Univ. prof. Dr. E. Schoenbaum :

Dr. Winter a sociální pojištění.

Podali stručný referát o Winterově činnosti na poli sociálního pojištění, znamená předvésti dějiny sociálního pojištění v Rakousku a v Československé republice za posledních 25 roků, neboť od svého vstupu do praktického života, po dokončení studií, počíná zajímati se Dr Winter nejprve o provádění, později o theorii sociálního pojištění a zasahuje do obého činně, jako národohospodář-theoretik, jako poslanec-zákonodárce a nakonec jako ministr-státník-uskutečňovatel.
Prvé články Winterovy o sociálním pojištění jsou, pokud jsem mohli zjistiti, článek v »Právu lidu« z roku 1899:
»Referát o stavu veřejného pojištění v Německu v roce 1897« a článek »Nucené pojišťování dělnické«. Od roku 1900 hromadí se články, pojednání a referáty o sociálními pojištění, které se stává hlavním oborem činnosti Winterovy.
Je záhodno všimnouti si, v jakém ovzduší zahájil Winter svou činnost sociálního politika. Pracovní horečka vídeňského parlamentu, která ku kanoi let 80tých minulého století po vzoru berlínského parlamentu a pod vlivem mohutnějícího dělnického hnutí dala vzniknouti třem základním zákonům sociálního pojištění, nevydržela dlouho, a učinila místo dlouhé periodě nečinnosti a stagnace. Probíráme-li se protokoly poslanecké sněmovny z těchto rušných let, neubráníme' se podivu, jalr toto období kouservativních a liberalistických vlád bylo sociálně politicky na svou dobu pokrokové a osvícenské a jak důkladně a poměrně lehce — uvážíme-li obtíže statistické a novost věci — byly vyřizovány v tehdejším živnostenském výboru i ve sněmovně prvé sociálně pojišťovací zákony rakouské. Vysvětlují to z části jména referentů, znamenitých národohospodářů a státníků této doby.
1 Po této periodě rozmachu následovala, jak již řečeno, delší doba stagnace, během níž nebylo nic nového tvořeno, ale také na hotových zákonech nic měněno·, ačkoli — jak ani jinak nebylo možno — vývoj ukázal různé vážné nedostatky hotových zákonů sociálně pojišťovacích.
V důsledku toho byla kolem roku 1900 situace sociálního pojištění v tehdejším Rakousku velmi neutěšená a asi taková:
Nemocenské pojištění vžilo, se sice v krátké době velmi dobře, dík samosprávě, jednoduché konstrukci zákona a přímému styku s pojištěncem, ale trpělo nesmyslným a neuvěřitelným roztříštěním. Z Wintrovy knížky »Čtvrt století pojišťovacího zákonodárství dělnického« napsané v roce 1913, která jest znamenitou ukázkou propagační a popularisující a při tom přísně objektivní brožurky, jakých dnes vůbec nemáme, vybírám tato data: z 3352 pokladen nemocenských bylo 2190, tedy dvě třetiny takových, že neměly ani 500 členů; jedna čtvrtina neměla dokonce ani 100 členů a 274 ani 50 členů; a při tom jednalo se o »pojišťovny«.
Veliká nespokojenost byla u zaměstnavatelů i dělnictva s úrazovým pojištěním. Úrazové pojišťovny založené na principu přísné kapitálové úhrady, vykazovaly rostoucí deficity v desítkách milionů. Způsobem správy, umělými a dělníkovi nepochopitelnými konstrukcemi zákonnými, jako podnikový úraz a pod. nedovedly se vžiti v sympatie interesentů, z největší části nikoli svou vinou, nýbrž vadami zákona, na něž stále bez úspěchu poukazovaly. Dělnictvem nenáviděny byly bratrské pokladny a žádáno při každé příležitosti jejich zrušení. Křiklavé ukázky, jak vypadala správa bratrských pokladen, přináší na příklad článek Wintrův v »Národohospodářském obzoru« v roce 1902.
Historické vlny uplatňují se netoliko v dějinách celých civilisací národních, nýbrž též v dějinách jednotlivých výseků kultury. Taková vlna přinesla v roce 1904—1905 nové vzdutí sociálně pojišťovacího zákonodárství.
Podnět dali známý Koerbrův program, dílo na svou dobu znamenité a při všech chybách v mnohých směrech také novými metodami pojistně-matematickými velmi záslužné. Předložením Koenbrova programu k veřejné diskusi nastává období
2 velikého rozmachu théorie i praxe sociálního pojištění. Obchodní komory, úrazové pojišťovny, pracovní rada, pojišťovací nada, svazy průmyslníků, svazy nemocenských pokladen atd. podávají dobrozdání, konají se ankety, krátce po 15ti letech klidu začíná nový život a vznikají nové naděje na rychlý vývoj, a počíná ovšem i boj mezi skupinami interesentů.
Dělnictvo je vypraveno obyčejně pro tento boj po odborné stránce nevýhodně. Nemůže poříditi si vynikající odborníky, což je, jde-li o sociální pojištění, věc tím osudnější, že jedná se o problémy, národohospodářské, finanční, statistické a matematické velmi komplikované. Situace byla tehdy tím nevýhodnější, že bylo třeba ještě zápasiti s původním stanoviskem dělnictva, které v Německu i v Rakousku odvracelo se od sociálně pojišťovacích institucí, vidíc v nich prostředek, aby bylo zdrženo v třídním boji.
Tyto nepříznivé okolnosti byly však vyvažovány tím, že jako na zavolanou objevují se v dělnických stranách v letech kolem roku 1900 lidé, kteří v krátké době stávají se vynikajícími odborníky 'na poli sociálního pojištění a mohou netoliko * zúčastniti se s úspěchem zápasu o pojištění, nýbrž přejímají v něm vedení. U německých sociálních demokratů je to dr. Leo Verkauf, u českých sociálních demokratů je to dr. Lev Winter, ovšem o několik let mladší Kromě těchto dvou jmen získávají obě strany ještě řadu vynikajících znalců nemocenského i úrazového a hornického pojišťování.
Dovolte malou reminiscenci osobní: Když v r. 1906, po ukončení studili, počal jsem se zabývati článkem v »Naší době« theorií pojištění, byla to tato jména, která koncentrovala pozornost nás všech, kdož jsme se o sociální pojištění zajímali.
Srovnání obou mužů je zajímavé, ježto jde o dva· různé typy odborníků, kteří byli současně politiky. Dr. Leo Verkauf byl mie jenom znamenitým znalcem sociálního pojištění, výtečným právníkem, dovedl opatřit! si odborné znalosti pojistně-matematické v takové míře, že s úspěchem kritisoval a vyvracel výpočty, které rakouští ministerští odborníci veřejnosti předkládali, ale byla to -hlavně skvělá schopnost kritická, přicházející k výrazu s duchaplnou ironií, někdy až s nemilosrdnou
3 jízlivostí, která nás mladé k jménu Verkauf ovu lákala. Skvělý talent kritický, bohaté znalosti odborné, bystrost a znamenité právnické nadání ohromovaly odpůrce a pomáhaly dru Verkaufovi k vítězství na příklad v debatách pracovní rady a činily z jeho článků a celých spisů oblíbené prameny studia pro všechny znalce sociálního pojištění.
Jak uboze vypadali v našich představách znamenití jinak tehdejší odborníci ministerstva vnitra ve světle nemilosrdných, ironických a často jízlivých úvah Verkaufových.
Naproti tomu dr. Winter ve svých střízlivých, jednoduchých úvahách, v nichž dovedl oceniti dobré a důrazně sice ale jednoduše výtkami vadné stránky sociálního pojištění, zůstával v pozadí již svým temperamentem a akademickým založením celé bytosti.
Ale čas změnil v našich úsudcích všelicos. Nezměnil sice ničeho ani na dnešním našem obdivu výjimečných schopností dra Verkaufa, ale ukázal nám, že zvláštní talent kritický a dar ironisovati zaváděl jej příliš daleko a že znamenití tehdejší odborníci ministerstva vnitra nezasloužili onoho iranisování, byli jím však patrně vháněni k zaujímání posic sociálnímu 'pojištění a specielně dělnictvu nepříznivých. Úctyhodná a ze zásadního hlediska vlastně úplně správná houževnatost, s jakou strana sociálně demokratická hájila — nepřihlížejíc k mocenským a jiným poměrům — některá stanoviska, na příklad úporné odmítání vedoucího úředníka, jmenovaného státem a pod. vedla pravděpodobně anebo aspoň z části k tomu, že Koerbrův program byl nahrazen Beckovým návrhem zákona, který znamená zhoršení jeho v několika závažných bodech: Spojení osob samostatných a nesamostatných v jediné společenství, utvoření nových okresních úřadoven atd.
Používám však této příležitosti, abych upozornil na vynikající význam dra Verkaufa pro vývoj sociálního' pojištění, který, zdá se mi, nezaslouženě upadá i ve vlastní straně v zapomenutí. My všichni učili jsme se od něho přímo nebo nepřímo a jest málo zásad prohlašovaných dnes v sociálním pojištění za správné, k nimž nenašel by se vztah v četných pojednáních a knihách dra Verkaufa.
4 Winterùv portrét rýsuje se od počátku jinak. Měl zvláštní smysl pro dosažitelné a pro realitu. Mírný ,a střízlivý ve vyjadřování byl vždy konciliantní k protivníkovi, dovedl oceniti a uznati vynikající vlastnosti nepřítele.
Když v roce 1907 vstoupil na půdu parlamentu a stal se členem a později předsedou sociálně politického výboru a členem výboru pro sociální pojištění, měl za sebou již. obsáhlou činnost odbornou a byl pro úkoly, které na něho čekaly v důsledku předložení Beckova návrhu poslanecké sněmovně v roce 1908, připraven velmi dobře.
Jeho posicie byla ztížena však tou okolností, že dr. Verkauf, nejlepší dělnický znalec sociálního pojištění své doby a znamenitý debateur, nebyl v tomto zasedání členem poslanecké sněmovny. Znamenalo to velmi značné seslabení dělnických stran v boji o sociální pojištění. Zákonodárná perioda 6 let od roku 1908—1914, kdy 8. července projednal výbor pro sociální pojištění celou osnovu, je vyplněna přečetnými články a brožurkami Winterovými, z nichž je patrno, jak vážně a s jakým pochopením bral svůj těžký úkol, neboť posice dělnických stran vůči Beckově předloze byla přetěžká také z jiných důvodů.
Přes nesporné vady materielní, v části dávkové a v části organisaient!, nemohly totiž dělnické strany odhodlati se k zamítnutí předlohy a musily hleděti bojem docíliti zlepšení. Řada článků Winterových týká se této taktiky, kterou Winter s těžkým srdcem hájil. Tato posice byla ztížena také neúčastí dělnictva na boji. V článcích z roku 1913 oceňuje Winter význam čtvrtstoletí dělnického zákonodárství a stěžuje si na malý zájem dělnictva o osudy sociálního pojištění. Tato reakce, Která následovala na volební úspěchy v roce 1907, byla přirozená, ale pro boj parlamentní a pro osudy sociálního pojištění velmi nepříznivá.
Je známo, že osnova o sociálním pojištění byla ve výboru v červenci 1914 úplně hotova a měla býti v září 1914 zpravodajem posl. Krekem s důvodovou zprávou předložena. Válka zhatila tyto plány, ale nezničila zájem Winterův o sociální pojištění. V řadě článků v »Odborovém sdružení«, v »Právu lidu« a jinde, uveřejňovaných pod jménem Karel Váchal, o bratrských pokladnách hornických udržuje Winter zájem
5 o sociální pojištění a projevuje na příklad soud, že po válce obnoví se ihned problémy sociálního pojištění.
Skutečnost dala mu za pravdu. V článku »Dělnické pojištění znova na denním pořádku« zabývá se Winter směrnicemi, vydanými v r. 1918 vládou rakouskou, které v nejdůležitějších otázkách dávají za pravdu právě názorům, které své doby hlásal.
Chceme-li přehlédnouti neobyčejně bohatou činnost Winterovu několika sumárními větami, musíme především konstatovati, že pěstoval všecky způsoby odborné literární činnosti. V řadě článků po nejrůznějších časopisech a brožurek popularisuje sociální pojištění a to způsobem jemu vlastním. Jednoduchými, jasnými větami vykládá zásady sociálního pojištění dělníků a osvětluje jeho provádění na příkladech a statistikou.
Další způsob činnosti záleží v sledování vývoje sociálního pojištění. Řada článků připojuje se na oficielní publikace v rakouských »Amtliche Nachrichten« a jinde, vykládá výroční zprávy úrazových pojišťoven a sleduje v nich vývoj a provádění sociálního pojištění v praxi. Není to však obvyklá šabonovitá reprodukce úředních textů k tabulkám, nýbrž výklad a kritika.
Další druh činnosti Winiteravy je dán jeho právnickým založením. Jest komentátorem zákona; v tomto směru je pro něho charakteristická kniha »Úrazové pojištění dělnické dle práva rakouského«, sepsaná spoluprací dra Meissnera r. 1904. Jako důvod této knihy ojedinělé — jak ihned uvidíme — nejen u nás, nýbrž i v celé literatuře sociálně pojišťovací, udávají autoři neznalost sociálního pojištění u dělníků, ale též i u právníků, k nimž se dělníci obracejí. Kniha podává systematicky výklad zákona o úrazovém pojištění Ale není to pouhý komentář zákona, nýbrž místy ostrá kritika zákona a hlavně dnešní prováděcí praxe, kritika nálezů soudního dvora a ministerských výnosů prováděcích. Zvláštního zabarvení dodává knize přirozeně sociální cítění autorů, dále rozsáhlé přihlížení k cizímu zákonodárství německému, anglickému a francouzskému, ale potom zvláště bohaté zkušenosti, čerpané z vlastní praxe a podávané živým způsobem tím, že předváděny jsou dopodrobna sporné případy advokátní kanceláře. Kniha tím
6 nabývá obzvláštní živosti a zprostředkuje čtenáři pochopení, které může dáti pouze přímá účast při prováděná zákona. Upozorňuji pouze na široce založenou kapitolu »Podnikový úraz« a na zajímavou kapitolu o úhradě, v níž projevuje se již Winterův smysl pro solidní založení sociálního pojištění, který jsa ve shodě s celou jeho, povahou, neopouští ho nikdy.
Kromě této větší knihy jsou tu ještě kritická vydání zákonů sociálně pojišťovacích z roku 1917 a pod.
V dalším odvětví své činnosti Winter jeví se nám jako theoretik sociálního pojištění. Počínaje velikým článkem z roku 1902 ve »Sborníku věd právních a státních»: »Nejednotnost úrazového pojištění«, Winter v »Obzoru národohospodářském«, »Akademii«, v »Odborovém sdružení«, v »Naší době« zabývá se v celé řadě článků základními problémy sociálního pojištěni, a — což jest zajímavo pro realistickou, konkrétních věcí se držící jeho povahu — vyhýbá se pojmovým sporům o podstatě pojištění, definici pojištění, o mezích pojištění atd., oblíbeným v té době u celé školy německých národohospodářů, zato všímá si konkrétních otázek dne.
Jest zajímavo sledovati tu od prvého počátku Winterův theoretický zápas o základní problémy sociálního pojištění a to proto, že velikou většinu názorů hájených v těchto úvahách mohl, dík šťastnému osudu, později jako státník realisovati. V citovaném článku na příklad, ale také v celé řadě jiných úvah, Winter hájí klidně sice, ale velmi rozhodně jednotnost pojišťovací organisace. Na příkladě úrazového pojištění potírá roztříštění jeho vynětím železnic a utvořením společenistevnií úrazové pojišťovny rakouských drah, ale obzvláště kárá vyloučení horníků v dolech na nerosty vyhrazené. Z důvodu jednotnosti úrazového pojištění žádá jeho rozšířeni na zemědělské podniky, na horníky, na domácké dělníky a pod.
Stejně z důvodu jednotnosti pojištění žádá na různých místech úpravu nemocenského pojištění a zrušení malých a odborových pokladen nemocenských* obzvláště pokladen. společenstevních. Důvody, které uvádí, přešly nám všem do krve a není třeba je citovati.
V několika článcích staví se proti separátnímu pojištěni horníků; rozborem činnosti bratrských pokladen.
7 V několika článcích v »Akademii« a v »Obzoru národohospodářském« zabývá se soudnictvím sociálně pojišťovacím a vyslovuje se proti rozhodování přetížených a nedostatečně odborně vypravených politických úřadů, dále proti laickému rozhodování rozhodčích soudů nemocenských pokladen a pod. Úvahy tyto vedly k úpravě soudnictví v našem zákoně o sociálním pojištění.
V několika článcích v »Akademii« roku 1905 zabývá se Koerbrovým programem s hlediska principielního a hájí celou řadu kladných vlastností tohoto na své doby vynikajícího díla. Na př. uznává zlepšení úrazového pojištění rozšířením pojistné povinnosti, zahrnutím hornictva, odstraněním malých rent, naproti tomu velmi ostře hájí autonomii pokladen a vystupuje proti dosazení vedoucího úředníka státním úřadem a třeba že bojuje proti vadám programu, staví se k němu po zásluze v celku sympaticky.
Je nutno konstatovali, že málo překážel Winterovi jako theoretikovi sociálního pojištění nedostatek, který často těžce zatěžuje právníky, povolané pracovati v sociálním pojištění, totiž nedostatek smyslu pro otázky finanční rovnováhy. Dr. Winter měl v parlamentě i mimo příležitost stýkati se a učiti se od vynikajících tvůrců rakouského sociálního pojištěná, vesměs matematiků, vysokých úředníků rakouského ministerstva vnitra, sekoního šéfa Wolfa, ministerských radů Kaana a Blaschkeho, tehdejších šéfů odborných departementů ministerstva vnitra. V hovorech, které jsem měl opětovně od roku 1906 s drem Wintrem a při pozdější spolupráci na novelle pensijního zákona a na dalších zákonech sociálně pojišťovacích, musil jsem obdivovat! často jeho smysl pro odborné stránky problémů úhradových, které i dobrému matematikovi činí obtíže. Winter spojoval takto v značné míře talent právníka i matematika, což jest nejnutnější podmínkou pro vedoucího a tvořícího ducha na poli sociálního pojištění, ale což obyčejně schází representantům obu těchto správních typů.
Dru Winterovi bylo popřáno štěstí, že jako ministr sociální péče, později jako předseda a současně zpravodaj sociálně politického výboru a i jeho užšího výboru a jako předseda odborné komise pro sociální pojištění mohl své kritické i tvořivé názory pronášené theoreticky realisovati.
8 Prvé jeho kroky jako ministra, sociálnlí péče ukazovaly, že chce plánovitě uskutečnili to, k čemu Rakousko po· dvacetiletém slibování se nedostalo: invalidní a starobní pojištění dělníků. Ovládán tímto plánem reformoval nemocenské pojištění a s energií, která u něho, člověka reflexivního·, překvapuje, připravil půdu invalidnímu a starobnímu pojištění, zrušiv mnoho set malých, života neschopných pokladen nemocenských. Že nebylo to možno vždy bez tvrdosti, jest samozřejmo, a uznal to Winter sám. Ale tímto radikálním činem Winter vytvořil pilíře pro invalidní a starobní pojištění způsobem daleko· dokonalejším, nežli kdy měl na mysli Koerbrův program, k němuž jinak v mnohém ohledu se naše zákonodárství pod vedením Winterovým vrátilo.
Novellisace pensijního zákona a opětná novellisace nemocenského zákona, dále úprava úrazového pojištění byly jenom provisorními opatřeními oproti velikému zákonodárnému činu, který měl korunovati Winterovo dílo. Jsme časově příliš blízcí tomuto období naší legislativní činnosti a jsem příliš zúčastněn· osobně na tomto· díle, než abych mohl dopodrobna pouštět! se do rozboru tohoto odvětví činnosti Wimterovy. Avšak, mohu již dnes prohlásit! jako přímý svědek a spolupracovník Wínterův: »Bez Wintera nebylo by zákona οι invalidním a starobním 'pojištění, aspoň ne dnes.« Nemyslím při tom jen na neúnavnou činnost jeho v odborné komisi pro sociální pojištění. Vždy nejdříve vypracoval referát jemu svěřený a hond nás do práce, živá to výčitka všem nám lenochům. Když jsme umdlévali a znechuceni politickými spory chtěli utéci od nepříjemné činnosti, Winter-optimista dodával naděje, hájil dílo svým stereotypním: »Všecko je dobré.« A stejně je pravda, že bychom byli pro jiného předsedu nepracovali s takovým úsilím.
Při jednání v parlamentě mohli využiti Winter zkušeností získaných v parlamentním boji vídeňském; jeho konciliantní a neskonale trpělivý způsob vedení sociálně politického výboru i referování přenesl vládní návrh přes ta četná úskalí parlamentního vlnobití. Důležito jest, že od počátku Winter stál na stanovisku, že k vůli organisačním problémům nesmí dojiti k rozbití díla, jehož účelem jest poskytovati důchody potřebným a chudým lidem. Toto stanovisko umožnilo Winterovi
9 povolili koncesse v mnohých bodech, které znamenaly citelné poškození organisační i dávkové stavby definitivního zákona a s nimiž my nepolitikové jsme se těžce smiřovali, ale umožnilo též konečně vítězství aspoň v tom směru, že zákon je tu a má v nejbližší době vstoupiti v platnost. A v tomto bodu dostal dir. Winter a jeho taktika za pravdu.
Totéž platí o druhé součásti zákonů o sociálním pojištění, o zákonu o pojištění osob samostatně výdělečně činných, kde Winter věrně plně dané slovo již jako· ministr pomohl k odhlasování zákona ne, jak se za to má z ohledu na proslulé junktim, nýbrž přesvěden o potřebě podobného zákona.
Co znamenají tyto zákonodárné činy, které jest nutno plně připsati k dobru Winterově významné osobnosti, je nejlépe řečeno ve Winterově článku v »Sociální službě«, z něhož cituji pouze slovy Winterovými: »Sociální pojištění bude ochráněným štítem státu.«
Je zbytečno pro ty, kdož dra Wintera znají, mluvit i o osobních jeho milých vlastnostech a nehodí se to ani pro oslavu padesátníka, který vyhlíží jako právě promovovaný doktor práv, ale považuji za svou povinnost říci, že dr. Winter representuje jako politik a jako státník typ, řídký u nás dosud, ale rozšířený na příklad v Anglii, typ politika, který nedovede ani nechce oklamati druhého, na jehož slovo možno přísahat i a který úspěchů politických hledí dosahovali vyšším intelektem, houževnatou a pilnou prací, ovládáním svého oboru a prozíravostí, založenou na hlubokém vzdělání odborném i všeobecném.
Pro sociální pojištění splňuje specielně dr. Winter také požadavek, jejž nutno pro tento obor klásti. Kromě odborného vzdělání, které dovoluje mu abstrahovati od okamžikových potřeb dne, přináší dr. Winter k svému dílu hluboký sociální cit, bez něhož nemá nikdo k provádění sociálního pojištěňí nikdy přistupovati.
Jest dobře pro parlamentanism československý a naši demokracii, že máme takové státníky a politiky.
10

Citace:

č. 6651. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 62-64.