Č. 7766.

Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): Může řím.-kat. školská stolice v řízení o opravu hospodářských budov farských vystupovati jako representantka církevní obce, resp. věřících v obci?
(Nález ze dne 23. února 1929 č. 1197.)
Věc: Římsko-katolická školská stolice v K. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o opravu farních hospodářských budov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Usnesením z 9. prosince 1922 zamítl zastupitelský sbor obce K. žádost Štěpána Sz., řím.-kat. faráře tamtéž, aby obec provedla opravu farních hospodářských budov na základě povinnosti, vyslovené prý v kanonické visitaci. Obec vycházela při tom ze stanoviska, že povinnost ta postihuje patrona, kdežto jí náleží prý toliko obstarati nutný dovoz materiálu, kteroužto povinnost prý uznává. Podáním z 29. ledna 1923 obrátil se Štěpán Sz. na okr. úřad ve St, žádaje, aby obec K. byla poukázána opravy ty provésti. Při tom dovolal se farář opětně kanonické visitace, která dle připojeného Výtahu zní: Horum omnium (hospodářských farních budov) uti et cincturarum in parochiali fundo existentium omnimodo reparatio et conservatio incumbit parochianis, succurente in casu eorundem insufficientiae inclyto Dominio.
Po řízení provedeném se zástupci obce (rychtářem a podrychtářem) a se Štěpánem Sz. rozhodl okr. úřad dne 9. dubna 1923, že farářovu žádost, aby politická obec K. byla uznána povinnou provésti ony opravy, zamítá, při čemž vycházel úřad ze stanoviska, že ona povinnost postihuje patrona. — Když pak župní úřad v Nitře rozhodnutím ze 14. června 1923 zamítl odvolání podané Štěpánem Sz., zrušil žal. úřad rozhodnutím z 27. října 1925 výroky obou nižších instancí nařídiv, aby provedeno bylo řízení znovu, poněvadž prý nebyly vyřešeny otázky, zda předpisy kanonické visitace v příčině opravy hospodářských budov farních jsou v platnosti či zda byly zrušeny promlčením, případně opačným obyčejovým právem, jak bylo by zjistiti na základě skutečně vyšetřených dat.
Po jednání provedeném se zástupcem politické obce K. a s farářem Sz. a po výslechu svědků rozhodl pak okr. úřad ve St. dne 27. dubna 1926, že žádost faráře Sz., aby vyslovena byla úplná povinnost obce K. k opravě oněch farských hospodářských budov, zamítá a že zavazuje obec toliko k tomu, aby obstarala ruční nádenickou práci a dopravu materiálu. Rozhodnutí to bylo schváleno župním úřadem v Nitře dne 22. května 1926 přes odvolání podané farářem Sz. Nař. rozhodnutím vyhověl však žal. úřad dalšímu odvolání faráře Sz. a vyslovil povinnost věřících (církevní obce) opravovati ony budovy dle kanonické visitace z roku 1780.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad odchýlil se nař. rozhodnutím od stanoviska obou nižších instancí správních v ten způsob, že kdežto úřady ty, vycházejíce z předpokladu, že náklad, jehož úhrady se farář domáhal — opravy farních hospodářských budov — zatěžuje patrona, zavázaly obec a to politickou obec K. toliko k poskytnutí ruční nádenické práce a k dovozu materiálu, žal. úřad uznal na povinnost věřících, totiž církevní obce, aby opravy farářem požadované opatřila. Do rozhodnutí toho stěžuje si toliko řím.- kat. školská stolice, jejímuž světskému starostovi dal žal. úřad výrok ten doručiti a namítá st-lka předem, že církevní obec není v K. vůbec zřízena a že tedy není zde subjektu, na jehož povinnost bylo nař. rozhodnutím uznáno.
Kdyby tomu tak bylo, bylo by stížnost odmítnouti bez dalšího řízení pro nedostatek legitimace na straně stěžující si školské stolice, neboť byla-li ona povinnost uložena nikoli jí, nýbrž církevní obci, jakožto subjektu od ní ve všech směrech odlišnému, nemohlo dotčeným výrokem býti vsaženo v subj. práva stěžující si školské stolice, a nedostávalo by se tudíž podmínky předpokládané §em 2 zák. o ss pro legitimaci stěžující si strany, jakož i pro kompetenci nss-u.
Žalovaný úřad nepopírá správnosti tvrzení stěžující si školské stolice, že v K. církevní obec není vůbec zřízena, pokládá však okolnost tu za nerozhodnou, poukazuje v odvodním spisu k ustanovení § 20 zák. čl. 53: 1868, jakož i k rozhodnutí býv. uh. min. kultu č. 33469/02 a 63450/95, dle nichž prý v místech, kde autonomní církevní obec zřízena není, zastupuje ji školská stolice.
Leč cit. § 20 obsahuje toliko ustanovení, že příslušníci recipovaného vyznání, kteří zvláštní církevní obec netvoří, jsou povinni připojiti se k nejbližší autonomní církevní obci téhož vyznání. Pokud pak jde o další pramen práva, jehož se žal. úřad dovolává, jde právě jen o rozhodnutí býv. uh. min. kultu, jimiž vyřešen byl konkrétní spor vzhledem k jeho předmětu a okolnostem daného případu, nikoli tedy o všeobecně platnou právní normu.
Podle zprávy notářského úřadu v K. z 24. ledna 1927 církevní obec zastupuje tamnější školská stolice, což nasvědčovalo by st-lčinu tvrzení, že autonomní řím.-kat. církevní obce tam není. V příčině této representace řím.-kat. věřících školskou stolicí tvrdí táž, jak z jejího přednesení ve stížnosti bylo by souditi, že její působnost omezuje se toliko na hájem jejich školských zájmů, kdežto v majetkovém ohledu prý jí žádná kompetence nenáleží. Naproti tomu z okolnosti, že školská stolice brojí proti nař. rozhodnutí i z věcných důvodů, dovozujíc, že řím.-kat. věřící v obci K. povinnosti, na kterou žal. úřad uznal, neměli a nemají, poněvadž k dotčeným opravám farních hospodářských budov povinen je patron, bylo by souditi, že stěžující si školská stolice spatřuje v nař. rozhodnutí bezprávný zásah do subj. práv, k jichž ochraně je povolána.
Podle správních spisů bylo celé řízení konáno toliko s farářem jako zástupcem beneficia s jedné, a zástupci politické obce se strany druhé. Naproti tomu nevychází ze spisů těch naprosto nic, co by opravňovalo závěr, že k účasti na onom řízení byla přivzata, resp. že řízení toho se zúčastnila též representace církevní obce, ať již v osobě svých vlastních orgánů, ať v osobě representace školské stolice, jako povolané a oprávněné představitelky dotčené obce církevní, což opět mělo za následek, že subjektu, na jehož povinnost bylo nař. rozhodnutím uznáno, nedostalo se ve správním řízení příležitosti, aby své právní stanovisko k věci zaujal a aby podnikl vše, co by uznával za nutné k obhájení svých práv.
Ale pak zbývá jen jeden závěr, že totiž žal. úřad nezabýval se vůbec otázkou, která i v řízení před nižšími instancemi zůstala bez povšimnutí, totiž otázkou existence a právní povahy subjektu, na jehož povinnost nař. rozhodnutím uznal, případně otázkou právního poměru řím.-kat. školské stolice v K. k okruhu věřících téhož vyznání v téže obci bydlících. nezjistiv okolností, z nichž bylo by lze důvodně za to míti, že dotčená školská stolice vzhledem k povaze sporu a k danému právnímu i skutkovému stavu jest totožnou s povolanou a oprávněnou representantkou právního subjektu, proti němuž nař. rozhodnutí bylo vydáno.
Leč tyto okolnosti jsou právě rozhodnými nejen po stránce věcné zákonitosti nař. rozhodnutí, nýbrž v prvé řadě též s hlediska práva formelního, když na nich závisí i vyřešení otázky legitimace školské stolice ke stížnosti, kteroužto legitimaci žal. úřad, jak svrchu uvedeno, sám tvrdí, o které však vzhledem k obsahu stížnosti mohou býti pochybnosti. Spočívá tudíž nař. rozhodnutí v tomto, pro posouzení sporu rozhodném bodu na vadném, neúplném řízení.

Citace:

č. 7766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 365-367.