Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 15 (1906). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 300 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906)
PDF

Za kterých podmínek může žádati vypuzený nájemce na pronájemci náhradu ušlého užitku (entgangener Gewinn)? Jsou slova ušlý užitek a ušlý zisk (entgangener Gewinn) totožná?
A. pronajal B-ovi ve svém domě místnosti na šest roků, od 1. září 1901 do 31. srpna 1907, kde tento provozoval kupecký obchod.
V roce 1904 prodal A. dům svůj C-ovi, který dal B-ovi čtvrtletní výpověď z místností najatých, tak že se jest B-ovi dne 1. května 1905 vystěhovati.
Dne 25. února 1905 vznesl na to B. na A. žalobu o zaplacení 1000 K, představujících ušlý užitek, povstalý nemožností dalšího provozování kupeckého obchodu v místnostech najatých.
Rozsudkem c. k. okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. března 1905, č. j.: C. II. 61/5—3 byla tato žaloba pro tentokráte zamítnuta. Důvody.
Dle § 1120. obč. zák. musí nájemce, prodal-li vlastník najemního předmětu tento a odevzdal-li jej kupci, po řádné výpovědi novému držiteli ustoupiti leč by jeho právo nájemní bylo zapsáno do knihy pozemkové.
Nájemce jest však oprávněn žádati od pronajímatele za utrpěnou škodu a ušlý zisk úplné dostiučinění.
Přítomnou žalobou domáhá se žalobce náhrady, nikoliv za utrpěnou škodu, nýbrž pouze náhrady za zisk, jejž budoucně očekává v čase od 1. května 1905 do 1. září 1907, tedy za zisk, jenž mu budoucně ujde.
Žalobce domáhá se pode jménem zisku, jenž mu ujde, veškerého zisku, kteréhož by dosáhl za dobu od 1. května 1905 do 1. září 1907, bera za základ nynější svůj průměrný čistý zisk, aniž by bral ohledu, zda snad příště též něco vydělá čili nic. Žalobce tudíž předpokládá, že příště až do 1. září 1907 nebude moci žádného zisku vůbec docíliti, avšak nenabízí žádného důkazu o tom, že nebude moci zisku docíliti a proč ho nebude moci docíliti.
V našem případě však, jak vysvítá z ustanovení §§ 1120., 1121., 1323. a 1324. ob. obč. z. vidí zákon ušlý zisk pouze v differenci mezi ziskem nynějším a mezi oným menším ziskem, kterého se nájemce následkem dané výpovědi a vystěhování se budoucně domůže.
Ušlý tento zisk může se v nejhorším případě sice rovnati sumě čistého výdělku, jejž by nájemce byl na starém místě docílil, ale jen tehdy, když nájemce dokáže, že bez jeho viny mu nebylo možno jinde nějakého zisku vůbec docíliti.
Pravidelně však bude ušlý zisk menším, než-li činí suma výdělku za dobu spornou; neboť se pravidelně podaří nájemci byt a obchodní místnosti jinde nalézti a dřívější obchod v něm zavésti, tak že nějakého, byť i menšího (možná že však i většího) zisku docílí.
Tu pak ušlým ziskem bude pouze difference mezi výdělkem v místnostech starých a mezi menším výdělkem v místnostech nově najatých.
Zda v našem případě ten neb onem případ nastane, nelze dnes věděti, neboť opustí žalobce dosavadní najaté místnosti teprve 1. květnem 1905.
Nelze proto také dnes stanoviti a vypočítati, zda a jak veliký zisk žalobci příště a ve které době ujde.
Avšak i kdyby toho ani nebylo, kdyby se snad zisk, jenž mu budoucně ujde, dal vypočítati, jevila by se žaloba přece předčasnou proto, že zákon v §. 1120. obč. z. výslově žádá, aby nájemce v době žaloby škodu již byl utrpěl, aby zisk v té době byl již ušlým a přisuzuje náhradu pouze za »ušlý zisk« (arg. slova: »erlittenen Schaden«, »entgangenen Nutzen«).
Kdyby zákonodárce byl jiného náhledu býval, byl by to výslovně naznačil jako v §. 1325. obč. z., kdež mluví o výdělku, jenž příště ujde (arg. slova: »den künftig entgehenden Verdienst«)
Bylo tedy nutno žalobu pro tentokráte zamítnouti, aniž bylo třeba zkoumati, zda žalovaný jest passivně k žalobě legitimován čili nic.
Z téhož důvodu nebylo třeba připouštěti nabídnuté důkazy, jelikož jich prováděním by se spor byl zdržel, aniž by se k jinému výsledku dospělo.
Odvolání žalobcově druhá stolice nevyhověla a potvrdila rozsudek soudce prvého.
Důvody:
Přezkoumati jest pouze, zda názor prvého soudce, jenž k dočasnému zamítnutí žaloby vedl se stanoviska právního, jest správný a sice pouze na základě toho, co žalobce k odůvodnění svého žalobního nároku skutkově uvedl a žalovaný doznal, poněvadž jiná zjištění skutkových okolností se ve sporu tomto nestala.
Toto uvedení žalobcovo stačí úplně k posouzení věci a právní názor prvého soudce nelze nikterak považovati za mýlný, nýbrž za zákonem úplně odůvodněný. Již důvody prvého soudce přesvědčují, že žaloba jest předčasně podána a stačí, dodá-li se k důvodům těmto ještě následující:
§. 1120. ob. obč. z. jest přesně vymezeno, v čem by nárok žalobce na náhradu škody pozůstával.
Tu však mu není přiznán nárok na ušlý »zisk« (Gewinn) — jak i v rozsudku prvého soudce se neuvádí — nýbrž jest mu tam přiznán nárok pouze na ušlý »užitek« (Nutzen«).
Užitky jsou však dle slovného významu výtěžky, jež nějaká věc již poskytla a nikoliv, jež teprve v budoucnosti poskytne.
Aby při vymezování objemu této náhrady pravé meze její právě v tomto smyslu stanovil, užil zákon patrně úmyslně toho významu »ušlý užitek« (»entgangener Nutzen«) a nikoliv »ušlý zisk« (»entgangener Gewinn«).
Lze na to souditi z toho, že v jiných analogických případech významu toho neužívá.
Tak mluví v §. 1323. ob. obč. z. při pojednávání, kolikerým způsobem se škoda nahražuje a v §. 1293. ob. obč. z. při rozboru, co jest škoda, již o »ušlém zisku« (entgangener Gewinn«) a v §. 1325. ob. obč. z. dokonce již o »ušlém výdělku a výdělku, který budoucně ujde« (»entgangener und künftig entgehender Verdienst«), v § 1327. ob. obč. z. pak při stanovení náhrady pro případ, když z ublížení na těle smrt pojde, o nároku pozůstalé ženy a pozůstalých dětí usmrceného »na vše to, co jim tím ušlo« (»das, was ihnen dadurch entgangen ist«).
Z tohoto znění §§ 1323., 1293., 1325. a 1327. ob. obč. z. lze seznati, že tu myšleno na požitky, jež následkem nějaké události až v budoucnosti ujdou.
Nelze tedy hájiti náhled odvolatele, že mu dle §. 1120. ob. obč. z. přísluší nárok na náhradu »zisku«, jejž by měl až v budoucnosti očekávat, kdyby smlouva nájemní předčasně zrušena nebyla.
Ani znění §. 1327. ob. obč. z. nelze v tom ohledu ve prospěch žalobce vyložiti. Jestiť úmrtí manžela a otce, co živitele událostí, jež se napraviti nedá. Živitel neobživne, — krám, jehož pacht předčasně skončil, lze však jiným krámem nahraditi, — ano jest i spachtování tétéž obchodní místnosti pro období ode dne 1. května 1905 do 1. září 1907 — o které se jedná — aneb aspoň části její možné.
Úmrtím živitele ušlo tedy pozůstalým fakticky již i to vše, co by jim byl až v budoucnosti poskytl.
Avšak i kdyby měl žalobce nárok na to, co by mu následkem předčasného zrušení pachtu v budoucnosti, totiž za období od 1. května 1905 do 1. září 1907 na zisku ušlo, nestačí přece, co v ohledu tom týž uvedl, ku stanovení výše zisku, jenž by mu jedině opuštěním krámu ušel.
Jediný krám by mu vypočítaný zisk nezjednal. Jestiť zisk tento výslednicí více faktorů, mezi těmito však zejména a v první řadě vlastní činnost pachtéře krámu, totiž žalobce samého. A faktory tyto ponechává žalobce při vypočítávání ušlého zisku úplně nepovšimnuty.
V odvolání svém ovšem sám žalobce připouští, že utrpěná ztráta jest ztrátou odběratelstva, obchodních styků a po případě i ztrátou úvěru na starém místě požívaného. Na základě těchto, ovšem až v odvolání, tedy dle §. 482. c. s. ř. opožděně uvedených úvah však výši požadovaného ušlého zisku nikde ve sporu nevypočetl. V tom ohledu považoval za směrodatné pouze, mnoho-li v krámu denně vůbec, tedy úhrnem, vydělá, a mnoho-li obnáší celkový výdej.
Skutková udání žalobce nestačí tedy také k vypočtení jeho ušlého zisku pro budoucnost i kdyby na něj již nyní nárok měl.
Žaloba však jest i z jiného, než prvým soudcem rozebraného důvodu předčasně podána.
V době podání žaloby, t. j. dne 25. února 1905, neměl totiž žalobce ještě žádného nároku na ušlý zisk v budoucnosti již proto, poněvadž tenkráte pacht ještě zrušen nebyl a teprve následkem výpovědi dne 1. května 1905 zrušen býti měl. Důsledky zrušení pachtu nastaly tedy teprve dne 1. května 1905, totiž po uplynutí dané čtvrtletní výpovědi a před tímto dnem požadovaná, resp. žalobou domáhaná náhrada nebyla ještě splatná.
K takové ještě neplatné náhradě nelze, poněvadž se tu nejedná o alimenty, žalovaného dle §. 406. c. s. ř. vůbec odsouditi.
Bylo proto odvolání co neodůvodněné zamítnouti.
Rozhodnutí c. k. krajského jako odvolacího soudu v Chrudimi ze dne 12. května 1905, č. j. Bc. I. 35/5—7.
Flieder.
Citace:
Za kterých podmínek může žádati vypuzený nájemce na pronájemci náhradu ušlého užitku?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 2, s. 108-112.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).