Authors:
= Slovník veřejného práva československého, sv. 1
PDF

Branná povinnost.


I. úvod. 1. Pojem a obsah b-é p-i. 2. Právní prameny upravující b-ou p. 3. Všeobecné zásady b-é p-í. — II. Odvodní povinnost. 1. Přihláška k odvodnímu soupisu. 2. Všeobecná ustanovení o odvodní povinnosti. 3. Doplňovací úřady. 4. Odvody a přezkoušení. 5. Odvody dobrovolníků. 6. Odvody v cizině. 7. Roční (odvodní) kontingent. 8.Odvody mimořádné. 9. Nesplnění odvodní povinnosti. — III. Služební povinnost. 1. Povšechná ustanovení o služební povinnosti. 2. Výhody v plnění b-é p-i. 3. Předčasné propuštění přebytečných branců. 4. Náhradní záloha. 5. Služební povinnost vojenských osob mimo činnou službu. 6. Služební povinnost vojenských osob v činné službě, a) Presenční služba, b) Vojenský výcvik, c) Dobrovolná další činná služba, d) Další činná služba podle § 17 br. zák. e) činná služba vojenských osob z povolání. f) Cvičení, g) Výjimečná činná služba v míru podle § 27 br. zák. h) Činná služba za mobilisace a ve válce. — IV. Závazek k zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce.
1. Úvod.
1. Pojem a obsah b-é p-i. B. p. jest veřejnoprávní povinnost, která zavazuje občany k osobní účasti na vojenském výcviku a na obraně státu (hlavně ozbrojenou mocí). Obsah této povinnosti jest určen v různých státech způsobem rozličným podle toho, jakou brannou soustavu ten neb onen stát má.
B-ou p. čs. formuluje § 127 úst. list. jako povinnost podrobiti se předepsanému vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu. V podrobnostech odkazuje ústavní listina na zvláštní zákon (branný zákon); podle tohoto zákona se skládá b. p. z povinnosti odvodní a služební.
2. Právní prameny upravující b-ou p. Počátek čs. vojska nelze spojovati teprve se dnem 28. X. 1918, nýbrž čs. vojsko vzniklo již dávno před tím, a to jako čs. revoluční zahraniční armáda (čs. legie). Pod touto armádou sluší rozuměti autonomní, z Čechoslováků složené vojenské formace ve svazku spojeneckých armád, podléhající nejvyšší politické autoritě Československé Národní Rady v Paříži pod předsednictvím Masarykovým (zák. č. 462/1919 Sb.). Prvními vojáky čs. byli tudíž čs. legionáři. Legionářem je každý dobrovolník naší revoluční zahraniční armády, který byl do ní zařaděn na základě přihlášky učiněné příslušnému orgánu nebo zástupci ČNR. v Paříži nebo některé z jejích odboček a kanceláří a to úplně dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku nebo nařízení ČNR. nebo jiných čs. revolučních orgánů veřejnou mocí nadaných a dne 28. X. 1918 v ní skutečně službu podle svého služebního přidělení konal, nebo nemohl býti z důvodů na jeho moci a vůli nezávislých v uvedený den přítomen v místě zařazujícího a přidělujícího čs. vojenského orgánu. Čs. zahraniční (legionářská) armáda byla tudíž vybudována na podkladě dobrovolnickém, řídíc se vlastními autonomními řády.
Dnem 28. X. 1918 přistoupilo k ní ještě vojsko domácí, vybudované narychlo z příslušníků bývalé rak.-uh. (rak., uh.) branné moci; pro ně měly platiti podle zák. č. 11/1918 Sb. v podstatě — pokud ovšem nebyly v rozporu s obnovením a samostatností čs. státu — normy předpřevratové. Leč těchto norem, pokud se týkaly branných věcí, nemohlo býti z největší části pro brannou moc čs. použito; upravovalyť b-ou p. a branné poměry velmi složitě, se zřetelem na státoprávní poměry bývalé monarchie. Podle nich bylo jednak stálé vojsko se zálohou, náhradní zálohou a evidencí náhradní zálohy, jednak zeměbrana (střelci a honvédi) se zálohou a evidencí zálohy a domobrana. Poměry tyto se pro RČ. naprosto nehodily.
Bylo proto potřebí zákonem tyto věci nově upraviti, vydati vlastní čs. branný zákon, jenž by poskytl pevný právní podklad pro vybudování branné moci, upravil branné poměry co nejjednodušeji a do nového branného poměru převedl nejúčelnějším způsobem jednak příslušníky zahraničního vojska (legionáře), jednak příslušníky bývalé armády rak.-uh. (rak., uh.). To stalo se branným zákonem RČ. ze dne 19. III. 1920, č. 193 Sb.
Tento zákon zůstal ve svých základních zásadách nedotčen jen do r. 1922, kdy byly zák.č. 370/1922 Sb. zavedeny výhody v plnění b-é p-i; tím byla částečně modifikována zásada, že b. p. je stejná pro všechny. Naprostou změnu této zásady provedl pak zák. č. 53/1927 Sb., který kromě dalších důležitých změn jednotlivých ustanovení br. zák. z r. 1920 zavedl do naší branné soustavy instituci náhradní zálohy s 12 nedělním vojenským výcvikem. Touto institucí byla zároveň zlikvidována instituce výhod v plnění b-é p-i zavedená zák. č. 370/1922 Sb., takže branci odvedení v r. 1927 byli poslední, na něž se ještě zákon právě uvedený vztahoval a kterým mohla býti podle něho udělena výhoda v plnění b-é p-i.
K těmto zákonům přistupuje dále zák. č. 51/1927 Sb., jenž na přechodnou dobu (jejíž trvání nebylo v zákoně přímo uvedeno) podržel vedle pravidelné presenční služby 14měsíční ještě povinnou další službu 4měsíční, stanově takto přechodně de facto presenční službu 18měsíční.
Právě uvedené zákony, k jichž provedení byly vydány obšírné branné předpisy (na místo br. předp. č. 269/1921 Sb. nastoupí v r. 1927 nové [definitivní] branné předpisy), spolu i s jinými prov. nařízeními vydanými k těmto zákonům jsou základními právními zdroji upravujícími čs. b-oup.
Pro úplnost se poznamenává, že při právě podaném výpočtu právních pramenů zůstaly nepovšimnuty zákony o válečných úkonech č. 236/1912 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 uh., upravující v § 4 a násl. povinnost k osobním válečným úkonům, a to proto, že tato povinnost není b. p. ve vlastním slova smyslu, ačkoliv se jí v mnohém velmi podobá; o této povinnosti zmíníme se ještě později.
Dodati sluší, že o osnovách branného zákonodárství má ústavní listina některá ustanovení zvláštní, nařizujíc, že vládní návrhy takových zákonů musí býti předloženy napřed sněmovně poslanecké a nikoliv senátu (§ 41 [3] úst. list.) a že senát je povinen usnésti se o návrhu branného zákona, přijatém poslaneckou sněmovnou, již ve zkrácené lhůtě jednoho měsíce, jež nemůže býti dohodou sněmoven prodloužena (§ 43 úst. list.); krom toho stanoví § 54 (8) úst. list., že 24 členný výbor není oprávněn svým opatřením rozšiřovati
b-ou p.
3. Všeobecné zásady b-é p-i. Zásady, na
nichž je vybudována b. p. čs., jsou:
a) B. p. je všeobecná, t. j. postihuje ve stanoveném věku každého muže, jenž je k vykonávání vojenské služby způsobilý; zásady tyto vyslovuje již úst. list. v § 127, stanovíc, že všichni způsobilí občané RČ. jsou povinni podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu. Odpírati b-ou p. z jakýchkoliv důvodů (obzvláště náboženských) bud vůbec anebo v určitém přidělení (na př. ve službě se zbraní) zákon nepřipouští. Aby pak i ty osoby, které pro svou tělesnou nebo duševní neschopnost nejsou vojenskou službou povinny, byly určitým způsobem účastny na všeobecnosti zmíněné povinnosti, předvídá § 4 branného zákona zavedení zvláštní vojenské daně, jež má býti jakýmsi peněžitým ekvivalentem pro ty osoby, které nemají služební povinnosti; dřívější zákony o vojenské taxe byly zrušeny zákonem č. 231/1924 Sb. a nový zákon o vojenské dani nebyl dosud vydán, takže po té stránce je ustanovení § 4 branného zákona nyní neprovedeno. Zásadu všeobecnosti b-é p-i jistou měrou doplňuje též ustanovení § 3 branného zákona stanovící, že za mobilisace a ve válce jsou i ti občané, kteří b-ou p-í nejsou vázáni, povinni podle svých schopností a sil přispívati k obraně státu a obdobné ustanovení § 4 a násl. zák. o vál. úk. č. 236/1912 Sb. a zák. čl. LXVIII/1912 uh.
b) B. p. je osobní, nepřipouštějící, aby zavázaný subjekt byl v jejím plnění kýmkoliv zastupován; rovněž je vyloučeno jakékoliv vykoupení se z této povinnosti. c) B. p. byla původně v zákoně výslovně formulována jako stejná pro všechny; branný zákon z r. 1920 neznal žádných výhod v plnění b-é p-i, a to ani dřívější výhody jednoročních dobrovolníků. Pro všechny odvedené brance stanovil služební povinnost (zvláště pak presenční služební povinnost) stejného trvání. Podle branného zákona nemá také nikdo přímého nároku na přidělení k určitému služebnímu odvětví; branec může sice žádati za přidělení k určité zbrani (službě) a k žádosti té se podle možnosti přihlédne — zvláště pokud se žádá za takové přidělení do určité posádky z důvodů studijních —, ovšem jen potud, pokud má branec k žádanému přidělení potřebnou způsobilost a nepřekáží-li takovému přidělení služební zájmy. Jen duchovní a kandidáti duchovního stavu některé církve nebo náboženské společnosti státem uznané nebo recipované — žádají-li o to — jsou přidělováni k pomocné zdravotnické službě nebo k jiné pomocné službě beze zbraně; v tomto přidělení mají ovšem služební povinnost stejného trvání jako ostatní branci. Do zásady rovnosti v plnění b-é p-i takto upravené učinil určitý průlom zák. č. 370/1922 Sb. zavedením instituce výhod v plnění b-é p-i; tím byla pro určité kategorie branců fakticky zavedena kratší doba presenční činné služby (6 měsíců), třebas že formálně byla zachována jednotnost na tolik, že trvání presenční služební povinnosti zůstalo nezměněno, při čemž však největší část presenční služební doby byla ztrávena na trvalé dovolené. Úplná změna zásady stejné b-é p-i byla provedena zák. č. 53/1927 Sb., podle něhož jistý počet branců se zařadí, po případě přeloží do náhradní zálohy, v níž je — vedle cvičení — podroben jen zcela krátkému, 12 nedělnímu vojenskému výcviku. Proto byla též zmíněným zák. č. 53/1927 Sb. výslovně škrtnuta charakteristika b-é p-i jako povinnosti stejné pro všechny. Kromě toho týž zákon poskytl též možnost přiznati úlevy ve vykonávání b-é p-í — jež mohou býti v některých případech stupňovány až do úplného osvobození — našim státním příslušníkům trvale usedlým v cizině, zvláště v mimoevropských zemích (mimo pobřežní země Středozemního a Černého moře).
d) B. p. postihuje státní občany a kromě nich též muže trvale bydlící v RČ., kteří nemohou prokázati, že jsou cizími státními příslušníky; cizí státní příslušníci b-é p-i nepodléhají, mohou však dobrovolně vstoupiti do čs. branné moci a tím na sebe b-ou p. převzíti na dobu trvání tohoto závazku.
e) B.p. se počíná 1. ledna roku, v němž občan dovrší 20. rok věku (u dobrovolníků dnem dobrovolného vstupu) a přestává rokem, v němž občan dokončí 50. rok věku. Vojenské osoby z povolání (důstojníci a rotmistři) jsou vázáni b-ou p-í až do konce roku, v němž dokončí 60. rok věku, a to bud v poměru důstojníků a rotmistrů v činné službě, nebo v poměru důstojníků a rotmistrů ve výslužbě; jsou- li v činné službě i po 31. prosinci roku, v němž dokončili 60. rok věku, podléhají b-é p-i i po uvedeném termínu, a to po dobu, po kterou setrvají v poměru vojenských osob z povolání. Příslušníci četnictva přeložení do výslužby mají podle zák. č. 53/1927 Sb. b-ou p. v témž trvání jako důstojníci a rotmistři z povolání. U dobrovolníků na dobu války přestává b, p. dnem provedení demobilisace, třebas již před tím překročili 50. rok věku.
f) B. p. se skládá jednak z povinnosti odvodní, jednak z povinnosti služební.
g) Splnění b-é p-i jest předpokladem zastávání státních a jiných veřejných úřadů neb občanských hodností volitelných. Osoby, které se proti své b-é p-i provinily způsobem uvedeným v §§ 43 až 51 branného zák. nebo §§ 183 a 293 voj. tr. zák., nemohou býti přijaty do státní a jiné veřejné služby, dokud protiprávní stav trvá a újma způsobená b-é p-i nebyla dodatečným plněním b-é p-i odčiněna; jsou-li již v takových službách, nemohou jich dále zastávati. Rovněž nemohou takové osoby po dobu právě uvedenou zastávati občanské hodnosti volitelné; zjistí-li se, že byly takové osoby zvoleny, třeba o tom podati zprávu ministerstvu národní obrany, jež to oznámí příslušnému úřadu, aby zařídil, čeho třeba.
Z b-é p-i vyplývají určitá omezení v životě občanském jednotlivcově, tak zejména omezení volnosti vystěhovalecké (po té stránce patří branný zákon k zákonům, omezujícím právo volně se do ciziny vystěhovati, o němž se zmiňuje § 110 úst. list.), dále některá omezení při cestování do ciziny, zápověď sňatků bez úředního povolení (u osob, které dosud nesplnily řádné odvodní povinnosti, u nezařáděných nováčků, u osob v presenční [další činné] službě a ve vojenském výcviku, pak u vojenských osob z povolání a na trvalé dovolené), povinnost k různým hlášením stanoveným branným zákonem a brannými předpisy atd.; k těmto omezením přistoupila ještě podle zák. č. 56/1927 Sb. (viz § 2 vlád. nař. č. 67/1927 Sb.) ztráta aktivního a pasivního volebního práva pro všechny osoby vykonávající zákonitou presenční službu nebo vojenský výcvik, dále pro všechny osoby vykonávající další činnou službu podle §§ 17 a 19 br. zák. (počítajíc v to i déle sloužící poddůstojníky), pak pro důstojníky a rotmistry z povolání v činné službě (k nimž patří též důstojníci a rotmistři na dovolené s čekaným a bez platu) a konečně pro důstojníky a rotmistry ve výslužbě povolané přechodně k činné službě v míru podle ustanovení § 120 platového zákona; osoby, které vykonávají cvičení nebo výjimečnou činnou službu v míru podle § 27 br. zák., nebo činnou službu následkem nařízení mobilisace, nemohou po dobu své činné služby voliti, mohou však býti voleny, vyhovují-li jinak zákonným podmínkám (§ 1 vlád. nař. č. 67/1927 Sb.). O jiných omezeních, jež přináší s sebou činná služba vojenská, zvláště pokud jde o účast ve spolcích, účast ve veřejném tisku, vedlejší zaměstnání a účast ve správě obchodních podniků platí příslušná ustanovení služebního řádu.
Pro úplnost sluší dodati, že nahoře uvedené zásady b-é p-i jsou obsaženy v branném zákoně, jemuž Národní shromáždění — jak to v § 1 výslovně vyjádřilo — přiznalo platnost přechodnou, dodavši, že branná soustava RČ. má býti (patrně ovšem až budou splněny pro to příslušné předpoklady) vybudována na podkladě miličním.
II. Odvodní povinnost.
1. Přihláška k odvodnímu soupisu. S odvodní povinností souvisí úzce povinnost přihlásiti se k odvodnímu soupisu. Povinnost tuto má splniti každý, kdo je odvodem povinen, v době od 15. října do 15. listopadu roku, jenž odvodu předchází, u příslušného obecního (městského) úřadu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u obecního [obvodního] notáře); je to zpravidla obecní (městský) úřad (notář) místa trvalého bydliště osoby odvodem povinné. Podle těchto přihlášek a jiných pomůcek pořídí se pro odvodní řízení potřebné odvodní seznamy. Kdo opomine se přihlásiti k odvodnímu soupisu a toto opominutí dostatečně neospravedlní, bude potrestán politickým úřadem podle § 40 br. zák.
2. Všeobecná ustanovení o odvodní povinnosti. Odvodní povinnost záleží v závazku dostaviti se před odvodní a — třeba-li — přezkoušecí komisi, podrobiti se předepsanému řízení, aby byla zjištěna duševní a tělesná schopnost k vykonávání vojenské služby; k tomuto řízení patří i eventuelně potřebné nemocniční vyšetření. Pokud se některé osoby nepředvádějí před odvodní komisi (zvláště osoby zřejmě neschopné) a pokud se o nich činí odvodní rozhodnutí bez osobního dostavení, obsahují bližší ustanovení branné předpisy.
Odvodní povinnost se počíná 1. lednem kalendářního roku, v němž občan dokončí 20. rok věku a končí 31. prosincem roku, v němž dokončí 22. rok věku (tři odvodní třídy). Nevyhoví-li zavázaný subjekt ve věku odvodem povinném své odvodní povinnosti, anebo je-li trestním rozsudkem prokázáno, že jeho odvedení bylo zmařeno některým z trestných činů uvedených v branném zákoně, trvá odvodní povinnost až do 31. prosince roku, v němž dokončí 50. roku věku. Cizinci, kteří nabyli čs. státní příslušnosti před koncem roku, v němž dokončili neb dokončí 22. rok věku, podléhají odvodní povinnosti ve své odvodní třídě s ostatními státními příslušníky. Nabyli-li čs. státní příslušnosti sice později, avšak před koncem roku, v němž dokončili neb dokončí 40. rok věku, podléhají rovněž odvodní povinnosti; jsou-li odvedeni, zařadí se do náhradní zálohy, v níž se podrobí 12 nedělnímu vojenskému výcviku (nebude-li jim prominut vzhledem k jejich předcházející vojenské službě) a cvičením, jež jim podle jejich věku přísluší. Cizinci, kteří nabyli čs. státní příslušnosti teprve po 31. prosinci roku, v němž dokončili 40. rok věku, b-é p-i v míru nepodléhají.
Odvodní povinnost třeba splniti v odvodním okrese, v jehož obvodu jest obecní (městský) úřad (notář), příslušný k přijetí přihlášky k odvodnímu soupisu. Splniti odvodní povinnost v jiném odvodním okrese lze na žádost povoliti osobám, jež po provedení odvodního soupisu změnily svoje trvalé bydliště nebo místo učiliště (zaměstnání) nebo pobyt; odvod lze v takových případech provésti podle místa nového trvalého bydliště (učiliště, zaměstnání, pobytu).
Osoby odvodem povinné, které mají trvalé bydliště mimo RČ. nebo v cizině delší dobu meškají, jsou sice zásadně povinny dostaviti se k odvodu v odvodním okrese, v němž mají domovské právo, mohou však svou odvodní povinnost splniti též v cizině u příslušného čs. zastupitelského úřadu, v jehož obvodu mají svoje bydliště. Je-li však sídlo tohoto zastupitelského úřadu od místa jejich bydliště vzdálenější nežli nejbližší odvodní místo v RČ., nemohou splniti odvodní povinnost v cizině, nýbrž jsou povinni dostaviti se k odvodu v odvodním okrese, v němž mají domovské právo; může jim však býti na žádost povoleno, aby vykonali svou odvodní povinnost v RC. v odvodním okrese, který je jejich bydlišti nejbližší.
3. Doplňovací úřady. Úřady, jež při doplňování branné moci (odvodem nebo dobrovolným vstupem) působí a v různých věcech b-é p-í se týkajících rozhodují, nazývají se doplňovacími úřady; dělí se takto:
a) vojenské doplňovací úřady:
I. stolice: doplňovací okresní velitelství,
II. stolice: zemské vojenské velitelství,
III. stolice: ministerstvo národní obrany;
b) politické doplňovací úřady:
I. stolice: politické úřady I. stolice,
II. stolice: politické úřady II. stolice,
III. stolice: ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra.
Politické a vojenské doplňovací úřady I. a II. stolice úřadují buď samostatně nebo ve vzájemné dohodě. V nejvyšší stolici rozhoduje ministerstvo národní obrany bud samostatně nebo v dohodě s ministerstvem vnitra, resp. po jeho slyšení, podle ustanovení zák. č. 218/1920 Sb., kterým se upravují hranice příslušnosti mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany a vlád. nař. 6. 353/1920 Sb., jímž se právě uvedený zákon provádí.
4. Odvody a přezkoušení. Odvody jsou hlavní a dodatečné. Odvodní povinnost třeba splniti zásadně při hlavních odvodech, jež se provádějí každoročně bez jakéhokoliv zvláštního nařízení v době od 1. března do konce května. Nějakého zvláštního svolení zákonodárných sborů neb jiných činitelů ke každoročnímu provedení odvodů není potřebí; jinak tomu bylo před převratem, kdy parlamentu příslušelo usnášeti se každoročně na povolení k vybrání ročního kontingentu nováčků. Dodatečné odvody konají se podle potřeby pro ty brance, kteří se nedostavili k odvodům hlavním. Osoby odvodem povinné dostanou zvláštní obsílku k odvodu; nedostanou-li však z jakéhokoli důvodu této obsílky, jsou povinny dostaviti se k odvodu podle vyhlášky, jež je v každé obci veřejně vyvěšena a též jiným způsobem v místě obvyklým vyhlášena.
Odvody hlavní a dodatečné provádějí smíšené komise, jichž předsedou jest přednosta politického úřadu I. stolice a členy jsou zástupci politických a vojenských úřadů; z nich funguje jako vojenský zástupce velitel doplňovacího okresu nebo výjimečně jiný důstojník doplňovací služby nebo v doplňování branné moci obeznalý. Při odvodu podá důstojník zdravotnictva lékařskou klasifikaci, která se skládá z vlastní klasifikace, obsahující posouzení schopnosti k vojenské službě a z lékařského nálezu, obsahujícího označení vady (choroby) nebo zjištění stavu, že tu vady anebo chorob vůbec není. Odvodní rozhodnutí, jež formuluje podle této lékařské klasifikace vojenský zástupce, zní buď na odvedení (po př. odvedení k pomocným službám, počítajíc v to i pomocnou službu strážní), nebo na odročení odvodu (na příští rok) nebo na neodvedení. Má-li vojenský zástupce proti klasifikaci podané vojenským lékařem námitky, oznámí to předsedovi komise, který vyzve přítomného civilního lékaře, aby se o věci vyjádřil; potvrdí-li civilní lékař klasifikaci vojenského lékaře, může vojenský zástupce, nechce-li podle této klasifikace učiniti odvodní rozhodnutí, žádati, aby byl předvedený přezkoušen přezkoušecí komisí; je-li civilní lékař odchylného názoru než lékař vojenský, musí býti předvedený vždy podroben přezkoušení. Přezkoušení se krom toho nařídí, bylo-li prokázáno trestním rozsudkem, že odvodem povinný, který byl uznán za neschopného, dosáhl této klasifikace některým z trestných činů uvedených v branném zákoně. Přezkoušení může konečně naříditi též politický úřad II. stolice, má-li za to, že při neodvedení osoby dostavivší se k odvodu mimo domovský okres nebylo postupováno přesně podle předpisů.
Komisi přezkoušecí předsedá vyšší úředník delegovaný politickým úřadem II. stolice; jejími dalšími členy jsou zástupci politických a vojenských úřadů; při přezkoušení nesmí býti činným žádný člen, který úřadoval při odvodním řízení prováděném s osobou, určenou k přezkoušení. Při přezkoušení vysloví nejdříve důstojník zdravotnictva lékařskou klasifikaci. Je-li vojenský zástupce odchylného názoru o schopnosti předvedené osoby, oznámí to předsedovi, který vyzve civilního lékaře, aby podal svůj posudek. Potvrdí-li tento lékař klasifikaci vojenského lékaře, vyřkne se odvodní rozhodnutí, které odpovídá této klasifikaci. Je-li civilní lékař jiného názoru než vojenský, předloží se spisy k rozhodnutí ministerstvu národní obrany.
Náklady odvodní jdou na vrub rozpočtu vojenské správy; výjimky jsou toliko u měst, která tvoří zvláštní odvodní okres. Náklady na stravování a na cestu k odvodu hradí si každý odvodem povinný ze svého; též se mu nehradí zisk, který mu snad ušel. Náklady přezkoušení jdou vesměs na vrub rozpočtu vojenské správy, při čemž se odvodem povinnému nahradí též cestovní náklady k přezkoušecí komisi, leč by se přezkoušení dělo z jeho viny.
Rozhodnutí znějící na neodvedení značí, že odvodem povinný jev míru prost b-é p-i, za mobilisace a ve válce je však povinen podle svých schopností a sil přispívat! k obraně státu podle § 3 br. zák. a může býti podroben opětnému odvodu, bude-li za mobilisace a ve válce nařízen. Z rozhodnutí znějícího na odvedení nelze se odvolati. Výrok odvodní komise není rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o správním soudu, nýbrž zjištěním tělesné a duševní způsobilosti potřebné podle branného zákona pro zařádění do branné moci, tedy toliko zjištěním určitého faktického stavu a závěrem z tohoto stavu co do řečené způsobilosti, majícím ráz pouhého znaleckého posudku, kdežto o právech a povinnostech v tomto směru jest rozhodnuto již ustanovením § 2 br. zák.; není tudíž stížnost k nejvyššímu správnímu soudu do takových rozhodnutí odvodní komise přípustná (usnesení N. s. s. ze dne 17. III. 1925. čj. 3591/1925).
5. Odvody dobrovolníků. Odvodnímu řízení u smíšených odvodních komisí se nepodrobují osoby, které jsou již příslušníky branné moci na základě dobrovolného vstupu (dobrovolného odvodu). Každý, kdo má potřebnou duševní a tělesnou způsobilost, dosáhl 17. roku věku a je v mravním ohledu způsobilý, může se ucházeti o povolení dobrovolného vstupu do branné moci; nezletilí potřebují k takovému vstupu souhlasu otcova neb poručníkova.
Dobrovolníci jsou zavázáni k zákonité presenční službě, a to podle potřeby i v jiném služebním oboru, než pro který jim byl dobrovolný vstup povolen, mají-li pro tento nový služební obor potřebnou způsobilost. Dobrovolníci mohou se již před dobrovolným odvodem zavázati k dobrovolné další činné službě, již budou vykonávati po splnění zákonité presenční služby.
V míru jsou oprávněna přijímati dobrovolníky jen vojsková tělesa v branných předpisech výslovně k tomu zmocněná; do ostatních vojskových těles (ústavů) lze dobrovolně vstoupiti jen se svolením ministerstva národní obrany. Z výcvičných důvodů neudílí se v míru povolení k dobrovolnému vstupu do branné moci žadatelům starším než 28 let; taktéž se v míru takové povolení neuděluje ženatým uchazečům; za mobilisace a ve válce tato omezení neplatí. Za mobilisace a ve válce mohou přijímati dobrovolníky jen vojsková tělesa pěšího vojska; k vojskovým tělesům ostatních zbraní lze přijmouti jen takové dobrovolníky, kteří sloužili již dříve u oné zbraně, nebo pro své zaměstnání a schopnosti zaručují brzké a zdárné použití v tomto druhu vojenské služby; dobrovolný vstup k útvarům služeb za mobilisace a ve válce není dovolen.
Za mobilisace a ve válce může býti povolen též dobrovolný vstup do branné moci na dobu války, a to jen těm osobám, které vyhověly své řádné odvodní povinnosti a služební povinnosti nepodléhají. Takový vstup nebude však povolován příslušníkům těch ročníků, pro něž byl nařízen (opětný) odvod podle § 28, písm. d, br. zák. Služební povinnost dobrovolníků odvedených na dobu války trvá až do provedení všeobecné demobilisace; tito dobrovolníci nemají nároku na to, aby byli propuštěni před provedením všeobecné demobilisace, třebas dosáhli 50. roku věku.
Osoby, které nejsou státními příslušníky RČ., mohou dobrovolně vstoupiti do čs. branné mocí jen se svolením presidenta republiky. Neuskutečňuje-li se takový vstup podle vzájemného ujednání čs. vlády s vládou dotčeného cizího státu, mohou cizí státní příslušnicí do čs. branné moci dobrovolně vstoupiti zásadně jen tehdy, prokáží-li se svolením příslušného úřadu nebo orgánu svého domovského státu ke vstupu do vojenských služeb RČ.; ministerstvo národní obrany rozhoduje, zda a v kterých případech lze od této podmínky upustiti.
Odvod dobrovolníků, jimž byl dobrovolný vstup povolen, provádějí vojenské komise u doplňovacích okresních velitelství (bez účasti zástupců politických úřadů), složené z velitele doplňovacího okresu neb jeho zástupce, důstojníka zdravotnictva a důstojníka doplňovací služby.
6. Odvody v cizině. Osoby trvale usedlé v cizině anebo tam delší dobu meškající mohou splniti — jak již uvedeno — za určitých podmínek odvodní povinnost u příslušného čs. zastupitelského úřadu. Chtějí-li tak učiniti, musí se osobně přihlásiti u tohoto úřadu, přinésti s sebou potřebné doklady, zapraviti náklad na lékařskou prohlídku a podrobiti se této prohlídce; jsou-li zcela nemajetné, mohou býti od hrazení uvedeného nákladu osvobozeny. Lékařská prohlídka se koná za přítomnosti pragmatikálního úředníka zmíněného zastupitelského úřadu; podle výsledku lékařské prohlídky učiní tento úředník příslušné odvodní rozhodnutí. Nebyla-li dotčená osoba u zastupitelského úřadu odvedena, může býti osvobození od povinnosti, dostaviti se k odvodu před příslušnou odvodní komisi v RČ., v odůvodněných případech zrušeno politickým úřadem II. stolice v dohodě se zemským vojenským velitelstvím.
V některých případech mohou býti odvodem povinné osoby v cizině se zdržující osvobozeny od povinnosti dostaviti se k lékařské prohlídce pro dotčený odvodní rok se závazkem podrobiti se odvodu v roce následujícím.
7. Roční (odvodní) kontingent. Zákon výslovně nestanoví, kolik branců smí býti celkem ročně odvedeno. Zásadě všeobecné b-é p-i, vytýčené již ústavní listinou, vyhovuje, aby ve stanoveném věku byl odveden každý občan, který jest při odvodním řízení uznán tělesně a duševně způsobilým. Odvedené osoby nastoupivší do činné služby tvoří spolu s déle sloužícími, s vojenskými osobami z povolání činně sloužícími a s vojenskými osobami ve výslužbě povolanými přechodně ke konání činné služby mírový počet čs. vojska, který byl původně určován na určitá časová období zvláštními zákony. Tak zák. č. 196/1920 Sb. stanovil mírový počet vojska na dobu od 1. října 1920 do 30. září 1924 počtem 150000 mužů; zák. č. 176/1924 Sb. na dobu od 1. října 1924 do 30. září 1927 počtem 150000 (pro období od 1. října do 31. března) a počtem 90000 (pro období od 1. dubna do 30. září); zák. č. 52/1927 Sb. na dobu od 1. října 1927 počínajíc počtem 140000 (pro období od 1. října do 31. března) a počtem 100000 (pro období od 1. dubna do 30. září). Uvedené zákony o mírových počtech vojska měly ten význam, že průměr vyplývající ze skutečných početních stavů nesměl v obdobích v zákoně uvedených (po případě v příslušném kalendářním roce) převyšovati číslice v zákoně uvedené (vyjma dobu prvých dvou měsíců, kdy nastoupili do presenční služby odvedení nováčci); aby tomuto požadavku bylo vyhověno, bylo potřebí některé brance propouštěti jako přebytečné předčasně z presenční služby. Možnost odvésti každého k vojenské službě schopného občana nebyla však zákony o mírovém počtu nikterak dotčena.
Poslední zákon o mírovém počtu č. 52/1927 Sb. pozbude platnosti 1. října 1928, od kteréžto doby počínajíc nebude mírový počet vojska určován přímo zákonem, nýbrž zákon (nyní zák. č. 53/1927 Sb.) stanoví jen roční kontingent branců, kteří mají býti určeni k vykonání zákonité presenční služby; mírový počet vojska bude pak resultovati jednak z tohoto kontingentu, jednak z počtu ostatních osob činnou službu vykonávajících a bude zřejmý z rozpočtu ministerstva národní obrany předkládaného každoročně s osnovou finančního zákona. Podle zák. č. 53/1927 Sb. není tudíž — stejně jak tomu nebylo podle zákona o mírovém počtu — stanovena maximální číslice, již nesmí překročiti celkový počet osob odvedených v jednom kalendářním roce, nýbrž zmíněný zákon stanoví pouze, že z branců v jednom kalendářním roce odvedených smí se určití pro vykonávání zákonité presenční služby 70000 branců s přiměřeným zřením k pravděpodobným úbytkům a přírůstkům v prvých měsících po nastoupení do presenční služby (roční kontingent) a že osoby odvedené nad tento roční kontingent se zařadí do náhradní zálohy (bez jakéhokoliv omezení určitou číslicí). Přesnou výši ročního kontingentu stanoví ministerstvo národní obrany. Každoročně k 1. červenci se zjistí, kolik branců bylo odvedeno v době od 1. ledna do 1. července, počítajíc v to i ty osoby, které vstoupily dobrovolně do branné moci. Číslo, o něž převýší odvodní výsledky uvedený kontingent stanovený ministerstvem národní obrany, činí počet osob, které mají býti zařaděny do náhradní zálohy. Tento počet rozvrhne ministerstvo národní obrany na jednotlivé doplňovací okresy v poměru počtu branců, jichž žádosti o zařádění do náhradní zálohy byly z těchto okresů uznány za vyhovující pro zařádění do náhradní zálohy; tím se stanoví zároveň jednotlivým doplňovacím okresům jejich kontingent branců, který je vyjádřen rozdílem mezi počtem odvedených osob a počtem, který byl na okres přikázán k určení do náhradní zálohy. Není-li dostatečný počet uchazečů, vyhovujících podmínkám pro zařádění do náhradní zálohy, přeloží se až do vyčerpání počtu přikázaného na jednotlivé doplňovací okresy příslušný počet branců na trvalou dovolenou.
Branci, kteří přibudou do kontingentu po 1. červenci (dodatečným odvodem, dobrovolným vstupem, nastoupením branců, jimž byl povolen v minulých letech odklad presenční služby a pod.), tvoří přírůstek kontingentu, který, nebude-li vyrovnán stejnoměrným úbytkem kontingentu (povolením odkladu presenční služby odvedeným brancům, propuštěním z branné moci a pod.), se odklidí dodatečným přeložením vyhovujících branců do náhradní zálohy a není-li jich, přeložením potřebného počtu branců na trvalou dovolenou jako přebytečných.
8. Mimořádné odvody. Za mobilisace a ve válce mohou býti ke zvýšení neb doplnění branné moci nařízeny presidentem republiky po slyšení vlády a po předchozím schválení Národního shromáždění předčasné odvody osob, které dosáhnou v tom roce 18. a 19. roku věku, a opětný odvod osob nepřekročivších rok, v němž dokončily neb dokončí 50. rok věku, pokud nebyly při řádných odvodech v míru prováděných uznány schopnými anebo byly pro neschopnost z branné moci propuštěny. Odvody tyto provedou se obdobně podle ustanovení platných pro odvody mírové.
9. Nesplnění odvodní povinnosti. Ne- dostaví-li se osoba odvodem povinná k odvodu, postará se politický úřad o to, aby byla zákonnými prostředky dodatečně předvedena, a je-li podezření, že by mohla utéci, může býti až do předvedení úředně zadržena. Krom toho bude zavedeno příslušné trestní řízení. Branný zákon postihuje příslušnými tresty tyto trestné činy proti odvodní povinnosti:
a) zmeškání odvodu nebo přezkoušení,
b) překažení odvodu nebo přezkoušení nedostavením,
c) uprchnutí do ciziny před odvodem s úmyslem ujíti odvodní povinnosti,
d) obcházení b-é p-i pletichami,
e) úmyslné poškození zdraví.
Trestní pravomoc přísluší tu částečně politickým úřadům částečně soudům. Tresty jsou bud tresty na penězích nebo tresty na svobodě, po případě kumulativně obojí tresty, dále pak propadnutí toho, co bylo poskytnuto k obcházení b-é p-i.
Tam, kde se občané ve větším počtu nedostaví k odvodu, nebo kde se ve větší míře vyskytnou při odvodu nepřístojnosti, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra učiniti mimořádná opatření potřebná k řádnému provedení odvodů.
III. Služební povinnost.
1. Povšechná stanovení o služební povinnosti. Služební povinnost jest povinnost k vojenské službě v branné moci nezakládá sama o sobě ještě konkrétního závazku k vykonávání určité činné služby v branné moci, nýbrž je to souhrn všech předpokladů, za nichž může býti zavázaný subjekt přidržen k vykonání činné služby vojenské.
Služební povinnost se počíná dnem zařadění. Jím se přijímá odvedený do svazku branné mocí, stává vojenskou osobou; až do svého zařádění jest nezařáděným nováčkem. Zařadění záleží v tom, že se odvedená osoba přijímá do kmenového počtu určitého kmenového tělesa. Podle zák. č. 9/1918 Sb. má zařádění do branné mocí účinky vykonané vojenské služební přísahy, pokud jde o působnost ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech. Všichni, kdož byli odvedeni při odvodu (hlavním nebo dodatečném) nebo při přezkoušení nebo u čs. zastupitelských úřadů v cizině v době od 1. ledna do 1. října, zařadí se dnem 1. října odvodního roku. Osoby odvedené po 1. říjnu až do konce roku a dobrovolníci zařaďují se dnem odvodu, nenařídí-li ministerstvo národní obrany o zařádění dobrovolníků něco jiného. Bude- li pro určité zbraně (služby) nebo pro určité kategorie branců stanoven všeobecný jiný nástupní termín než 1. říjen, může ministerstvo národní obrany naříditi zařadění dnem tohoto odchylného nástupního termínu; osoby, jimž byl povolen odklad presenční služby, zařadí se však vždy 1. října odvodního roku. Za mobilisace a ve válce může býti provedeno předčasné zařádění na rozkaz presidenta republiky.
Příslušníci branné moci, kteří slouží v četnictvu, jsou osvobozeni po dobu činné služby v četnictvu (s výhradou § 5 a 6 zák. č. 299/1920 Sb.) od služební povinnosti ve vojsku; služební čas ztrávený v četnictvu čítá se jim do zákonité služební povinnosti ve vojsku; mohou býti přidrženi k výjimečné činné službě podle § 27 br. zák. a k válečné službě podle § 28 br. zák.
Cizinci, kteří nabyli čs. státního občanství po 31. prosinci roku, v němž dokončili 22. rok věku, avšak před koncem roku, v němž dokončili neb dokončí 40. rok věku, zařadí se, jsou-li odvedeni, přímo do náhradní zálohy, v níž se podrobí kromě cvičení 12nedělnímu vojenskému výcviku; tento jim může býti prominut. Cizinci, kteří nabyli čs. státní příslušnosti teprve po 31. prosinci roku, v němž dokončili 40. rok věku, nepodléhají v míru ani odvodní ani služební povinnosti.
Normální služební povinnost — jíž jsou postiženi všichni způsobilí státní občané jako veřejnoprávní povinností — spočívala podle br. zák. z r. 1920 v závazku k presenční službě v pravidelném trvání (jež bylo zásadně pro všechny brance téhož odvodního ročníku stejné) a ve služební povinnosti v záloze. Zásada tato doznala modifikace:
a) předčasným propouštěním z presenční služby jednak branců, jimž byla udělena výhoda v plnění b-é p-i, jednak branců přebytečných;
b) zavedením instituce náhradní zálohy.
2. Výhody v plnění b-é p-i. Instituci výhod v plnění b-é p-i zák. 6. 53/1927 Sb. dnem 1. ledna 1928 odstranil, nahradiv jí institucí náhradní zálohy. Ježto však na brance odvedené v r. 1927 se ještě zák. č. 370/1922 Sb. vztahuje a ježto též práva a povinnosti branců, jimž byla výhoda v plnění b-é p-i dříve udělena, se řídí podle tohoto zákona a příslušného prováděcího nařízení, třeba se o této instituci zmíniti, už také pro úplnost a z důvodů historických.
Výhody podle zák. č. 370/1922 Sb. spočívaly v tom, že branec, jemuž byla výhoda přiznána, propustil se po 6 měsíční presenční službě na trvalou dovolenou až do té doby, kdy byl spolu s ostatními branci, nastoupivšími s ním zároveň do presenční služby, přeložen do zálohy; tímto způsobem zůstala aspoň formálně délka presenční služební povinnosti stejná, jenže se dotčený branec nepodržel po celou její dobu v činné službě, nýbrž větší její část ztrávil na trvalé dovolené. Cit. zákon stanovil výslovně, že z počtu branců v jednom odvodním roce odvedených a činnou službou povinných může býti výhoda přiznána ročně nejvýše 4000 brancům.
Na těchto výhodách účastny byly tyto skupiny branců:
1.Živitelé rodiny, za něž byli považováni:
a) jediný syn otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky,
b) zemřel-li otec, jediný vnuk děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, neměli-li jiného syna k výdělku schopného,
c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sourozenců nemajících otce neb sourozenců zcela osiřelých,
d) jediný nemanželský syn neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželský vnuk (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, neměli-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného,
a to ve všech těchto případech jen tehdy, závisela-li výživa jmenovaných osob skutečně na dotčeném branci a plnil-li tento prokázané tuto povinnost.
2. Majetníci zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí), t. j. takových samostatných zemědělských podniků, jejichž majetník obstarával své hospodářství sám a jejichž provozování bylo výhradním nebo aspoň hlavním povoláním majetníka a zároveň výhradním anebo aspoň hlavním pramenem obživy pro něho a jeho rodinu.
3. Majetníci malých živností a obchodů, t. j. takových živnostenských a obchodních podniků, jichž výnos nedovoloval vydržovati náhradní pracovní sílu, takže majitel musil obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom nesměla všeobecná výdělková daň (bez přirážek) z podniku předepsaná převyšovati částku 80 Kč ročně.
4. Průmysloví a zemědělští dělníci, na jichž výdělkové činnosti závisela výživa příslušníků rodiny, kteří však nevyhovovali všem podmínkám uvedeným za 1.
5. Posluchači vysokých škol.
Tyto výhody měly se poskytovati poměrně podle počtu vyhovujících branců náležejících jednotlivým skupinám. Byl-li počet těch, u nichž byly podle předložených průkazů a vykonaného šetření stanovené podmínky pro poskytnutí výhody splněny, takový, že nebylo lze všem žádostem vyhověti, rozhodoval o žádostech stejného zření hodných los.
Ministr národní obrany byl povinen podávati každoročně v podzimním zasedání nejdéle do 31. prosince Národnímu shromáždění statistickou zprávu, jak byly jednotlivé skupiny branců výhodami poděleny.
O žádostech za poskytnutí výhody v plnění b-é p-i rozhodovalo zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice a nedošlo-li k dohodě, ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, kteréžto poslední úřady rozhodovaly též o žádostech, u nichž nastaly poměry, odůvodňující poskytnutí výhody, teprve po nastoupení presenční služby.
3. Předčasné propouštění přebytečných branců. Přebytečnými branci slušelo rozuměti za platnosti zákonů o mírových počtech, jak nahoře pod II. 7. vyloženo, ty brance, které bylo třeba předčasně propustiti z presenční služby proto, aby nebyl překročen mírový počet zákonem stanovený. Toto propouštění přebytečných dálo se zpravidla k 1. prosinci (po 14 měsíční presenční službě) a k 1. dubnu (po 6 měsíční presenční službě); podle potřeby bylo propouštění prováděno i k termínům jiným. Při propouštění přebytečných bylo přihlíženo k rodinným a hospodářským poměrům branců tak, aby pokud možno byly propuštěny především osoby, jež jsou živiteli rodiny; krom toho se přihlíželo při tom též ke služebním zájmům, jakož i chování brancově po dobu činné služby.
Jistí přebyteční branci mohou se vyskytnouti i za platnosti zák. č. 53/1927 Sb., vzniknou-li kontingentní přebytky, které nebude lze odkliditi dodatečným přeložením do náhradní zálohy branců, vyhovujících stanoveným podmínkám, po případě nebude-li dostatečný počet vyhovujících uchazečů pro přímé zařádění do náhradní zálohy; při výběru branců, kteří mají býti přeloženi na trvalou dovolenou k odklizení kontingentních přebytků, přihlíží se ke služebním zájmům a k chování brancově po dobu činné služby a k jeho úspěchu ve výcviku; pokud to služební zájem- připouští, přihlíží se i k poměrům rodinným, hospodářským a existenčním.
Branci propuštění z presenční služby jako přebyteční přeloží se na trvalou dovolenou, v níž setrvají až do svého přeložení do zálohy, jež se provede zároveň s přeložením osob, současně s nimi do presenční služby nastoupivších.
4. Náhradní záloha. Náhradní záloha jest nový branný poměr, který byl do branné soustavy čs. zaveden zák. č. 53-1927 Sb. Příslušníci náhradní zálohy nemají povinnost k presenční službě, nýbrž jsou povinni podrobiti se pouze 12nedělnímu vojenskému výcviku a vykonati cvičení ve zbrani (služební), jež jim podle jejich věku přísluší. Důvody, které vedly vládu k této tak dalekosáhlé změně v dřívější branné soustavě, uvedeny jsou v odůvodnění vládní předlohy č. tisku 941 posl. sněm. z r. 1927; náhradní zálohou mají býti mezi jiným odstraněny též četné stinné stránky, jež mělo v zápětí propouštění osob, jimž byla udělena výhoda v plnění b-é p-i anebo které byly vybrány jako přebytečné pro překročení stanoveného mírového počtu.
Náhradní záloha se doplňuje:
a) jednak přímým zařaděním osob, které byly pro ni určeny na žádost podanou po svém odvedení, pak osob, které byly do ní zařaděny z moci úřední proto, že byly odvedeny po nabytí čs. státní příslušnosti po onom roku, v němž dokončily 22. rok věku, a konečně osob, které byly odvedeny bez vlastního zavinění po 31. prosinci roku, v němž dokončily 22. rok věku;
b) jednak dodatečným přeložením vyhovujících branců, kteří byli původně určeni k vykonávání pravidelné presenční služby, je-li toho třeba k odklizení kontingentních přebytků; dále se překládají do náhradní zálohy branci trvale usedlí v mimoevropských zemích (mimo pobřežní země Středozemního a Černého moře), kteří pro povolený odklad nenastoupili do presenční služby do konce roku, v němž dovršili 28. rok věku a branci s povoleným odkladem, kteří byli vysvěceni na duchovní nebo ustanoveni duchovními některé církve nebo náboženské společnosti státem uznané nebo recipované.
Pokud je k zařádění do náhradní zálohy třeba žádosti, třeba ji podati zpravidla u odvodní komise, a to ihned, jakmile bylo branci oznámeno, že je odveden; nastanou- li okolnosti, jež by odůvodňovaly zařádění do náhradní zálohy, teprve po odvodu, lze podati žádost i po odvodu až do dne zařadění, nejdéle však do 15 dnů po tom, co zmíněná okolnost nastala, a to u politického úřadu I. stolice místa trvalého bydliště.
Do náhradní zálohy lze na žádost zařaditi:
a) brance, kteří jsou živiteli rodiny, při čemž tento pojem je v zákoně vymezen úplně stejným způsobem, jak tomu bylo v zák. č. 370/1922 Sb. (viz III., 2.);
b) brance, kteří jsou majetníky zděděné zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu; i tento pojem je vymezen úplně shodně se zák. č. 370/1922 Sb.; při rozhodování o tom, které usedlosti třeba pokládati za zemědělské usedlosti středního rozsahu (selské usedlosti), postupuje se jako dříve obdobně podle zásad obsažených v čes. zák. č. 68/1908 z. z.;
c) brance, kteří jsou majetníky malých a středních živností nebo obchodů, za něž se považují takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržovati náhradní vedoucí pracovní síly, takže majetník musí obstarávati podnik sám anebo nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom se nepřihlíží k zaměstnancům v poměru učňovském (praktikantském); další podmínkou je, že všeobecná výdělková daň (bez přirážek) z podniku předepsaná nesmí býti větší než 150 Kč ročně;
d) brance, kteří z jiných důvodů rodinných, hospodářských, sociálních atd. zasluhují zvláštního zření.
Při výběru a určování branců pro náhradní zálohu třeba přihlížeti především k brancům uvedených za písm. a) a b).
O žádosti za zařádění do náhradní zálohy, k níž podají dobré zdání politický úřad I. stolice místa bydliště žadatelova (po event. slyšení příslušné zájmové korporace) a domovské doplňovací okresní velitelství, rozhoduje smíšená komise zřízená v sídle tohoto velitelství, a to s konečnou platností; komise se skládá se zástupců politických a vojenských úřadů.
Zjistí-li se dodatečně, že určení pro náhradní zálohu bylo vylákáno nesprávnými údaji nebo doklady, anebo, že důvody pro toto určení pominuly, zruší domovské doplňovací okresní velitelství v dohodě s domovským politickým úřadem I. stolice, není-li tu snad jiného důvodu pro zařádění dotčeného brance do náhradní zálohy, toto určení a povolá brance k nastoupení do presenční služby, a to u těch branců, u nichž důvody pro původní určení pominuly, jen na takovou dobu, po niž by byli musili ještě pobýti v presenční službě, kdyby nebyli bývali určeni pro náhradní zálohu.
5. Služební povinnost vojenských osob mimo činnou službu. K vojenským osobám mimo činnou službu patří vojenské osoby na trvalé dovolené, v záloze, v náhradní záloze a ve výslužbě, pokud nevykonávají z jakéhokoliv důvodu některou z činných služeb dále uvedených.
Služební povinnost vojenských osob mimo činnou službu (neaktivní služební poměr vojenský) liší se od služební povinnosti vojenských osob v činné službě tím, že vojenské osoby mimo činnou službu nejsou — pokud tento poměr trvá — povinny k vykonávání činné služby vojenské (jakéhokoliv druhu). Za předpokladů v zákoně uvedených mohou však býti k vykonávání příslušné činné služby přidrženy (ke cvičením, k výjimečné činné službě za mimořádného povolání zálohy a náhradní zálohy v míru, k činné službě za mobilisace a ve válce atd.). Jakmile se to stane, přestanou býti vojenskými osobami mimo činnou službu a stávají se vojenskými osobami v činné službě, vázanými služební povinností, jež takovým osobám přísluší.
Služební povinnost jeví u vojenských osob mimo činnou službu své praktické důsledky hlavně v těchto směrech;
a) takové osoby jsou povinny hlásiti se podle ustanovení branných předpisů;
b) jsou za určitých okolností, ve vojenském služebním řádě uvedených, vázány některými ustanoveními tohoto řádu;
c) jsou povinny dostaviti se k vykonávání příslušné činné služby vojenské ihned, jakmile pro ně takový závazek vznikl. Závazek takový vzniká pro ně vydáním povolávacího rozkazu, jež může býti buď individuální (dodáním příslušného svolávacího lístku, při čemž je možné podle potřeby též náhradní doručení veřejným, vyvěšením svolávacího lístku podle ustanovení br. předp.) anebo všeobecné (vyhláškou, zejména za mobilisace a ve válce); vojenské osoby mimo činnou službu, které dlí v době vyhlášení všeobecné mobilisace mimo oblast RČ., jsou povinny bez zvláštního zavolání dostaviti se neprodleně do činné služby, jakmile je veřejně známo, že byla nařízena všeobecná mobilisace. Neuposlechnutí povolávacího rozkazu, resp. nedostavení k vojenské službě bez zvláštního zavolání se přísně trestá vojenskými soudy podle ustanovení § 47 až § 51 br. zák. Kromě těchto trestných činů mohou se vojenské osoby mimo činnou službu na své služební povinnosti provinit! uprchnutím do ciziny s úmylem vyhnouti se nastoupení presenční služby neb vojenského výcviku (§ 44 br. zák.), pletichami, majícími za účel vymknouti se činné službě jakéhokoli druhu (§ 45 br. zák.), úmyslným poškozením zdraví provedeným k tomu cíli, aby se provinilec učinil zcela nebo částečně neschopným k plnění služební povinnosti (§ 46 br. zák.); ke stíhání těchto trestných činů jsou u vojenských osob mimo činnou službu příslušný občanské soudy trestní;
d) jsou-li důstojníky neb rotmistry mimo činnou službu, mají krom toho ještě některé další zvláštní závazky, jež jim ukládají příslušné vojenské předpisy; neplní-li takoví gážisté v době, kdy nekonají činnou službu vojenskou, opětovně svých povinností, nebo odmítnou- li je vůbec plniti, mohou býti zbaveny správním opatřením ministra národní obrany své vojenské hodnosti (§ 33 zák. č. 154/1923 Sb.); kromě toho podléhají pro porušení povinností úředních, služebních a stavovských pravomoci vojenských kárných výborů.
6. Služební povinnost vojenských osob v činné službě. Služební povinnost vojenských osob v činné službě obsahuje závazek k nepřetržitému vykonávání vojenské služby, pokud tato povinnost trvá; s ním je spojen zvláště též závazek k naprosté poslušnosti, ukázněnosti, věrnosti, ostražitosti, statečnosti, sebezapírání a odříkání. Povinnosti tyto zdůrazňuje též vojenská přísaha (zák. č. 169/1919 Sb.), jíž vojáci slibují, že budou poslušní presidenta a vlády RČ. a všech svých velitelů presidentem a vládou ustanovených, že budou bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustí, ale i životy své ochotně dají na ochranu vlasti a za její svobodu, že budou druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tato přísežní formule správně vystihuje obsah služební povinnosti vojenské osoby a ve služebním řádě branné moci jsou všechny závazky plynoucí z této povinnosti rovněž zdůrazněny. Takovou povinnost má každá vojenská osoba v činné službě a její splnění je zajištěno nejen kázeňskými a kárnými tresty, nýbrž i přísnými tresty podle 2. dílu voj. tr. zák.
V dalším přihlédneme k jednotlivým případům činné služby vojenské.
a) Presenční služba. Presenční služba trvá bez rozdílu, zda zařádění do branné moci stalo se na základě pravidelného neb dobrovolného odvodu, 14 měsíců; příslušníci ročníku narození 1900, kteří byli odvedeni v roce 1920, 1921 nebo 1922, dále příslušníci ročníku narození 1901, kteří byli odvedeni v roce 1921 nebo 1922, a příslušníci ročníku narození 1902, kteří byli odvedeni v r. 1922, byli podle § 61 br. zák. zavázáni ihned po skončení 14 měsíční presenční služby ještě k další povinné 10měsíční činné službě (úhrnem tedy 24 měsíců povinné služby); totéž platí o příslušnících právě uvedených ročníků narození, kteří vlastní vinou zmeškali odvod v letech 1920, 1921 a 1922 a byli pak odvedeni teprve v r. 1923 nebo později. Jinak byli všichni branci odvedeni v letech 1923—1925 podle cit. § 61 br. zák. zavázáni po skončení pravidelné presenční služby ještě k další 4měsíční povinné činné službě (úhrnem 18 měsíců povinné služby); závazek tento byl zákonem o délce presenční služby č. 51/1927 Sb. rozšířen přechodně i na osoby, odvedené v r. 1926 a později, takže nyní na přechodnou dobu je fakticky presenční služba 18 měsíční. Délka této přechodné doby nebyla v zákoně výslovně uvedena. Podle výborových zpráv má 18 měsíční povinná služba potrvati, dokud si vojenská správa neopatří potřebný počet déle sloužících poddůstojníků-instruktorů (viz zák. č. 54/1927 Sb.); bylo projeveno očekávání, že se tak stane ve 2—3 letech.
Tam, kde se některé normy zmiňují o zákonité presenční službě anebo o presenční službě bez bližšího označení, sluší tím vyrozumívati nejen pravidelnou 14měsíční službu presenční, nýbrž i zmíněnou povinnou další službu 10- resp. 4 měsíční.
Presenční služba se nastupuje zásadně dnem zařádění; odvedení, kteří mají v odvodním roce nastoupiti do presenční služby a nedostanou do nástupního termínu svolávacího lístku, jsou povinni v den nástupního termínu odebrati se k svému domovskému doplňovacímu velitelství. Na žádost může býti povoleno nastoupiti předčasně do presenční služby, při čemž se však služební doba vykonaná až do všeobecného nastoupení nováčků nezapočítá do délky zákonité presenční služební povinnosti. S druhé strany může býti též povolen odklad presenční služby na jeden, po případě i víceletý počínaje od 1. října odvodního roku. Odklad presenční služby povolí se na žádost odvedeným, kteří prokáží, že pokračují ve svých studiích; může býti povolen také těm, kdož se připravují jinak k určitému povolání (na př. učňům), a přerušením této přípravy by utrpěli velkou újmu, jakož i těm, kdož prokáží jiné okolnosti zvláštního zřetele hodné. Žádost za odklad presenční služby třeba podati zpravidla u odvodní komise, výjimečně i později, nejpozději však do dne, kterého má dotčená osoba nastoupiti do presenční služby.
Presenční služební dobu, zameškanou opožděným nastoupením, třeba nahraditi; rovněž třeba nahraditi presenční služební dobu, zameškanou trestem na svobodě (soudním nebo kázeňským, je-li jím potrestaný odňat výkonu služby) nebo vazbou (uvalenou v trestní věci, jež skončila odsuzujícím — třebas i podmínečným — rozsudkem), zběhnutím, samovolným vzdálením, překročením dovolené nebo dovolenou přesahující dobu řádné dovolené (dovolené bez zvláštních důvodů), pokud zameškání samo o sobě nebo spolu se ztrávenou dovolenou přesahuje úhrnem dobu řádné dovolené; při nahrazovací povinnosti přihlíží se k součtu všech dní odňatých službě jak některým zmeškáním tak dovolenou; řádná dovolená činí podle nynějších předpisů při 18 měsíční presenční službě v prvním roce dvakrát po 7 dnech a v druhém roce 7 dní (úhrnem tedy 21 dní) a při 14měsíční presenční službě dvakrát po 8 dnech (úhrnem 16 dní). Presenční službu, zameškanou úrazem utrpěným ve službě nebo nemocí získanou přímým vlivem služby nebo na jejíž vývoj měla vliv zvýšená námaha za presenční služby, nebo nezaviněnou nakažlivou nemocí, nebo zdravotní dovolenou pro takové nemoci není třeba nahrazovati; jinak je třeba dobu presenční služby, která byla zameškána nemocí neb zdravotní dovolenou, nahraditi, převyšuje-li toto zmeškání 12 neděl; výjimky v případech zřetele hodných může povoliti zemské vojenské velitelství na návrh velitele vojskového tělesa.
Branci, o nichž se za vykonávání činné služby zjistí, že se jich dosavadní klasifikace změnila, jakož i ti, u nichž se zjistí neschopnost k vykonávání služby u zbraně (služby), k níž byli přiděleni, podrobí se superarbitračnímu řízení; superarbitraci provádějí vojenské komise podle zvláštního superarbitračního předpisu vydaného ministerstvem národní obrany. Vojenské osoby k jakékoliv vojenské službě trvale neschopné propustí se z branné moci.
Vojenské osoby, které za své presenční služby prokázaly teoreticky a prakticky způsobilost zastávati služební funkci důstojníka, mohou býti v mezích organisační potřeby již za své presenční služby jmenovány důstojníky (podporučíky) presenční služby. Ustanovením tímto má býti umožněno, aby se vyhovující branci mohli dostati do důstojnických hodností přibližně po stejně dlouhé době činné služby jako bývalí jednoroční dobrovolníci; na délku presenční služby však takové jmenování vlivu nemá.
Po uplynutí zákonité presenční služební povinnosti propustí se dotčená osoba, nezavázala-li se k dobrovolné další činné službě nebo nestala-li se vojenskou osobou z povolání, po případě nemá-li závazek k další činné službě za zvláštní výcvik ve speciálních služebních odvětvích nebo nahrazovací povinnost za různá zmeškání presenční služby, z této služby a přeloží se do zálohy; mužstvo, které je v době, kdy by mělo býti propuštěno z presenční služby, v trestu na svobodě, jímž je službě odňato, propustí se do poměru mimo činnou službu teprve tehdy, až si uvedený trest na svobodě odpyká. Po přeložení do zálohy setrvají příslušníci zálohy až do konce roku, v němž dovrší 40. roku, v I. záloze, načež se přeloží do II. zálohy.
b) Vojenský výcvik. Před vydáním zák. č. 53/1927 Sb. měly povinnost k 12 nedělnímu vojenskému výcviku osoby, které nabyly čs. státní příslušnosti teprve po 31. prosinci roku, v němž dovršily 22. rok věku, byly-li při odvodu na to provedeném uznány za způsobilé; krom toho měly býti takovému výcviku podrobeni podle § 62 br. zák. též příslušníci narození v r. 1897 až 1892, kteří před svým převodem do čs. zálohy neměli žádného vojenského výcviku; ministerstvo národní obrany však osobám naposled uvedeným tento výcvik prominulo.
Po vydání zák. č. 53/1927 Sb. mají povinnost k 12 nedělnímu vojenskému výcviku všichni příslušníci náhradní zálohy, leč by jim jeho vykonání bylo prominuto proto, že nabyli potřebného výcviku vojenskou službou v bývalé rak.-uh. (rak., uh.) branné moci nebo v německé armádě (pokud jde o příslušníky z Hlučínska) anebo v čs. vojsku; vykonání zmíněného výcviku promine se též takovým osobám, které byly odvedeny bez vlastního zavinění po 31. prosinci roku, v němž dokončily 32. rok věku.
O vojenském výcviku, který je pro příslušníky náhradní zálohy jistou náhražkou presenční služby, platí v celku obdobně táž ustanovení jako o presenční službě. Osoby ve vojenském výcviku, které zameškají službu trestem, vazbou uvalenou na ně V trestní věci, jež končila rozsudkem odsuzujícím, zběhnutím z činné služby nebo samovolným vzdálením, jsou povinny dobu výcviku takto zameškanou nahraditi; zameškala-li osoba ve vojenském výcviku službu pro nemoc úhrnem po 14 dní, propustí se do poměru mimo činnou službu a je povinna pokračovati ve výcviku takto přerušeném v příštím výcvikovém období; zameškání nemocí až do 14 dní se nenahrazuje.
c) Dobrovolná další činná služba. Každému, kdo splnil předepsanou zákonitou presenční služební povinnost, může býti na žádost podle § 19 br. zák. povoleno — je-li to v zájmu služebním — dobrovolně konati další činnou službu. Žadatel musí reversem převzíti závazek k další činné službě na dobu stanovenou příslušnými předpisy ministerstva národní obrany. Dobrovolné vystoupení z této další činné služby před splněním převzatého závazku může býti povoleno jen ve výjimečných a zvláště odůvodněných případech; příslušné služební předpisy stanoví, kdy třeba vyloučiti z další činné služby osoby, jichž ponechání v této službě až do uplynutí převzatého závazku není žádoucí.
Mezi jednotlivými případy dobrovolného dalšího konání činné služby je nejvýznačnějším typem kvalifikované další konání činné služby v poměru t. zv. déle sloužících poddůstojníků. Do tohoto poměru přijímá se mužstvo schopné ke službě řadové, jež vyhovuje všem dalším podmínkám stanoveným služebním předpisem o déle sloužících vydaným ministerstvem národní obrany. Těchto osob má vojenská správa nezbytně zapotřebí jako instruktorů ke zdolání výcviku při krátké presenční služební době a pro ně snaží se opatřiti určité hmotné výhody; na tyto osoby se vztahuje zák. č. 54/1927 Sb. o umísťování déle sloužících poddůstojníků ve státní a jiné veřejné službě a v některých službách soukromých; viz též heslo „Déle sloužící poddůstojníci”.
d) Další činná služba podle § 17 br. zák. Ti, kdož byli na státní náklady vycvičeni k vojenským službám z po¬ volání, po případě ve výcviku ve zvláštních odvětvích vojenského povolání zdokonaleni, nebo dostali k tomu účelu placenou dovolenou nebo stipendia, anebo jimž byly nahrazeny studijní náklady, jsou zavázáni vedle zákonité presenční služby ještě k další činné službě, jejíž trvání se řídí ustanoveními platnými v době převzatého Slovník veřejného práva českosl. závazku. Vojenské osoby z povolání, které jsou zavázány k takové další činné službě, jsou povinny v ní setrvati, pokud převzatému závazku úplně nevyhovějí, a to i tehdy, pozbudou-li své vojenské hodnosti; jen výjimečně mohou býti v tomto případě propuštěny před splněním převzatého závazku. Výjimečně mohou býti propuštěny před splněním závazku vojenské osoby z povolání, vrátí-li částku, která z nákladů vynaložených na jejich výcvik je úměrná délce zbývající (dosud nevykonané) další činné služby.
Další činnou službou podle § 17 br. zák. jsou povinni též ti, kdož byli přijati již před vstupem do branné moci jako žáci do zvláštních škol pro speciální služební odvětví zřízených (škola odborného leteckého dorostu, vojenská hudební škola), stejně jako ti, kdož byli vycvičeni před vstupem do branné moci v takových speciálních služebních odvětvích v poměru elévském (hudební elévové, elévové vojenského zeměpisného ústavu).
To platí obdobně též v těch případech, kdy se dostalo někomu na žádost za jeho činné služby speciálního výcviku, jehož může s výhodou použiti i ve svém občanském povolání.
e) Činná služba vojenských osob z povolání. Vojenské osoby z povolání (důstojníci a rotmistři) liší se od ostatních státních zaměstnanců podstatně tím, že jejich služba není jen jejich povoláním v užším slova smyslu (jako u ostatních státních zaměstnanců), nýbrž jest zároveň činnou službou vojenskou podle branného zákona, o níž platí všechno to, co platí o ostatních druzích činné služby vykonávaných jinými vojenskými osobami v činné službě. Důstojníci a rotmistři z povolání jsou tedy vázám služební povinností jako vojenské osoby z povolání v činné službě, dokud jejich činný služební poměr není pravoplatně rozvázán (přeložením do zálohy, do výslužby nebo odnětím vojenské hodnosti).
Vojenské osoby z povolání nemohou kdykoli libovolně svůj aktivní služební poměr rozvázati; bez zachování předpisů po té stránce platných nemohou opustiti svoji službu, ježto, jinak by se dopustili trestných činů, podléhajících přísným trestům podle voj. tr. zák. Vojenské osoby z povolání nemohou býti ze své činné služby — vyjma případy neschopnosti zjištěné superarbitrací anebo při zbavení vojenské hodnosti — za mobilisace a ve válce na žádost vůbec propuštěny, v míru pak jen tehdy, jestliže splnily zákonitou presenční služební povinnost a vyhověly též event. závazku k další činné službě podle § 17 br. zák. Vyhověly-li těmto závazkům, mohou služební poměr jako vojenské osoby z povolání rozvázati podle § 25 br. zák. prohlášením, že nehodlají býti dále vojenskými osobami z povolání; v takovém případě přeloží se do zálohy, učinily-li takové prohlášení před 31. prosincem roku, v němž dovrší 50. rok věku a podléhají pak služební povinnosti vojenských gážistů mimo činnou službu; jsou-li starší, propustí se z branné moci. Služební povinnost vojenských gážistů mimo činnou službu mají vojenské osoby z povolání též tehdy, byly-li přeloženy do výslužby, při čemž však tato služební povinnost trvá u nich až do konce roku, v němž dovrší 60. rok věku; je nerozhodné, jestliže po svém přeložení do výslužby nepožívají výslužného. Vojenské osoby z povolání, přeložené do výslužby bez předchozího zjištění neschopnosti ke konání činné služby (podle zák. restrikčního č. 286/1924 Sb., správním řízením podle § 34 zák. č. 154/1923 Sb. atd.), plní svou služební povinnost až do konce roku, v němž dovrší 50. rok věku, stejným způsobem jako důstojníci a rotmistři v záloze; na to plní svoji služební povinnost stejným způsobem jako vojenské osoby z povolání, přeložené do výslužby po zjištění neschopnosti ke konání služby.
O činné službě vojenských osob ve výslužbě, povolaných v míru přechodně do služby podle ustanovení § 120 platového zákona, platí zásadně totéž, co o činné službě vojenských osob z povolám.
Viz též heslo „Vojenští gážisté".
f) Cvičení. Cvičeními jsou povinni příslušníci zálohy a náhradní zálohy, a to buď cvičeními ve zbrani nebo služebními podle toho, jsou-li příslušníky zbraní či služeb.
Třeba rozeznávati:
a) pravidelná cvičení, k nimž jsou povinni všichni příslušníci zálohy a náhradní zálohy; úhrnná doba těchto cvičení jest u příslušníků mužstva 14 neděl, při čemž nesmí býti počet cvičení větší než čtyři (podle br. předp. jsou celkem 4, a to zpravidla ve 3., 5., 7. a 9. ročníku I. zálohy nebo náhradní zálohy; první dvě jsou 4nedělní, druhá dvě 3nedělní). Těm, kdo dobrovolně pokračovali v další činné službě podle § 19 br. zák. nejméně po jeden rok, prominou se první dvě cvičení; za další rok dobrovolné činné služby prominou se všechna cvičení, Důstojníci a rotmistři v záloze jsou povinni k pěti pravidelným 4 nedělním cvičením (podle br. předp. ve 2., 4., 6., 8. a 10. ročníku I. zálohy); vykonali-li před svým jmenováním již některá cvičení v záloze jako příslušníci mužstva, započítají se jim tato cvičení do úhrnného počtu jejich cvičení;
b) zvláštní 4 nedělní cvičení, k němuž jsou povinni příslušníci náhradní zálohy před svými pravidelnými cvičeními uvedenými za a);
c) zvláštní 4nedělní cvičení, k němuž jsou povinny vojenské osoby propuštěné předčasně z presenční služby, je-li tím jejich presenční služba zkrácena nejméně o 6 měsíců; k tomuto cvičení povolají se zpravidla po svých pravidelných cvičeních (v 11. nebo 12. ročníku I. zálohy);
d) mimořádné cvičení při zavedení nové výzbroje (nejdéle 4nedělní), k němuž mohou býti povoláni všichni příslušníci I. zálohy a náhradní zálohy téhož věku;
e) výjimečné cvičení ke zvýšení brannosti státu, k němuž mohou býti povoláni všichni příslušníci zálohy a náhradní zálohy;
f) dobrovolná cvičení, jež mohou býti povolena příslušníkům zálohy a náhradní zálohy, požádají-li o to a je-li to v zájmu služebním.
Osoby povolané na cvičení jsou povinny činnou službou po dobu cvičení až do svého opětného přeložení do poměru mimo činnou službu. Branné předpisy mají bližší ustanovení o nahrazování zameškané doby cvičení. Na žádost lze povoliti odklad cvičení na příští rok nebo přeložení jeho na jiné období téhož roku nebo roku předcházejícího.
g) Výjimečná činná služba v míru podle § 27 br. zák.
aa) Výjimečná činná služba zálohy a náhradní zálohy. Vyžadují-li toho zvláštní poměry, může president republiky po slyšení vlády v míru naříditi podle § 27 br. zák. povolání 3 nejmladších ročníků I. zálohy a náhradní zálohy k výjimečné činné službě na dobu nezbytné potřeby. Příslušníci zálohy povolaných ročníků, jimž bylo povoleno zproštění od činné služby pro případ mobilisace, mohou býti ponecháni na dobu nezbytné potřeby v svém občanském povolání. V mimořádných případech může president republiky po slyšení vlády naříditi podle § 27 br. zák. též, jsou-li pro to naléhavé důvody, aby byli povoláni příslušníci určitých speciálních služebních odvětví k výjimečné činné službě v míru na dobu nezbytné potřeby, bez rozdílu, ke kterým ročníkům zálohy nebo náhradní zálohy patří.
Osoby povolané podle § 27 br. zák. k výjimečné činné službě jsou touto službou povinny až do svého propuštění a přeložení do poměru mimo činnou službu.
bb) Výjimečná činná služba četnictva, pohraničních stráží a finanční stráže. V mimořádných dobách může president republiky po slyšení vlády podle § 27 br. zák. naříditi, aby k výjimečné činné službě v branné moci byli přidrženi — již před vyhlášením mobilisace — příslušníci četnictva, pohraničních stráží a finanční stráže. Tito zaměstnanci podléhají po dobu zmíněné výjimečné služby vojenské soudní a kázeňské pravomoci, při čemž nerozhoduje, zda před tím, než byli k uvedené službě přidrženi, byli vojenskými osobami mimo činnou službu či nikoliv.
h) Činná služba za mobilisace a ve válce. Za mobilisace, již nařizuje podle § 23 br. zák. president republiky po slyšení vlády (nařízení všeobecné mobilisace třeba předložiti k dodatečnému schválení Národnímu shromáždění), vykonávají činnou službu:
1. Osoby, které jsou v době vyhlášení mobilisace již v činné službě z jiného důvodu:
a) osoby, které jsou v presenční službě nebo ve vojenském výcviku, nebo budou do těchto služeb povolány, zůstanou dále ve své dosavadní službě; trvá-li mobilisace i po uplynutí doby jejich zákonité presenční služby (vojenského výcviku), zůstanou z titulu § 23 br. zák. dále v činné službě, pokud trvá mobilisace zálohy a náhradní zálohy;
b) osoby, konající v době vyhlášení mobilisace dobrovolnou nebo povinnou další činnou službu (podle §§ 17 neb 19 br. zák.), zůstanou dále v činné službě podle svého závazku; kdyby tento závazek zanikl za mobilisace, budou podrženy z titulu § 23 br. zák. dále v činné službě vzhledem k trvající mobilisaci zálohy;
c) vojenské osoby z povolání jsou povinny setrvati v činné službě za mobilisace a ve válce a nemohou podle § 25 br. zák. tento poměr v uvedené době samy rozvázati;
d) osoby, konající v době vyhlášení mobilisace výjimečnou činnou službu podle § 27 br. zák. nebo cvičení, zůstanou nadále v činné službě z důvodu vyhlášení mobilisace, nejsou-li od vykonávání činné služby za mobilisace zproštěny.
2. Osoby povolané do činné služby následkem mobilisace (§ 23 br. zák.):
e) Následkem nařízené mobilisace jsou podle mobilisační vyhlášky, po případě podle individuálních povolávacích rozkazů povinni nastoupiti do činné služby všichni příslušníci zálohy a náhradní zálohy, pak vojenské osoby na dovolené a ve výslužbě, jichž se věc týče, nejsou-li pravoplatně zproštěni proto, že jest jich z důležitých zájmů branné moci, veřejné služby nebo jiných veřejných zájmů zapotřebí na místech jejich občanského povolání. Příslušníci branné moci, kteří dlejí v cizině, jsou povinni, jakmile je veřejně známo, že jest stát ohrožen válkou a že byla nařízena všeobecná mobilisace, ihned se vrátiti do vlasti bez zvláštního povolání; při částečné mobilisaci budou příslušníci branné moci dlející v cizině povoláni zpravidla svolávacími lístky.
Kromě uvedených příslušníků branné moci mohou býti ke zvýšení nebo doplnění počtu branné moci za mobilisace a ve válce přidrženi k válečné službě:
f) branci předčasně zařadění (ještě před termínem pravidelného zařadění);
g) osoby odvedené při předčasných odvodech (pokud bude těmto osobám započítána jejich služba do presenční služby, bude stanoveno zvláště);
h) osoby odvedené při opětných odvodech jakož i odvedené osoby, které v míru nepodléhaly odvodní povinnosti, protože nabyly čs. státní příslušnosti po 31. prosinci toho roku, v němž dosáhly 40. rok věku (osoby zde uvedené zařadí se do zálohy a platí pro ně táž ustanovení jako pro ostatní příslušníky zálohy);
i) příslušníci četnictva, pohraničních stráží, pohraniční finanční stráže a důchodkové kontroly;
j) členové spolků pěstujících vojenský výcvik (ve věku od 17 do 60 let); přidržení k válečné službě bude se tu díti v rámci spolku nebo jeho části. 3. Kromě toho konají za mobilisace a ve válce činnou službu ještě dobrovolníci, počítajíc v to i dobrovolníky na dobu války.
Propuštění z činné služby za mobilisace a ve válce provádí se bud individuálně (při zproštění od činné služby nebo superarbitračním řízením) anebo hromadně (při provádění demobilisace); částečnou nebo úplnou demobilisaci nařizuje podle § 23 br. zák. president republiky na návrh ministra národní obrany. Až do svého propuštění z činné služby jsou osoby vykonávající za mobilisace a ve válce činnou službu vojenskou vázány služební povinností jako vojenské osoby v činné službě (srov. 6., odst. 1.).
IV. Závazek k zvláštním úkonům za mobilisace.
Podle § 3 br. zák. jsou všichni čs. státní občané a muži trvale bydlící v RČ., kteří nemohou prokázati jinou státní příslušnost, povinni přispívati od dokončeného 17. roku věku až do dovršení 60 let podle svých schopností a sil k obraně státu a vykonati zvláštní úkony, k nimž budou v zájmu branné moci povoláni. K těmto zvláštním úkonům mohou býti povolány nejen osoby, které b-é p-i vůbec nepodléhají, nýbrž i ty osoby, které sice všeobecné b-é p-i podléhají, avšak nejsou k vykonávání služební povinnosti vojenské přidrženy, a to jen na dobu, pokud nebyly zavolány k vykonávání vlastní služby vojenské. Tyto zvláštní úkony nejsou službou vojenskou v pravém slova smyslu a osoby vykonávající tyto úkony se nestávají vojenskými osobami.
Obdobnou povinnost ukládá § 4 a násl. zákonů o válečných úkonech č. 236/1912 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 uh., podle kterýchžto ustanovení mohou býti k osobním úkonům pro válečné účely, nemůže-li býti potřeba hrazena dobrovolnými přihláškami anebo vojenskými osobami, přidrženi (mimo dostřel) všichni k práci způsobilí muži, kteří ještě nepřekročili 50. rok věku, pokud nejsou podle těchto zákonů výslovně od osobních úkonů osvobozeni. Ani tato povinnost není b. p. ve vlastním slova smyslu.
Pokud jde o vzájemný vztah mezi oběma citovanými ustanoveními, bude povolání ke zvláštním úkonům podle § 3 br. zák. zpravidla používáno, půjde-li o zvláštní úkony pro potřebu branné moci za mobilisace a ve válce, jichž provádění jest připraveno již v míru. Dojde-li za mobilisace a ve válce k povolání ke zvláštním úkonům bez předchozí přípravy v míru, použije se povolání podle § 3 br. zák. zpravidla jen tehdy, půjde-li o zvláštní úkony delšího trvání. Naproti tomu tam, kde půjde za mobilisace a ve válce o jednotlivé osobní úkony kratšího trvání, které nebyly předem v míru co do svého provedení připraveny, bude používáno zpravidla ustanovení o povolání k válečným úkonům podle zákonů o válečných úkonech. Tam, kde by podle právě vytčených zásad mělo býti za mobilisace a ve válce použito k obstarání v míru nepřipravených úkonů krátkého trvání zpravidla ustanovení zákonů o válečných úkonech, kde by to však nebylo možné (na př. proto, že dotčená osoba překročila již 50. rok věku), použije se k povolání dotčené osoby ustanovení § 3 br.zák.
Jaroslav Vorel.
Citace:
Branná povinnost. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 130-146.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).