NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 23 (1914) - Vzdání se dědictví dle §i 551. obč. zák. státi se může jen smlouvou uzavřenou praesumptivním dědicem se zůstavitelem. Zvláštní formy ke smlouvě se nevyžaduje.

Čís. 1965.

Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Náhradu škody lze podmíněně odsouzenému uložiti pouze s dodatkem »podle svých sil« (§ 4 zákona).
Bylo-li uloženo nahraditi škodu do určité doby, končící dříve, než uplynula doba zkušební, nelze naříditi výkon trestu z důvodu, že škoda nebyla nahrazena, dříve, dokud zkušební doba neuplynula.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1925, Zm II 84/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudek okresního soudu v Bučovicích ze dne 8. března 1924, pokud jím uznáno bylo na podmíněné odsouzení s tou podmínkou, že odsouzený nahradí Terezii Z-ové způsobenou škodu, porušuje zákon v ustanovení §u 4 zákona ze 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., rozsudek ten se v uvedeném směru zrušuje, dále zrušují se na rozsudku tom spočívající usnesení z 18. října 1924 a z 3. prosince 1924 a zrušený výrok nahrazuje se výrokem, že odsouzenému se dle §u 4 zákona ukládá, by podle svých sil nahradil způsobenou škodu v rozsahu rozsudkem prvé stolice stanoveném. ш
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Bučovicích ze dne 8. března 1924 byl obžalovaný Karel F. uznán vinným přestupkem podvodu podle §u 461 tr. zák. vzhledem na ustanovení §u 9 zákona čís. 471/1921 sb. z. a n., kteréhož se dopustil tím, že v roce 1921 v N. lstivým předstíráním, že zhotoví Terezii Z-ové zimní jupku, vylákal na ní mužsky zimník a uvedl ji v omyl, kterým Z-ová na svém majetku utrpěla škodu převyšující 200 Kč. Odsouzen byl za to podle §u 460 tr. zák. za použití §u 266 tr. zák. do vězení na jeden týden a podle §u 369 tr. ř. ku náhradě 500 Kč soukromé účastnici Terezii Z-ové za odcizený zimník. Tímže rozsudkem byl obžalovanému výkon trestu odložen, zkušební doba byla stanovena na jeden rok s podmínkou, »že nahradí Terezii Z-ové způsobenou škodu tím způsobem, že jí buďto nahradí 500 Kč, nebo vrátí zimník a doplatí za upotřebení zimníku 150 Kč«. Rozsudek nabyl právní moci. Na dotaz nalézacího soudu odpověděla poškozená Terezie Z-ová dne 3. října 1924, že obžalovaný Karel F. vrátil jí zimník značně poškozený, 150 Kč jí však nenahradil. Po tomto sdělení poškozené nařídil okresní soud v Bučovicích veřejné jednání ohledně nařízení výkonu trestu, při němž usnesením z 18. října 1924 odsouzenému Karlu F-ovi bylo uloženo, by do jednoho měsíce nahradil soukromé účastnici Terezii Z-ové 150 Kč. Po uplynutí jednoho měsíce sdělila opět poškozená na dotaz okresního soudu, že odsouzený Karel F. dosud škody nenahradil, okresní soud v Bučovicích znovu nařídil veřejné jednání na den 3. prosince 1924, k němuž odsouzený se nedostavil a usnesením okresního soudu v Bučovicích ze dne 3. prosince 1924 bylo nařízeno podle §u 6 čís. 3 zákona čís. 562/19 sb. z. a n., aby trest Karlu F-ovi vězením jednoho týdne podmíněně rozsudkem okresního soudu v Bučovicích ze dne 8. března 1924 uložený byl vykonán. Usnesení to stalo se právoplatným.
Shora uvedený rozsudek nesrovnává se s ustanovením §u 4 zákona ze 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., dle něhož, byla-li podmíněně odsouzenému uložena náhrada škody, možno tak učiniti pouze s dodatkem, aby nahradil škodu podle svých sil. Teprve po uplynutí zkušební doby bylo nalézacímu soudu dle §u 6 odstavec třetí zákona a dle §u 12 vlád. nař. čís. 598/19 sb. z. a n. ve znění §u 2 vlád. nař. ze dne 21. listopadu 1923, čís. 223/23 sb. z. a n. zkoumati, odpírá-li odsouzený bez důvodu nahraditi škodu. Ježto dále rozsudkem tím a sice výslovně v důvodech uložena byla obžalovanému povinnost ku náhradě škody ve zkušební lhůtě, která uplyne teprve dnem 8. března 1925, nebylo, i když obžalovaný do 18. října 1924 škody úplně nenahradil, dle znění rozsudku podnětu k tomu, aby nařizováno bylo veřejné jednání a aby obžalovaný byl pohnut k závazku, nahraditi škodu ve lhůtě kratší, než která mu byla uložena rozsudkem. I když pak obžalovaný v této lhůtě dobrovolně škody nenahradil, neměl býti nařízen usnesením ze dne 3. prosince 1924 výkon trestu, ježto dle rozsudku měl obžalovaný možnost vykázati se o náhradě škody až do dne 8. března 1925. Obě usnesení okresního soudu v Bučovicích z 18. října 1924 a z 3. prosince 1924 postrádají tudíž zákonného podkladu. Bylo proto dle §u 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 6780. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 289-291.