— 380 —
Je-li kupní cena splatnou až v určité lhůtě po předcházejícím plnění prodatelovu, nestačí pouhá verbální oblace k přivodění prodlení kupitelova s placením ceny kupní ani tehdy, když kupitel předem odepře příjem zboží. Je-li koupě taková zároveň obchodem fixním, nemůže prodatel, který ve lhůtě fixní skutečné neplnil, byt i z toho důvodu, že kupitel předem odepřel zboží přijati, platně vykonali právo volby dle čl. 357. obchod. zák. a nemůže tedy žádati ani dodatečné splnění smlouvy ani náhrady škody.
H. B., obchodník v Brně, uzavřel dne 7. srpna 1907 s firmou M. a spol. v Praze smlouvu na dodání 10 sudů (barell) oleje »Ragus« v ceně 40 K per 100 kg. netto splatné do 30 dnů franko — 381 —
stanice Brno k disposici (Abruf) do konce prosince 1908. Místem plnění výslovně stanovena Praha. Dne 11. února 1908 upadla firma M. a spol. do konkursu, a konkursní podstata vstoupila ve smlouvu. Na dopisy správce podstaty, kterými H. B. o včasné disposice byl upomínán, odpovídal H. B., že necítí se k odebrání povinen a že zbožím disponovati nebude. Dopisem ze dne 2. ledna 1909 zaslal konečně správce konkursní podstaty obchodníku H. B. fakturu datovanou dnem 31. prosince 1908 na 10 sudů oleje »Ragus« (2000 kg.) v ceně 800 K s poznámkou: »zu Ihrer Disposition franko Brünn«; v dopise fakturu provázejícím obsaženo bylo výslovné prohlášení, že konkursní podstata vzdor kupitelovu prodlení s odebráním zboží trvá na splnění smlouvy, a byl obchodník H. B. vyzván, aby zboží neprodleně odebral a kupní cenu zaplatil, nač tento opětně dopisem ze dne 5. ledna 1909 se současným vrácením faktury odepsal, že k odebrání oleje »Ragus« vůbec není zavázán, ježto smlouva zněla prý na olej jiného druhu. Po uplynutí 30 dnů ode dne odeslání faktury žalovala konkursní podstata obchodníka H. B. dnem 2. února 1909 na zaplacení 800 K s 6% úrokem od téhož dne a prohlásila v žalobě, že je ochotnou zboží dotyčné žalovanému kdykoli dodati franko do Brna.
Okresní soud pro Staré Město a Josefov rozsudkem ze dne 24. února 1909 č. j. C I 45/9—5 žalobě v plném obsahu vyhověl a to podstatně z těchto důvodů: Jest jisto sice, že jedná se tu o obchod fixní. Ježto však žalovaný H. B. bezdůvodně odepřel zbožím do konce prosince 1908 disponovati a vůbec je odebrati, ocitl se koncem roku 1908 v prodlení s odebráním zboží. Správce podstaty oznámil mu zavčas dopisem ze dne 2. ledna 1909, že konkursní podstata v obchod vstoupivší trvá i po projití fixní lhůty na splnění smlouvy, a poslal mu s týmž dopisem i fakturu na dotyčné zboží s doložkou, že jest k disposici franko Brno. Tím vyhověla konkursní podstata všestranně předpisu čl. 357. obch. zák. i § 1052 obč. zák. Ježto totiž žalovaný již předem na jevo dal úmysl, že zboží nepřijme, resp. nezaplatí, nelze po žalobkyni žádati, aby převzala ještě námahu i náklady zasílání zboží do Brna, a stačí tedy dle § 1052. obč. z. úplně prohlášení její, že je ochotna smlouvu se své strany splniti (t. zv. verbální oblace), takže není zapotřebí již ani bližšího udání místa, kde vlastně zboží k disposici žalovaného se chová.
Odvolání žalovaného H. B. c. k. zemský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 1909 č. j. B c I 40/9—17 vyhověl a žalobu v celém obsahu zamítl a to s tímto odůvodněním:
První soud v souhlasu s přednesem stran právem vzal za prokázáno, že dle smlouvy bylo vyjednáno dodání oleje v pevné konečné lhůtě do 31. prosince 1908, a že tedy jedná se o obchod fixní. Právo volby však v čl. 357. obch. zák. prodateli před plněním jeho vyhražené přísluší jemu jen tehdy, není-li sám v prodlení, a je-li naproti — 382 —
tomu v prodlení kupitel s placením ceny kupní. Není-li tu podmínky této, nemůže prodatel ani neprodleným oznámením volby ihned po uplynutí fixní lhůty zachovati si právo na splnění smlouvy a ztrácí právo to nadobro. Ježto tedy při obchodech fixních pevně ujednána jest přesná lhůta dodací, plyne odtud s logickou nutností, že kupitel jen tehdy při obchodech takových ocitnouti se může v prodlení s placením ceny kupní před plněním prodatelovým, když ujednáno je buď placení předem anebo aspoň »z ruky do ruky« proti dodání zboží (čl. 342. obch. zák.), nikdy ale tehdy, když dle smlouvy kupní cena platiti se má teprve po uplynutí určité lhůty po dodání zboží od prodatele. Kdyby tedy v případě tomto žalující konkursní podstata v nedostatku včasných disposicí v poslední den lhůty dne 31. prosince 1908 byla zboží v místě plnění, t. j. v Praze odevzdala dráze k dopravě franko do Brna pro žalovaného, upadl by žalovaný v prodlení s placením ceny kupní teprve za 30 dní, tedy teprve dnem 31. ledna 1909, a nemůže tedy o jeho prodlení s placením ceny kupní v den 2. ledna 1909 naprosto býti řeči, následkem čehož nemohla žalobkyně bezprostředně po uplynutí lhůty fixní právo na splnění smlouvy si zachovati. Poněvadž pak k plnění žalobkyně — odevzdání zboží dráze v místě plnění k dopravě franko do Brna — nebylo třeba spolupůsobení žalovaného, je žalobkyně sama v prodlení, poněvadž ve lhůtě fixní zboží nebylo kupiteli předáno, a dodání zboží po uplynutí lhůty oné není více přípustným.
Dovolání žalobkyně nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. října 1909 č. j. Rv II 620/9 nevyhověl, neshledav uplatněný revisní důvod § 503. č. 4 c. ř. s. oprávněným. V důvodech praví se: Ježto kupní cena měla býti splatnou až za 30 dní po dodání zboží, jeví se dotyčné ujednání jako úvěrní koupě, při které plnění prodatelovo, t. j. faktické dodání zboží časově předcházeti musí plnění kupitelovu, t. j. placení ceny kupní. V případech takových odevzdání zboží kupiteli se strany prodatele tvoří podstatnou podmínku pro nastoupení splatnosti příslušné ceny kupní, takže pouhé prohlášení prodatelovo, že je ochoten zboží dodati (t. zv. verbální oblace) nepostačuje zde nikterak k tomu, aby přivodila prodlení kupitelovo s placením ceny kupní. Tato verbální oblace postačila by jen tehdy, kdyby kupní cena měla se zapraviti buď předem anebo »z ruky do ruky« proti předání zboží ve smyslu čl. 342. odst. 3 obch. zák. — Žalobkyně tedy, která se své strany do konce prosince 1908 zboží žalovanému fakticky nedodala, upadla sama v prodlení s odevzdáním zboží, a nebyla tudíž více oprávněnou po uplynutí dodací lhůty dnem 2. ledna 1909 ve smyslu čl. 354. a 357. obch. zák. prohlašovati vůči žalovanému, který v době oné nebyl nikterak ještě v prodlení s placením ceny kupní, že na splnění smlouvy trvá, a neměla tedy vůbec práva k výkonu volby dle dotyčných článků obch. zák., prodateli příslušící. Žalovaný, který zbožím disponovati bezdůvodně odepřel, ocitl se nanejvýš v prodlení s odebráním — 383 —
zboží, a příslušela pak arciť žalobkyni vůči němu oprávnění v čl. 343. obch. zák. stanovená. Ostatně nelze také přehlédnouti okolnost, že v zažalované ceně kupní per 800 K obsaženo bylo též dovozné, které však pro neuskutečněné zaslání zboží vůbec nevzniklo.
Poněvadž tedy rozsudek soudu odvolacího skutkovým okolnostem i zákonu zcela odpovídá, bylo dovolání žalobkyně jako neodůvodněné zamítnouti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu z 13. října 1909 č. j. Rv II 620/9.) Dr. P. Krippner.