NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8569 —
Č. 8569.

Zemědělství (Slovensko): I. Společenstvo spoluvlastníků nedělených společných pastvisk, zřízené podle zák. čl. X:1913, je samostatným subjektem práv. — II. Stížnost k nss-u za společenstvo takové může jeho předseda podávati jen na základě usnesení valné hromady.
(Nález ze dne 26. dubna 1930 č. 6451.)
Věc: Hospodářské společenstvo bývalých urbarialistů obce H. (adv. Dr Jos. Fӧrkӧly z Rim. Soboty) proti župnímu úřadu ve Zvolenu (za zúč. strany adv. Dr B. Mautner z Prahy) o vyvlastnění stavebních pozemků.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: K žádosti Ondřeje Sz. a spol. v H. vydal okr. úřad v Ž. dne 3. října 1924 vyvlastňovací nález, kterým na základě § 1 zák. č. 58/24, resp. bodu 4 § 5 zák. č. 35/23 ve prospěch žadatelů vyvlastnil pozemky stěžujícího si »Hospodářského společenstva býv. urbarialistů obce H.«, ve vyvlastňovacím nálezu blíže uvedené. — Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžujícího si společenstva a potvrdil vyvlastňovací nález s podotknutím, že dva ze žadatelů (Ludevít H. a Ladislavová T-vá) žádost za vyvlastnění odvolali, a že následkem toho stala se »věc vztahující se na tyto žadatele« bezpředmětnou.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Nss musil se nejprve zabývati námitkou, kterou vznesl právní zástupce zúčastněných stran při veř. ústním líčení, že totiž stěžující si »Hospodářské společenstvo býv. urbarialistů v H.« není v daném případě legitimováno ke stížnosti, ježto jednak stěžující si společenstvo není prý samostatným subjektem práv, a jednak že předseda, který podal stížnost jménem společenstva, nebyl k tomu usnesením příslušného orgánu zmocněn.
Stížnost uvádí, že předseda, který podává tuto stížnost jménem a v zastoupení zmíněného společenstva, jest legitimován k podání této stížnosti, neboť byl k tomu zmocněn usnesením výboru společenstva z 10. července 1927, ke stížnosti připojeným, a jest dále i na základě § 45 zák. čl. X:1913 povolán k podání stížnosti na tento nss.
Z těchto vývodů stížnosti jest tedy zřejmo, že stěžující si společenstvo jest podle vlastního stanoviska vyjádřeného ve stížnosti, společenstevním útvarem zřízeným podle zák. čl. X:1913 jednajícího o nedílných společných pastvinách. Podle § 18 tohoto zák. jest společenstvo zřízené podle tohoto zákona způsobilé k právům a může jako takové v rámci zákona pod vlastním jménem práv nabývati, závazky na sebe bráti, před soudem žalovati a býti žalováno. Z toho jde tedy zcela nepochybně na jevo, že společenstvo zřízené podle tohoto zák. jest samostatným subjektem práv a povinností a že tudíž může jako takovýto subjekt vystupovati před nss a to také ve věci vyvlastnění pozemků společenstvu náležejících. Jest tedy námitka zúčastněných stran, že stěžující — Č. 8569 —
si družstvo není proto legitimováno ke stížnosti na nss, ježto prý není subjektem práv, bezdůvodná.
Naproti tomu shledal nss důvodnou onu námitku nedostatku legitimace stěžujícího si společenstva, pokud se v ní uvádí, že předseda společenstva nebyl k podání stížnosti zmocněn orgánem k tomu povolaným.
V odst. 1 § 45 zák. čl. X:1913 se stanoví, že společenstvo zastupuje předseda ve sporných a nesporných věcech vůči úřadům a třetím osobám v mezích stanovených v tomto zákoně a ve statutech. V § 49 téhož zák. stanoví se okruh působnosti valné hromady členů společenstva a praví se tam, že do okruhu působnosti této valné hromady náleží každá věc, kterou tam přikazuje zákon, nařízení neb statuty. Dále se v tomto § stanoví, že do působnosti valné hromady náleží zejména podle bodu 10 »usnášení ve věcech zahájení sporu aneb uzavření procesního smíru«10/1913 zák. čl., § 49.č10 a cituje se na tomto místě v závorce »odstavec první § 45«10/1913 zák. čl., § 49.č10. — Nelze zajisté pochybovati o tom, že pod pojem zahájení sporu, kteréhožto pojmu používá ustanovení bodu 10 § 49 cit. zák., dlužno subsumovati i podání stížnosti k nss.
V daném případě usnesl se na podání stížnosti k nss — jak ze stížnosti a její přílohy je patrno — výbor stěžujícího si společenstva (§ 46 cit. zák.) nikoli valná hromada (§ 49 téhož zák.) a jen výbor zmocnil předsedu společenstva, aby jménem v zastoupení společenstva stížnost podal.
O příslušnosti výboru, který jest orgánem odlišným od valné hromady, jedná § 46 cit. zák., v němž se stanoví, že do působnosti výboru náležejí všechny věci společenstva, které tam výslovně přikazují zákon, nařezení neb statuty, a dále všechny ostatní věci, které ve smyslu zákona, nařízení neb statutů nejsou přikázány do působnosti jiného orgánu společenstva. Z ustanovení § 46 cit. zák. tedy plyne, že působnost, která je podle jednotlivých předpisů tohoto zákona výslovně přikázána do kompetence určitého jiného orgánu, nemůže býti výborem platně obstarávána. Ježto pak, jak svrchu uvedeno, usnášení o zahájení sporu, a tudíž i podání stížnosti na nss, jest přikázáno ustanovením bodu 10 § 49 cit. zák. do působnosti valné hromady, nemůže usnesení v této věci platně činiti výbor. Nemohl tudíž ani předseda společenstva býti usnesením výboru platně zmocněn k podání stížnosti na nss.
Předseda společenstva nemůže své oprávnění podati stížnost jménem společenstva k nss odvozovati ani z odst. 1 § 45 cit. zák. Neboť oprávnění předsedy zastupovati společenstvo ve sporných i nesporných věcech může se — podle odst. 1 § 45 cit. zák. — pohybovati jen v mezích stanovených zákonem a statuty, a v tomto směru, jak bylo svrchu již uvedeno, jest ono všeobecné předsedovo oprávnění plynoucí z odst. 1 § 45 cit. zák. právě pokud jde o určité věci, totiž také pokud jde o zahájení sporu, omezeno ustanovením bodu 10 § 49 téhož zák., který usnášeni o těchto věcech přikazuje do působnosti valné hromady. Mohl tudíž předseda v daném případě podati jménem a v zastoupení společenstva — Č. 8570 —
stížnost k nss jen kdyby k tomu byl býval zmocněn usnesením valné hromady společenstva.
Z těchto úvah plyne tedy, že předseda společenstva nebyl v daném případě ani na základě usnesení výboru, ani na základě § 45 zák. čl. X:1913 legitimován podati jménem a v zastoupení společenstva stížnost k nss a stěžující si společenstvo nebylo tudíž při podání stížnosti náležitě zastoupeno. Z těchto úvah bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 8569. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 688-690.