Č. 3526.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nelze ku zcizovací ceně nemovitosti připočítávati zvláštní úplatu smluvenou za převedení kruhu stálých odběratelů podniku zcizitelem v prodané nemovitosti provozovaného na nabyvatele nemovitosti, není-li prokázáno, že jde o jednání na oko, aby byla snížena skutečná cena zcizovací.
(Nález ze dne 26. dubna 1924 č. 7349). Prejudikatura: Boh. 3525 adm.
Věc: Karel M. a pozůstalost po Bedřichu M. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl potvrzen platební rozkaz městské rady v K. z 29. dubna 1922, kterým při vyšetření přírůstku hodnoty z příčiny převodu nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. — v K. kupní smlouvou ze dne 13. února 1919 prodaných připočteny byly ku zcizovací ceně též částky 250 000 K a 80 000 K, které se nabyvatel nemovitostí zavázal zaplatiti prodavatelům za to, že se zcizitelé vzdají koncese k provozování hostinské a výčepnické živnosti v prodané nemovitosti a za přenesení kmenového zákaznictva a kterým dále k zcizovací ceně připočtena byla polovice převodního poplatku 26 979 Kč.
Žal. úřad vychází z názoru, že uvedené úplaty a polovici převodního poplatku jest připočísti ke kupní ceně nemovitosti a proto též podrobiti dávce; závěr tento se zakládá na předpokladu, že přichází v úvahu jen objektivní způsobilost nemovitosti k provozování živnosti, a že cena její se utváří pouze vzhledem k této její vlastnosti a jde proto jen o část úplaty za nemovitost.
Kupní cenu ve smlouvě určenou pro tak zvané přenesení koncese sluší proto pokládati za část ceny nemovitosti a podrobiti dávce dle dávk. řádu, který chce stíhati skutečný přírůstek nemovitosti.
Žal. úřad neuznává, že by kruh stálých odběratelů byl právem neb předmětem právního obchodu. Že podnik má odběratele, kteří pravidelně své potřeby tam nakupují popř. obchod navštěvují, jest skutečností důležitou pro výnosnost provozu, kterou nelze přenášeti. Předpoklad nabyvatele, že zákaznictvo bude zachováno podniku na koupené nemovitosti provozovanému, tvoří motiv právně irelevantní, že za nemovitost dá vyšší kupní cenu.
Započtení polovice převodního poplatku jest dle názoru žal. úřadu odůvodněno předpisem § 5, odst. 2 d. ř. pro Čechy z r. 1915, dle něhož jest k ceně zcizovací připočísti hodnotu ostatních mimo cenu smluvených vedlejších plnění, zvláště i dávku z přírůstku hodnoty nabyvatelem k placení převzatou; převodní poplatek dle § 68 č. 3 popl. zák. zatíží při obapolně závazných smlouvách obě strany nerozdílnou rukou; přejímá-li kupující poplatek tento celý k placení, jest to ohlední polovice poplatku takovým vedlejším plněním.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nesprávné použití zákona, pokud dávce z přírůstku hodnoty podrobena byla úplata za vzdání se koncese, úplata za přenechání kmenového zákaznictva a polovice převodního poplatku, mimo to vytýká i vadnost řízení.
Nss shledal stížnost důvodnou, řídě se těmito úvahami:
Také v druhém sporném bodu jest přisvědčiti názoru ve stížnosti hájenému.
Zavedený podnik representuje vedle hodnoty hmotných věcí v něm používaných ještě hodnotu další, která záleží v organisaci podniku účelně utvářené a v stálosti odbytu výrobků jeho. Úmluvou o převedení kruhu stálých odběratelů zavazuje se zcizitel, že stálé odběratele podniku jím dosud provozovaného v prodané nemovitosti podniku tomu zachová, pokud mu to možno bude, a že se zdrží všeho, co by se tomu příčilo.
Má-li živn. podnik kruh stálých odběratelů, representuje tento moment určitou majetkovou hodnotu, nelze jej však pokládati za součást nemovitosti, v níž jest provozován podnik, který rovněž není součástí nemovitostí a nesdílí osud její.
Úplata za přenechání kmene stálých odběratelů poskytuje se za určité jednání dosavadního majitele podniku na prospěch nového majitele, nikoliv za nemovitost samu, a nelze ji proto pokládati za součást ceny za nemovitost smluvené. Platí tu v podstatě totéž, co uvedeno shora o otázce připočítatelnosti úplaty za vzdání se koncese živn.
Úmluva o přenechání stálých odběratelů mohla by pokládána býti za obcházení zákona jen, kdyby se zjistilo, že úplata byla v této formě ujednána jen na oko, aby snížena byla kupní cena za nemovitost samu.
Úsudek žal. úřadu, že v daném případě jde o takové obcházení předpisů o dávce, neopírá se o žádný skutkový podklad a. je tedy pouhou domněnkou úřadu.
Výrok žal. úřadu potvrzující připočtení sjednané úplaty za převedení kruhu stálých odběratelů ke zcizovací ceně za nemovitost, nemá dle toho, co právě uvedeno, opory ani v zákoně ani ve zjištěné skutkové podstatě.
Pokud jde konečně o otázku započtení polovice převodního poplatku, vyslovil nss v nál. Boh. 970 adm. právní názor, že zavázal-li se nabyvatel nemovitosti, že ponese převodní poplatek, nezvyšuje se tím cena zcizovací ani o polovici tohoto poplatku; na tomto názoru trvá nss i v daném případě a nelze proto nař. rozhodnutí ani v tomto ohledu uznati správným a bylo je proto v celku zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3526. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1123-1125.