NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 12046.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I. úřad nemůže jako nabývací hodnotu (cenu) přijati beze všeho řízení a bez slyšení strany onu částku, která byla při posledním rozhodném převodu stanovena jako zcizovací hodnota (cena). — II. Na zjištění nabývací ceny nelze ani přímo ani obdobně použíti ustanovení § 17 dávk. prav.; zjištění to děje se podle všeobecných zásad průvodního řízení jako zjišťování kterékoliv jiné právně relevantní skutečnosti.
(Nález ze dne 26. září 1935 č. 17628/35.) Prejudikatura: ad I. srov. Boh. A 4304/25.
Věc: Obec P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: I. Jan B. spolu se svojí manželkou Františkou prodali trhovou smlouvou z 31. března 1928 bance »Viktoria«, úč. spol. v Bratislavě, pozemkovou parcelu kat. č... v obci P. za 111860 Kč. Z převodu toho byla vyměřena zcizitelům dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 25391 Kč, při čemž vycházel vyměřující úřad z nabývací ceny 1600 Kč a výslovně podotkl, že nabývací cena stranou udaná v částce 3000, resp. 48000 Kč nemohla býti přijata, poněvadž podle usnesení okr. soudu v (Bratislavě přejímací (nabývací) cena za nemovitost jest 1600 Kč.
Odvolání proti tomuto platebnímu rozkazu zciziteli podané bylo usnesením obecního zastupitelstva obce P. zamítnuto. Dalšímu odvolání zcizitelů vyhověl okr. úřad v Bratislavě rozhodnutím z 30. listopadu 1931, zrušil vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí v obnosu 25391 Kč a nařídil nové vyměřovací řízení.
Z tohoto rozhodnutí odvolala se obec P. a odvolání její bylo nař. rozhodnutím ze 7. ledna 1932 zamítnuto a výměr okr. úřadu v Bratislavě potvrzen z těchto důvodů: Odvolatel tvrdí, že řádně pokračoval vyměřující úřad, když bez součinnosti strany vzal za základ při vyšetření přírůstku hodnoty tu cenu nabývací, která jest uvedena v usnesení okr. soudu v Bratislavě v obnosu 1600 Kč a ne tu hodnotu, kterou strana ve svém přiznání uvedla ve výši 48000 Kč. Toto tvrzení strany jest však mylné, neboť odst. 2 § 17 dávk. prav. imperativně předpisuje, že když strana podá přiznání a v něm uvede mimo ceny i hodnoty, a vyměřovací úřad neuzná tyto za správné, jest povinen pokračovati podle § 17 dávk. prav., t. j. sděliti, jaké sumy míní vzíti za základ při vyšetření přírůstku hodnoty a současně ji vyzvati, aby se v udané lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s uvedenými částkami či ne, a když se v uvedené době nevyjádří, bude to považováno za souhlas a úřad vyměří dávku na základě hodnot úředně předpokládaných. V daném případě vyměřovací úřad, aniž straně sdělil tímto způsobem, jakou částku vezme za základ nabývací hodnoty, vyměřil dávku na základě nižší nabývací hodnoty, než strana ve svém přiznání uvedla, čímž zavinil vadnost řízení. Jestli tedy vyměřovací úřad nevzal za základ vyměření nabývací cenu stranou v přiznání udanou 3000 Kč, byl povinen pokračovati ve smyslu § 17 odst. 1 a 3, když odst. 4 nemohl býti v daném případě aplikován, neboť usnesení okr. soudu v Bratislavě stanoví jen přejímací cenu, nikoli však výsledek soudního odhadu, jak to žádá tento odstavec. Jest pravda sice tvrzení odvolatelky, že strana nemá nároku na to, aby vyměřovací úřad vzal za základ pro vyměření dávky na místo zjištěné ceny obecnou hodnotu, neboť §§ 7 a 9 dávk. pravidel de facto dávají k tomu vyměřovacímu úřadu právo, jestli má pochybnosti ohledně cen, aby vyšetřil obecné hodnoty aneb opačně na místo hodnot vzal za základ vyšetřené ceny, leč to nemůže provésti bez součinnosti strany jednostranně, ale jen po provedení řízení podle odst. 1 a 3 § 17 dávk. prav. Když vyměřovací úřad takto nepokračoval, správně jednal okr. úřad, když vyhověl odvolání a zrušil nař. rozhodnutí.
II. V důsledku uvedeného rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě ze 7. ledna 1932 byl vydán na základě nově zavedeného vyměřovacího řízení nový platební rozkaz z 12. srpna 1933, jímž byla pak zcizitelům vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí opět částkou 25391 Kč a bylo v něm výslovně uvedeno, že nabývací cena podle pozemnoknižního stavu činí jen 1600 Kč a ne 3000 Kč, že výrok okr. soudu v Bratislavě jest jedině směrodatný, a že zcizitelé nemají nároku na zjištění nabývací hodnoty soudním odhadem. Současně pak byly zamítnuty námitky, že vyměření dávky jest předčasné a dávka promlčena.
Dalšímu odvolání zcizitelů vyhověl okr. úřad v Bratislavě rozhodnutím z 19. června 1933, zrušil vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a nařídil nové vyměřovací řízení s dodržením všech předpisů dávk. pravidel. V důvodech pak uvedl toto: Strana v přiznání uvedla jako nabývací cenu 3000 Kč, vyměřující úřad ve smyslu § 17 dávk. prav. nesdělil straně, že zamýšlí vžiti jako nabývací cenu 1600 Kč, ale vyměřil dávku bez předchozího vyrozumění strany o nabývací ceně 1600 Kč, kterou vzal za dokázanou usnesením okr. soudu. Odstavec 5 cit. §u stanoví, že koná-li se v té době soudní odhad, může se tento vzíti za základ, ale cit. usnesení okr. soudu není odhadem. Strana měla býti vyrozuměna a kdyby byla projevila nesouhlas s nabývací cenou, mělo následovali jednání o dohodu, a kdyby k dohodě nedošlo, mělo se žádati o soudní odhad. Obec i v druhém případě vyměřila tuto dávku zase s touto vadou řízení. Okr. úřad zdůrazňuje, že tímto výměrem nemá úmysl obec nutili, aby přijala za nabývací cenu 1600 Kč, když tato se zjistí nestranným soudním odhadem, avšak nutno dbáti, aby při vyměření byly dodrženy všechny předpisy dávk. řádu, které byly opětovně porušeny.
Proti tomuto rozhodnutí se odvolala opět obec P.; její odvolání bylo zamítnuto nař. rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě z 11. srpna 1933 a výměr okr. úřadu v Bratislavě potvrzen s poukazem na § 82 vl. nař. č. 8/1928 Sb. z důvodů v něm uvedených.
Ad I. II. Proti oběma rozhodnutím podány byly obcí P. stížnosti, o nichž uvážil nss takto:
Jak z odůvodnění obou nař. rozhodnutí patrno, byly platební rozkazy zrušeny a nařízeno provedení nového vyměřovacího řízení proto, že vyměřovací řízení bylo provedeno vadně. Vadu spatřoval žal. úřad v obou případech v podstatě v tom, že vyměřovací úřad neprovedl řízení předepsané v § 17 dávk. prav., a že vzal za základ jako nabývací cenu částku 1600 Kč, aniž dříve částku tu sdělil zcizitelům, kteří v přiznání k dávce uváděli jako nabývací cenu částku 3000 Kč.
První stížnost namítá především, odvolávajíc se na ustanovení § 5 dávk. prav. č. 143/1922 Sb., podle něhož jest za nabývací hodnotu pokládati hodnotu při posledním převodu dávce podrobeném nebo ve smyslu §§ 2 a 3 od dávky osvobozeném, že tento imperativní předpis zřejmě nasvědčuje tomu, že tam, kde nabývací hodnota jest určena předpisem § 5 dávk. prav., není nutno prováděti vůbec žádné řízení. Důsledně pak hájí, že ustanovení § 17 d. p. může míti platnost jen v těch případech, kde jde o první převod nemovitosti za účinnosti dávkových pravidel. Tato námitka stížnosti je bezdůvodná.
Ustanovení § 5 odst. 1 d. p. stanoví, že nabývací hodnota jest hodnota, kterou nemovitost při posledním rozhodném převodu měla, nikoliv hodnota, která při posledním vyměření dávky byla jako hodnota zcizovací stanovena. Jakou hodnotu tehdy nemovitost měla a jaká hodnota má nyní býti vzata za základ jako hodnota nabývací, musí tudíž vyměřovací úřad, vyměřuje dávku z nového převodu, zjistiti, a to podle uznaných zásad adm. řízení za účasti těch, kteří při vyměření dávky z nynějšího převodu mají postavení procesní strany, a nemůže prostě beze všeho řízení onu částku, která při posledním převodu byla stanovena jako hodnota zcizovací, vžiti nyní jako hodnotu nabývací (srov. Boh. A 4304/25). Řízení ke stanovení nabývací hodnoty je pak různé podle toho, chce-li úřad vzíti za základ nabývací cenu nemovitosti či obecnou hodnotu nemovitosti v době nabytí. O tomto rozdílu pojednáno bude níže. Pokud tedy stížnost zastává názor, že úřad může jako nabývací hodnotu (cenu) vžiti prostě beze všeho řízení a beze slyšení strany tu částku, která při posledním rozhodném převodu byla jako zcizovací hodnota (cena) stanovena, je na omylu.
Dále namítají stížnosti v podstatě shodně proti oběma rozhodnutím, že žal. úřad neprávem ukládá vyměřovacímu úřadu, aby pokračoval v řízení podle § 17 dávk. prav., neboť předpis ten jest dán jen pro stanovení obecných hodnot, ze kterých však vyměřovací úřad nevycházel a vycházeti nebyl povinen. Této námitce nemohl nss upříti oprávněnosti.
V daném případě vzal vyměřovací úřad — který, jak žal. úřad ne- popírá, rozhoduje ve smyslu § 7 dávk. prav. podle volného uvážení o tom, zda má býti vzata za základ nabývací cena či obecná hodnota v době nabytí — za základ při vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí nabývací cenu. Vzhledem k tomu mohlo býti a také bylo na sporu jedině zjištění správné nabývací ceny. Na zjištění nabývací ceny se však předpis § 17 dávk. prav., jak žal. úřad neprávem míní, nevztahuje, neboť cit. předpis, jak již jeho nadpis »jak se hodnota vyhledává« zřejmě naznačuje, obsahuje výhradně předpisy týkající se zjištění obecných hodnot. Analogické použití předpisů § 17 dávk. prav. (o dohodě a soudním odhadu) na zjištění ceny jest, jak z povahy věci plyne, naprosto vyloučeno. Zjištění ceny děje se podle všeobecných zásad průvodního řízení stejně jako zjišťování kterékoliv jiné právně relevantní skutečnosti, a ovšem také za součinnosti strany, které musí býti dána příležitost, aby k výsledkům úředního zjišťování zaujala stanovisko a pro event. svá odchylná tvrzení nabídla důkazy. Vyslovil-li proto žal. úřad, že vyměřující úřad mohl vžiti za základ pro vyměření dávky vyšetřenou cenu jen po provedení řízení předepsaného v odst. 1 a 3 § 17 dávk. prav., nemá jeho výrok opory v cit. předpisech. Žal. úřad spatřoval však vadnost řízení, pro kterou potvrdil zrušovací rozhodnutí okr. úřadu, také v tom, že vyměřovací úřad, aniž straně předem sdělil, jakou částku vezme za základ jako cenu nabývací, vyměřil dávku na základě nižší nabývací ceny než strana ve svém přiznání uvedla. Proti tomu namítají stížnosti, že bylo zbytečné oznamovati před vyměřením dávky, že nabývací cena, která rovná se ceně přejímací, stanovené za zcizenou nemovitost usnesením okr. soudu v Bratislavě, je nižší než udala strana v přiznání, neboť strana měla možnost ve svém odvolání popříti správnost zjištění, že cena přejímací (nabývací) byla okr. soudem stanovena jinou částkou než částkou 16000 Kč.
Ani tuto námitku nemohl nss uznati neodůvodněnou.
Jest sice pravda, že podle všeobecných zásad ovládajících řízení správní, tedy i řízení vyměřovací, má býti straně dána příležitost, aby mohla zaujmouti stanovisko ke skutečnostem v adm. řízení zjištěným a že bylo proto povinností vyměřovacího úřadu, aby, zjistil-li, že nabývací (přejímací) cena, uvedená v usnesení okr. soudu v Bratislavě, nesouhlasí s cenou uvedenou zciziteli v přiznání, dal zcizitelům příležitost, aby k tomuto zjištění mohli zaujmouti stanovisko. Leč tato vada řízení byla zhojena tím, že vyměřovací úřad v obou platebních rozkazech výslovně uvedl, že nabývací (přejímací) cena činí podle usnesení okr. soudu v Bratislavě částku 1600 Kč, čímž poskytl zcizitelům dostatečnou příležitost, aby skutkovou správnost tohoto zjištění, ze kterého vyměřovací úřad ve svých rozhodnutích vycházel, popřeli a vyvrátili v podaném odvolání, což oni však neučinili.
Nelze proto po názoru nss-u v pouhé okolnosti, že vyměřovací úřad nesdělil straně během vyměřovacího řízení, že na základě šetření zjistil jinou nabývací cenu než strana udala, shledávati podstatnou vadu řízení, která by odůvodňovala zrušení plat. rozkazů a nařízení nového ukládácího řízení, kdyžtě v plat. rozkaze vyměřovací úřad výslovně odůvodnil, proč nemohla býti přijata cena stranou udaná, a jak byla zjištěna nabývací cena, ze které úřad vycházel, a když strana přesto nijak nepopřela, že přejímací cena byla 1600 Kč a neodůvodnila, proč udává přesto nabývací cenu částkou 3000 Kč. Opačný názor žal. úřadu nemá proto opory v příslušných předpisech.
Z uvedených důvodů bylo obě nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 261-265.