NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9649.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo: I. * Přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti podle usnesení min. rady z 22. ledna 1919, 19. července 1919 a 9. prosince 1919 nevyžaduje, aby žadatel (úředník neb učitel veřejné školy národní) prokázal, že se opravdově staral o získání jakéhokoliv bytu v novém působišti. — II. Přeložení učitele na jinou školu, provedené zem. škol. radou s výslovným odkazem na § 16 zák. o právních svazcích učitelstva č. 86/1875 z. z. česk. a »ze služebních důvodů«, nepozbývá povahy »přeložení z moci úřední« tím, že učitel o ně žádal.
(Nález ze dne 6. února 1932 č. 1709.)
Věc: Emanuel P. v K. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: St-1 byl jako definitivní učitel obecné školy v Č. výnosem šžr-y v Praze ze 17. listopadu 1920 se služebních důvodů přeložen do D. Podáním z 29. června 1922 předložil ošv v Sušici zšr-ě v Praze žádost st-lovu z 21. června 1922, aby přeložení ze služebních důvodů do D. bylo změněno v přeložení na obecnou školu v R. Žádost odůvodněna tím, že st-1 nemůže do D. se přestěhovati, poněvadž tam nelze si opatřiti rodinný byt. Zšr v Praze výnosem z 29. listopadu 1922 přeložila st-le na základě § 16 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. ze služebních důvodů na obecnou školu v R., kam st-l nastoupil dne 1. února 1923.
Podáním z 25. listopadu 1923 žádal st-1 ve smyslu výn. min. financí z 2. ledna 1920 a min. výnosu z 26. září 1922 č. 100957 o povolení diet z důvodů vedení dvojí domácnosti za dobu do 1. května 1922 do 28. června 1922, od 1. září do 22. prosince 1922 a od 2. ledna do 31. ledna 1923, ztrávenou v D., a za dobu od 1. února do 28. června 1923, ztrávenou v R. Žádost odůvodnil st-1 tím, že podle příloh žádosti nemohl mu ani v D. ani v R. od obecního úřadu jako úřadu policejního býti přidělen rodinný byt. — Žádost ta byla v instančním pořadu zamítnuta nař. výnosem, poněvadž st-1 v řízení nikterak neprokázal, že se staral opravdově o získání jakéhokoliv bytu v D. Pokud se týče R., neměl nároku na diety za dvojí domácnost, ježto tam sám žádal, jak patrno ze zprávy ošv-u v Sušici z 29. června 1922, což je dokladem, že se již tehdy nesnažil získati byt v D.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Na základě usnesení min. rady z 22. ledna 1919 ustanovilo min. fin. výnosem ze 3. února 1919 č. 1643 pres. v příčině mimořádného odškodného úředníkům a zřízencům, převzatým do služeb z Německého Rakouska, že úředníkům a zřízencům, již nastupujíce službu nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi, rodiči neb sourozenci v Německém Rakousku, do nynějšího působiště přestěhovati, příslušejí plné diety ode dne, kdy nastoupil službu v novém působišti, až do přestěhování domácnosti . . . ., nejdéle však do konce února 1919, s mimořádným přídavkem za prvých 14 dní. Tato ustanovení o odškodném byla na základě usnesení min. rady z 19. července 1919 (výn. min. škol. z 31. srpna 1919 č. 3399 pres.) s účinností od 28. října 1918 rozšířena na všechny případy nezaviněného přeložení státního zaměstnance do jiného úředního místa z moci úřední, a časová jejich platnost prodloužena do odvolání. Současně nařídila vláda, že má býti v každém případě zjištěno, že zaměstnanci nebylo dříve možno se přestěhovati pro nedostatek bytu, o nějž se u bytového úřadu nebo u svého nadřízeného úřadu včas hlásil. Toto usnesení min. rady bylo pak pozměněno usnesením min. rady z 9. prosince 1919.
V tomto usnesení min. rady poskytují se diety státním zaměstnancům nezaviněně přeloženým z moci úřední, kteří nastupujíce službu nemohli svoji domácnost přestěhovati pro bytovou nouzi do nového úředního místa, a to nejdéle na dobu jednoho roku, počínajíc ode dne nastoupení služby v novém místě úředním. Bude-li však šetřením zjištěno, že zaměstnanec státní se nestará opravdově, aby co nejdříve domácnost svou do nového úředního sídla mohl přestěhovati, ať se tak děje z příčin jakýchkoliv, jest ministerstvo oprávněno, zastaviti ihned, před uplynutím jednoho roku, vyplácení dalších diet. Předpisy tyto podle ustanovení paritního zák. č. 274/19 platí i pro učitele škol národních (oběžník min. škol. z 23. prosince 1919 č. 5272 pres.). Podle obsahu nař. rozhodnutí zamítl žal. úřad nárok st-lův na přiznání diet z důvodů vedení dvojí domácnosti: a) pokud jde o dobu, kdy st-1 konal službu v D., poněvadž st-1 nikterak neprokázal, že se staral opravdově o získání bytu v D., že se o získání bytu opravdově nestaral, toho je dokladem skutečnost, že žádal o přeložení do R.; b) pokud jde o dobu služby v R. se zřetelem na to, že st-1 o přeložení do R. sám žádal.
Stížnost namítá v podstatě, že nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti není podmíněn průkazem, žal. úřadem požadovaným, dále že přeložení st-lovo do D. i do R. se stalo z úřední moci, a konečně, že z té okolnosti, že st-1 žádal, aby přeložení z úřední moci do D. bylo změněno v přeložení do R., nelze důvodně usuzovati na to, že st-1 se vážně nestaral o opatření bytu v D.
Nss dal stížnosti za pravdu. Z cit. ustanovení usnesení min. rady z 9. prosince 1919 neplyne, že by diety tam normované mohly býti přiznány teprve tehdy, předloží-li žadatel průkaz o tom, že se opravdově staral o získání bytu. Z cit. předpisu plyne pouze tolik, že diety lze odníti po příp. je vůbec nepřiznati, zjistí-li se šetřením, že zaměstnanec se nestará opravdově o to, aby co nejdříve domácnost svou do nového svého působiště přestěhoval. Předpokládá tedy odnětí diet zjištění skutečností, z nichž lze usouditi, že zaměstnanec se o získání bytu v novém svém působišti opravdově nestará; v cit. předpisu není však opory pro názor, že diety lze přiznati teprve tehdy, prokázal-li zaměstnanec sám předem, že se o získání bytu opravdově staral.
Váže-li tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí přiznání diet za dobu působení st-lova v D. na požadavek předložení průkazu o tom, že st-1 se opravdově staral o získání bytu v D., nemá požadavek ten opory v platném právu. Ostatně rozumí-li žal. úřad průkazem takovým i úřední osvědčení, že v novém působišti žadatelově není volných rodinných bytů, jest na to poukázati, že podle obsahu správních spisů byla osvědčení taková od obecních úřadů v D. i v R. k původní žádosti st-lově z 25. listopadu 1923 skutečně přiložena a že ošv pro německé školy v Sušici žádost tu i s přílohami předložil zšr-ě v Praze, kamž i s přílohami došla dne 13. prosince 1923.
Avšak žal. úřad, nepřihlížeje k řečenému svému zásadnímu stanovisku, zkoumal dále také skutkovou podstatu ve spisech zjištěnou a učinil si z ní závěr, že již sama skutečnost, že st-1 žádal o přeložení z D. do R., prokazuje, že st-1 se o získání bytu v D. opravdově nestaral. Leč nss nemohl uznati, že by z pouhé premisy, že st-1 žádal o přeložení z D. do R., plynul logicky nutný závěr, že se opravdově nesnažil v D. získati rodinný byt. Ježto tedy skutková podstata, z níž žal. úřad vycházel, není postačitelnou pro závěr, který z ní žal. úřad učinil, bylo nař. rozhodnutí, pokud jím byly odepřeny diety za dobu působení st-lova v D., zrušiti podle § 6 o ss.
Pokud jde o diety za dobu působení st-lova v R., odepřel žal. úřad přiznati st-li diety z důvodu vedení dvojí domácnosti také proto, že st-1 o přeložení do R. žádal. Žal. úřad vycházel tedy z předpokladu, že přeložení do R. se nestalo z úřední moci a že tudíž není splněna jedna z podmínek nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Leč tento předpoklad žal. úřadu není v souhlase z obsahem spisů správních. Podle výnosu zšr-y v Praze z 29. listopadu 1922, nahoře citovaného, byl st-1 přeložen na obecnou školu v R. ze zlužebních důvodů na základě § 16 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. Z obratu »ze služebních důvodů« a z použití předpisu § 16 cit. zák., který právě stanoví povinnost učitele, podrobiti se přeložení, které z příčin služebních úřad nařídí, jde zcela nepochybně najevo, že přeložení st-le do R. bylo provedeno z úřední moci. Je-li tomu tak, pak je tu splněn předpoklad přeložení z úřední moci ve smyslu cit. usnesení min. rady z 9. prosince 1919. Za tohoto stavu je nerozhodno, zda tu byla či nebyla nějaká žádost st-lova o přeložení, kdyžtě úřad, který učinil opatření stran přeložení st-le, na žádost takovou vůbec neodkázal a tudíž při svém opatření z ní nevycházel. Ostatně podání st-lovo z 21. června 1922, které patrně má žal. úřad na mysli, znělo v ten smysl, aby přeložení ze služebních důvodů do D. bylo změněno v přeložení na obecnou školu v R. Tento petit nebyl tedy sty lisován jako obvyklá žádost o přeložení na jiné služební místo.
Tvrdí-li tedy žal. úřad, že přeložení st-le do R. se stalo k žádosti st-lově, je tvrzení toto v rozporu s obsahem spisů správních a bylo proto i v tomto bodu zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss.

Citace:

č. 9649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 336-339.