Č. 5178.


Veřejní zaměstnanci (Slovensko): O pensijních nárocích diurnisty při býv. služnovském úřadě rozhoduje za platnosti nového župního zřízení s konečnou platností župní úřad.
(Nález ze dne 4. prosince 1925 č. 23242.)
Věc: Josef K. v K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran služného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 28. února 1923 dal župan župy košické na základě pravomoci vyřčené v § 3 zák. z 26. října 1922 č. 310 Sb. st-le jako diurnistu při býv. služnovském úřadě v K., počínajíc 1. lednem 1923, do trvalé výslužby vzhledem k tomu, že st-l nebyl do státní služby převzat a vyměřil mu pensijní požitky na základě § 91 žup. statutu župy zemplinské. Podáním z 24. srpna 1923 žádal st-l, abv mu byla za dobu od 1. srpna 1919 do konce roku 1922 vyplacena částka, o kterou méně pobíral na služ. požitcích, než státní podúředník. Župní úřad v Košicích výnosem z 22. srpna 1923 nevyhověl této žádosti, poněvadž st-li přísluší požitky určené dle předpisů uherských a nikoli požitky stanovené pro státní zaměstnance čsl. Nař. výnosem bylo odvolání zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad prohlásil v nař. rozhodnutí služební poměr st-lův za soukromoprávný, z něhož nemůže adm. cestou uplatňovati nároků příslušejících veřejným zaměstnancům. Tím vyslovil žal. úřad, že župní úřad nebyl kompetentní rozhodovati o nárocích, které st-l uplatňuje z důvodu konání služby u býv. služnovského úřadu v K. v době od 1. srpna 1919 do 29. prosince 1922.
Žal. úřad vycházel z toho, že jest příslušný k rozhodování, protože jde o záležitost, která nespadá pod ustanovení §§ 20 a 45 zák. čl. XXVI : 1896 o býv. uh. ss.
Naproti tomu namítá stížnost, že na základě těchto předpisů byl k rozhodování příslušný nss a že žal. úřad nebyl oprávněn zakročiti ani na základě práva dozorčího. Dle § 47 lit. i) zák. čl. XXI : 1886, a § 45 zák čl. XXVI : 1886, náleželo municipálním výborům rozhodovati o požitcích župních zaměstnanců, tedy také o výši těchto požitků. Příslušnost municipálních výborů přešla v důsledku §§ 1 a 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. na adm. výbory (srovnej nález nss-u Boh. 1016 adm.), a s těchto — počínajíc dnem 1. ledna 1923 (§§ 1 a 2 vlád. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.) — podle § 6 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. na nové župní úřady. Byl tedy župní úřad v den 22. srpna 1923 kompetentním rozhodovati o žádosti st-lově.
Z rozhodnutí municipálního výboru dle § 45 zák. čl. XXVI : 1896 nebylo před 28. říjnem 1918 odvolání k vyššímu úřadu správnímu, nýbrž byla možná pouze stížnost na nss ve sporech o požitcích župních zaměstnanců, pokud byla spornou otázka, zda osoby ty mají právní nárok na ně neb jaká suma jim náleží. Výjimky z této zásady byly stanoveny v §§ 34—36 zák. čl. LVII : 1912; než o žádný z případů tam stanovených tu nejde. Tento právní stav, plativší před 28. říjnem 1918, doznal po tomto dni, jak již vysloveno bylo v nálezu Boh. 1016 adm., změny jen potud, že na místo uherského ss-u nastoupil nss, zřízený pro území státu čsl. zákonem č. 3/1918. Naproti tomu pořad správních stolic dotčen nebyl.
Jest tudíž v daném případě rozhodnutí župního úřadu v Košicích, zamítající žádost st-lovu, rozhodnutím konečným, proti němuž dalšího opravného prostředku v pořadu stolic správních není a nebyl proto žal. úřad oprávněn do věci zasahovati. Jestliže žal. úřad přes to na odvolání st-lovo z rozhodnutí župního úřadu vydal v odpor vzaté rozhodnutí, ač nebyl k tomu příslušný, pak jest jeho výrok zmatečným a proto bylo rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 5178. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 626-627.