Čís. 1255.

Dána-li, ježto obžalovaným pro zločin bylo tvrzeno opilství, porotcům otázka, zda jest tu přestupek dle §u 523 tr. zák., nejde o otázku dodatkovou, nýbrž o otázku viny.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1923, Kr II 353/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního jako porotního soudu v Brně ze dne 4. června 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy dle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák. a zločinem utrhání na cti dle §§ 209, 210 písm. b) tr. zák.
Důvody:
Porotcům dána byla 1. hlavní otázka na zločin vraždy. Vzhledem k tomu, že obžalovaný jak v přípravném vyšetřování, tak i při hlavním přelíčení tvrdil, že byl »silně podnapilý«, že byl »hodně napilý«, a v úvaze, že nutno zůstaviti porotcům rozhodnutí o tom, by určili stupeň opilosti obžalovaného, připojil porotní soud k oné hlavní otázce dvě otázky dodatkové. První zněla v ten smysl, spáchal-li obžalovaný Jan S. čin v úplném opilství, ve kteréž se připravil, nemaje zločin v úmyslu. Druhá dána byla pro případ, bude-li 1. dodatková otázka zodpověděna aspoň 6 hlasy »ano« a byla toho obsahu, zda obžalovaný je vinen, že dne 18. ledna 1923 v H., jsa opilým, proti vlastní matce své Terezii Š-ové, udeřiv ji opětně sekerou do hlavy, takovým způsobem jednal, že z toho nastala smrt její, tedy vykonal čin, který by se mu krom opilství přičítal za zločin. Porotcové odpověděli na 1. hlavní otázku 12 hlasy kladně a první otázku dodatkovou 12 hlasy popřeli, takže odpověď na druhou otázku dodatkovou vůbec odpadla. Zmateční stížnost obžalovaného dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř.; spatřuje jej v tom, že prý druhá dodatková otázka, znějící na přestupek dle §u 523 tr. zák., není vlastně otázkou dodatkovou, nýbrž eventuální a míní, že prý toto nesprávné označení nevylučuje, že by porotcové úplně jinak nepochopili a nerozhodli případ obžalovaného, kdyby otázka byla správně označena. Stížnosti dlužno přisvědčiti potud, že označení oné otázky neodpovídá zákonu. Správno je, že porotní soud vůči zodpovídání se obžalovaného, že v době činu byl ve stavu opilosti, dal ve smyslu §u 319 tr. ř. porotcům dodatkovou otázku na vyviňující důvod úplné opilosti ve smyslu §u 2 lit. c) tr. zák. Nespravilo je však, že označil následující na to otázku, znějící na přestupek §u 523 tr. zák. jako otázku dodatkovou. Neboť zákon trestá v §u 523 tr. zák. nikoli opilost jako takovou, tudíž stav, v kterém se pachatel v době činu nalézal a který právě tvoří ve smyslu §u 319 tr. ř. předmět otázky dodatkové, nýbrž vinu pachatele, že se do stavu opilosti uvedl. Je proto otázka znějící na přestupek §u 523 tr. zák. svou povahou otázkou viny, ohledně níž platí jiný poměr hlasů než ohledně otázky dodatkové (§ 329 tr. ř.) a byla také otázka jako otázka viny formulována, jak tomu nasvědčují slova »Jest obžalovaný Jan Š. vinen ...« Obžalovaný však nemá důvodu ke stížnosti, kdyžtě vzhledem ku výsledku zodpovězení předchozích dvou otázek, první hlavní a první dodatkové, odpadlo jakékoli hlasování a odpovídání porotců na druhou otázku, nazvanou nesprávně jako dodatková, takže není vůbec oprávněn z formulace této, bezpředmětnou se stavší otázky dovozovati nějaký důvod zmatečnosti. I když se proto vychází z předpokladu, že pojmenování zmíněné otázky bylo nesprávným, nebylo toto porušení formy v daném případě způsobilým, aby jevilo škodlivý vliv na rozhodnutí ohledně obžalovaného (druhý odstavec §u 344 tr. ř.). Stížnost musí zůstati bez úspěchu tím spíše, an obhájce obžalovaného nevznesl při hlavním přelíčení námitek proti označení dotyčné otázky, naopak projevil s ní tak, jak byla navržena, svůj bezvýhradný souhlas.

Citace:

č. 1255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 340-341.