalovanému čelící nároky pokládati nároky na náhradu vybraných plodů nebo ušlého zisku, poněvadž i v tomto směru může býti žalovaný nezřídka toliko zástupcem auktora. (Srvn. zodpovědění Pojmenování auktora.
pochybných otázek ministerstvem spravedlnosti k § 23 č. 1.) Rovněž nelze platně odporovati převzetí rozepře auktorem z toho důvodu, že budou u něho náklady sporu, podlehne-li, nedobytný. (Zodpovědění otázek 1. c.)
Je-li spor o tom, může-li auktor v rozepři místo nominanta vstoupiti, budiž provedeno příslušné jednání a prohlášení účastníků pro rozhodnutí důležitá nechť se v protokole o prvním roku sepsaném zjistí. (Zodpovědění otázek k § 23 č. 3.)
Co do rozhodnutí o tom, má li na místo žalovaného auktor vstoupiti, třeba rozeznávati, byl-li s tímto převzetím sporu žalobce srozuměn či třeba-li rozhodnouti o odporu od něho proti tomu činěném.
V případě prvém rozhoduje i při soudech sborových sám soudce první rok řídící (§ 239 odst. 1 c. ř. s.), aniž by bylo zapotřebí usnesení senátu. Rozhodnutí své vydává ve formě pouhého usnesení, jímž žalovaného žaloby sprošťuje (§ 241 c. ř. s.). Poněvadž usnesením tímto konstatuje se pouze srovnalá vůle účastníků co do upravení subjektů sporu, není usnesení toto »rozhodnutím« a není tu příčiny také i o útratách řízení se vyslovovati (§ 41 c. ř. s.). Zejména nemůže v případě tomto žalovaný žádati, aby jemu žalovaný vzešlé náklady nahradil. (Zodpovědění otázek k § 241 с. ř. s.)
Odporoval-li žalobce tomu, aby auktor spor za žalovaného převzal, přísluší při soudech sborových rozhodnutí nikoli soudci první rok řídícímu, nýbrž toliko senátu. Uznán-li odpor žalobcův za bezdůvodný, přiřknou se žalovanému, jenž se žaloby sprošťuje, útraty řízením o nominatio auctoris spůsobené (§ 41 c. ř. s.), kdežto útraty auktorovi vzešlé za část nákladů na rozepři se pokláají. (Zodpov. ot. k § 241.)
Byl-li žalovaný žaloby sproštěn, vystupuje ze všeho processuálního
svazku vůči žalobci a není již na dále v nižádném poměru ke sporu. Nemůže tudíž již rozsudek proti němu býti vykonán, aniž může býti k náhradě nákladů sporu odsouzen.
Nebezpečí, které v tom pro žalobce se skrývá, že může na místo skutečného žalovaného býti uveden ve spor držitel předstíraný a tím provedení práva zmařeno nebo značně stiženo, lze, byť ne odstraniti, zajisté alespoň zmírniti tím, že si žalobce dle §§ 381 a 382 exek. ř. povolení příslušného opatření prozatímného vydobude. (Zodpov. ot. k § 24 č. 3.)
Ad b) Nedojde-li k dohodnutí se auktora a žalovaného o převzetí rozepře, nebo uznal-li senát (při okresních soudech samosoudce) odpor žalobcův proti zamýšlenému vstoupení auktora na místo žalovaného za důvodný, nesmí původně žalovaný odpírati vpustiti se ve spor, nýbrž jest na něm, aby spor dále provedl, tedy odpověď na žalobu, jejíž podání mu bylo uloženo, dle § 243 c. ř. s. ve lhůtě určené pod následky § 399 podal, resp. (při soudech okresních) ihned ve věci hlavní projednával (§ 440 c. ř. s.). (Srvn. §§ 23, 239 odst. 2 a 260 c. ř. s.)
Auktor jest, zachovávaje se dle §§ 18 a násl. c. ř. s., oprávněn připojiti se k sporu tomuto jako vedlejší intervenient.
Ad 1—3, Prohlášení auktora i původního žalovaného při prvním
roku o tom, kdo jest držitelem, učiněná a v soudní protokol zapsaná (§ 239 odst. 2 c. ř. s.) jsou i pro pozdější řízení exekuční závaznými. Nemůže tedy, provedl-li spor auktor, jenž při prvním roku se jako skutečný držitel sporné věci nebo sporného práva přihlásil, byv odsouzen, Poklad. — Pokladny bratrské.
287
namítati v řízení exekučním, že držitelem jest vyloučený žalovaný, a rovněž nesmí původně žalovaný, když spor provedl, výkonu rozsudku odporovati námitkou, že on držitelem není. (Zodpov. ot. k § 23 č. 2.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pojmenování auktora. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 297-303.