Osnova zákona o přísežných tlumočnících, vypracovaná ministerstvem spravedlnosti, byla zaslána pražské notářské komoře dne 17. července t. r. k vyjádření. Osnova shromažďuje, unifikuje a doplňuje sporné předpisy, upravující dosud tuto činnost a nacházející se hlavně v dvorském dekretu č. 109 z r. 1835, nesp. pat. č. 208/1854, min. nař. z 12. VI. 1897 č. 24 Věstníku, notářských řádech, jednacích řádech pro soudy a v uherském prováděcím nařízení č. 58600/1916 I. M. Osnova nedotýká se oprávnění veřejných notářů, pokud smějí podle notářských řádů pořizovati překlady listin, ale sazby poplatků, kteréž podle § 20 vydají vrchní soudy se schválením ministerstva spravedlnosti, budou platiti i pro veřejné notáře. Notářská komora ve svých připomínkách žádá hlavně, aby tlumočníkům bylo uloženo vyznačovati jak na ověřované listině, tak i v jednacích denících odměnu a základy jejího propočtu (§§ 15 a 20 odst. 1.), jakož i aby bylo vyloučeno ustanovení § 16 odst. 4, podle něhož by bylo tlumočníkům též dovoleno potvrzovati správnost opisů, nelze-li osvědčení správnosti opisu vykonati ani soudem, ani veřejným notářem toho obvodu, ve kterém má tlumočník bydliště. K tomu sluší připomenouti, že podle osnovy není působnost tlumočníkova omezena na jeho bydliště, nýbrž že tlumočící budou zpravidla ustanovováni pro celý obvod vrchního soudu, a taktéž postrádá osnova pro tuto osvědčovací činnost obdobných kautel, jaké jsou uloženy notářům i soudům, takže jest zřejmo, že toto ustanovení bylo do osnovy vsunuto patrně jen přehlédnutím. Ostatní podmínky týkají se pouze jasnější stylisace a doplnění některých nedosti podrobně propracovaných bodů. Pro informaci doplňujeme, že při ustanovování stálých přísežných tlumočníků bude i nadále dávána přednost veřejným notářům a advokátům (§ 2 odst. 3), stejně jako to nařizoval výše zmíněný dvorský dekret, letos právě stoletý.