NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8640 —
Č. 8640.

Živnostenské právo: * §em 14 d) živn. ř. nebyla zřízena zvláštní kategorie živnosti odlišné od živnosti oděvnické uvedené v § 1, odst. 3 bodu 35 živn. ř.
(Nález ze dne 27. května 1930 č. 7770.)
Věc: Společenstvo dámských krejčí v P. proti ministerstvu obchodu o přikázání ženských krejčí ke společenstvu mužských krejčí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím býv. místodržitelství pro Čechy z 28. května 1895 přikázáni byli ke společenstvu krejčí v P. za současné změny stanov tohoto společenstva též krejčí pro ženy a modisté, nepatřící — Č. 8640 —
dosud žádnému společenstvu. K námitkám těchto živností nařídilo místodržitelství rozhodnutím z 18. února 1896 vyloučení ženských krejčí jakož i živnosti modistské ze svazku hořejšího společenstva a sdružení jich zároveň s výrobci umělých květin v samostatné společenstvo ženských krejčí atd. pro město Plzeň. Proti rozhodnutí tomuto odvolání podáno nebylo.
Rozhodnutím býv. místodržitelství 22. března 1899 schváleny byly stanovy společenstva ženských krejčí atd. v P., při čemž rozšířen byl jeho obvod na celý soudní okres p-ský vyjma obce Rozhodnutím býv. místodržitelství z 20. června 1908 rozšířen byl věcný rozsah jmenovaného společenstva o výrobu prádla, pleteného zboží i kloboučnictví a zároveň znovu schváleny jeho stanovy.
Zsp v Praze vyloučila rozhodnutím z 26. července 1926 ze svazku jeho živnost modistskou a kloboučnickou a povolila pro ně samostatné společenstvo.
Min. obch. zrušilo nař. výnosem k návrhu zem. jednoty společenstev krejčí pro Čechy na základě § 146 odst. 4 živn. ř. z moci úřední rozhodnutí býv. místodržitelství 18. února 1896, jakož i z 22. března 1899, pokud jimi byli krejčí pro ženy v soudním okrese p-ském vřazeni do společenstva ženských krejčí, modistek atd. v P., jakožto nezákonná; zároveň nařídilo min., aby krejčí pro ženy vyloučeni byli ze svazku tohoto společenstva a zařazeni do společenstva mužských krejčí v P.; stalo se tak z důvodu, že trvání dvou samostatných společenstev: ženských a mužských krejčí v témž obvodě jednak odporuje zákonu, neboť živn. řád od vydání min. nař. (novely) ze 17. září 1883 č. 148 ř. z., kterým byly poprvé určité živnosti prohlášeny za řemeslné, uvádí v § 1 odst. 3 pol. 35 pouze živnost oděvnickou a nezmiňuje se o určitých jejích složkách a druzích, jednak jest neúčelné a nevhodné, působíc obtíže v praxi, zejména pokud jde o posuzování společenstevní příslušnosti jednotlivých živnostníků. Současně uložilo min. obch. zsp-é, aby název tohoto jednotného společenstva krejčov- ského změnila tak, aby vystihoval odborový rozsah společenstva. —
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad opřel nař. výrok o dva samostatné důvody, jednak o to, že trvání dvou samostatných společenstev ženských a mužských krejčí v témže obvodě odporuje zákonu, a to ustanovení § 1 odst. 3 bodu 35 živn. řádu, které uvádí pouze živnost oděvnickou a nezmiňuje se o určitých jejich složkách a druzích, dále pak o důvod, že trvání dvou společenstev jest neúčelné a nevhodné, působíc obtíže v praxi, zejména pokud jde o posuzování společenstevní příslušnosti jednotlivých živnostníků, jsou-li zřízena dvě společenstva.
Nss nejprve obrátil zřetel k důvodu uvedenému na místě prvém, Proti stanovisku úřadu, že živn. společenstvo může býti v témž obvodu zřízeno pro tutéž kategorii jen jedno, neformuluje stížnost námitky, a proto nemá ani nss příčiny se touto otázkou obírati.
Stížnost omezuje se na námitku, že živnost dámského krejčovství jest samostatnou živností a proto že jest podle jejího názoru nezákonným, když žal. úřad zrušil z moci úřední rozhodnutí místodržitelství z 18. února 1896 jakož i z 22. března 1899, pokud jimi byli krejčí pro — Č. 8641 —
ženy vřazeni do společenstva ženských krejčí, modistek atd. v Plzni. V tomto směru opírá se stížnost o znění § 14 d) živn. řádu.
Podle názoru nss-u není stanovisko stížnosti správné. Jednotlivé kategorie živností jsou vypočítány v § 1 živn. řádu, jak jest patrno z jeho obsahu i nadpisu: »rozdělení živnosti. V tomto ustanovení, a sice v odst. 3, bodě 35, mluví se jedině o živnosti oděvnické. Paragraf 14 d) živn. řádu, jehož se stížnost na podporu svého stanoviska dovolává, pojednává podle svého obsahu i zařazení o průkazu způsobilosti pro určité řemeslné živnosti, které jsou obecně provozovány ženami, netvoří však novou kategorii živností, nýbrž — pokud jde o živnost oděvnickou — stanoví tu jen úlevy ohledně průkazu způsobilosti pro případ, když osoby ženské opovídají živnost oděvnickou omezenou na výrobu šatstva ženského a dětského. Nelze tedy přiznati, že by §em 14 d) živn. řádu byla živnost oděvnická, omezená na šatstvo ženské a dětské, uznána za zvláštní kategorii živnostenskou, odlišnou od živnosti oděvnické, uvedené v § 1 odst. 3, bodě 35 živn. ř., a je tedy stížnost hájící stanovisko opačné bezdůvodná.
Je-li mezi stranami nesporno, že v témže obvodu lze zříditi pro jednu kategorii živností jen jedno živn. společenstvo, a není-li podle toho, co právě bylo uvedeno, živnost ženských krejčí živn. kategorií samostatnou, pak nelze shledati nezákonným napadený výrok žal. úřadu a bylo stížnost zamítnouti, aniž bylo třeba obírati se námitkami, proti odůvodnění, které žal. úřad uvedl na místě druhém.
Nutným důsledkem výroku žal. úřadu, vylučujícího ženské krejčí z dosavadního společenstva, jest pak výrok další, přikazující ženské krejčí do společenstva mužských krejčí, které nadále obě odvětví oděvnická slučuje. Je to též ve shodě ustanovením § 107 odst. 1 živn. ř., a nemění na tom nic okolnost, že správní orgány společenstva krejčích byly utvořeny bez účasti nově přibyvších členů, poněvadž živn. řád pro případ přikazování živnostníků do toho kterého společenstva do organisace zastoupení jeho nijak nezasahuje.
Nezákonným nestalo se nař. rozhodnutí ani tím, že žal. úřad výslovně ještě nenařídil změnu stanov společenstva, odpovídající nynějšímu stavu, poněvadž nutnou změnu stanov tím nijak nevyloučil.
Namítá-li konečně stížnost, že žal. úřad nezákonně vtělil stěžující si společenstvo do jiného společenstva, odporujícího stejně předpisům živn. řádu, aniž přikročil k jeho zrušení, nebylo jí možno přisvědčiti, poněvadž žal. úřad nař. rozhodnutím restituoval jen stav založený rozhodnutím místodržitelství 28. května 1895, jímž byli přikázáni ke společenstvu krejčí v P., za současné změny stanov tohoto společenstva, též krejčí pro ženy.

Citace:

č. 8640. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 848-850.