NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8331 —
Č. 8331.

Zaměstnanci veřejní. — Školství: Asistent vysoké školy má při převodu do platů podle zák. č. 103/26 nárok na nejvyšší — Č. 8331 —
výměru remunerace podle § 91, odst. 3 plat. zák. jenom, odsloužil-li osm roků jako asistent.
(Nález ze dne 4. ledna 1930 č. 23716/29.)
Věc: MUDr. Ilja P. v Bratislavě (adv. Dr. Em. Kelilner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. min. komisař Dr. V. Plocek) o požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 je od 1. února 1922 klinickým asistentem při universitě Komenského v Bratislavě; výnosem z 18. prosince 1924 započetlo mu min. škol. podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 ke dni února 1922 vojenskou službu v rozsahu 3 roků 4 měsíců a 4 dnů a dalším výnosem z 27. března 1925 také ještě část doby ztrávené ve službách úřadu delegáta čsl. republiky v Budapešti rozsahem 2 měsíců 13 dnů, tedy celkem 3 roky 6 měsíců 17 dnů. — Výnosem z 9. července 1926 provedlo min. převod st-lův do požitků dle zák. č. 103/26 tím způsobem, že mu přiznalo od 1. ledna 1926 remuneraci 4. stupně 16 200 Kč a činovné 5 100 Kč s tím, že remunerace se zvýší podle § 91 plat. zák. dne 1. ledna 1927. — Proti tomu podal st-1 námitky z 19. října 1926, kterým min. rozhodnutím z 24. listopadu 1926 vyhovělo potud, že přiznalo st-li v důsledku zaokrouhlení služ. doby podle § 197 odst. 2 plat. zák. na celá půlletí nárok na příští časový postup při splnění zákonných podmínek místo od 1. ledna 1927 již od 1. července 1926, neboť doba od 14. července do 31. prosince přesahuje dobu 3 měsíců a poukázalo mu remuneraci dle 5. stupně ročně 19 800 Kč s činovným ročně 5 100 Kč.
Dalším výnosem z 20. dubna 1927 vyslovilo však min. škol., že st-1 neměl ke dni 1. července 1926, resp. nemá dosud ve smyslu §§ 89 odst. 2 a 182 poslední věty plat. zák. pro nabytí nejvyšší remunerace vysokoškolského asistenta podle § 91 odst. 3 téhož zák. potřebných 8 roků skutečné doby asistentské; min. zrušilo tedy z moci úřední na základě § 151 odst. 7 cit. zák. svůj výnos z 24. listopadu 1926 a přiznalo st-li od 1. července 1926 remuneraci toliko 16 200 Kč ročně. Proti tomu podal st-1 opětně námitky ze 14. května 1927, v nichž se dovolal § 207 zák. č. 103/26 a toho, že mu výnosem z r. 1924, pokud se týče 1925 byly započteny 3 roky 6 měsíců 17 dní.
Min. škol. nevyhovělo nař. rozhodnutím námitkám st-lovým.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
V daném případě jde o převod do nových platů podle zák. č. 103/26 a je na sporu otázka, zda dobu 3 roků 6 měsíců a 17 dnů, která byla st-li podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 započtena, jest počítati při převodu do doby osmileté, po jejímž obsloužení má asistent nárok na nejvyšší výměru remunerace ročně 19 800 Kč podle § 91 odst. 3. zák. č. 103/26. Nař. rozhodnutí zodpovídá otázku tu záporně, poukazujíc na znění §§ 89 odst. 3, 91 odst. 3, 182 odst. 2 a 197 odst. 1 zák. č. 103/26, a to po názoru nss-u právem.
§ 182 odst. 2 poslední věta zák. č. 103/26 stanoví, že při převodu do platů podle zák. 103/26 »remuneraci podle 3. odstavce § 91 obdrží asistenti, — Č. 8331 —
kteří mají nejméně osm roků započítatelné asistentské služby a vyhovují podmínkám stanoveným v § 89 odst. 3. Podle § 197 odst. 1, který spadá rovněž do části sedmé oddílu I. »o převodu do nových platů«, započítatelnou dobou služební se rozumí »služ. doba ve služ. poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, skutečně ztrávená ...«103/1926 sb., § 197.1
Již ze slovného znění těchto dvou ustanovení jde, že zvýšená remunerace podle § 91 odst. 3 náleží při převodu do platů zák. č. 103/26 jenom asistentům, kteří odsloužili jako asistenti osm roků, že však do doby té nelze čítati dobu jinou, odslouženou ve vlastnosti jiné než jako asistent, třebas doba ta byla podle jiných předpisů (hlavně podle zák. č. 222/20) pro platový postup započtena.
§ 91 odst. 3 dává remuneraci 19 800 Kč ročně a činovné ... asistentům uvedeným v § 89 odst. 3. Tento předpis pak jedná o dalším ponechání asistenta po 8leté službě výjimkou, která se připouští jen za určitých podmínek, zaručujících zvýšenou vědeckou kvalifikaci asistenta (habilitace, vědecká nebo praktická činnost), které ovšem lze nabýti zpravidla jenom delší skutečnou asistentskou službou, pro kterou však zpravidla služ. doba, odsloužená ve vlastnosti jiné, zejména ve službě vojenské, nemá podstatného významu.
Poněvadž dále ponechání asistenta po 8 letech je — jak již uvedeno — opatřením jen výjimečně přípustným, byli by jak asistenti tak vysoké školy poškozeni, kdyby do oněch 8 let se počítala také jiná než skutečná služba asistenská a kdyby tudíž asistent sloužící jako takový teprve krátkou dobu, mohl býti s ohledem na dřívější jinou činnost svoji dále ponechán jen za zostřených podmínek § 89/3.
Proti shora uvedenému výkladu dovolává se stížnost neprávem znění § 197 odst. 1, hlavně dodatku k prvé větě ... »služ. doba ... podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služ. poměru započítatelná«103/1926 sb., § 197.1.v1; neboť z předchozích slov téhož předpisu »služ. doba ve služ. poměru .... skutečně ztrávená«103/1926 sb., § 197, je zřejmo, že zákon tu nemíní výrazem »služ. doba .... započítatelná«103/1926 sb., § 197 dobu jinde odbytou a jen započtenou, nýbrž dobu v dotyčném služ. poměru skutečně ztrávenou, ovšem s vyloučením doby, kterou podle platných předpisů v tomto služ. poměru nelze započítati, jako na př. dobu ztrávenou na dovolené s čekatelným, nebo dobu, po kterou byl úředník diskvalifikován a pod.
Neprávem poukazuje také stížnost na to, že by při výkladu, zastávaném žal. úřadem, zápočet voj. doby provedený podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 neměl významu; naopak má zápočet ten zajisté význam pro určení výše remunerace podle § 91 odst. 1 a 2, kde není podobného předpisu jako v § 91 odst. 3, resp. 89 odst. 3.
Nesprávně posuzuje také stížnost výši remunerace v jednotlivých obdobích služby, když přec požitky asistenta podle § 91 odst. 1, 2 a 3 činí v prvém roce jen 15 600 Kč, v druhém jen 17 400 Kč (bez činovného), kdežto od třetího roku přistupuje k remuneraci (14 400 Kč, 16 200 Kč a 19 800 Kč) vždy ještě činovné 5 100 Kč.
Stížnost je dále na omylu, má-li za to, že min. svým postupem zrušilo provedené započtení; naopak započtení provedené podle zák. č. 222/20 zůstává nadále v platnosti, ovšem se výsledek jeho pro určitou — Č. 8332 —
relaci, totiž pro nabytí remunerace podle § 91/3 zák. 103/26, vylučuje následkem předpisů nového zákona.
Konečně nelze pro stanovisko stížnosti vyvozovati nic ani z předpisu § 207 zák. č. 103/26, poněvadž tento § má na mysli jen rozhodování — za účinnosti zák. 103/26 — o nároku na započtení určité doby, o němž do účinnosti plat. zákona nebylo ještě rozhodnuto, nedotýká se však vůbec doby započtené již před zákonem 103/26.

Citace:

č. 8331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 177-180.