NPD documents search: Sociální revue, 8 (1927) - Vystěhovalecká politika Československé republiky

Vystěhovalecká politika Československé republiky.

Výroční zpráva č. 1. komise pro vystěhovalectví a kolonisaci za rok 1926.
Poválečné poměry měly a mají dosud značný vliv na utváření vystěhovalectví z Československé republiky. Mimo to vznik samostatného státu československého nám dává možnost a povinnost působiti na naše vystěhovalectví a regulovati je jak s hlediska sociální ochrany, tak i s hlediska národního a hospodářského. Náš parlament byl postaven před otázku, jak řešiti náš vystěhovalecký problém, v roce 1921, kdy mu byla předložena osnova zákona o vystěhovalectví, vypracovaná pod tlakem poměrů. Vystěhovalectví jsme měli ovšem již od počátků druhé polovice minulého století, a to vystěhovalectví velmi značné, jak o tom svědčí úctyhodná číslice 2136503 Češi a Slováci, žijící za hranicemi ČSR. (St. Klíma: Čechové a Slováci za hranicemi, 1925.) Avšak bývalé Rakousko-Uhersko nedospělo tak daleko, aby organisovalo vystěhovaleckou péči a poměry vystěhovalců upravilo. Snad byla příčinou toho také ta okolnost, že se stěhovali hlavně Slované, t. j. Slováci, Češi, Poláci a Jihoslované, nikoli však ve stejné míře Němci a Maďaři.
Tak se stalo, že náš stát byl postaven před docela nový problém, který se však stal velmi naléhavým pro neurovnanost poválečných poměrů a pro omezení vyhlídek pro vystěhovalce v cizině, jehož příčinou jest jednak hospodářská krise poválečná, jednak omezující přistěhovalecké předpisy některých států, zejména Spojených států severoamerických, které byly vždy hlavním cílem našich vystěhovalců. Došlo tedy k vydání zákona o vystěhovalectví ze dne 15. února 1922, čís. 71 Sb. z. a n., a prováděcího nařízení k němu ze dne 8. června 1922, čís. 170 Sb. z. a n. Provedení zákona bylo svěřeno ministerstvu sociální péče, u kterého bylo zřízeno zvláštní vystěhovalecké oddělení. Toto oddělení se ujalo úpravy vystěhovalectví do Spojených států severoamerických, které bylo zákonodárstvím Spojených států omezováno a redukováno konečně na ročních 3073 osob, upravuje v dohodě s ministerstvem vnitra vydávání pasů, organisuje službu informační, vykonává dozor nad paroplavebními společnostmi, zřídilo informační kanceláře vystěhovalecké ve Winnipegu, v Buenos Aires a v Paříži, subvencuje organisace a spolky pro ochranu vystěhovalců doma i v cizině, podporuje nemajetné československé příslušníky v cizině, přispívá na vystěhovaleckou službu u policejního ředitelství v Praze, účastní se mezinárodních konferencí vystěhovaleckých a studuje vystěhovaleckou otázku.
S ministerstvem sociální péče úzce spolupracuje ministerstvo zahraničních věcí a československé zastupitelské úřady v cizině, které chrání vystěhovalce v cizině, vedou o nich evidenci a sledují jejich hospodářský i kulturní vývoj; o kulturní potřeby krajanů v cizině pečuje ministerstvo školství a národní osvěty. Ministerstvo zdravotnictví organisuje zdravotní péči vystěhovaleckou a zřídilo za tím účelem Státní zdravotní revisní stanici vystěhovaleckou ve Svatobořicích u Kyjova na Moravě a karanténní stanici v Petrovicích u Bohumína. Najímání dělnictva do ciziny je soustředěno jednak u ministerstva sociální péče, jednak u ministerstva zemědělství, a jest upraveno zvláštními úmluvami, sjednanými s příslušnými veřejnoprávními orgány cizozemskými (s ústředními úřady nebo s organisacemi zaměstnavatelskými). Toto najímání provádějí státní zprostředkovatelny práce, resp. zemské úřady práce.
Statistický materiál o vystěhovalectví sbírá a publikuje Státní úřad statistický. Teoretickým studiem vystěhovaleckých otázek se zabývá ústav pro styky emigrační a kolonisační při Masarykově Akademii Práce, který pořádá též přednášky o problémech vystěhovaleckých a vydává časopis »Československá emigrace«, věnovaný otázkám vystěhovaleckým. Styky s krajany v cizině pěstuje Národní Rada československá.
Ze soukromých dobročinných organisací pracuje ve věcech vystěhovaleckých především Československý Červený kříž, který má vystěhovaleckého referenta v ústředí i na Slovensku, spravuje vystěhovaleckou stanici v Libni, kde vystěhovalci dostanou za laciný peníz stravu a nocleh, radí a pomáhá vystěhovalcům a organisme transporty dětí do zámoří. YMCA pomáhá vystěhovalcům v evropských i v amerických přístavech. Podobnou činnost vyvíjí i YWCA, jejíž sekretářka mimo to pomáhá a radí také vystěhovalcům ve vystěhovalecké stanici v Libni. International Migration Service se věnuje individuální péči vystěhovalecké hlavně o rozdělené rodiny, jejichž členové žijí v různých státech. Židovská ústředna pro sociální péči v Praze radí vystěhovalcům, intervenuje u úřadů, sbírá Časopisecké zprávy z celého světa a udržuje spojení se světovou pomocnou organisací židovskou.
Během krátké doby byla vystěhovalecká služba jak státní, tak i soukromá, poměrně velmi dobře vybudována a poměry vystěhovalců se od převratu změnily o mnoho k dobrému. Přes to však v odborných kruzích nabývalo stále více půdy přesvědčení, že dosavadní způsob vystěhovalecké péče nestačí, poněvadž se omezuje toliko na sociální stránku věci a neřeší náš vystěhovalecký problém s hlediska hospodářského a národního. Také nebylo dosud jasno o tom, jaké zásadní stanovisko má náš stát k vystěhovalectví zaujmouti. Jedni pokládali vystěhovalectví za škodlivé, poněvadž ochuzuje naše národní hospodářství o nejzdatnější pracovní síly a vyváží do ciziny náš kapitál, posilujíc tak hospodársky cizí státy, které jsou někdy našimi hospodářskými konkurenty: jiní pokládali vystěhovalectví za »quantité négligeable« a nechtěli mu přiznati žádnou důležitost, poněvadž prý jde o dobrodruhy, anebo snad o nespokojence, o které není třeba se starati — vždyť prý ostatně je to jen zjev přechodný, který zakrátko úplně zmizí a nezasluhuje proto pozornosti. Vystěhovalectví však trvalo a trvá dále, a je-li omezeno do jednoho státu, počíná se rozlévati do států jiných a nepřestává zaměstnávati pozornost úřadů i organisací dobročinných a hospodářských. Vystěhovalci přicházejí do úřadů, žádají o přesné informace, o radu, kam by měli odejeti, aby našli výhodnější nebo vůbec nějaké zaměstnání, když jsou propouštěni z velkostatků, z továren, ze státních úřadů, a čekají, že se jich stát ujme a umožní jim existenci jinde, třebas jen na přechodnou dobu, poněvadž oni jen neradi se loučí s domovem a chtějí se vrátiti, jakmile to dovolí poměry doma, anebo až si v cizině zahospodaří dosti peněz; a i ti, kdo jsou odhodláni v cizině trvale zůstati, nechtějí přetrhati svazky s rodnou zemí, mají ji stejně rádi jako ti, kdo zůstali doma, snad ještě více, poněvadž více poznali a dovedou si toho dobrého, co u nás je, více vážiti. Všichni však čekají, že stát ocení a uzná jejich oběť, která ulehčí domácímu hospodářstva zmenší počet nezaměstnaných, a že pro ně učiní také něco positivního, co by jim jejich osud usnadnilo, podobně jako se stará o své nezaměstnané, kteří zůstali doma.
K těmto naléhavým problémům, které tloukly na dveře zvláště v dobách krisí, přistupovaly další úvahy hospodářské a národnostní: Je možné a je rozumné ponechávati vystěhovalce zcela jejich osudu a přihlížeti nečinně k tomu, jak jezdí do zemí málo vhodných anebo vůbec nevhodných, jak se v cizině ztrácejí a zanikají v cizím prostředí, jsou zatlačováni jinými vystěhovalci lépe organisovanými, anebo se sice dovedou uplatniti, avšak neudržují kulturní ani hospodářské styky s vlastí, nýbrž znamenají naprostou ztrátu pro rodnou zemi? Jest jistě pravda, že často poměry jsou silnější než jakákoli dobrá snaha, ale dobře promyšlenou, správně organisovanou a systematicky vedenou prací se dá mnoho pozměniti a napraviti.
Při úvahách o těchto problémech bylo jasno, že je zapotřebí míti orgán, který by zprostředkovával styk všech účastněných úřadů a soustřeďoval všechny kompetentní činitele, aby bylo nalezeno východisko, které by bylo syntesou všech často protichůdných zájmů různých činitelů.
To byly zhruba příčiny, které vedly ke vzniku komise pro vystěhovalectví a kolonisaci, která byla zřízena jakožto poradní sbor ministerstva sociální péče ve věcech vystěhovaleckých na počátku roku 1926. Na ustavující schůzi komise, konané dne 30. ledna 1926, byl přítomen též pan ministr sociální péče dr. Winter a pan ministr dr. Girsa, kteří se oba vyslovili v tom smyslu, že jest povinností státu organisovati a dirigovati naše vystěhovalectví do určitých vhodných zemí a doplniti tak dosavadní činnost státu positivní vystěhovaleckou politikou. Dosavadní péče vystěhovalecká u nás se omezovala na stránku sociální, na ochranu před sváděním k vystěhovalectví a před vykořisťováním. Nebylo tu určitého programu ani jasného obrazu o tom, jaký význam naše vystěhovalectví má anebo může míti pro stát, pro naše národní hospodářství a pro náš život kulturní.
Předsedou komise pro vystěhovalectví a kolonisaci je ministr sociální péče. Prvním předsedou byl ministr dr. Winter, druhým ministr dr. Schiezsl, nynějším předsedou je ministr Msgr. Šrámek. Cleny komise jsou:
Za ministerstvo sociální péče: min. tajemníci dr. Zavřel a dr. Rosenkranz, min. konc. dr. Žilka.
Za ministerstvo zahraničních věcí: ministr dr. Girsa, min. radové dr. Sum a Ing. Vodseďálek, gen. konsul Ing. Rixy, min. taj. dr., Kuška a leg. taj. dr. Brandejs. Za ministerstvo zemědělství: odb. přednosta dr. Kolář a min. taj. dr. Nečina.
Za ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy: odb. přednosta dr. Smělý, min. rada dr. Hrdlička a okresní lékař dr. Švejcar.
Za ministerstvo obchodu: ministerský rada dr. Glaser a ministerský tajemník dr. Horáček.
Za ministerstvo školství a národní osvěty: odborový rada Inderka.
Za ministerstvo vnitra odborový rada dr. Černocký.
Za Státní úřad statistický ministerský rada dr. Boháč.
Za Masarykovu Akademii Práce ředitel Pilát a dr. Stýbr.
Pro rok 1926 zvolila komise tyto funkcionáře: prvním místopředsedou ministerského radu dr. Suma, druhým místopředsedou ředitele Piláta, tajemníkem ministerského tajemníka dr. Zavřela a zapisovatelem konc. dr. Žilku.
Úkolem komise je studium a příprava praktického řešení otázek, týkajících se vystěhovalectví, přistěhovalectví a kolonisace v cizině, jakož i studium vnitřní kolonisace a příprava iniciativních návrhů a podnětů pro příslušné úřady, dobrovolné organisace a instituce. Komise má ten význam, že je forem pro výměnu názorů a pro vzájemné informování členů komise a prostřednictvím jejich i pro informování příslušných státních úřadů a jiných činitelů o nynějším stavu problémů, vztahujících se na vystěhovalectví, přistěhovalectví a kolonisaci, i o praktických metodách jejich řešení. Za tím účelem může uspořádati a říditi zvláštní ankety.
Činnost komise v roce 1926 odpovídala těmto úkolům. Byla jednak praktická, jednak teoretická. Na devíti schůzích, konaných během roku, byla vyřešena řada konkrétních otázek a problémů rázu čistě praktického, anebo byl aspoň dán podnět k řešení určitých úkolů, které pak provedly příslušné úřady. Uvádíme zde některé z těchto otázek a zároveň způsob, jakým byly řešeny.
Když bylo vystěhovalectví do Spojených států severoamerických omezeno na ročních 3073 osob, obrátil se náš vystěhovalecký proud do jiných zemí, a to na prvém místě do Kanady. Poněvadž kanadské poměry nebyly u nás dosti známé a jediný konsulat v Montrealu, který máme v Kanadě, nemohl opatřiti všechny potřebné informace a věc tak organisovati, jak poměry vyžadovaly, dala si komise předložiti dva referáty o vhodnosti Kanady pro naše vystěhovalce, dala podnět k vyslání studijní komise do Kanady a určila této komisi, co všechno má v Kanadě vyšetřiti. Výsledek byl ten, že zmíněná komise, která byla hostem společnosti »Canadian Pacific Railway Company«, navštívila naše krajany, vyslechla jejich přání, pomohla utvořiti podpůrný spolek krajanský pro podporu vystěhovalců, navázala styky s kanadskou vládou, posílila posici našich vystěhovalců v Kanadě a přinesla cenné zprávy a informace, které se u nás dávají všem vystěhovalcům do Kanady před jejich odjezdem. Cesta komise přispěla k hlubšímu poznání kanadských poměrů a vyhlídek pro naše vystěhovalce, které jsou dobré pro opravdové zemědělce, připravené na dlouholetou tvrdou práci průkopnickou. Vystěhovalectví zemědělského saisonního dělnictva jest upraveno jednak zvláštními mezistátními úmluvami (s Rakouskem a s Francií), jednak, pokud jde o Německo, úmluvou s ústřednou zaměstnavatelskou »Arbeiterzentrale«, která jest německou vládou zmocněna k najímání cizozemských dělníků. Úmluvy ty jsou uzavřeny na neurčitou dobu a mohou býti vypověděny. Upravují postup při najímání dělnictva, zejména též pokud jde o urovnání sporů z pracovního poměru. Kromě toho sjednává se každoročně typ pracovní smlouvy (§ 11 vystěhovaleckého zákona).
Jednání s cizinou provádí ministerstvo sociální péče s ministerstvem zemědělství, kterážto ministerstva jsou také oprávněna rozhodovati o žádostech o povolení k najímání zemědělských saisonních dělníků do cizích zemí evropských.
Čilé styky se zahraničním trhem práce v tomto směru jsou udržovány s Rakouskem, s Německem a s Francií.
Zvláštní pozornosti zasluhuje podnět francouzského ministerstva zemědělství, týkající se najímání čs. zemědělských rodin na kolonát do Francie. Kolonát je právní poměr, podle kterého dělník nebo celá rodina se zavazuje obstarávati veškeré práce na statku za naturální mzdu, záležející v části skutečného výnosu rostlinné a živočišné výroby obhospodařovaného statku. Na popud komise vyslalo ministerstvo sociální péče a zemědělství do Francie zvláštní komisi, která navštívila příslušné kraje na francouzském jihozápadě, přesvědčila se o vhodnosti a rentabilitě půdy a o výhodnosti kolonátního poměru, vyjednala s francouzskou vládou podrobně podmínky najímání, postup při vzájemných stycích a účinnou ochranu našich příslušníků, zejména též pokud jde o vyřizování sporů z kolonátního poměru.
Na základě návrhu této komise udělilo ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zemědělství povolení k najímání čs. rodin na kolonátní poměr do Francie; s najímáním má býti započato na jaře roku 1927.
Podobným způsobem bylo též organisováno najímání průmyslového dělnictva do ciziny.
Komise svým vlivem dosáhla toho, že časopisu »Československá emigrace«, který je věnován vystěhovaleckým otázkám, byla zajištěna finanční pomoc, aby mohl překonati počáteční nesnáze.
Z podnětu komise uložilo ministerstvo zahraničních věcí svému úředníkovi, přeloženému z Australie do ústředí, aby navštívil na zpáteční cestě souostroví Tahiti a vyšetřil, jaké poměry tam opravdu jsou, poněvadž ministerstvo sociální péče potřebovalo přesné a spolehlivé zprávy, aby mohlo čeliti správnými informacemi horečce vystěhovalecké, vzbuzené nekritickými zprávami o těchto ostrovech.
Komise studuje kolonisační možnosti v Brasilii a v bohaté portugalské kolonii Angole. Jaké se zabývala zřízením československé rejdařské společnosti.
Komise dala podnět k tomu, aby při jednáních o mezinárodních smlouvách bylo pamatováno vhodnou doložkou také na úpravu právních i jiných poměrů našich vystěhovalců.
Poněvadž dosud platný oběžník ministerstva zahraničních věcí zastupitelským úřadům československým, upravující vystěhovaleckou informační službu, již nevyhovuje, dala komise podnět, aby účastněná ministerstva vypracovala oběžník nový, úplnější.
To jsou některé praktické problémy, kterými se komise zabývala. Těžiště její činnosti však spočívalo jinde. U nás jsme dosud neměli vystěhovaleckých odborníků a celý náš vystěhovalecký problém, který je velmi rozsáhlý a složitý, nebyl dosud soustavně zpracován, prostudován a objasněn. A přece podmínkou správné a účelné vystěhovalecké politiky je znalost jistých zásadních a základních otázek, která teprve problém náležitě osvětlí a umožní nalézti správné východisko.
Především bylo třeba získati přehled o tom, co vlastně se pro naše vystěhovalce již dělá a kdo to dělá. V tomto směru byla dosud značná neinformovanost a nejasnost, jejíž příčinou byla hlavně ta okolnost, že vystěhovaleckou péčí se u nás zabývaly různé úřady a organisace, které o sobě Často mnoho nevěděly a které také nepracovaly vždycky podle stejných směrnic. Proto byly na prvních schůzích komise předneseny referáty o dosavadní činnosti ve věcech vystěhovaleckých, a pro informování širší veřejnosti byly sestaveny přehledy, diagramy, mapy a obrazy, kterých bylo použito při vystěhovalecké výstavce, uspořádané v Bratislavě v rámci podzimního Dunajského veletrhu. Materiál zde vystavený však neznázorňoval jen organisace a činnost úřadů a organisací, pracujících ve věcech vystěhovaleckých, nýbrž obsahoval též fotografie ze života Čechoslováků v cizině, jejich časopisy, kalendáře a jiné publikace, zprávy o činnosti krajanských spolků a hospodářských organisací, časopisy, brožury a knihy, vydané u nás a určené pro vystěhovalce, informace, rady a varování, obrázky ze života vystěhovalců ve vystěhovaleckých stanicích ve Svatobořicích a v Libni, fotografie z přístavů, z lodi a z New Yorku a cenné statistické přehledy o našem vystěhovalectví s různých hledisek. Komise doporučila v této činnosti pokračovati, sebraný materiál doplniti a rozděliti na dvě části: jednu teoreticko-vědeckou, určenou pro informaci příslušných úřadů a organisací, druhou praktickou, určenou pro vystěhovalce samé.
Při studiu zásadních otázek, rozhodujících pro vymezení našeho stanoviska k vystěhovaleckému hnutí, položila si komise tyto otázky:
1. Jaké jsou příčiny našeho vystěhovalectví, jak silné je naše vystěhovalectví, kdo se stěhuje, odkud a kam odjíždějí naši vystěhovalci? Jaké jsou dosavadní výsledky? Sem patří studium o našem populačním vývoji s příslušným materiálem statistickým a studium poměrů v našich krajanských koloniích.
2. Jaké má býti naše stanovisko k vystěhovalectví? Máme je podporovati nebo mu máme brániti, anebo je máme regulovati?
3. Lze vůbec na vystěhovalectví nějak působiti a je dirigovati, a v kladném případě kam bychom je měli dirigovati a jak věc organisovati?
Během dosavadního jednání o těchto otázkách došla komise k těmto výsledkům:
Příčiny vystěhovaleckého hnutí mohou býti různé. V dřívějších dobách to byly poměry hospodářské, politický nebo náboženský útisk, touha po seznání cizích zemí, touha po dobrodružství a pod. V přítomné době je hlavní příčinou vystěhovalectví tlak hospodářský, jenž vyplývá z relativní přelidněnosti státu, projevující se patrně v dobách hospodářských poruch a krisí, z disparity mezi vzrůstem obyvatelstva a mezi vzrůstem možností obživy. Menší důležitost má tradice a příbuzenské svazky mezi domácím obyvatelstvem a vystěhovalci v cizině, touha po vzdělání a po dobrodružství. Hlavním motivem je tedy nerovnost hospodářských poměrů a vyhlídek doma a v cizině, jak se vystěhovalci jeví při srovnávání těchto poměrů. Je zcela přirozené, že ten, kdo zde žije v nouzi, nemá zaměstnání ani vyhlídek, že by se mohl dopracovati lepšího postavení pro sebe a pro své děti, je puzen k vystěhování do ciziny, o které ví podle dopisů příbuzných nebo známých, podle zpráv novinářských i jiných, anebo podle líčení agentů, že se tam dá hodně vydělati, že jsou tam hledáni dělníci a řemeslníci, že tam lze dostati lacino, ano i zdarma celý velký statek, snad dokonce i podporu pro první dobu, příspěvek na cestu, osivo, nářadí a pod., a že se tam neplatí žádné daně. Zvláště v poslední době vyvinutého poštovního styku, dobré organisace informační a dopravní je vystěhovalectví prostředkem k vyrovnávání hospodářských a sociálních nerovností různých zemí. Lidé se stěhují ze zemí, nacházejících se v neutěšených poměrech, nebo v nebezpečí války, do zemí s velkou hospodářskou budoucností, kde mohou v klidu dosáhnouti samostatnosti a blahobytu, který jim umožní, aby ukojili své rostoucí potřeby.
Přihlédneme-li k našim poměrům, vidíme, že tento hospodářský tlak se uplatňuje i u nás. Obyvatelstva přibývá ročně v Československé republice v posledním pětiletí průměrně 151341, tedy více než 1 procento. Tento přirozený přírůstek je určován množstvím porodů a úmrtí. A tu vidíme, že jak číslice porodů, tak i číslice úmrtí má v celé republice tendenci klesající. Je však velký rozdíl mezi jednotlivými zeměmi, jak ukazuje tato statistika, udávající, kolik narození a úmrtí připadá ročně na tisíc obyvatelů:
(TABULKA K DOPLNĚNÍ) Z tohoto přehledu vidíme, že počet narozených dětí klesá v českých zemích velmi citelně a v Čechách se již blíží porodové číslici francouzské, která je vůbec nejmenší. Na Slovensku i na Podkarpatské Rusi naproti tomu klesá jen velmi pozvolna, ano skoro se udržuje na stejné výši. Úmrtnost naproti tomu klesá celkem stejnoměrně a velmi silně. Zvláště silně poklesla úmrtnost následkem infekčních nemocí na Slovensku a na Podkarpatské Rusi zásluhou státní zdravotní péče, a to proti stavu v roce 1921 na necelou pětinu. Poslední rubrika, znázorňující rozdíl mezi číslicí porodů a úmrtí, nám ukazuje, že přírůstek obyvatelstva klesá v Čechách, zůstává přibližně na stejné výši na Moravě a ve Slezsku a dokonce značně roste na Slovensku a na Podkarpatské Rusi následkem zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Pro celou republiku je stav ten, že přírůstek obyvatelstva, který činí ročně asi 150000 osob, jen nepatrně klesá, a s tímto stavem musíme pravděpodobně počítati i pro budoucnost, zvláště vzhledem ke vzrůstu přebytku narozených nad zemřelými ve východních částech republiky.
Druhým činitelem populačního tlaku je možnost obživy. Jestliže roste příležitost к výdělku, uplatní se doma i rostoucí obyvatelstvo. Můžeme my však říci, že u nás rostou a porostou hospodářské možnosti stejným krokem se vzrůstem obyvatelstva? Přítomná doba nám tyto vyhlídky neskytá. Pozemková reforma, od které bylo mnoho očekáváno, stačí k uspokojení jen malého zlomku uchazečů a na druhé straně působí nezaměstnanost zemědělského dělnictva a hlavně úřednictva. Restrikce ve státních úřadech zbavuje mnoho osob zaměstnání, občasné průmyslové krise rozmnožují armádu nezaměstnaných a ztěžují situaci dělnictva, a vysoká celní ochrana ciziny brání rozvoji našeho exportního průmyslu.
Tyto dvě skutečnosti, to jest značný roční přírůstek obyvatelstva a jemu neodpovídající vývoj národního hospodářství ukazují, že u nás je vystěhovalectví nutností, nemají-li se poměry sociální a výdělečné zhoršovati a nemá-li býti životní úroveň širokých vrstev obyvatelstva snižována. Není to sice stav ideální, poněvadž by bylo lépe, kdyby všechno obyvatelstvo mohlo nacházeti uvnitř státu slušnou existenci, odpovídající stále rostoucímu niveau hospodářskému a kulturnímu, ale také není zapotřebí se tohoto zjevu lekati. Vystěhovalectví je zjev prastarý a bude pravděpodobně trvati — ovšem snad v jiných formách a v nestejné míře — tak dlouho, jako lidstvo samo. Bude živeno stále jinak se utvářejícími existenčními poměry v různých státech a z toho plynoucí nestejností životních podmínek a vyhlídek, poněvadž se dá sotva předpokládati, že dojde k naprosté vyrovnanosti a stabilnosti hospodářských, sociálních a jiných poměrů na celém světě. Mimo to vždycky budou lidé, kteří se necítí spokojeni doma a touží odejeti do ciziny, kde mají přátele nebo příbuzné, anebo kam je pudí touha po poznání a po změně.
Nynější vystěhovalectví z Československé republiky není příliš velké, a to ani absolutně, poněvadž nedosahuje výše předválečné, ani relativně, t. j. ve srovnání s ročním přírůstkem obyvatelstva, ani konečně ve srovnání s vystěhovalectvím v jiných státech. Statisticky znázorněno jeví se nám vystěhovalectví z území nynější Československé republiky asi takto: Čechy, Morava a Slezsko ztratily v letech 1880—1910 755496 obyvatelů následkem vystěhování, tedy průměrně ročně 25000. Ze Slovenska, kde vystěhovalecký ruch počal o něco později, se vystěhovalo v letech 1899—1914 podle odhadu na 477373 osob, tedy ročně asi 30000. Roční průměr předválečný činí tedy pro celou republiku asi 55000 osob. Za války vystěhovalectví téměř úplně přestalo a krátce po válce ustoupilo dokonce reemigraci do osvobozené vlasti, a to hlavně z Vídně (asi 100000), ze Spojených států severoamerických (přes 40000), z Ruska a z Polska. Celkový počet těchto repatriantů je odhadován na 200000. (Z toho 50000 Slováků.) Brzy však nastává nezaměstnanost jakožto následek hospodářské krise poválečné, která vyvolává nové hnutí vystěhovalecké. Za léta 1922—1925 udává Státní úřad statistický tyto číslice:
(TABULKA K DOPLNĚNÍ)
Z těchto číslic je patrný značný úbytek vystěhovalectví proti letům předválečným. Nejvíce je to patrno na vystěhovalectví zámořském, kdežto kontinentální vystěhovalectví zůstává přibližně na stejné výši:
To je jen nejstručnější celkový obraz našeho vystěhovalectví. Třídíme-li vystěhovalce podle země, ze které odjíždějí, vidíme, že přes polovičku všech vystěhovalců dodává Slovensko přes to, že hustota obyvatelstva v této zemi nečiní ani polovici hustoty obyvatelstva v bývalých zemích českých. Stěhovavost ze Slovenska je 4—5krát větší než z Čech, přihlížíme-li i к vystěhovalectví saisonnímu, je 6krát větší. Hlavními dodavateli vystěhovalců jsou chudé kraje zemědělské.
Pokud se týče povolání, musíme děliti vystěhovalectví saisonní a vystěhovalectví trvalé. Mezi saisonními vystěhovalci je devět desetin zemědělských dělníků; mezi zámořskými vystěhovalci bylo v roce 1925 47‘8 proc. zemědělců, 27.4 proc. příslušníků průmyslu a živností a 27*4 proc. dělníků bez bližších údajů o povolání.
Zemědělci se stěhovali v r. 1925 nejvíce do Francie (1995) a do Kanady (1906), do Spojených států (703), do Argentiny (523), do Rakouska (193), do Ruska (167) a do Německa (126). Během 1. pololetí 1926 se jich vystěhovalo do Kanady 2999, do Francie 1939, do Spojených států 423, do Argentiny 306, do Ruska 267, do Německa 236 a do Rakouska 172.
Na kontinentálním vystěhovalectví se účastní příslušníci průmyslu a živností asi jednou polovinou. Z průmyslových dělníků odcházeli v r. 1925 horníci (2991) hlavně do Francie (1775), do Maďarska (658), do Ruska (299) a do Německa (147); kovodělníci 9 (1065) nejvíce do Francie (305), do Ruska (147), do Německa (142), do Maďarska (106) a do Argentiny (100); stavební dělníci (1397) do Německa (676), do Argentiny (168), do Ruska (159) a do Francie (137). Průmysl oděvnický ztratil 644 osob, které se odstěhovaly do Německa (150), do Francie (123), do Ruska (112) a do Argentiny (101). Průmysl strojní ztratil 637 dělníků, kteří odejeli do Francie (212), do Ruska (115), do Argentiny (91) a do Německa (82). Dřevařských dělníků odejelo celkem 331, z toho 85 do Francie, 71 do Argentiny a 58 do Ruska. Ze 212 textilních dělníků se vystěhovalo 59 do Německa, 45 do Ruska, 29 do Maďarska a 23 do království SHS. Z celkového počtu 143 sklářů odejelo 43 do Rumunska, 23 do království SHS., 22 do Německa a 10 do Ruska. Z 2470 dělníků, kteří neudali zaměstnání, odejelo do Francie 1367, do Německa 346, do Argentiny 229 a do Ruska 180 osob. Služebných vystěhovalo se 641, z toho 144 do Francie, 134 do Německa, 90 do Rakouska a 75 do Argentiny.
Hlavním cílem našich saisonních dělníků zemědělských je Rakousko, pak Francie, Německo a Maďarsko. Vystěhovalci trvalí odjíždějí z evropských zemí nejvíce do Francie, do Německa, do Ruska a do Rakouska. Mezi zámořskými zeměmi přistěhovaleckými postupují Spojené státy severoamerické následkem omezovačích předpisů svůj dosavadní primát Kanadě. Další ze tří zámořských zemí, nejvíce vyhledávaných našimi vystěhovalci, je Argentina.
Zajímavá jsou statistická data, znázorňující účast jednotlivých národností na vystěhovaleckém hnutí z ČSR. Celkem správným obrazem o vystěhovaleckém hnutí je statistika vystěhovaleckých pasů, a z této statistiky vidíme, že z každých 10000 československých příslušníků národnosti československé žádalo v létech 1922—25 o pas 127 osob, kdežto příslušná číslice pro Rusy z Podkarpatské Rusi činila v téže době 95, pro Maďary 88 a pro Němce dokonce jen 64 osob. Nejvíce se tedy stěhují příslušníci národnosti československé. Obzvláště zaráží ten fakt, že účast českého a slovenského živlu je největší právě v okresích smíšených.
Zařadíme-li Československo mezi ostatní státy evropské, vidíme, že naše republika je, pokud se týče hustoty obyvatelstva, na šestém místě za Belgií, Holandskem, Německem, Velkou Britanií a Itálií, že však je podle hustoty zámořského vystěhovalectví podle ročního průměru za léta 1920—24 mezi 18 hlavními evropskými vystěhovaleckými státy až na místě třináctém za Portugalskem. Velkou Britanií, Itálií. Španělskem, Norskem, Finskem, Polskem, Švédském, Dánskem, Švýcarskem a královstvím SHS. Jen Německo, Holandsko, Rumunsko, Belgie a Maďarsko z evropských vystěhovaleckých států mají průměrně menší vystěhovalectví než my. Zámořské vystěhovalectví z Portugalska a z Velké Britanie je poměrně pětkrát silnější než od nás, vystěhovalectví z Polska je více než dvakrát silnější. Přibližně stejné procento zámořských vystěhovalců má naše republika s královstvím SHS., zámořské vystěhovalectví z Německa je slabší jen o 15 proc. Ovšem statistika zámořského vystěhovalectví nám neudává docela správný obraz celkového vystěhovalectví, ale srovnání našeho kontinentálního vystěhovalectví s kontinentálním vystěhovalectvím ostatních evropských států není možné, poněvadž příslušná statistická data sbírají jen asi 4 evropské státy.
Tážeme-li se, jaké jsou dosavadní výsledky našeho vystěhovalectví, jak se našim krajanům v cizině daří a jaký prospěch z vystěhovalectví má náš stát, můžeme stručně říci toto: Naši vystěhovalci, a to platí zvláště o Slovácích, jsou většinou drobní lidé bez kapitálu, kteří jsou v cizině svědomitými, spolehlivými a ukázněnými pracovníky, a kteří pro svou skromnost, odříkavost a šetrnost si i z malého platu dosti ušetří. Jsou proto v cizině rádi viděni a ochotně přijímáni, až na nepatrné výjimky, ve kterýchžto případech však nešlo o opravdové vystěhovalce, nýbrž o dobrodruhy. I v řadách samostatných zemědělců, řemeslníků, živnostníků a různých specialistů, kteří se vystěhovali do ciziny a tam dlouho vytrvale a těžce pracovali, nacházíme mnoho osob, které se dopracovaly velmi pěkného postavení. O tom, že naši krajané v cizině nezapomínají na starou vlast, snaží se zachovati si svou národnost a pomáhati své rodné zemi, svědčí nejlépe činnost našich kolonií za války. Avšak musíme přiznati, že hospodářsky pro nás znamenalo těch 2 1/4 milionu krajanů velmi málo. Kdežto na příklad němečtí vystěhovalci razili cestu do světa německému obchodu a umožnili tak obchodní a průmyslový rozmach Německa a dali základ k jeho vynikajícímu postavení ve světovém hospodářství, naši vystěhovalci byli pro nás dosud hospodářsky ztraceni, poněvadž jsme neměli správného pochopení pro význam vystěhovalectví a nijak jsme se v tomto směru nestarali o hospodářský prospěch, který z vystěhovalectví jiné státy mají.
Z tohoto krátkého rozhledu po našem vystěhovalectví nám plyne řada poučení. Předně vidíme, že vystěhovalectví je u nás nutným ventilem, který odstraňuje příčiny různých hospodářských a sociálních, ano i politických konfliktů a vyrovnává nerovnosti, existující mezi poměry u nás a v cizích zemích. Tato sociální stránka vystěhovalectví je velmi důležitá a vede nás k správnému pochopení věci. Zároveň však vidíme, že naše vystěhovalectví není veliké a že naše republika zaujímá, pokud se týče hustoty vystěhovalectví, asi střední místo mezi evropskými státy, což je velmi příznivé vzhledem k značnému zalidnění našeho státu. Ovšem ale je velmi nepříznivé rozvrstvení našich vystěhovalců, pokud se týče národnostní příslušnosti. Není jistě pro náš stát zdravé, když se stěhují příslušníci národnosti státotvorné poměrně mnohem více než příslušníci národností menšinových. Tento fakt však na druhé straně svědčí o tom, že příslušníkům menšin se u nás nevede špatně. Národnostní otázce našeho vystěhovalectví nebyla dosud věnována žádná pozornost.
Velmi závažné je stěhování našeho odborného dělnictva průmyslového. Naši průmysloví odborníci odjíždějí do ciziny buďto proto, že doma nemají zaměstnání, anebo proto, že jsou do ciziny »přetahováni« nabídkou lepších platů. To platí zvláště o specialistech v odvětvích u nás velmi vyvinutých, avšak v cizině dosud nezavedených (pivovarnictví, cukrovarnictví, průmysl sklářský). Tito odborníci pomáhají zakládati v cizině, která od nás dosud odbírala příslušné zboží, konkurenční průmysl; jsou obyčejně nuceni zaučovati dělníky domácí, a když tak učinili, bývají propouštěni a vypovídáni, jestliže se nedají včas naturalisovati. Vystěhovalectví těchto specialistů působí anebo zhoršuje krisi našeho domácího průmyslu a tím i nezaměstnanost.
Když tak srovnáváme vystěhovalectví některých jiných států s vystěhovalectvím naším, vidíme, že naše vystěhovalectví je roztříštěné. nejednotné, že není vedeno a řízeno žádným cílevědomým plánem, nýbrž že nám často působí i škodu a zhoršuje naši hospodářskou situaci odnímáním dosavadních odbytišť, místo co by nám mělo získávati odbytiště nová, jako to dělají na př. vystěhovalci němečtí. V tom je asi hlavní příčina, proč někteří činitelé u nás se staví proti vystěhovalectví a snaží se je co nejvíce znesnadniti. Ale tím se ovšem věc nespraví. Zákazy a omezování mají podle zkušeností na vystěhovalectví pramalý vliv. Jediná cesta k nápravě nynějšího stavu je ta, jednak bojovati uvnitř státu ne proti vystěhovalectví samému, nýbrž proti jeho příčinám, to jest pracovati k rozvoji hospodářského života uvnitř státu, ke konsolidaci а k překonání krisí a sporů, vedoucích k nespokojenosti s domácími poměry а k vystěhovalectví, a na druhé straně působiti aktivně na vystěhovalectví přebytku osob, které u nás existenci nalézti nemohou, v tom směru, aby nepůsobilo ztráty a škody, nýbrž aby přinášelo prospěch jak vystěhovalcům samým, tak i zemi, ze které odcházejí. Jinými slovy řečeno, potřebujeme positivní a aktivní vystěhovaleckou politiku, vědomou svých cílů a důsledně a energicky prováděnou. Vystěhovalecká země posílá do ciziny mladé, práce schopné lidi (z 19350 žadatelů o pas v roce 1925 bylo 16041 ve věku od 15 do 49 let, z toho 12244 mužů a 3797 žen), jejichž výchova stála mnoho peněz, kteří ji v produktivním věku opouštějí a odvážejí s sebou desítky milionů kapitálu, a má proto nárok na to, aby i ona měla z jejich práce prospěch vedle země přistěhovalecké samé, která ovšem získá nejvíce. Nejde tu ovšem o zkracování vystěhovalců v tom, co si sami svou prací vydobyli, nýbrž jde o to, aby tito vystěhovalci navazovali a udržovali kulturní a hospodářské styky s rodnou zemí, propagovali zboží v ní vyráběné a sami mu dávali přednost před zbožím vyráběným v cizích státech, nabízí-li se jim za stejných podmínek, obohacovali veškeren život ve vlasti svými zkušenostmi a znalostmi a zůstávali tak živou větví země a národa, ze kterého vyšli. To je jistě morální povinností všech vystěhovalců vůči vlasti. Ale na druhé straně také vystěhovalecká země má podobné povinnosti vůči vystěhovalcům a musí je plniti, chce-li míti z vystěhovalectví zisk. Musí zde býti orgán, který by vystěhovalectví organisoval a reguloval, který by se o vystěhovalce staral nejen po stránce sociální, nýbrž který by s nimi také udržoval ustavičně styky kulturní a hospodářské, pomáhal udržovati jejich ráz a souvislost s duševním životem vlasti, podporoval je i v jejich hmotných potřebách, a hlavně který by je znal, jim rozuměl, stál za nimi v každé době a na každém místě a byl pojítkem mezi nimi a vlastí.
Komise studovala všechny tyto zásadní otázky a dospěla k tomu přesvědčení, že je třeba doplniti dosavadní sociální péči vystěhovaleckou positivní vystěhovaleckou politikou, poněvadž se nedostavil očekávaný pokles vystěhovalectví a poněvadž se ani pro budoucnost nedá čekati, že se podaří vystěhovalectví podstatně snížiti. Spíše každá hospodářská krise, anebo obliba pro některý přistěhovalecký stát, vystěhovalecký proud zesílí.
Při tom si komise byla vědoma, že tomuto úsilí stojí prozatím v cestě řada překážek, a to hlavně dvojího rázu: jednak zákonodárných a administrativních, jednak hospodářských. Náš vystěhovalecký zákon sice dopodrobna upravuje sociální a policejní stránku vystěhovalecké otázky, ale váže ruce v otázkách hospodářských a organisačních a téměř v zárodku tlumí každou snahu o aktivní zásah do vystěhovaleckého hnutí u nás a znemožňuje jakoukoli vystěhovaleckou politiku. Zvláště tíživá jsou ustanovení §§ 6. a 7. zákona, týkající se zjednávání osadníků a najímání dělnictva pro země mimoevropské, která omezují možnost uděliti příslušné povolení na minimum, jednak pro těžkopádnost správního řízení v případě prvním (je třeba usnesení ministerské rady), jednak tím, že vypočítávají řadu velmi těžkých podmínek, které musí býti splněny v každém případě bez výjimky, ač ovšem poměry bývají často velmi různé a vyžadují docela jiné řešení. S tím souvisí také nedostatečnost státní vystěhovalecké administrativy. Vystěhovalecký zákon, jehož provádění je svěřeno ministerstvu sociální péče, ukládá tomuto ministerstvu určité povinnosti a úkoly v oboru vystěhovalecké péče, ale zároveň jeho činnost omezuje na určité obory rázu skoro výlučně sociálně ochranného, a nedovoluje mu zasahovati do otázek hospodářských a jiných, které však jsou stejně důležité. Další překážkou intensivnější činnosti ve prospěch našeho vystěhovalectví je nedostatek zájmu v kruzích obchodních, průmyslových a bankovních a v neposlední řadě i v kruzích politických. Hlavní příčinou tohoto nedostatku porozumění jest neinformovanost o našem vystěhovaleckém hnutí a o tom, jaký význam by toto hnutí mohlo a mělo míti pro celý náš hospodářský život.
Komise chce pracovati v tom smyslu, aby toto neporozumění odstranila a za tím účelem se podjala úkolu připravovati změnu dosavadního stavu tím, že osvětlí náš vystěhovalecký problém se všech jeho stránek a naznačí způsob, jakým by měl býti řešen. Při tom chce pracovati dvěma směry: především vypracuje
plán protiemigrační
o způsobu, jak omeziti vystěhovalectví na míru co možná nejmenší. Jako prostředky tohoto boje proti vystěhovalectví uznává komise podporu zemědělské a průmyslové výroby v krajích relativně přelidněných, vnitřní kolonisaci, dělnickou kolonisaci v okolí velkých měst a míst průmyslových a konečně širší umísťování saisonního dělnictva v cizině. Ke studiu а k provádění těchto úkolů byl zvolen ze členů komise protiemigrační výbor. Poněvadž však vystěhovalectví máme a budeme míti, je třeba dáti mu takovou formu a tak je organisovati, aby přestalo býti pasivní položkou našeho národního hospodářství a stalo se položkou aktivní. Proto je třeba v zájmu vystěhovalců samých i v zájmu státu vypracovati účelný
vystěhovalecký plán,
podle kterého by se naše vystěhovalectví organisovalo a cílevědomě řídilo. Při vypracování tohoto plánu je třeba využiti zkušeností jiných států s dobře organisovaným vystěhovalectvím, ale také se nesmí zapomínati na odlišnost poměrů našeho státu, který je státem vnitrozemským, a na zvláštnosti naší národní povahy. Pro organisování našeho vystěhovalectví mluví jak zájem sociální (lepší možnost ochrany), tak i zájem hospodářský (větší příležitost k navazování obchodních styků) a národní (zachování národnosti).
Při praktickém řešení vystěhovaleckého plánu se naskýtají dvě hlavní otázky:
1. Jak věc organisovati a
2. do kterých zemí vystěhovalce dirigovati?
1. Odpověď na první otázku není lehká. Jde o to, aby se stěhovaly osoby pro vystěhovalectví a kolonisaci vhodné, a to tak, aby měly co nejlepší možnost úspěchu a provedly svůj úmysl způsobem co nejúčelnějším a nejlacinějším. Také tu jde o to, jak poskytnouti možnost к založení samostatné existence v cizině těm, kdo nemají žádný kapitál, anebo mají kapitál jen zcela nepatrný. Je nesporné, že první léta těžké práce průkopnické prodělá kolonista snáze a rychleji, když se má o koho opříti, ať to je už jiný kolonista, anebo kolonisační společnost. Také dává kolonisace v kompaktních osadách větší možnost udržeti národnost pomocí škol, kostelů, spolků a návštěv z vlasti a j., jakož i příležitost k navázání obchodních styků s vlastí. Při hromadné kolonisaci se vystěhovalec také necítí tak opuštěným. Z jednotlivců, roztroušených po nesmírných oblastech přistěhovaleckých zemí, může míti vlast prospěch jen ve zcela výjimečných případech. Při hromadné kolonisaci dá se očekávati lepší výsledek, zvláště je-li kolonisace podporována zakládáním průmyslových a obchodních podniků, na nichž se účastní československý kapitál. Je tu zase třeba činiti rozdíl mezi vystěhovalectvím zemědělským, průmyslovým, obchodním a j. Zdá se, že při zemědělském vystěhovalectví je nejvýhodnější formou hromadná kolonisace v zemích s nižší kulturní úrovní, poněvadž vylučuje, anebo aspoň zmenšuje nebezpečí asimilace. Vidíme to na příkladu našich kolonistů v Rusku, kteří si udrželi po řadu generací jazyk, zvyky a vyhraněné vědomí své národnostní příslušnosti, a kteří i kulturně se vyvíjeli. Naproti tomu zemědělci v britských zemích se odnárodňují velmi rychle a již děti prvních vystěhovalců mluví jen anglicky. Příslušníci průmyslu a živností se již nemohou vždycky usazovati kompaktně. Proto by bylo s hlediska vystěhovalecké země výhodnější, kdyby odcházeli do ciziny jen dočasně a vraceli se po nějaké době zpět se získanými zkušenostmi a s ušetřeným kapitálem. Příslušníci těchto povolání budou odjížděti z velké části do zemí kulturně i hospodářsky vyspělých. Proto je pravděpodobné, že by se tam asimilovali, kdyby se nevrátili zpět do vlasti. Velkým nedostatkem celého našeho hospodářského života je ta skutečnost, že nemáme dosti takovýchto dočasných vystěhovalců z kruhů obchodních a průmyslových, kteří by byli propagátory našeho zboží, získávali nám nová odbytiště a uplatňovali své zkušenosti z ciziny v domácím obchodu a průmyslu. Také náš kapitál by se mohl a měl uplatňovati v cizině a měl by tam zakládati podniky, soustřeďující kolem sebe krajany a udržující čilé obchodní styky s vlastí. Celou tuto organisaci, která by sloužila našim vystěhovalcům a státu, je třeba od základu nově vybudovati jak cestou zákonodárnou, tak i administrativní. Proto komise si vzala za úkol studovati organisaci vystěhovalecké péče a hospodářských a kulturních styků mezi vystěhovalci a vlastí ve státech, ve kterých tato činnost se opírá o dlouholeté zkušenosti a přinesla dobré výsledky, aby zajistila předpoklady pro řešení celé otázky. Kromě Velké Britanie má nejdokonaleji vybudovanou a nejlépe vedenou vystěhovaleckou službu Italie. Generální komisariát pro vystěhovalectví přičleněný ministerstvu zahraničních věcí jednotně řídí a organisuje italské vystěhovalce za pomoci celé sítě podřízených výkonných orgánů, zřízených doma i v cizině. Celý obrovský vystěhovalecký aparát, čítající několik set osob, je placen ze zvláštního vystěhovaleckého fondu, zcela samostatného a odděleného od státní pokladny, do kterého plynou všechny poplatky, dávky, pokuty a jiné příjmy, vybírané od vystěhovalců a hlavně od podnikatelů, kteří mají z vystěhovalectví zisk. Komisariát pořádá každoročně po celé Italii na sta kursů, ve kterých jsou prostí vystěhovalci i vůdcové skupin a specialisté připravováni pro své budoucí povolání od učitelů, kteří byli pro tento úkol zvlášť připraveni. Komisariát intervenuje a dozírá při najímáni dělnictva do ciziny a vyjednává pro italské dělnictvo jednotné kolektivní smlouvy. К zakládání zemědělských, průmyslových a obchodních podniků v cizině zaujímá příznivé stanovisko a spolupracuje při tom s Národním úvěrním ústavem pro italské pracovní podniky v cizině (a. s. s kapitálem 100 milionů lir), který studuje pracovní trhy v cizině, financuje podniky v cizině, zaměstnávající italské dělnictvo a podporuje spořivost vystěhovalců, jakož i s Národním ústavem pro kolonisaci a pracovní podniky v cizině, který studuje hospodářské poměry v cizině a realisuje v cizině kolonisační, pracovní, obchodní a průmyslové podniky. Komisariát organisée zdravotní péči, má rozsáhlou a účelnou službu informační, sestavuje vystěhovaleckou statistiku, organisti je soudní ochranu vystěhovalců a jest orgánem, který celé italské vystěhovalectví řídí takovým způsobem, aby bylo aktivem italského národního hospodářství, přinášelo Italii prospěch a upevňovalo prestyž Italie v cizině. Poněvadž k dosažení tohoto cíle je třeba čilých styků a živého spojení mezi koloniemi v cizině a mezi starou vlastí, podporuje Italie své vystěhovalce a komisariát chrání jejich zájmy a jest jim nápomocen radou i skutkem v každé době a na každém místě. Velikou důležitost krajanských kolonií v cizině pro hospodářský život státu již dávno správně vystihli Němci. Zároveň však německé rozhodující kruhy a celá německá veřejnost pochopili, že mají-li vystěhovalci pro ně něco znamenati a mají-li zůstati dobrými Němci a vlastenci i v cizině, musí cítiti, že stará vlast jim je matkou, nepřestává se o ně starati proto, že odejeli za hranice, sleduje bedlivě jejich hospodářský i kulturní život, chrání je a podporuje, kdykoliv je toho třeba, poněvadž je i v cizině pokládá za své děti. Nejlepším důkazem tohoto zájmu a této positivní práce pro vystěhovalce je činnost ústavu »Deutsches Ausland-Institut, Stuttgart«, který studuje německé zahraniční kolonie, sleduje všechny časopisy zahraničních Němců a znalost kolonií a pochopení pro jejich význam šíří po celém Německu v nejširších jeho vrstvách. Kromě 52 placených úředníků má ústav k disposici služby veliké řady odborníků a zájemců, kteří jsou cleny poradního sboru, správní rady a výboru. Ostav má na 5000 členů. Má knihovnu s 20000 knih o zahraničních menšinách a o cizích zemích, která zároveň obstarává a zprostředkovává zásilky knih do zahraničí, čítárnu s 1100 časopisů a revuí, sbírku map (7100) zahraničních menšin a cizích zemí vůbec, sbírku fotografií (22000) a diapositivů (11000), pořádá lidové přednášky v Německu i v zahraničí a přednáškové kursy na universitách, dopisuje si a vyměňuje názory s krajany a s jejich organisacemi, jakož i s důvěrníky (přes 700), které má na celém světě, upozorňuje příslušné činitele v říši na potřeby krajanů, vede evidenci krajanských spolků (na 23000) a jejich činnosti, zakládá krajanské museum a pořádá výstavky. Vedle tohoto sbírání zpráv a rozšiřování znalostí o zahraničních Němcích uděluje ústav vystěhovalcům spolehlivé a podrobné informace o vyhlídkách v cizině, čelí nerozvážnému a neodůvodněnému vystěhovalectví, snaží se soustřeďovati vystěhovalce v cizině, zprostředkovává místa do ciziny, podává informace o firmách a organisuje sít vystěhovaleckých poraden po celém Německu. Přirozeně má také rozsáhlou službu publikační.
To jsou výsledky dosavadní práce komise o tom, jakým způsobem by bylo třeba naši vystěhovaleckou péči organisovati. Komise bude v této práci pokračovati a předloží pak svůj návrh příslušným činitelům.
2. Pokud se týče druhé otázky, t. j. do kterých zemí máme dirigovati naše vystěhovalce, vykonala komise také již značný kus práce. Bylo zjednáno jasno o vyhlídkách našich saisonních vystěhovalců ve Francii, v Německu a v Rakousku, byly podrobně vyšetřeny možnosti, které našim vystěhovalému skytá Kanada, byly opatřeny důkladné a vyčerpávající zprávy o situaci našich krajanů na Tahiti, byly studovány kolonisační vyhlídky v portugalské kolonii Angole, v jižní Brasilii a v Equadoru, a komise bude v těchto pracích dále pokračovati. Hned na začátku roku 1927 vyslechne komise serii přednášek o historii kolorůsace v Rusku a o vyhlídkách československé kolonisace v Rusku v přítomné době a přikročí tak ke studiu pro nás velmi důležitého problému vystěhovalectví do této země, která zaujímá v historii našeho vystěhovaleckeho hnutí velmi důležité místo a která bude patrně také v budoucnosti hráti velkou roli při řešení naší vystěhovalecké otázky.
Není jistě jedno, kam naši vystěhovalci odcházejí. Poměry v cizích zemích se různí jak po stránce hospodářské, tak i po stránce sociální a kulturní. Mimo to jsou v cizině různé poměry právní a bezpečnostní a nestejná je také možnost udržeti si národnost. Velmi důležitou pomůckou při studiu cizích zemí a jejich vhodnosti pro československé vystěhovalce je znalost našich zahraničních kolonií, jejich historického vývoje i přítomného stavu.
Shrneme-li stručně výsledky dosavadní práce komise, vidíme, že komise došla k těmto závěrům: Vystěhovalectví jest u nás hospodářskou a sociální nutností. Proto by nebуlo rozumné mu brániti a je omezovati. Je všаk nutné bojovati proti příčinám vystěhovalectví opatřeními, směřujícími k rozvinutí а k plnému uplatnění všech hospodářských zdrojů, které skytá náš stát. Kоmise nedoporučuje podporovati vystěhovalectví v tom smyslu, aby byli vybízeni k vystěhování lidé, kteří by mohli nalézti doma slušnou existenci, ale doporučuje organisovati a dirigovati ty česko-slovenské příslušníky, pro které doma není dostatek místa a kteří se proto sami k vystěhování rozhodují, takovým způsobem a do takových míst, aby jednak vystěhovalcům samým byl jejich těžký a nesnadný úkol usnadněn, jednak aby naše kolonie, v cizině již existující, byly přílivem nových vystěhovalců udržovány a posilovány a aby vystěhovalci se státu hospodářsky, národně a kulturně neztráceli, nýbrž zůstávali živou větví svého státu a svého národa za hranicemi a posilovali jej v jeho vývoji hospodářském i kulturním.

Citace:

Vystěhovalecká politika Československé republiky. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 13-29.