Č. 2730.Mimořádná opatření: I. Vklady na knížku u peněžního ústavu nepozbývají povahy »účtů« ve smyslu vl. nař. č. 167/1919 Sb. proto, že na knížky nebyly činěny další vklady a že na ně nebylo vybíráno.II. Platnost nař. č. 167/1919 není dotčena zákonem č. 187/1919.III. Věta jako při Boh. 464 adm.(Nález ze dne 5. října 1923 č. 16558.)Prejudikatura: Boh. 464 adm.Věc: Klára G. v J. (adv. Dr. Arn. Lebenhart z Prahy) proti ministru financí o výplatu vkladů.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Min. fin. povolilo st-lce dodatečný soupis vkladních knížek Vídeňské bankovní jednoty v Praze, znějících na jméno st-lčino a na vklady po 4000 K učiněné dne 2. ledna 1918 s podmínkou, že uvedené vklady dle vl. nař. z 1. dubna 1919 č. 167 Sb. nesmí býti vyplaceny v čsl. korunách.Stížnost namítá, že se nař. rozhodnutí neprávem dovolává cit. nařízení, poněvadž nejde o »účty«, nýbrž o jednoduché vklady učiněné dne 2. ledna 1918, na něž nebylo ničeho vybráno. Závazek banky dlužno prý posuzovati za závazek po rozumu § 6, odst. 1 zák. z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. Pokud jde o první námitku, vyslovil nss již nálezem Boh. 464 adm. právní názor, že slovem »účty« v § 1 nař. z 1. dubna 1919 č. 167 Sb. rozuměti dlužno také vklady na knížky u peněžních ústavů a bankovních domů.Tato povaha vkladů nemůže býti dotčena okolností, že na knížky st-lčiny nebyly činěny další vklady a že na jediné vklady nebylo vybíráno, neboť, i když jde o jediný vklad, musí peněžní ústav pro vkladatele otevříti účet.Nařízení toto bylo odst. druhým § 6 zákona o měně z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. výslovné zachováno v platnosti a proto jest bez významu poukaz stížnosti na 1. odst. tohoto zákonného předpisu.Ostatně nař. rozhodnutí nevyřklo, jakou hodnotu mají vklady st-lčiny, nýbrž zapovědělo jen výplatu jich korunami čsl.Z těchto příčin bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.