NPD documents search: Právník, 66 (1927) - Vyrovnání několika dlužníků,kteří nemají společenství statků a společných věřitelů, nelze společným usnesením zahájiti a společným vyrovnacím návrhem vyříditi.

Čís. 4091.

Pojem »zlého nakládání a způsobení újmy na těle« podle § 1 zák. o útisku; subjektivní stránka.
Pojem »zbraně« ve smyslu § 2 odst. 2 zák. o útisku; spadá sem i (malý) kámen.
Promlčení přestupku § 36 zbroj. pat. jest posuzovati podle § 4 nařízení ze dne 3. dubna 1855, čís. 61 ř. zák., nikoliv podle trestního zákona.
Procesní skutečnost (na př. kdy došlo k prvnímu stíhacímu úkonu, přerušujícímu promlčení) může zrušovací soud sám zjistiti.
(Rozh. ze dne 4. března 1931, Zm I 445/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací částečně vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 24. března 1930, pokud jím byli obžalovaní Stanislav R. a Miroslav Š., byvše obžalováni pro zločin vydírání podle § 98 a), b) tr. zák., odsouzeni jen pro přestupek útisku podle § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., zrušil rozsudek soudu prvé stolice ve výroku odsuzujícím oba obžalované, pro přestupek podle § 1 zákona o útisku, a podle § 290 odst. 1 tr. ř. i ve výroku, jímž byl obžalovaný Stanislav R. uznán vinným přestupkem podle § 36 zbroj. pat., a zprostil tohoto obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že dne 29. září 1929 v H. ve skále za městem bez dovolení a neprokázav — Čís. 4091 —
potřebu k odvrácení nastávajícího nebezpečenství nosil zbraň, flobertku, a že se tím dopustil přestupku podle § 36 zbroj. pat.; v důsledku toho zrušil i výrok o trestech obžalovaným uložených a výroky s tím související a jinak věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní potud znovu jednal a rozhodl, pokud byl zrušen odsuzující výrok pro přestupek podle § 1 zákona o útisku.
Důvody:
Stížnost především dokazuje, že čin obžalovaných pod a) odsuzující části rozsudku měl býti podřaděn pod ustanovení § 98 a) tr. zák., ano bylo F-ovi vyhrožováno zastřelením, že F. byl hned na to zasažen kamenem, vrženým z praku a druhým kamenem hozeným, že měl strach z obého, že byl zraněn do krve a že myslel v první chvíli, že bylo po něm střeleno. Tím neprovádí uplatňovaný zmatek po zákonu, nedržíc se skutkových zjištění rozsudkových, jak by při správném provádění hmotněprávního důvodu zmatečnosti činiti měla, nýbrž vychází ze skutkových předpokladů rozsudek nezjištěných (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.). Stížnost jest, jak z jejích vývodů vyplývá, zřejmě názoru, že pod pojem zlého nakládání a způsobení újmy na těle po rozumu § 1 zák. o útisku spadá jen takové působení na tělo jiné osoby, které nemělo další účinek než přechodnou nevolnost, chvilkový pocit nepříjemnosti, a že jde o násilí ve smyslu § 98 a) tr. zák., nastaly-li účinky vážnější, najmě poruchy těla nebo duševního klidu časově nebo co do stupně rozsáhlejší. S tímto právním názorem lze souhlasiti. Avšak stížnost přehlíží, že rozsudek takové vážnější účinky jednání obžalovaných nezjišťuje. Pokud zejména jde o poruchu těla F-ovi způsobenou, pokládá rozsudek zřejmě za zjištěno, že jednání obžalovaných vážnější účinky nemělo; neboť rozhodovací důvody zdůrazňují, že F. utrpěl jen lehké poranění, a to jen v nejpovrchnější části kůže, ve tváři a na pravém rameni. Kromě toho rozsudek zjišťuje, že útok obžalovaných byl jen nepatrné síly. Stížnosti je však dáti za pravdu, pokud namítá, že útisk, jejž rozsudek shledal v jednání obžalovaných, byl spáchán použitím zbraně po rozumu § 2, odst. 2 zák. o útisku, a že proto neměl býti čin obžalovaných podřaděn pod ustanovení § 2 odst. 1, nýbrž pod ustanovení § 2, odst. 2 zákona o útisku. Toto ustanovení zákona nemá (právě tak jako § 82 tr. zák.) na mysli jen zbraně v technickém slova smyslu; zbraní po rozumu tohoto ustanovení zákona jest každý předmět, který je způsobilý k sesílení útoku neb obrany proti osobě. Je tudíž zbraní ve smyslu § 2, odst. 2 zák. o útisku i kámen, a to i malý kámen. Vzhledem k tomu jest pokládati za zbraně i kameny, jichž obžalovaní podle skutkových zjištění rozsudkových použili k útoku na F-a. Názor rozsudku, že nebylo použito zbraní, je právně mylný. Bylo tudíž zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti, rozsudek ve výroku odsuzujícím obžalované pro přestupek podle § 1 zák. o útisku zrušiti a zrušiti jej v důsledku toho i ve výroku o trestech obžalovaným uložených a ve výrocích s tím souvisejících. Ve věci samé nemůže Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodnouti, an rozsudek nemá potřebné skutkové zjištění po subjektivní stránce přečinů útisku podle § 2, odst. 2 zák. o útisku. Po této stránce se vyhledává vědomí pachatelovo, že nemá právo na konání, opomenutí nebo snášení, jež hledí vynutiti. Toto vědomí obžalovaných není v rozhodovacích důvodech zjištěno. Vzhledem k tomu bylo věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní v onom rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.).
Rozsudkem soudu prvé stolice byl obžalovaný Stanislav R. uznán vinným přestupkem podle § 36 zbr. pat., ač byl přestupek ten již promlčen. Podle skutkového zjištění rozsudku dopustil se R. tohoto přestupku dne 29. září 1929. K prvnímu soudnímu stíhacímu úkonu pro tento přestupek došlo podle spisů (tuto skutečnost může Nejvyšší soud jako soud zrušovací sám zjistiti, ano tu jde o událost procesní) dne 24. ledna 1930, kdy R. byl při hlavním přelíčení slyšen jako podezřelý z tohoto přestupku. Přestupek podle § 36 zbr. pat. náleží zpravidla před správní úřad a spadá jen výjimečně pod judikaturu soudu (§ 40 zbr. pat.). Proto není posuzovati otázku promlčení tohoto přestupku podle trestního zákona, nýbrž podle § 4 nařízení ze dne 3. dubna 1855, čís. 61 ř. zák., podle něhož odpadá vyšetřování pro správní přestupky bez dalších podmínek, uplynuly-li od doby, kdy byly spáchány, tři měsíce, aniž bylo zahájeno trestní řízení (rozh. č. 1282 víd. sb. a rozh. č. 2518 sb. Nejv. s.). Tato doba prošla do času, kdy došlo v souzeném případě k prvnímu soudnímu stíhacímu úkonu pro tento přestupek, který takto přestal uplynutím promlčecí doby býti trestným. Výrok soudu, jímž přes to uznal obžalovaného R-u vinným i tímto přestupkem, je tudíž zmatečný podle § 281, čís. 9 b) tr. ř. K tomuto zmatku jest podle § 290, odst. 1 tr. ř. přihlížeti z povinnosti úřední tak, jako kdyby jej obžalovaný uplatňoval. Proto bylo rozsudek soudu prvé stolice zrušiti i ve výroku odsuzujícím R-u pro přestupek podle § 36 zbr. pat. a obžalovaného ihned podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby zprostiti.

Citace:

č. 4091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 123-125.