NPD documents search: České právo, 17 (1935)

Advokát JUDr. Karel Novák:
Podejme si ruce.

Mám za to, že jest jednou zjednati jasno mezi tím, co spojuje a co odděluje stavy tak příbuzné jako jest stav notářský a stav advokátský. V poslední době bylo toho příliš, čímž poměr obou stavů mezi sebou se zhoršil do nesnesení. Nebudu uváděti to, co mám na mysli, jistě všichni to dobře víme. Jedná se mně o to, abych ukázal, že tento bratrovražedný boj mezi námi nejen že nám není na prospěch, nýbrž ke značné škodě.
Nás mezi sebou odděluje — a mluvme si upřímně — pouze snaha notářů, aby pouze jim byla vyhražena agenda smluvní. Rozebereme tento požadavek, jak se nám advokátům jeví později, nyní si všimněme, co nám jest společného.
Notáři oficielně vznesli tyto požadavky (viz České Právo, ročník XVII., str. 22.):
1. Aby byla zrušena možnost solenisace určitých listin notářským spisem. Tento požadavek z našeho stanoviska nebyl by nepřekonatelný, když stejně se solenisace málo užívá, a pak poplatek za spis jest stejný, takže advokát v takových případech pravidelně pracuje s notářem, když jest to jen trochu možné.
2. Aby byla rozšířena vykonatelnost notářského spisu na každou, soukromoprávní povinnost. S tím souhlasíme plně.
3. Aby byla umožněna uzávěra stavu znemožněním započítání cizích praxí do praxe notářské. Nemůžeme proti tomu nic namítati, když i my se dožadujeme zákazu tak zv. soudcovského privilegia, ovšem nedosáhli jsme toho. Jest přirozeno, že notářským komorám musí býti i dáno právo, aby odmítly zápis do seznamu kandidátů, mají-li pro to vážné důvody.
4. Jest ovšem také přirozeno, že by se doporučovalo, i aby byly respektovány osazovací návrhy komor notářských.
5. Nemáme nic proti tomu, aby poplatky za soudní legalisaci byly upraveny stejně jako poplatky notářské. Soudní a notářská legalisace má stejný význam a proto nebylo by nic nepřiměřeného, aby oboje druhy legalisací měly stejné poplatky.
6. Ochrana pokoutníků. Tuto věc sledují advokátní komory velice dlouho, a nedodělaly se žádných, nebo jen nepatrných úspěchů, to také proto, že oba stavy, jichž se to týká, notáři a advokáti, o věc se zasazují odděleně, ačkoliv společná práce by byla nejpřirozenější. Musíme oba pochopiti, že dokud budeme my sami dva jeden druhého pokládati za »pokoutníka« ve svých oborech, nedocílíme, abychom vytlačili ty živly, které nám škodí oběma nejvíce. Obligatorní signovaní tabulárek jest stejně snahou obou stavů, a jen společným voláním je můžeme docíliti. Není přehnaným tvrzením, že bujení pokoutnictví rozmohlo se takovou měrou, že ohrožuje oba stavy v jejich hospodářské prosperitě, avšak obecenstvu přináší škody. Příslušné úřady stále nevidí škod, které jsou stále působeny, a musí v tomto bodě oba stavy nevyhnutelně postupovati společně. Jest dost smutné, že pokoutnictví může býti stíháno jen podle dvorského dekretu starého více než 100 let, aniž bychom se domohli trochu snesitelnější úpravy této metly obou stavů.
7. Notáři chtějí agendu pozůstalostní, my nebudeme proti tomu s tou změnou, když bude připuštěno, abychom mohli také my projednati pozůstalost svému klientu, není-li ve věci žádných komplikací: rozdílných zájmů dědických a pod. Stav nynější mohl by zůstati s tou změnou, že soudy by postupovaly projednávání pozůstalostí notářům jako soudním komisařům v každém případě, leč že by strana prohlásila do 14 dnů od vyzvání notáře k projednání, že pozůstalost si projedná sama. Stejně takových případů bylo by málo, kde advokáti projednávají pozůstalost sami, to jest, kde není nějakých komplikací, ježto strana si může pozůstalost projednati pouze tam sama, kde není žádných překážek. Ostatně v městech stejně soudy notářům pozůstalosti přenechávají, a tam, kde by to notáři zvláště potřebovali, na venkově, to ani ze známých důvodů mocenských nedocílí, ač myslíme, že by se to doporučovalo již z toho důvodu, aby se soudům ulevilo. Dosud to leží na vůli nesporného soudce, zda chce pozůstalost postoupiti notáři čili nic, a takový stav není příliš vhodný ani se stanoviska řádné správy.
8. Notáři nechtí, aby podléhali při přezkoumávání své pozůstalostní agendy neprávníkům aktuárům, a aby tito upravovali jejich útraty, to jest aby tito hodnotili jejich práci. Notáři chtí, aby podléhali pouze soudcům. Tento požadavek jejich podporujeme, uznáváme jej za správný. Byl by také správný náš požadavek, aby také naše práce byla přezkoumávána jen soudci, a nikým jiným.
9. Vedle toho neoficielně notáři vyžadují pensijní a starobní pojištění příslušníků svého stavu a toto volání jest voláním naším. Mám také za to, že uskutečnění této nutnosti nedocílíme odděleně, nýbrž společně, a také dojde-li k uskutečnění tohoto pojištění, měl by býti zřízen samostatný ústav pro advokáty a notáře a jejich koncipienty.
A nyní několik upřímných slov o tom, co nás dělí. Se strany kolegů notářů se vznáší požadavek, aby notáři byli jedině oprávněni sepisovati listiny, to jest, aby každá smlouva trhová, nájemní atd., dlužní úpis, kvitance a p. byla právně sepsána pouze notářem. Tento požadavek s druhé strany budí největší odpor se strany advokátů, a jeho neustálé vyzvedávání jest překážkou, proč oba stavy se nemohou sejíti. Prosíme, aby bylo uznáno, že notáři tento požadavek prosaditi nemohou, a aby tedy od něho upustili dobrovolně. Advokáti smířili se s tím, aby zůstal stav dosavadní, aby totiž pro určitá kvalifikovaná právní jednání zůstala vyhražena forma notářského spisu, brání se rozšíření této formy a nemohou vůbec přijati takovou úpravu, aby jim bylo znemožněno listiny vůbec sepisovati. Advokáti mají na mysli zejména advokáty venkovské, velkou většinu svého stavu, kteří by nemohli existovati, kdyby jim byly vzaty listiny. Na venkově jest vlastně notář advokátem s tím, že má svoji agendu notářskou na víc. Advokát sice má právo zastupovati před krajským soudem, avšak pro venkovského advokáta to není hlavní zdroj jeho výživy. Při sporech pod Kč 5000 — nemohl by advokát býti živ, když by neměl agendy smluvní. — Konečně kolegové notáři nemohou tento svůj požadavek dosáhnouti také z toho důvodu, že při každé úpravě posuzuje se věc se stanoviska zájmu veřejnosti, nikoliv jen pro zájem jednoho stavu — advokátního nebo notářského — a zájem veřejnosti mluví pro to, aby obecenstvo právo hledající mělo možnost výběru svých právních přítelů, a nevidí se důvodu, proč by právě advokáti byli nebo měli býti vyloučeni z práva sepisovati listiny, když oni mají značné zkušenosti s tím, jak který institut právní, nebo jeho formulace v právním životě se jeví při zkoušce, kterou smlouvy musí podstoupiti při sporech. Vzdělání pak advokáta a notáře jest stejné a není důvodu, aby oba stavy neměly stejné právo při agendě listinné.
Advokáti proto myslí, že volání notářů po výlučném právu listinném nemůže býti vyslyšeno z důvodů všeobecně platných, a myslí si, že by oběma stavům více prospělo, když by tento požadavek se strany notářů proti advokátům vznášen nebyl, aby však oba stavy snažily se prosaditi toto společné právo proti těm, kteří nemají ani stejné vzdělání, ani stejné zkušenosti, ani stejnou zodpovědnost vůči veřejnosti, jako mají tyto dva stavy příbuzné. Neodborným zhotovováním smluv utrpí obecenstvo značnou škodu — jsou toho každý den časté příklady, — takže musí býti obecenstvo chráněno před takovým obstaráváním práva, jako se děje pokoutnictvím pod jakýmkoliv jménem.
Jest proto mým přesvědčením, že jest nezbytně nutno, abychom zanechali mezi sebou neplodných šarvátek, svůj názor mezi sebou revidovali, a nastoupili společnou cestu za prosazením svých požadavků společných a to nejen v zájmu svém, jako zejména v zájmu veřejnosti.

Citace:

Podejme si ruce.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 5, s. 40-41.