Č. 2543.

Státní zaměstnanci. — Učitelé hlavní a cviční
na učitelských ústavech: I. Kdo byl v den, kdy služební
pragmatika státních učitelů z r. 1917 nabyla účinnosti t. j. dnem 1. srpna 1917 provisorním cvičným učitelem při státním ústavě učitelském, stal se, splnil-li ostatní podmínky § 48, 2 věty služ. pragmatiky ze zákona hlavním učitelem již dnem 1. srpna 1917 nikoliv teprve dnem 28. října 1918, avšak stal se toliko hlavním učitelem provisorním, nikoliv definitivním. — II. Takovýto hlavní učitel, byl-li později jmenován definitivním, nemá právního nároku na započtení služební doby ztrávené ve vlastnosti suplujícího a provisorního učitele cvičného do svého postupu jako hlavní učitel.
(Nález ze dne 25. června 1923 č. 16.343/22.)
Prejudikatura: Boh. 962 adm.
Věc: František O. ,v Č. B. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran jmenování, započtení služební doby a úpravy požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že st-1 jest provisorním hlavním učitelem teprve od 28. října 1918, zrušuje se pro nezákonnost, jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem Boh. 962 adm. bylo vysloveno, že st-1 již okamžikem započetí působnosti učit. služ. pragm. 1. srpnem 1917 stal se účastným výhody § 48 této pragmatiky.
Vzhledem k tomuto nálezu pozměnil žal. úřad nař. rozhodnutím všechna rozhodnutí učiněná ve věci právního postavení st-le, a ustanovil st-le s účinností od 28. října 1918 provisorním hlavním učitelem se služebním určením pro cvičnou školu.
Se zřením k nároku, jehož st-1 nabyl na základě § 7 zák. z 23. května 1919 č. 275 Sb., jmenoval dále žal. úřad st-le s právní platností od 1. dubna 1919 hlavním učitelem ad personam: v IX. hodnostní třídě se služebním určením pro cvičnou školu. S toutéž právní platností započetl žal. úřad st-li do služební doby rozhodné pro přiznání 5 letých přídavků hlavních učitelů na základdč § 16 zák. z 24. února 1907 č. 55 ř. z. a na základě § 4 zák. z 19. září 1898 č. 174 ř. z. plným rozsahem jeho službu učitelskou na veřejných obecných a měšťanských školách od 16. září 1913 do 15. září 1914 a jeho službu provisorního hlavního učitele na státním učitelském ústavě od 1. srpna 1917 do 31. března 1919 a připočetl mu na základě §§ 1 a 5 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. k době té 5 válečných pololetí, takže činí st-lova výše označená služební doba ke dni 1. dubna 1919 celkem 5 let a 2 měsíce.
Zškr-a poukázala na tomto základě st-li na dobu od 1. listopadu 1918 až do 31. března 1919 příjmy zatímního hlavního učitele, od 1. dubna 1919 až do 31. srpna 1919 příjmy hlavního učitele podle 1. stupně IX.
hodn. třídy, přeřadila st-le dnem 1. září 1919 na základě zákona č. 541 ex 1919 do IX. hodn. třídy 3. stupně a vyslovila, že postoupí 1. února 1921 do 4. stupně IX. hodn. třídy a 1. února 1923 do 1. stupně VIII. hodn. třídy.
Dále vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že započtení služby st-lovy na základě zákona z 15. dubna 1920 č. 283 Sb., jakož i propočtení jeho služby podle zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. byly by pro něho méně příznivé než započtení výše provedené, které platí proto i nadále.
Stížnost směřuje jednak proti výroku o ustanovení provisorním hlavním učitelem, jednak proti tomu, že ustanovení provisorním hlavním učitelem děje se teprve s účinností od 28. října 1918, jednak proti výroku o započtení služební doby.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
1. Pokud st-1 nejprve tvrdí, že podle § 48 služ. pragm. učitelské ve smyslu nálezu tohoto soudu Boh. 962 stal se již dnem účinnosti služ. pragm. učitelské, t. j. 1. srpna 1917 ze zákona definitivním hlavním učitelem, není tvrzení to odůvodněno, neboť z uvedeného § 48, druhé věty služ. pragm. a vývodů cit. nálezu jde toliko, že st-1 dnem 1. srpna 1917 se ze zákona stal učitelem hlavním. Jelikož však zákon na uvedeném místě nestanoví, že cviční učitelé tam uvedení stávají se za všech okolností hlavními učiteli definitivnímu, nelze míti za to,
že zákon chtěl i provisorní cvičné učitele prohlásiti hned definitivními hlavními učiteli a že chtěl odstraniti rozdíl, který v oné době mezi definitivními a provisorními učiteli vůbec též ve smyslu čl. I. služ. pragm. učitelské byl; naopak jest podle názoru nss míti za to, že § 48 služ. pragm. chtěl jen definitivní cvičné učitele učiniti definitivními hlavními učiteli, provisorní cvičné učitele toliko provisorními hlavními učiteli.
Stížnost jest na omylu, vykládá-li shora uvedený nález nss-u způsobem jiným, neboť i v tomto nálezu bylo toliko vysloveno, že výhody § 48, totiž ustanovení jako hlavní učitelé jsou účastni i provisorní cviční učitelé, nebyla však řešena otázka, zda provisorní cvičný učitel se ze zákona stal hlavním učitelem definitivním nebo provisorním. Dle tohoto nelze shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad uznal st-le nejprve jenom za provisorního hlavního učitele a teprve v důsledku ustanovení § 7. zákona z 23. května 1919 č. 275 Sb. ustanovil jej ode dne účinnosti tohoto zákona, t. j. ode dne 1. dubna 1919, definitivním hlavním učitelem.
2. Naproti tomu jest stížnosti dáti za pravdu, pokud se vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost v tom směru, že ustanovení hlavním učitelem (provisorním) stalo se teprve s účinností od 28. října 1918 a nikoli s účinností ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z., t. j. od 1. srpna 1917. V tomto směru vyslovil nss již v uvedeném nálezu, že st-1 již okamžikem započetí působnosti uvedeného zákona stal se účastným výhod § 48, stal se tedy provisorním hlavním
učitelem již dnem 1. srpna 1917 a nikoli teprve dnem 28. října 1918.
Žal. úřad volil toto datum patrně jako den vzniku samostatného státu čsl. Změna státoprávních poměrů a vznik nového subjektu státního nemůže však vzhledem k předpisu zákona z 28. října 1918 č. 11
Sb., kterým v platnosti zachován byl veškerý dřívější právní řád, zbaviti st-le právního nároku na to, aby považován byl za provisorního hlavního učitele již ode dne 1. srpna 1917.
3. Pokud pak jde o započtení let nař. rozhodnutím provedené, uvážil soud toto:
Žal. úřad nezapočetl st-li onu dobu, kterou st-1 ztrávil ve vlastnosti suplujícího a částečně provisorního cvičného učitele, opíraje se při tom o § 6 zákona č. 55 ex 1907 a § 4 zákona č. 174 ex 1898.
Podle zákona z 19. září 1898 č. 174 ř. z. § 4 nabývají provisorní
hlavní učitelé nároku na 5 leté přídavky teprve jmenováním za definitivní učitele hlavní, při čemž služební čas, který v zatímní vlastnosti ztráviti, čítá se za podmínek zákonných pro připadnutí přídavků 5 letých.
Podle § 16 zákona z 24. února 1907 č. 55 ř. z. může hlavním učitelům majícím učitelskou způsobilost pro školy měšťanské za příčinou
vyměření kvinkvenálních přídavků býti započten úplný služební čas ztrávený ve vlastnosti učitelů cvičných, kdežto služební čas ve službě při veřejné obecné škole nebo ve vlastnosti suplenta s normální vyučovací povinností hlavního učitele při učitelském ústavě ztrávený jest
započísti (budiž započten) až do nejvyšší výměry 8 let.
Z těchto ustanovení jde, že st-1 má nárok na 5 leté přídavky teprve ode dne svého ustanovení definitivním hlavním učitelem, t. j. ode dne 1. dubna 1919. Dále z toho však jde, že nemá právního nároku na započtení doby ztrávené ve vlastnosti suplujícího a provisorního učitele
cvičného, neboť první věta § 16 dává započtení doby služební ve vlastnosti učitele cvičného do úvahy úřadu a neposkytuje dotčenému
hlavnímu učiteli právní nárok na toto započtení.
Právní nárok poskytnutý druhou větou § 16 uved. zák. týče se to-
liko započtení služby při veřejné obecné škole nebo ve vlastnosti suplenta s normální vyučovací povinností hlavního učitele. V příčině doby sporné však nejde o žádný z těchto obou případů, neboť službu tu neztrávil st-1 ani pří veřejné obecné škole, ani ve vlastnosti suplenta s normální povinností hlavního učitele, ježto ani nepůsobil na škole obecné, ani nesuploval místo hlavního učitele, nýbrž toliko místo cvičného učitele. Z toho, že zákon dává nárok na započtení služby ztrávené na obecné škole, neplyne nárok na započtení služby ztrávené ve vlastnosti suplujícího cvičného učitele, poněvadž právě první věta § 16 o započtení služební doby cvičných učitelů zvláštně pojednává.
Pokud pak stížnost dovolává se § 1 zákona č. 283 ex 1920, nelze
ani z tohoto zákona dovoditi právní nárok st-lův na započtení sporné doby, neboť dle § 1 zákona z 15. dubna 1920 č. 283 jest hlavním učitelům na ústavech učitelských pro postup do vyšších platů započísti také dobu služební ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti po zkoušce způsobilosti pro školy obecné s celým rozsahem kromě 4 let. Z uvedeného jest zřejmo, že jde toliko o nárok na započtení
služební doby ztrávené na školách nižší kategorie. St-1 sám však doznává, že činnost cvičného učitele na cvičné škole, která podle §§ 4 a 73 org. statutu státních ústavů učitelských z 31. července 1886 č. 6031
(Věstník min. kultu a vyučování č. 50) jest součástí učitelského ústavu, není službou na školách nižší kategorie a to tím méně, když cviční učitelé podle § 65 téhož org. statutu jsou členy učitelského personálu státního
ústavu učitelského. Dle toho nelze tedy také uznati nárok st-lův na započtení sporné doby podle zákona č. 283 ex 1920.
Konečně dovolává se stížnost toho, že výnosem zškr-y z 9. června 1921 bylo vysloveno, že st-1 postoupí do požitků 1. stupně VIII. hodn. třídy jakožto cvičný učitel dnem 1. června 1921, kdežto v důsledku nař. rozhodnutí nabude požitků 1. stupně VIII. hodn. třídy teprve 1. února 1923. Ani v tomto směru neuznal nss stížnost důvodnou, neboť nehledě
ani k tomu, že se prvý výrok týče postupu st-lova ve vlastnosti cvičného učitele, kdežto druhý výrok mluví o jeho postupu v nové jeho vlastnosti hlavního učitele, neplyne z onoho vyrozumění zškr-y, které jest pouhou poukázkou a nikoliv judikátním rozhodnutím o nárocích st-lových, právní moc onoho výroku o budoucím nabytí požitků VIII.
hodn. třídy 1. červnem 1921 s tím důsledkem, že by pozdějším výrokem onen termín nemohl býti stanoven jinak.
Z těchto úvah bylo rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 2543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 360-363.