Čís. 9099.

Soud, vydavší směnečný platební příkaz, není ani oprávněn ani povinen, by zkoumal z úřadu platnost zažalované směnky, nebyla-li neplatnost v námitkách včasně uplatněna.
(Rozh. ze dne 25. července 1929, Rv I 1180/29.)
Procesní soud prvé stolice zrušil k námitkám žalovaného směnečný platební příkaz. Důvody: Podle § 3 čís. 2 sm. zák. jest podstatnou náležitostí cizí směnky »údaj peníze, který má býti placen«. Všechny podstatné náležitosti § 3 sm. zák. musí býti splněny, neboť nedostatek i jen jediné z nich působí neplatnost směnky. Jde o donucující předpis zákona (ius cogens), takže se strany nemohou platně vzdáti některé z podstatných náležitostí, ba soud musí z úřadu zkoumati splnění všech těchto náležitostí. V souzeném případě chybí náležitost podstatná pod čís. 2 § 3 sm. zák. uvedená, údaj peníze, na který směnka zní. Jest nutno, by byla udána měna a nestačí jen údaj čísla. Byla tudíž sporná směnka již v čase podání směnečné žaloby neplatna a žaloba měla býti a limine odmítnuta. Směnka nestala se platnou ani tím, že strana žalovaná v propadné lhůtě, ani v písemných námitkách ani při ústním jednání po předložení prvopisu sporné směnky onu závadu nenamítala, neboť strany nemohou se vzdáti žádné z podstatných náležitostí směnky, což by jinak bylo umožněno tím, že by žalovaná strana chybějící náležitost v propadné lhůtě nenamítala. Poněvadž jest povinností soudu z úřadu zkoumati, zda sporná směnka vykazuje všechny podstatné náležitosti, soud zjistiv, že jí chybí náležitost čís. 2 § 3 sm. zák., že tedy směnka jest od počátku neplatná, a že podpis žalované strany nemůže pro ni míti v zápětí vznik směnečného závazku, platební příkaz jako odporující směnečnému zákonu zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice s poukazem, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Podle §§ 559 a 553 c. ř. s. má býti v rozsudku, jímž se vyřídí řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu, vyřčeno, zda se platební příkaz po,nechává v platnosti, či zda a pokud se zrušuje. Podle §§ 557 a 552 c. ř. s. musí žalovaný všechny své námitky proti směnečnému platebnímu příkazu vznésti v neprodlužitelné lhůtě tří dnů a musí býti podle § 552 druhý odstavec, druhá věta c. ř. s. později podané námitky bez jednání odmítnuty. Byl-li vydán směnečný platební příkaz, ačkoliv nebylo zákonných podmínek pro zahájení směnečného řízení, a nebyly-li podány proti němu námitky, nabývá platební rozkaz právní moci. Byly-li námitky podány, ustanoví se podle §§ 559 a 552 třetí odstavec c. ř. s. o námitkách včasně podaných, tedy jenom o těchto, ústní rok a o vznesených námitkách bude rozhodnuto způsobem v §§ 559 a 553 c. ř. s. uvedeným. Nelze tedy schváliti právní názor nižších soudů, že soud, nedbavší své v § 557 c. ř. s. uvedené povinnosti a vydavší směnečný příkaz platební, jest oprávněn a tím i povinen zkoumati z úřední povinnosti platnost zažalované směnky, tedy obírati se zejména otázkou podle § 6 směn. zákona ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. z r. 1928, totiž otázkou, že z listiny, které se nedostává některá z podstatných náležitostí směnečných (§ 3), nevzniká směnečný závazek, a že prohlášení na takové listině (Indossament, akcept, aval) nemají směnečněprávní platnosti, když taková neplatnost nebyla v námitkách včasně uplatněna. Nemohl se tedy odvolací soud obírati z úřední moci ve včasně podaných námitkách vůbec neuplatněnou otázkou, že ve sporné směnce není udána určitá měna, nýbrž je v ní udána jen číslice 1000 bez měny, a že ve směnečné žalobě navrženo bylo vydání příkazu na zaplacení 5000 K, tudíž ani ne 5000 Kč, na kteroužto sumu (5000 Kč), jak se podobá, byl platební příkaz ve skutečnosti vydán. An byl rozsudky soudů nižších stolic směnečný příkaz platební zrušen z důvodů v námitkách neuplatněných, k nimž bylo přihlédnuto z úřadu, bylo důvodnému dovolání vyhověti, ale, poněvadž se soudy nižších stolic neobíraly námitkami proti platebnímu rozkazu skutečně a včasně vznesenými, nebylo lze vyhověti dovolacímu návrhu na změnu napadeného rozsudku, nýbrž bylo podle §§ 496 čís. 3 a 513 c. ř. s. rozsudky soudů nižších stolic zrušiti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 9099. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 106-107.