Čís. 14395.
Několik přejimatelů, blízkých příbuzných zcizitelových, ručí za celý dluh nedílně.
(Rozh. ze dne 23. května 1935, Rv I 1211/33.) Žalobce zapůjčil žalované Marii W-ové 8481 Kč, která tuto zápůjčku použila k zaplacení přestavby provedené na její nemovitosti. Později postoupila polovinu této nemovitosti druhému žalovanému Eduardu W-ovi (bratru žalobce) a druhou polovinu jeho manželce (své snaše). Žalobou domáhá se žalobce, by oba žalovaní byli uznáni povinnými zaplatili mu nedílně poskytnutou zápůjčku. Procesní soud zjistiv, že žalovaný Eduard W. věděl o poskytnuté zápůjčce, rozhodl, že žalovaná Marie W-ová jest povinna zaplatiti žalobci zápůjčku 8481 Kč a z toho oba žalovaní obnos 4240 Kč 50 h solidárně. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu. Důvody: Nesprávné posouzení věci po stránce právní spatřuje žalobce v názorech prvního soudu, že žalovaný Eduard W., když převzal od své matky Marie W-ové polovici usedlosti —
kdežto druhou polovici převzala jeho manželka — ručí za žalovanou pohledávku žalobcovu jen polovicí, tedy jen obnosem 4240 Kč 50 h. Žalobce dovozuje naproti tomu, že z ustanovení § 1409 obč. zák. jde netoliko, že přejimatel jmění ručí za dluhy zcizitelovy solidárně s tímto, nýbrž také, že, je-li tu více přejimatelů jmění, je také jejich závazek vůči věřiteli solidární, a že otázka, jakým dílem má každý z nich přispěti na zaplacení celého dluhu, týká se jen jejich vnitřního poměru mezi sebou. To platí tím více v tomto případě, kde žalovaný Eduard W. a jeho manželka převzali od dlužnice, Marie W-ové, usedlost její jednotným právním jednáním, a jde o nabytí ideálních polovin, jež nepřipouštějí skutečného dělení ani odděleného zhodnocení. Žalobce má proto právo žádati zaplacení celé své pohledávky na žalovaném Eduardu W-ovi a tomuto přísluší případně jen právo postihu proti spoluvlastnici převzaté usedlosti. Soud odvolací nesdílí tento názor. § 1409 obč. zák. ustanovuje jen, že ten, kdo převezme nějaké jmění, nebo podnik, je bez újmy dále trvajícího ručení zcizitelova věřitelům bezprostředně zavázán z dluhů, jež náležejí ku jmění nebo podniku, jež při převzetí znal nebo znáti musil. Z toho lze dovozovali jen, že přejimatel je věřitelům za dluhy ty zavázán bezprostředně přímo, vedle zcizitele. Věřitel má právo volby žádati zaplacení od zcizitele (zcizitelů) neb přejimatele (od přejimatelů, je-li jich více), nebo od obou z nich. Otázka objemu ručení jednotlivého z několika přejimatelů není však v § 1409 obč. zák. vyřešena a sluší ji proto rozhodnouti podle všeobecných zásad právních. Solidarita závazků se nepředpokládá; v pochybnosti je míti za to, že je tu závazek dělený, jde-li o plnění dílné (§ 889 obč. zák.), jakým je placení peněžité. V převzetí jmění podle § 1409 obč. zák. leží zákonný přístup k dluhu. Je-li tu více dlužníků téhož dělitelného plnění, ručí každý, pokud smlouvou nebo zákonem není stanovena výjimka, za podíl na něho vypadající. Při tom je míti na zřeteli, že ručení podle § 1409 obč. zák., i když se vztahuje na dluhy, patřící ku převzatému jmění, je závazkem obligačním, osobním, nikoli věcným. Soud odvolací pokládá proto rozhodnutí prvního soudu i pokud se týká žalovaného Eduarda W-a za správné.
Nejvyšší soud změnil rozsudky nižších soudů a uznal na solidární závazek Eduarda W-a s Marií W-ovou do celé výše poskytnuté zápůjčky.
Důvody:
Sporný případ je posouditi nikoliv podle § 1409 obč. zák., nýbrž podle § 187 třetí dílčí novely k obč. zák., (cis. nař. č. 69/1916 ř. z.), poněvadž druhý žalovaný jest blízkým příbuzným zcizitelky podle § 35 (dříve 32) konkursního řádu č. 64/31 sb. z. a n., a jde o dluh náležející k jmění, po případě k podniku převzatému, ježto zápůjčky bylo použito k zaplacení přestavby, provedené na postoupené nemovitosti. Podle § 187 cit. zák. ručí blízký příbuzný zcizitelův, který převzal jmění nebo podnik, za dluhy náležející ke jmění nebo podniku přímo a bez omezení na hodnotu převzatého jmění (pokud nedokáže, že o dluzích při převzetí nevěděl ani věděti nemusil, což zde nepřichází v úvahu, poněvadž druhý žalovaný o dotčeném dluhu věděl.) Z tohoto ustanovení vyplývá, že přímo a bez zmíněného omezení ručí každý přejimatel jmění za celý dluh solidárně, bylo-li přejimatelů několik, což ostatně plyne i z toho, že ručí přejimatel solidárně se scizitelem (srv. rozh. č. 10337 sb. n. s.).