Čís. 1051.
Není »jměním« žalovaného ve smyslu § 99 j. n., přísluší-li mu nárok na náklady, k nimž byl žalobce odsouzen pro odmítnutí žaloby pro nepříslušnost soudu.
(Rozh. ze dne 10. května 1921, R II 195/21.)
Původní žaloba nynějšího žalobce proti cizozemské firmě, podaná
u soudu žalobcova bydliště, byla soudem pro nepříslušnost odmítnuta a žalované přisouzeny náklady sporu. Po právní moci odmítajícího usnesení podal žalobce u téhož soudu proti témuž žalovanému touž žalobu a opíral místní příslušnost o sudiště jmění (§ 99 j. n.), poukazuje na dřívější přisouzení nákladu mezitimního sporu žalovanému. Žalovaný vznesl námitky
právní moci a nepříslušnosti soudu. Prvá byla oběma nižšími soudy zamítnuta, druhou prvý soud zamítl, rekursní sοud jí však vyhovil
a žalobu odmítl. Důvody: Z okolnosti, že žaloba proti cizozemci byla
pro nepříslušnost dovolaného soudu odmítnuta a žalobce byl odsouzen
k náhradě nákladů, nelze při opětném podání téže žaloby u téhož soudu
odvozovati jeho příslušnost z § 99 j. n. Tento nárok na náklady není jměním cizozemského žalovaného ve smyslu uvedeného zákonného místa.
Opačný názor by nejenom vyvolal neuspokojující výsledek, že by rozhodnutí věci ve svém konečném výsledku bylo rozhodnutím o nákladech
zvráceno ve svuj opak, ale mimo to by to vedlo k zneužití ustanovení § 99 j. n. а k obcházení zákona, k čemuž soud nemůže svou pomoc poskytovati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z důvodů rekursního soudu.