NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2729.

Státní úředníci: I. Civilní státní zaměstnanec, jemuž nebyla do postupu započtena »jiná služba veřejná nebo služba jí na roven postavená, o níž mluví § 4 zák. č. 457/1919, nemá nároku, aby mu po postupu připočtena byla válečná pololetí za stejnou dobu. — II. Na započtení doby ztrávené v jiné službě než státní (pragmatikální) nebo ve službě vojenské ve smyslu § 4 zákona č. 222/1920 a nař. č. 666/20 mají právní nárok jen ti státní zaměstnanci, kteří byli před účinností zákona č. 541/1919 v úřad svůj dosazeni.
(Nález ze dne 5. října 1923 č. 16473.)
Věc: Alfofns M. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá z části jako nepřípustná, z části jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byv od 1. září 1919 do 31. července 1920 zaměstnán v župní službě jako služný byl rozhodnutím presidia min. vnitra z 18. srpna 1920 jmenován zatímně do X. hodn. tř. 1. stupně platového v systemisovaném stavu konceptních úředníků politické správy na Slovensku s platností od 1. srpna 1920.
Dne 27. září 1921 žádal za propočtení služební doby ve smyslu zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., které nař. rozhodnutím provedeno bylo takto: 1. vojenská výpomocná služba od 15. září 1918—28. října 1918, 2. mimostátní služba jako služný od 1. září 1919—17. srpna 1920, 3. státní služba jako služný od 18. srpna 1920—31. prosince 1920.
Podle toho měl st-l k 31. prosinci 1920 celkem 1 rok 5 měsíců 14 dnů služby a byl zařaděn k 1. lednu 1921 ve skupině A do X/1 hodn. tř. Ježto však st-l již dne 18. srpna 1920 byl do X. hodn. tř. 1. stupně jmenován, nenastala v jeho dosavadních požitcích žádná změna.
Předchozí doba v obecní službě ztrávená jako obvodní notář od 1. ledna 1919 do 14. května 1919 započtena nebyla s odůvodněním, že není rovnocennou ani co do výkonu ani co do vzdělání nynější službě st-lově (§ 15 nař. 666/1920). Válečná půlletí pak započtena nebyla s poukazem na to, že st-l nebyl po dobu války ve státní službě civilní ani jiné na roven postavené službě veřejné (§ 1 a 4 zákona z 23. července 1919 č. 457). St-l domáhá se v podstatě následujících nároků:
I. aby mu započtena byla určitá vojenská služba, pak služba soukromá, notářsko-praktikantská a notářská podle předpisů vládního nařízení 666/1920,
II. aby mu započtena byla válečná půlletí ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 457,
III. aby mu poskytnuty byly výhody § 10 zákona ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb.,
IV. aby mu vyplacen byl rozdíl mezi nynějším jeho platem a platem, který měl v době od 1. září 1919 do 1. srpna 1920, a opírá se v tomto směru o ustanovení § 12. zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb.
Pokud jde o nároky ad III. a IV., jeví se stížnost nepřípustnou, ježto nároky tyto v administrativním řízení uplatňovány nebyly, nař. rozhodnutí se jimi tudíž vůbec nezabývalo a nss-u brání předpis § 5 zákona o ss, aby nároky tyto mohl podrobiti meritornímu přezkoušení.
O nárocích ad I. bylo uvažováno:
Vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. vydáno bylo k provedení zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočítání služební doby. Podle § 1 t. z. měla se služební doba propočítati oněm státním zaměstnancům, kteří do 1. září 1919 byli ve státní službě ustanoveni.
Očelem zákona toho bylo, aby se oněm státním zaměstnancům, kteří ustanoveni byli před účinností zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb., t. j. před 1. zářím 1919 dostalo výhody kratších postupových lhůt a kratších lhůt časového postupu zákonem posléze uvedeným zavedených. Mají tedy na propočtení služební doby ve smyslu zákona 222/1920 právní nárok toliko oni státní zaměstnanci, kteří před 1. září 1919 a ve státní službě byli ustanoveni, jak nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 2632 adm., nikoliv však i oni, kteří ustanoveni byli po tomto dni, vyjímaje případy, kde zvláštními předpisy něco jiného jest stanoveno (sr. na př. vládní nař. 573/1920).
St-l byv před 1. srpnem 1920 ve službách župních (a sice od 1. září 1919) byl teprve s platností od 1. srpna 1920 jmenován státním úředníkem politické správy na Slovensku (zákon z 22. března 1920 č. 210 Sb.). Nemá tudíž právního nároku na to, aby mu služební doba ve smyslu cit. zákona 222/1920 a vlád. nařízení 666/1920 byla propočítána, a nemůže tudíž býti zásahem do jeho subjektivních práv, jestliže žal. úřad přes to, že k tomu nebyl žádným předpisem objektivního práva vázán, jen určité služební doby odsloužené před vstupem do služby státní (před 1. srpnem 1920) započetl, ostatní pak nikoliv. Úřad mohl tak učiniti, třeba že se ve svém rozhodnutí na předpisy takové neodvolává, podle volné úvahy ve smyslu § 50, odst. 3 a § 51, posl. odst. sl. pr.
Jest tudíž stížnost, pokud se domáhá nároků svrchu sub I. zmíněných, bezdůvodnou.
Zbývá tedy ještě zabývati se námitkou o započtení válečných půlletí za léta, kdy st-l zaměstnán byl jako diurnista při státní pomocné akci na znovuvybudování válkou zničených obcí (od 16. listopadu 1915 do 15. června 1918).
Žal. úřad za dobu tuto válečná půlletí nezapočetl s odůvodněním, že st-l nebyl za války ve státní službě civilní ani jí na roven postavené službě veřejné. St-l pak dovolává se pro svůj nárok na započtení válečných půlletí ustanovení § 4 a odst. 3 a 4 § 5 zákona 457/1919. Po názoru nss-u činí tak neprávem. Cit. zákon stanoví ovšem v § 4, že ustanovení v §§ 1—3 tohoto zákona vztahují se i na civilní úředníky státní, kteří sice byli ve státní službě ustanoveni po 1. listopadu 1918, ale přestoupili do ní z jiné služby veřejné nebo jí na roven postavené. § 5, odst. 3 pak rozšiřuje ustanovení §§ 1—4 obdobně i pro všechny ostatní civilní státní zřízence, počítajíc i veškeré zaměstnance ve státních závodech a podnicích a fondech státem spravovaných. Z ustanovení §§ 1—3 cit. zák. však plyne, že válečná půlletí předpokládají již určitou do postupu započítatelnou službu a že půlletí ta-jsou tedy jenom akcessoriem této jiné služby. Vysvítá to zejména z ustanovení § 1, odst. 1, podle něhož se válečná půlletí započítávají za r. 1914 až 1918, v němž zaměstnanec byl v aktivní státní službě civilní nebo za této služby konal aktivní službu vojenskou. Není-li tu tudíž oné základní služby, pak nelze počítati ze dotčená období ani válečná půlletí. Z toho se podává dále, že nebyla-li civilnímu státnímu zaměstnanci započtena do postupu »jiná služba veřejná nebo služba jí na roven postavená«, jak ji má na mysli § 4 cit. zák.. nelze připočísti ani onu akcessorní dobu, jako jsou válečná půlletí.
V daném případě doba od 16. listopadu 1915—15. června 1918 st-li do postupu časového ani platového započtena nebyla a nemůže se tudíž domáhati ani toho, aby mu za touž dobu započtena byla válečná půlletí.
Jest tudíž stížnost i v tomto bodě bezdůvodnou.

Citace:

č. 2729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 705-707.