NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9681.

Vojenské věci: § 112 odst. 4 zák. č. 76/22 neposkytuje býv. rak., uher. nebo rak.-uher. gážistům vojenským právní nárok na povolení odpočivných požitků vůbec, tím méně na povolení jich od určité doby.
(Nález ze dne 17. února 1932 č. 21124/29.)
Prejudikatura: Boh. A 4905/25.
Věc: Adolf Sch. v M. proti ministerstvu národní obrany o vojenské zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl setníkem z povolání v býv. rak.-uher. armádě. Přihláška jeho podaná dne 20. prosince 1919 o přijetí do svazku čsl. armády jako gážisty z povolání v aktivitě byla výnosem mno ze 17. listopadu 1922 vyřízena sdělením, že došla pozdě a odůvodnění jejího pozdního podání že bylo shledáno nedostačitelným a proto že se ku přihlášce hledí, jakoby vůbec nebyla podána. St-1 že podléhá branné povinnosti podle § 2 bran. zák. a zařazuje se podle předpisů prov. nař. k bran. zák. jako prostý vojín k těžkému dělostřeleckému pluku č. 304.
Podáním z 21. listopadu 1920 žádal st-1 o přiznání nároku na zaopatřovací platy. Mno však výnosem z 30. ledna 1923 žádost zamítlo z důvodu, že podle zák. č. 194/20 a vl. nař. č. 514/20 nemá na výslužné nároku, protože podal přihlášku o převzetí do čsl. armády opožděně po stanoveném termínu. Dalším podáním z 27. března 1923 žádal st-1 o superarbitraci a pensionování. Mno výnosem z 2. června 1923 superarbitraci nařídilo a tato byla dne 4. dubna 1924 provedena.
Mezi tím konáno vzhledem k vzniklým pochybnostem šetření o státní příslušnosti st-lově, na základě jehož výsledku vydal pak žal. úřad nař. rozhodnutí, jímž po dohodě s min. fin. vyhověl žádosti st-lově z 27. března 1923 a povolil mu zaopatřovací požitky od 1. srpna 1929 za současného zastavení případných dosavadních služebních příjmů. Stížnost do tohoto rozhodnutí vznesená vytýká mu nezákonnost, pokud nepřiznalo st-li požitků v něm uvedených v plném rozsahu již od prosince 1919, dovozujíc, že nař. výnosem dal žal. úřad na jevo, že jde o vyjímečný případ § 112 odst. 4 zák. č. 76/22, ale pak že nemůže libovolně určiti dobu, od které se zaopatřovací požitky přiznávají, nýbrž že jest v takových případech požitky přiznati v plném rozsahu za celou dobu, což vysvítá prý jak ze znění cit. předpisu, tak ze smyslu oné části zákona, kde tento v případech opožděného podání přihlášky z důvodů omluvy hodných promíjí průtah a nečiní rozdílu vůči gážistům, kteří podali přihlášku včas.
Stížnosti nelze dáti za pravdu.
Podle §§ 97 a 100 odst. 2 zák. č. 76/22 přísluší vojenským gážistům branné moci rak., uher. nebo rak.-uher. jakožto takovým nárok na vojenské zaopatřovací požitky vůči čsl. státu jen v mezích zákona č. 194/20, tudíž pouze v případech §§ 2 a 5 tohoto zák., totiž: 1. pokud nebyli jako gážisté z povolání převzati mno do čsl. činné služby vojenské (§ 2), nebo 2. pokud jim byly zaopatřovací požitky přiznány již bývalým státem rak., uher. nebo rak.-uher. Nárok podle § 2 předpokládá — jak nss již opětovně vyslovil, zejména v nál. Boh. A 1834/23 a 2859/23, že se gážista přihlásil k převzetí do čsl. vojenské služby činné a že přihláška byla mno meritorně zamítnuta. Tento předpoklad není splněn u st-le, jehož přihláška nebyla zamítnuta z důvodů meritorních, nýbrž pro opožděné podání.
Podle ustanovení § 112 odst. 4 zák. č. 76/22, podle něhož rozhodoval i žal. úřad, může ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele ministr nár. obrany v dohodě s min. financí povoliti zaopatřovací požitky osobám, které nepodaly včas předepsané přihlášky. Nss vyslovil již nálezem Boh. A 4905/25, že podle § 112 odst. 4 cit. zák. jest dáno do volné úvahy jmenovaného úřadu posouditi. zda určitý případ jest výjimečný a zvláštního zřetele hodný a zdali v případě, který byl uznán za výjimečný a zvláštního zřetele hodný, jest zaopatřovací požitky povoliti, dále že nelze shledati v zákoně ani nejmenší opory pro to, že by tímto předpisem byl založen pro býv. gážistu právní nárok na voj. zaopatřovací požitky, neboť zákon nestanoví ani předpokladů takového nároku, ani předpokladů, za kterých by musel býti pokládán určitý případ za výjimečný a zvláštního zřetele hodný.
Nemá-li však býv. voj. gážista podle § 112 odst. 4 zák. č. 76/22 vůbec nároku, aby mu byly zaopatřovací požitky přiznány, tedy ani v případech výjimečných a zvláštního zřetele hodných, nelze per argumentům a maiori ad minus ani důvodně tvrditi, že by mu příslušel nárok na tyto požitky od určité doby, neboť volná úvaha žal. úřadu při rozhodování o voj. zaopatřovacích požitcích není zmíněným předpisem nijak omezena a vztahuje se proto jak na otázku, zda jest požitky přiznati, tak na otázku, od které doby, po případě s jakým dalším omezením jest je povoliti.
Nezakládá-li § 112 odst. 4 zák. č. 76/22 právního nároku, nemohl býti st-1 postupem žal. úřadu ve svém subj. právu vůbec dotčen (§ 2 zák. o ss) a tvrdí-li stížnost opak, nemá stanovisko její opory v zákoně.

Citace:

č. 9681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 408-410.