NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7496 —
Čís. 7496.

Pro nárok dělníka proti zaměstnavateli na náhradu škody, ježto ho ohlásil u nemocenské pokladny menším penízem, než mu strhoval, následkem čehož mu bylo vypláceno nižší nemocenské, jest příslušným živnostenský soud.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1927, R I 953/27.)
Žalobce, který pracoval v cihelně žalovaného a potom onemocněl, domáhal se na žalovaném žalobou na okresním soudě náhrady za to, že, ač mu strhoval ze mzdy na nemocenskou pokladnu týdně 5 Kč 46 h, ohlásil ho u pokladny se srážkou na mzdě toliko 4 Kč 83 h a že tím zavinil, že mu bylo na nemocenském po dobu nemoci vypláceno místo 18 Kč, odpovídajících sráženým 5 Kč 46 h, toliko 16 Kč denně. Následkem toho obdržel prý žalobce za nemoci na nemocenské podpoře o 702 Kč méně, k tomu přistupují útraty, spojené s cestou 150 Kč, I utrpěl prý žalobce škodu 852 Kč a žalovaný jest mu ji povinen nahraditi. První soud odmítl žalobu pro věcnou nepříslušnost soudu, pokud se týče pro nepřípustnost pořadu práva, ježto podle jeho názoru jest příslušným živnostenský soud (§ 4 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák.), po případě rozhodčí soud nemocenské pokladny (§ 41 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák.). Rekursní soud vyslovil naproti tomu názor, že příslušným jest řádný soud a vrátil věc prvému soudu, aby, doplně řízení, o příslušnosti znovu rozhodl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu do usnesení rekursního soudu nelze upříti oprávnění. Jde o spor dělníka, zaměstnaného v podniku, pro nějž platí živnostenský řád a jenž podléhá nemocenskému pojištění, proti zaměstnavateli o náhradu škody z důvodu nesprávného jednání, pokud se týče opomenutí ve příčině ohlašovacích povinností k nemocenské pokladně (§§ 31, 32 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák.). Jest to spor z poměru pracovního a z příslušnosti k nemocenské pokladně, který, ježto nemocenská pokladna není stranou, není vyhrazen rozhodčímu soudu pokladny podle § 41 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. Takové spory uvádí § 4 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. pod písmenou c) a e), jako spory patřící před živnostenský soud, je-li, jak tomu jest v projednávaném případě, v okresu podniku živnostenský soud. Příslušnost živnostenského soudu vylučuje příslušnost soudů řádných (§ 3 druhý odstavec zákona o živnostenských soudech čís. 218/1896). Podle toho správně uznal první soud, že dovolaný řádný soud jest pro zahájený spor věcně nepříslušný, že pořad řádného soudu jest v tomto sporu vyloučen, a právem z toho důvodu žalobu odmítl. Názor — Čís. 7497 —
rekursního soudu opírající se o to, že jde o nárok soukromoprávní, sdíleti nelze. Tato vlastnost nároku nemůže odůvodniti příslušnost řádného soudu, neboť spory v § 4 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. vypočtené a živnostenskému soudu přikázané, jsou většinou spory o nároky soukromoprávní. Dovolací rekurs bránící se příslušnosti řádného dovolaného soudu jest podle toho opodstatněn a bylo se o něm usnésti, jak se stalo. Otázku, kterou se nižší soudy zabývaly, zda byl žalobcův nárok na nemocenské nesprávným ohlášením u nemocenské pokladny dotčen, pokud se týče, zda může žalobce nastupovati na žalovaného o rozdíl na nemocenské podpoře, zda žalovaný jest ohledně tohoto nároku pasivně legitimován, nelze v tomto údobí sporu řešiti, nýbrž jest ji ponechati rozhodování ve věci samé.

Citace:

Prohlížel šetnáctileté. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 61-61.