Příslušnost dle § 104. j. n. platí bezpodmínečně jen tenkráte, když míněn byl umluvený soud jako výlučný. § 87. a 82. j. n.
Žalobce J. R. pronajal ve svém domě v B. žalované společnosti X. určité místnosti. Do smlouvy ze dne 10./9. 1908 bylo pojato ustanovení, že v případě sporu podrobují se strany soudu v Těšíně. Žalobce podal u soudu v Jablunkově žalobu o náhradu použité vodní síly, o níž nebylo ve smlouvě žádného ujednání, dále o náhradu škody způsobené protismluvním užíváním vodní síly a o nájemné za další dodatečně prý pronajatou místnost. Žalovaná namítla vzhledem k citovanému ustanovení zmíněné smlouvy místní nepříslušnost soudu v Jablunkově.
Po odděleném projednání zamítl okresní soud v Jablunkově námitku nepříslušnosti a to z těchto
důvodů:
Předem nutno vyšetřiti, zda pro přítomný spor platí ujednání soudní příslušnosti v citované smlouvě. Ujednání to nemůže zde míti platnosti. Předem není příslušný soud v ujednání tom jmenován. Poněvadž pak předmětem sporu není záležitost, jež by byla výlučně přikázána buď sborovému nebo okresnímu soudu, nelze mluviti o tom, že zde byl příslušný soud docela určitě stanoven, jak to vyžaduje § 104. j. n.
Dále není ani z uvedené nájemní smlouvy ani z ostatních okolností patrný úmysl stran, že soud v Těšíně má platiti jako soud výlučný. Nelze-li pak mluviti o výlučnosti zjednaného soudu, nelze odníti také smluvním stranám právo volby mezi umluveným a soudem, jenž je příslušným dle jiných ustanovení zákonných.
Dle těchto jiných ustanovení je příslušnost dovolaného soudu odůvodněna:
1. § 87. j. n. skýtá ulehčení ve sporech, jež přirozeně přináší zřízení a vedení odštěpného závodu a to tenkráte, náleží-li žalovaná strana k oněm podnikům, jež jsou vyjmenovány v odst. I. § 87. j. n., když mimo sídlo hlavního podniku jest odštěpný závod, jenž jest střediskem samostatné hospodářské činnosti a když nárok žalobní jest v hospodářském vztahu k odštěpnému závodu. — Dle sdělení představenstva obce v B. dává žalovaná společnost v najatých místnostech v B. politirovati nábytek, zaměstnává tam 6 ženských sil, několik chlapců a jednu dohlížitelku; z těch místností vydávají se práce do domů k pletení a přijímají se zpět; knihy se v B. nevedou; k výplatě dojíždí pokladník z Těšína.
Z uvedeného je patrno, že odštěpný závod žalované v B. má tolik hospodářské samostatnosti, kolik zákon v §. 87. j. n. žádá; poněvadž pak předmět sporu týká se odštěpného závodu, jest příslušnost dovolaného soudu dle §. 87. j. n. prokázána.
2. Táž jest také odůvodněna ustanovením §. 83. j. n. a to i pro tu část nároku žalobního, kde jedná se o náhradu škody způsobené protismluvním užíváním vodní síly. —
K rekursu žalované změnil rekursní soud usnesení procesního soudu, vyhověl námitce nepříslušnosti a odmítl žalobu.
Důvody:
Nemůže býti žádné pochybnosti o tom, že nároky uplatňované žalobcem jsou spory, které vzešly z právního poměru, jenž byl mezi stranami utvořen smlouvou nájemní ze dne 10. září 1908. Tato smlouva obsahuje v odst. 9. ustanovení, že pro eventuelní spory podrobují se strany soudu v Těšíně; v tomto ustanovení spatřuje rekursní soud jasné a úplně dostačující ujednání stran ve smyslu §. 104. j. n., jímž zamýšlely tyto podrobiti se výlučně určitému soudu pro spory, jež vzniknou z uvedeného důvodu. Okolnost ta, že nebylo uvedeno v ujednání tom, zda jedná se o krajský či okresní soud, nemá valné důležitosti; strany ponechaly v tom směru v platnosti ustanovení zákona upravující věcnou příslušnost; to platí tím více, že v tom směru nemůže býti žádné pochybnosti vzhledem k ustanovení § 49. č. 5. j. n.
Z předchozích vývodů plyne, že soud dovolaný žalobcem jest pro projednání tohoto sporu nepříslušný, rekursu bylo vyhověno, usnesení prvního soudce změněno a žaloba odmítnuta.
K revisnímu rekursu žalobce změnil nejvyšší soud usnesení rekursního soudu a obnovil usnesení I.instance.
Důvody:
Úmluva prorogační zní všeobecně, že strany podrobují se soudu v Těšíně, tedy dle stavu věci buď krajskému nebo okresnímu soudu. Jestliže se rekursní soud domnívá, že tím byla stanovena výlučná příslušnost soudní, nelze tomu přisvědčiti. Je-li soud umluvený výlučný, dá se rozhodnouti pouze dle obsahu dotyčného ujednání. V daném případě nestalo se ujednání, že veškeré spory mají se projednati u zmíněného soudu neb že strany mohou se obrátiti toliko k těšínskému soudu. Vzhledem k tomu možno dotyčnému ujednání rozuměti toliko tak, že když jedna neb druhá smluvní strana u těšínského soudu bude žalovati, nebude lze vznésti námitku místní nepříslušnosti, pokud by jinak místní příslušnost nebyla prokázána, poněvadž ujednání prorogační nutno prokázati listinou již v žalobě a pro otázku příslušnosti rozhodna jsou udání žaloby. Vzhledem k tomu není potřebí podrobněji rozebírati otázku, jaký vliv má na věc okolnost, že předmětem žaloby je vodní síla, jež žalované společnosti teprve dodatečnou smlouvou prý byla přenechána.
Dále nutno přisvědčiti náhledu prvního soudce, jenž ostatně nebyl rekursním soudem dotčen, že jest dána příslušnost odštěpného závodu dle §. 87. j. n., neboť jednak nekryje se pojem odštěpného závodu« ve smyslu §. 87. j. n. s oním »pobočného závodu« dle čl. 21. obch. zák., jednak málo padá na váhu, zda odštěpný závod uzavírá samostatné obchody a v jakém právním poměru je k hlavnímu závodu; stačí, že odštěpný závod tvoří část obchodního provozování podniku a nárok žalobní dotýká se této části. Tak jest tomu v daném případě.
(Rozhodnutí nejv. soudu z 28. května 1912 R III 175/12.)
J. Valeček.