č. 2855.

Vojenské věci: Min. nár. obrany může — provádějíc zákon č. 194/1920 — býv. rak.-uh. vojenskému gážistovi vyměřiti pensi podle požitků nižších, než jaké mu po převrate k dožádání likvidujícího ministerstva války byly (prozatímně) přiznány.
(Nález ze dne 10. listopadu 1923 č. 18 801).
Věc: Karel Z. na S. (adv. Dr. Jan Pohl z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (major Dr. Adolf Levitner) o výměru zaopatřovacích požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž sloužil jako gážista z povolání aktivně v bývalé armádě rak.-uh. od 1882 až do převratu a za války upadl do zajetí, byl dne 24. října 1918 jmenován plukovníkem s vyhrazeným jemu pořadím z 1. září 1915. Do stavu čsl. armády byl převzat v hodnosti plukovníka ve výslužbě, při čemž mu byly v r. 1919 poukázány k výplatě zaopatřovací požitky, vyměřené likvidujícím min. války ve Vídni a sice nejprve výnosem žal. úřadu z 12. dubna 1919 podle nižší platové stupnice 6. hodn. třídy a později výnosem z 5. listopadu 1919 podle vyšší platové stupnice této třídy.
Nař. rozhodnutím z 20. prosince 1922 byly tyto oba výnosy zrušeny a st-li poukázány zaopatřovací požitky na základě nižšího stupně 6. hodn. třídy z důvodu, že vyšší stupeň byl mu přiznán po převratu, což mno neuznává.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká mu nezákonnost z důvodu, že dne 28. října 1918 příslušely st-li požitky dle vyšší platové stupnice 6. hodn. třídy, do níž byl jmenován dne 24. října 1918 s pořadím ode dne 1. září 1915, kteréž jmenování mno uznalo, dále poněvadž prý postup do vyšší platové stupnice jest závislý na hodnostním pořadí a není dle předpisů vázán na žádné podmínky, nýbrž nastává automaticky s dobou jmenování. Dodatečné prohlášení tohoto postupu v červenci 1919 bylo prý pouze věcí formální a nebylo st-lovou vinou, že mu vyšší požitky nebyly také formálně přiznány již současně s jmenováním do 6. třídy hodn. Proto neměly, jak stížnost tvrdí, býti zrušeny výnosy mno z 12. dubna a 5. listopadu 1919.
Námitky tyto nemohl nss uznati důvodnými.
Vyšší platový stupeň 6. hodn. třídy a to ode dne 1. července 1917 byl st-li přiznán teprve likvidujícím min. války ve věstníku vojenském z 26. července 1919 č. 86. Na základě toho vyměřilo likvidující min. války ve Vídni st-li požitky vyšší výnosem z 30. srpna 1919 a požádalo žal. úřad o jich výplatu.
Vyhověl-li žal. úřad tomuto dožádání a poukázal-li st-li k výplatě tyto vyšší požitky ihned, ačkoli zákonná úprava zaopatřovacích požitků bývalých rak.-uh. gážistů nebyla ještě v čsl. republice provedena, mohl tak učiniti jen provisorně a byl nejen oprávněn, ale i povinen podrobiti později tyto prozatímní poukazy revisi, aby je přivedl v souhlas se zákonem z 19. března 1920 č. 194 Sb., jímž řečené požitky jakož i nárok na ně byly upraveny.
Prováděje nař. rozhodnutím tuto revisi, byl tedy žal. úřad oprávněn i povinen předchozí poukazy zrušiti, pokud se s cit. zákonem nedaly uvésti v souhlas.
Tento předpoklad jest v konkrétním případu dán. Podle cit. zákona č. 194 jest pro vyměření zaopatřovacích požitků bývalých gážistu rozhodným právní stav 28. října 1918, požitky ty vyměří se podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení plativších dne 28. října 1918 v bývalé říši rak.-uh. (§§ 2 a 5). Poněvadž st-l v čsl. armádě aktivně nesloužil (§ 3 zák.), jest k němu přihlížeti tak, jako by byl dán do výslužby dnem 28. října 1918.
V bývalé říši rak.-uh. platil dne 28. října 1918 o zaopatřovacích požitcích vojenských osob zákon z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z., jenž v § 15 ustanovuje, že výslužné se vyměřuje na základě poslední gáže aktivní.
Jest mimo spor, že touto gáží byla u st-le dne 28. října 1918 gáže 6. hodn. třídy nižší platové stupnice.
Vyšší platová stupnice této hodn. třídy byla st-li přiznána teprve roku 1919 a to úřadem cizím.
Proti výroku nař. rozhodnutí, jímž se toto přiznání neuznává, stížnost nebrojí, nýbrž namítá, že požitky dle vyšší platové stupnice příslušely st-li dne 28. října 1918 automaticky vzhledem k tomu, že byl do 6. třídy hodn. jmenován s pořadím ode dne 1. září 1915 a že tedy není rozhodno, nebyly-li mu v den 28. října 1918 přiznány a vypláceny.
Tento náhled není správný. § 1 č. 4 služ. předpisů K — 4 díl 1., jež dne 28. října 1918 v bývalé říši o požitcích aktivních osob vojenských platily a to jak v míru, tak i v mobilitě (viz § 1 dílu 2.), stanoví, že z osob zařazených v hodn. třídě 3. až incl. 8., přísluší v každé konkrétní stavovské skupině (Konkretualstandesgruppe) a v každé hodnostní třídě oněm osobám, jež dle služebního pořadí patří k starší polovici systemisovaného presenčního stavu (incl. osob nadkompletních), služné vyššího stupně, ostatním pak služné nižšího stupně a že přiznání služného vyššího stupně se děje od případu k případu říšským ministerstvem války.
Bylo-li tedy pro přiznání vyšší platové stupnice i v 6. hodnostní třídě, do níž st-l patří, zapotřebí výslovného výroku říšského min. války, a bylo-li výrok ten možno učiniti teprve po předchozím zjištění všech shora uvedených okolností rozhodných pro posouzení, do které polovice ten který gážista patří, pak nelze právem tvrditi, že se tento postup do vyšší platové stupnice děl automaticky.
Mimo námitky právě uvedené vytýká stížnost nař. rozhodnutí ještě neúplnost a vadnost řízení. Tuto námitku činí stížnost jen podmínečně pro případ, že st-lem vylíčené skutkové okolnosti nebyly náležitě vyšetřeny a nekonkretisuje ji nijak. Proto nemohl nss, jenž ostatně neshledal v administrativním řízení žádných vad, k nimž by bylo z moci úřední přihlížeti (§ 6, odst. 2. zákona o ss), k této námitce hleděti.
Z těchto důvodů bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 948-950.