NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uveřejněných:

Pohnutka.
Pohnutka
(motiv) (§§ 59, 572, 901 o. o. z.; čl, 341 obch. z.).
1. Pohnutkou neboli motivem jest ona okolnost, která přiměla jednající osobu ku projevu vůle určitého obsahu. Ježto existence vůle není závislou od příčiny, není pohnutka zpravidla rozhodnou pro posouzení a platnost právního jednání; tato bezvýznamnost motivu jest nadto požadavkem bezpečnosti právní. Falsa causa adjecta non nocet. Úmysl, který snad vedl smluvníky při uzavírání nějaké smlouvy, jest zcela lhostejný při posuzování smlouvy bez výminky uzavřené (rozh. nejvýš s. dv. ze dne 30. července 1889 č. 8811, sb. »Gl. U.« č. 12851 a ze dne 10. října 1889 č. 11251 sb. »Gl. U.« č. 12948).
Je-li naproti tomu předmětem sporu právní povaha nějakého jednání nebo smysl projevu vůle, pokud se týká, smysl výrazů stranami volených, může býti ovšem motiv v základ položený právnímu jednání brán býti v úvahu při výkladu vůle strany (§§ 914 a 6 o. o. z.).
2. Jestliže však strany výslovně ustanovily pohnutku za podmínku, přihlíží se k němu jako ke každé jiné výmince a průchod mají ustanovení o výminečných právních jednáních. Zda-li v konkrétním případu učiněna byla pohnutka výminkou, jest otázkou výkladu (rozh. ze dne 12. listopadu 1873 č. 7893 sb. »Gl. U.«, č. 5137). Při tom však nerozhoduje způsob vyjádření, nevyhledává se užití podmíněné (hypothetické) formule nebo jinakých slov ku označení podmínečného právního poměru. Naproti tomu žádá § 901 o. o. z. výslovně dotyčný projev vůle a nespokojuje se s činy konkludentními. Zeiller poznamenává, že stačí výslovné vyjádření účelu, zřejmé obmezení závazku na pouhý prostředek k dosažení tohoto účelu Pohnutka.
219
a uvádí v tomto směru tyto příklady: Slíbí-li kdo svému budoucímu zeti věno a ku sňatku nedojde; nebo objedná-li si kupec olej, aby jím mohl obsloužiti své zákazníky k osvětlení v určitý den, a zboží nedojde v ustanovený čas. Tak pokládati sluší dle rozh. ze dne 12. listopadu 1869 č. 8636 sb, »Gl. U.« č. 3563 konečný účel koupě vyslovený kupcem za výminku i ve příčině přípovědi prodavačovy a nesplní-li se výminka ta, jest koupě neplatnou.
3. Lhostejnou jest pro platnost smlouvy manželské pohnutka, z jaké manželství bylo uzavřeno (§ 59 o. o. z.).
4. Při bezplatných smlouvách a v právu dědickém nemá pravidelně pohnutka významu. Dokáže-li se však, že vůle zůstavitelova nebo dárcova spočívá jedině a výhradně na mylné, jím udané pohnutce, nemá místa bezplatné nabytí. Aby se mohlo odpírati poslednímu pořízení nebo darování pro omyl v pohnutce, musí být prokázáno:
a) že pohnutka jest nepravou,
b) že zůstavitel nebo dárce jedině a výhradně touto pohnutkou jsa veden, učinil opatření v odpor vzaté. Pouhá nesprávnost pohnutky nemůže bezplatnému právnímu jednání již proto účinnosti odníti, poněvadž sporné opatření učiněno býti může i jinými důvody výslovně neuvedenými v projevu vůle a poněvadž snad dokonce úmyslné uveden byl motiv nesprávný. Omyl v tom, že zůstavitel mohl za dědice ustanoviti svého nemanželského syna, činí ustanovení kohosi jiného dědicem z této pohnutky neplatným, poněvadž toto ustanovení za dědice jedině a výlučně zakládá se na mylném motivu v tom záležejícím, že ustanovení nemanželského syna dědicem bylo by neplatným (rozh. ze dne 6. února 1867 č. 879, sb. »Gl. U.« č. 2734). Darování učiněné pod výminkou, že obdarovaný přežije dárce a po něm bude děditi, nepřechází na dědice obdarovaného, zemře-li tento dříve a je-li patrno, že by se byl dárce neodhodlal ku darování bez této výminky (rozh. ze dne 24. července 1877 č. 12313, sb. »Gl. U.« č. 6526).
5. Přísného procesního důkazu pro omyl zůstavitele nebo dárce v pohnutce a pro qualifikaci tohoto motivu zákonem žádanou potřebí není; stačí pouhé zjednání věrohodnosti. Důležitými jsou vedle doslovu a smyslu projevu vůle okolnosti, za kterých projev se stal. Rozhodnutí ze dne 21. května 1889 č. 6072, sb. »Gl. U.« č. 12750 vyslovuje tuto zásadu: Pro pravou vůli zůstavitelovu rozhodným jest sice předkem obsah testamentu; avšak vůle ta může býti i jiným způsobem stanovena, ba i pomocí důvodů doměnkových.
6. Omyl v pohnutce může býti též omylem právním, t. j. odtud prýštiti, že osoba chtějící určitému právnímu obsahu vychází z mylné domněnky, že jisté zařízení právní tu jest nebo není, a že učiní opatření vedena jsouc netoliko touto nesprávnou domněnkou. Ač nikdo omlouvati se nemůže neznalostí zákona (§ 2 o. o. z.), musí nicméně i takovýto omyl právní učiniti dotyčné bezplatné právní jednání neplatným, poněvadž § 572 o. o. z. nerozeznává druhy omylu, a poněvadž v § 1431 o. o. z. omyl právní postaven jest na roveň omylu skutkovému, poněvadž dále při bezplatném nabytí přísněji se musí žádati, aby nabyvateli jen toho se dostalo, co měl za všech okolností dárce nebo zůstavitel v úmyslu mu věnovati, a poněvadž konečně nelze za nepřípustné pokládati, dovolává-li se kdo neznalosti zákona jevící se u kohosi třetího. 7. Sporným jest, co nastati má, udal-li zůstavitel nebo dárce za pohnutku svého opatření něco nemravného nebo bezprávného. Unger je toho náhledu, že pokládati sluší takové nařízení jakožto contra bonos mores za neplatné, ať již je udaný motiv pravý nebo nepravý. Podle rozhodnutí ze dne 12. září 1884 č. 8846, sb. »Gl. U.« č. 10161 jest dovolena a možná pohnutka, že zamlčeno bude, že D. s C. obcoval a splodil s ní dítko, a peníze za mlčení dané z této pohnutky pokládati jest jako peníze dané pod výminkou, jejíž nedodržení činí smlouvu neplatnou.
8. Zákonník obchodní jedná o zvláštním případu pohnutky a vyměřuje ve čl. 341 koupi ke zkoušce (Kauf zur Probe) jakožto bezvýminečnou koupi s připojením pohnutky. Zda-li však je tu připojení pohnutky či výminky koupě, jest otázkou skutkovou (quaestio facti). Slova, jichž použito ku projevu, nejsou vždy rozhodna, poněvadž obyčejný způsob mluvy začasté neliší přesně pojmy koupě na zkoušku (Kauf auf Probe) a koupě ku zkoušce (Kauf zur Probe). V případu koupě ke zkoušce může motiv ovšem nabýti zvláštního významu tím, že by mohl zavdati podnět k domněnce, že se kupec zřekl přivésti ku platnosti ony vady, které ho právě přiměly k tomu, že koupil zboží prozatím jen ke zkoušce t. j. aby je zkusil; viz čl. Smlouva trhová).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pohnutka. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 234-236.