NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 345.

Zabírání bytů: 1. Proti vyhlášce obce, která uvádí ve veřejnou známost zmocnění udělené jí dle čl. 1. odst. 1 vlád. nař. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n., mohou vlastníci domů, třebas nebyli individuelně vyrozuměni, podati odpor dle § 24 cit. nař., překročuje-li obsah vyhlášky meze zmocnění dané zákonem co do práva vlastníků pronajímati byty v domech jim patřících. — 2. Osoba, jež se nezúčastnila řízení správního, není oprávněna podati stížnost k nejv. správ. s. (Nález ze dne 25. února 1920 č. 1390.)
Věc: Alois Müller, Eduard Bartsch a Hermína Ungerová ve Frývaldově proti okresní politické správě ve Frývaldově stran vyhlášky obce ve věcech zabírání bytů.
Výrok: Stížnost Hermíny Ungerové zamítá se jako nepřípustná. K stížnosti ostatních zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada a bytový úřad ve Frývaldově vydaly vyhlášku ze dne 22. srpna 1919 čís. 3535 tohoto znění:
»Na základě zmocňovacího nařízení slezské zemské vlády ze dne 17. května 1919 čís. X. 1071/32 nařizuje se bytovým úřadem po dohodě s městskou radou ve Frývaldově takto:
Uprázdněné byty nesmějí býti až na další vlastníky domů, jejich správci a pod. pronajímány. O takových bytových místnostech učiní příště opatření bytový úřad ve Frývaldově. K tomu cíli musí každý uprázdněný byt bez odkladu ohlášen býti purkmistrovskému úřadu (v městské chlebové kanceláři).
Tato vyhláška nabývá platnosti ihned. Každé přestoupení tohoto příkazu bude bezohledně potrestáno.«
Okresní politická správa zamítla stížnost do této vyhlášky podanou jako bezdůvodnou, poněvadž zemská vláda výnosem ze dne 17. května 1919 čís. X. 1071/3 dala městské obci Frývaldovu právo zabírati byty a vyhláška nic jiného neobsahuje, než vykonávání tohoto obci propůjčeného práva.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Hermina Ungerová, nepodavši stížnost do vyhlášky obce k okresní politické správě, nesúčastnila se správního řízení vůbec a jest proto její stížnost k nejvyššímu správnímu soudu nepřípustná (§ 5 zák. o správním soudě).
Stížnost ostatních stěžovatelů uznal nejvyšší správní soud za důvodnou. Vyhláška, proti jejímuž potvrzení naříkaným usnesením se stěžovatelé brání, vydána byla výslovně na základě zmocnění městské obce Frývaldova zemskou vládou ku provedení opatření podle nařízení vlády státu československého ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n. Jest tudíž vyhlášku tu pokládati za opatření obce vydané na základě tohoto nařízení, proti němuž jest v § 24 cit. nař. stranám přiznán opravný prostředek. Vyhláška obsahuje příkazy a zapovědí všem majitelům domů, které dle
obsahu svého jsou s to, aby bezprostředně zasáhly do právní sféry osob, kterým vyhláška ta platí. Stěžovatelé pak ač jim vyhláška ta intimována nebyla, podavše, proti ní stížnost ke druhé stolici, vzali vyhlášku tu na vědomí, davše na jevo, že vyhláškou tou pokládají se zkrácenými ve svém právu nakládati volně se svým vlastnictvím a pronajímati byty v domech jim patřících.
Žalovaný úřad rozhodnuv naříkaným rozhodnutím věcně o této instanční stížnosti, zamítl ji z toho důvodu, že dotčená vyhláška neobsahuje nic jiného, než-li vykonávání práva, které propůjčila obci zemská správa svým zmocněním k zabírání bytů. Tento důvod však nelze uznati správným, neboť vyhláška ta překročuje obsahem svým meze zmocnění, které dle vládního nařízení ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n. obci bylo uděleno.
Kdežto totiž § 1 cit. nař. taxativně vypočítává druhy bytů a místností, které majitel domu jest povinen oznámiti obci (bytovému úřadu) ve lhůtě obcí určené, která nesmí býti kratší 3 dnů, vyhláška obce nařizuje, že musí býti oznamovány veškeré bytové místnosti bez rozdílu a bez výjimky a že se oznámení musí státi neprodleně po uprázdnění bytu. V obou těchto směrech příčí se vyhláška citovanému nařízení. Pokud pak vyhláška zapovídá majitelům domů a jich správcům bezvýjimečně a bez obmezení pronajímání uprázdněných bytů vůbec, odporuje předpisu § 7 cit. nař., dle kterého majitel domu teprve zabráním bytu se strany obce nebo bytového úřadu pozbývá práva, aby volně nakládal se zabraným bytem, jakož i předpisu odst. 3 § 1 téhož nař., který připouští změny v ohlášených poměrech bytových a je také uznává, stanou-li se dříve, než-li obec byt zabrala. Konečně příčí se tento všeobecný a bezvýjimečný zákaz pronajímati byty též ustanovení § 6 cit. nař., jež taxativně vypočítává byty a místnosti, které zabrání jsou podrobeny, a stanoví podmínky, za kterých tak státi se může.
Vyslovilo-li tedy naříkané rozhodnutí, že vyhláška ta nic jiného neobsahuje, než-li vykonávání práva obci zmocněním zemské vlády k zabírání bytu propůjčeného a z toho důvodu opravný prostředek stěžovatelů zamítlo, porušilo zákon a musilo býti po rozumu § 7 zák. o správním soudu zrušeno.

Citace:

č. 345. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 178-180.